Expedice s Expeditorem na letecký den do Břeclavi

Lehce po 10. hodině dosedá na dráhu Břeclavského letiště poté, co se prvním divákům (vstup do areálu byl od 10 hodin) předvedl v nízkém průletu. Ihned je nasměrován na stojánku, kde jej po oba dny mohou návštěvníci obdivovat, stejně jako mnoho dalších zajímavých strojů. Letový program se během soboty a neděle mírně odlišoval, Beech mohli diváci vidět v letové ukázce společně s AT-6C Harvard během obou odpolední. Harvard původně plánován nebyl, nahradil však slíbený stroj Lockheed Electra L-10A, který z technických důvodů dorazit nemohl.  

Než začal samotný letecký program (a po jeho skončení), prohlédli si zájemci Břeclav v průběhu vyhlídkových letů v  Robinsonu R44, lednicko-valtický areál v Cessně nebo Zlínu Z-143 nebo se zabavili u některého ze stánků a doprovodných expozic, ať už AČR, hasičů, autoveteránů a třeba se i dozvěděli více o mnoha letcích z  II. světové války z  Břeclavska. 

 Jana Chalupová shrnula, jak to vypadalo u stánku s prodejem letů vrtulníkem: 

„Zájem o lety byl veliký, návštěvnost skvělá, organizace perfektní.“ 

 Jaký byl zájem o vyhlídkové lety s letadly jsem se zeptala Blanky Zámečníkové: 

„Zájem byl velký, stávalo se také, že lidé letěli dvakrát – jednou Cessnou, podruhé Zlínem. V provozu máme 4 letadla (tři Cessny a jeden Zlín), rezervace jsou naplněné až do 18 hodin. Během prvního dne bylo odlétáno téměř 60 letů. Co hodně lidi mrzí je fakt, že do letadla nemohou děti mladší 12 let, takže let buď zcela odřekli, nebo letěli jen sami rodiče.“ 

Málokomu se podaří vidět nezakrytý proudový i hvězdicový motor, tady je diváci mohli zažít spuštěné oba (L-29 Delfín a Z-37 Čmelák). Když už jsme u těch proudových motorů, letecký den zahájil L-39 Albatros. Poté následovaly ukázky historických i současných letounů a výsadku 12 parašutistů z výšky 1200 m z legendární „Anduly“ Antonov An-2. V sobotu jeden z nich neplánovaně přistával se záložním padákem. 

Po nebi se pak proháněli např. otec a syn Niebergallovi se svými SIAI-Marchetti SF-260, letecký souboj svedl YAK-3 vs. Messerschmitt Bf 109, dva Tiger Mothy vnesly na oblohu eleganci, stejně jako bezmotorová akrobacie v  podání Olivera Adamyho a Jana Rozlivky s kluzákem MDM-1 FOX. Slétanost Zlínů bylo možno obdivovat ve skupině Follow-me (3x Z-226MS, 1x Z-326MF) a motorovou akrobacií rozvířili nebe v Extrách Mélanie Astles a Martin Šonka, který si tradičně let i okomentoval, doplněni Karlem Kuthanem v  YAK-55M. Vrtulníkáře potěšil Robinson R44 pilotovaný Milanem Rajnochem. Někteří z pilotů se po svých ukázkách při autogramiádách věnovali divákům, pro které byla jistě zážitkem možnost fota například s Mélanií či Martinem přímo u jejich letadel.  

Když se večer diváci spokojeně rozcházeli domů, možná si ani neuvědomili, kolik lidí, práce i financí bylo třeba pro to, aby si letecký den mohli naplno užít. 

Víc nám k tomu řekne Libor Babák, předseda rady Aeroklubu Břeclav. 

O kolikátý ročník leteckého dne se jednalo a proč jste se rozhodli je pořádat? 

„Číselně vlastně nevím, protože dny otevřených dveří se na našem letišti pořádají od 90. let. Ve dvoudenním formátu se jednalo o čtvrtý ročník. 

Nechceme být uzavřeným spolkem a zpočátku jsme chtěli divákům přiblížit, co v  aeroklubu děláme, o čem je letectví a získat nové členy do našich řad. Vidíme, že po leteckých dnech se hlásí zájemci do výcviku, v  loňském roce přišli 2 mladíci ve věku kolem 14 let, což už se nám dlouho nestalo a považujeme to za skvělé. Navíc máme příležitost vidět letadla, která by k nám jinak asi nezavítala a hlavně potkat ty skvělé lidi, kteří s nimi létají a večer po programu s nimi poklábosit o létání. 

Je náročné letecký den připravit a zorganizovat, ale nás to baví. Před pár lety jsme pořádání takových akcí brali jako omluvenku pro lidi, kterým děláme celoročně hluk nad hlavou. Jak se akce rozšiřovala, rostly náklady a museli jsme zavést vstupné, tedy začíná být malinko komerčnější. 

Možná pro zajímavost zmíním, že úplně první letecký den na letišti v Břeclavi se konal už v r. 1947, to ještě neexistoval aeroklub, který vznikl o rok později.“ 

Hluková zátěž pro obyvatele v okolí letiště se během leteckých dnů zvyšuje a většinou se najde někdo, komu vadí. Jaké s tím máte zkušenosti? 

„Byť hluk trvá jen pár hodin, vždycky se najde několik lidí, kterým se nelíbí nikdy nic a rádi nadávají na všechno. Zaznamenáváme na sociálních sítích nehezké komentáře dlouho před konáním akce (už v době, kdy zveřejňujeme plánovaná vystoupení). Tentokrát nikdo nevolal, ale toto telefonování se děje často při akrobatickém poháru, který letos proběhne koncem srpna, kdy hluk je několikadenní a stížností je víc. Snažíme se vše přizpůsobit tak, abychom zatěžovali okolí co nejméně, létáme v rozumnou denní dobu. Hodně lidí létání fandí, přijdou se podívat, napíší pozitivní komentáře a takových je naštěstí drtivá většina.“ 

 Jak jste zmínil, letecký den je již dvoudenní a nepředstavujete v něm pouze letouny z LKBA. Podle čeho vybíráte, kdo u vás vystoupí? 

„Už dlouho zveme vystupující z různých koutů republiky nebo ze Slovenska, letos poprvé také z Německa (N. a R. Niebergallovi) a Francie (M. Astles). Nejprve výběr plynul přirozeně, dle preferencí přípravného týmu, ale pak jsme došli k tomu, že na leteckém dnu by měl být akrobat, skupina a velký dvoumotorový letoun – to je univerzální pravidlo, které funguje na všech větších leteckých dnech. Pokud se k tomu přidá ještě oheň, výstřely a výbuchy, je to divácky ještě zajímavější. Snažíme se pořád přidávat něco nového, inspirujeme se na jiných leteckých dnech a hledáme možnosti, jak zajistit někoho hodně zajímavého, což se, myslím, letos povedlo. Samozřejmě se musíme vejít do našeho omezeného rozpočtu.“ 

Mnoho akcí má shodný letový program v  obou dnech, proč vy ne? 

„Myslíme si, že v našem regionu není dostatečný počet návštěvníků na to, aby se vydali 2x na stejný program, jedni v  sobotu, druzí v neděli. Podruhé jsme proto vyzkoušeli záměrnou odlišnost v letových vystoupeních a zároveň fandům letectví nabízíme zlevněné dvoudenní vstupenky, aby mohli vidět celý program.“ 

Jaká byla letošní návštěvnost? 

„Vstupné jsme vybírali jen od dospělých, tj. děti do 15 let neplatí nic, stejně jako senioři od 70 let a držitelé průkazu ZTP. Celkovou návštěvnost odhaduji na 3500 diváků, což bohužel úplně nesplnilo naše očekávání a přání, doufali jsme ve větší.” 

Můžete přiblížit finanční náročnost pořádání takovéto akce? 

„Pominu-li vše ostatní a zmíním se jen o letových ukázkách, náklady představují 900 000 Kč.“ 

Piloti velmi ocenili přichystané zázemí, já za návštěvníky chválím mimo jiné kvalitu a čistotu splachovacích toalet, na kterých po oba dny nedošel toaletní papír ani voda k umytí rukou. 

„K tomuto stavu jsme dospěli postupným vývojem a letos poprvé jsme nepoužili toalety typu Toi Toi, které bývají běžné a byť to stálo víc peněz, zajistili jsme vyšší kvalitu, kterou snad i diváci ocenili. 

Co se týká zázemí pro všechny vystupující, pozemní i piloty, snažili jsme se vytvořit příjemné prostředí. Jejich vystoupení jsou náročná a u nás bývá navíc opravdu horko. V minulých letech jsme je možná trochu šidili, letos jsme se posunuli zase o krůček dál.“ 

Co vše je schováno za přípravou leteckých dnů, aby si je mohl divák užít? 

„Doba přípravy se prodlužuje s tím, jak je program složitější a pestřejší. Již nyní nastává práce na získávání vystupujících a partnerů leteckého dne 2026, tj. firem, které stojí o propagaci na našem leteckém dnu a finančně jej podpoří. Aktivnější fáze přichází tak ¾ roku před konáním, v  lednu a únoru roste intenzita příprav a jednání, poslední 2 týdny před leteckým dnem jsou pak naprostý fičák. Organizační skupina je pod velkým tlakem, protože každý vedle své práce (nemáme žádný profi team) musí zvládat spoustu jednání, příprav atd. Čeká nás i fyzický zápřah, když v pátek před leteckým dnem musíme nachystat areál letiště, rozestavět zábrany, oddělit prostor diváků od prostoru letových ukázek, upravit vzletovou a přistávací dráhu, postavit sociální zařízení a milion dalších věcí. Pondělí po leteckém dnu je pro změnu o tom ten milion dalších věcí rozmontovat a odvézt. 

V současnosti má náš aeroklub kolem 70 členů, ale na organizaci leteckého dne bychom sami nestačili. Členů pomáhalo během obou dní zhruba 50 plus jsme najali brigádníky. Je to každoroční napětí, zda dáme dohromady potřebný počet lidí. 

Letos poprvé už v tuto chvíli – rok dopředu - víme termín konání příštího leteckého dne, měl by proběhnout 20.-21. 6. 2026.“ 

Kdy Vy sám si definitivně oddechnete po leteckém dni? 

„Ve dvou stupních. První úleva nastane v neděli, která je klidnější oproti sobotě, protože je již všechno připraveno. V sobotu ráno se spousta věcí dodělává, lidé na svých pozicích úplně přesně nevědí, co a jak mají dělat, dostávají se teprve do tempa, což generuje občas nějaké problémy. To v neděli odpadá, protože už jsou zaběhnutí.  

Největší oddechnutí se dostaví v pondělí večer, když už je 99 % všeho uklizeno a letiště je de facto v původním stavu. Úterní vstup do zaměstnání je pak nirvána a já se ten den opravdu těším do práce.“ (smích) 

Nedělní den se pomalinku chýlil ke konci a na ranvej v Havlíčkově Brodě usedl nejdříve YAK-55M a hned po něm Beech C45H Expeditor. Diváci už se nejspíš doma zchladili po horkém dni ve sprše, dali si kávu nebo zmrzlinu a odpočívali, zatímco posádky čekalo ještě vyklizení letadel, jejich poletová kontrola a uložení do hangáru. Když bylo vše uděláno, zbyla chvilka na společnou kávu a pár otázek. 

Karel Kuthan, několikanásobný mistr ČR v motorové akrobacii, mi řekl, jaké to v Břeclavi bylo z pohledu pilota: 

„V Břeclavi se mi líbilo velmi, jako ostatně každý rok. S místními už se známe, letecké dny probíhají v  přátelském duchu a rodinné atmosféře, večer se hraje na kytaru, k dispozici je dobrá točená Plzeň a bazének, což je báječné. Vystoupení není přehršel, diváků je přiměřeně, letecké dny těchto velikostí mám moc rád a kdyby mě chtěl někdo z pořadatelů podobných akcí oslovit, budu potěšen.“ 

Asi jsi neslyšel moderátorku, ale uváděla Tvé vystoupení tím, že do YAKa není nejsnazší se dostat. Je to tak? 

„Letadlo je poněkud náročnější na nástup do kabiny, křídlo je někde ve výšce prsou a člověk na ně musí vyskočit, aby se dostal do kokpitu, takže tlouštíci mají asi smůlu. Já tam vyskočím, předchozí majitel mě naučil vyskakovat na křídlo zepředu i zezadu, ale umím to jenom zleva. Zprava se dá taky, ale za pomoci druhé ruky a to mi nejde.“ 

Po přistání moderátorka neustále vybízela děvčata (u ostatních pilotů tomu tak nebylo), aby Ti mávala s tím, že máš holky rád. Co je za tou pobídkou skryto? 

„Jsem mnoho let šťastně ženatý a mám tři krásné děti. Chlap má rád, když mu mávají hezký holky, i když už si jednu vybral. Muži mávat nemusí, ti můžou pískat nebo tleskat.“ (smích) 

 Jaký byl servis pro piloty ze strany pořadatelů? 

„Byl báječný, měli jsme krásné zázemí pro vystupující, kde bylo celý den tolik jídla, že jsme ho ani nestíhali konzumovat. Při akrobacii se člověk nemůže úplně nacpat a bylo mi trošku líto některé pochutiny tam nechat. Obzvláště vynikající hamburgery s trhaným masem, ty jsem si neodpustil. Spoustu dalších dobrot jsem si, bohužel, odpustit musel, aby vystoupení k něčemu vypadalo a já viděl z kabiny i po přistání.“ (smích)

Sobotu jsme začali s  Expeditorem a v neděli s  ním také končíme. Stříbrný krasavec už odpočívá v hangáru a já se ptám jeho pilota Petra Bezděka st., jak hodnotí víkend v Břeclavi? 

„Bylo to fajn, jen možná až příliš teplo. Všichni samozřejmě chtějí, aby na leteckém dnu bylo hezké počasí, tady jsme neměli boční ani nárazový vítr, žádné mraky nízko, ale úplně modrá nebesa a přes 30 °C jsou zase náročné z jiného úhlu.“ 

Jak se vám létalo ve skupině s Harvardem? 

„Byla to premiéra, poprvé jsme byli opatrnější, podruhé už to bylo snad trochu lepší. Radim Vojta je ze skupin vytrénovaný, takže my jsme let měli snazší, on se nás držel, my na něj samozřejmě museli myslet, ale větší kus práce při vystoupení odvedl on.“ 

Petr Bezděk mladší si v Břeclavi vyzkoušel moderování, když jeho táta předváděl Beeche na obloze. Jaké to bylo, Petře ml.? 

„Byla to moje premiéra, doufám, že se povedla, ale vlastně raději letím než moderuji.” 

Je vůbec něco, co o Expeditoru nevíš, když se kolem něj pohybuješ téměř od mala? 

„Samozřejmě nemůžu vědět úplně všechno, ale snažím se co nejvíc od táty dozvědět, takže nějaké znalosti mám.“ 

Petr Bezděk st. doplňuje: „Nejen ode mne, Petr si spoustu informací sám hledá, načítá, teď jsme se zrovna bavili o rekonstrukci interiéru a on hned začal hledat plátýnka.“ 

Všimla jsem si, že se občas zastavovali diváci a ptali se vás na letadlo. Jaké to je, když vidíte, že vzbuzuje zájem? 

Petr Bezděk st.: „Dělá nám to radost. My bychom rádi, abychom se s lidmi mohli rozdělit o naše nadšení z letadla. Nepotřebujeme se ukazovat všude, ale baví nás, když lidi zajímá nebo už o něm něco vědí.“ 

Jak to probíhá z pohledu pilota, abyste se mohli podobné akce zúčastnit – oslovují vás pořadatelé nebo letadlo nabízíte aktivně vy? 

Petr Bezděk st.: „S Beechem létáme přes 10 let, takže mnohde o nás vědí. Pokud bychom byli silnější v marketingu a někam se tlačili, nejspíš se dostaneme na víc akcí. Snažíme se ale držet balanc mezi tím, aby nás létání bavilo a nestala se z něj povinnost nebo rutina.“ 

Diváci viděli dvě letové ukázky, každý den jednu. Řeknete k nim něco? 

Petr Bezděk st.: „Tohle letadlo je přece jen větší, má nějaké setrvačnosti, nemůžeme s ním létat akrobacii a hlavní snahou tedy je udržet se v zorném poli diváků a předvést letadlo ze všech stran. Relativně snadné je ho ukázat zespoda, protože když letíme směrem k divákům, před display line musíme uhnout, abychom ji nepřekročili. Oproti tomu těžší je letadlo ukázat zeshora, což mu podle mě ale sluší, takže to musím vymýšlet. Při ukázce jsme v kokpitu dva, jeden se soustředí jen na řízení, druhý hlídá všechny hodnoty – oleje, hlavy válců, otáčky apod. 

Letová ukázka trvá v průměru 10-12 min, tady byla delší, kolem 18 min díky společným průletům s Harvardem. To už je na ukázku relativně dlouho. 

Návštěvníci oceňují kromě krásy letadla často i zvuk motorů. Divácky atraktivní je při pojíždění se otočit dokola, což z pilotního hlediska není nic složitého, ale vypadá to efektně.“ 

Petře ml., obrážíš s tátou letecké akce už několik let, baví Tě to pořád? 

„Baví, jsem rád, že mě táta bere a doufám, že společně budeme lítat po leteckých dnech po Evropě nadále.“ 

 Na kolikáté akci jste v letošním roce? 

Petr Bezděk st.: „Břeclav je třetí. Letos jsme příliš na účast netlačili, teď nás (pozn. aut. v době natáčení rozhovoru) čeká Polský Mielec a pak máme asi 1,5 měsíce volno. Sice nás akce baví, ale taky chci, aby se Petr věnoval sám sobě, začal lítat na větroni, tak ať se posouvá.“ 

Táta se létáním živí, jak to vidíš Ty? 

Petr Bezděk ml.: „Mám radost, že jsem vzhledem k věku už mohl začít plachtit, pak určitě přijde PPL. Přemýšlím o cestě profesionálního pilota, ale zatím si jí nejsem jistý, protože třeba noční lety už nejsou to pravé létání, jaké se dá zažít právě na leteckých dnech nebo třeba při polétání jen tak pro radost.“ 

Petr Bezděk st.: „Rozhodně Petra v  kariéře profesionálního pilota nepodporuji a musím říct, že se držím hodně stranou. Člověk má v životě dělat to, co ho baví a já bych mu nerad něco naordinoval. Na druhou stranu, pokud ho létání bavit bude, má šanci začínat tam, kde já budu končit. Být čistokrevný dopravní pilot je velmi náročné. Po zkušenostech,  které mám, si myslím, že kdyby měl přesah mezi létáním a třeba údržbou, zalétáváním, avionikou, to je dobrá kombinace.“ 

Jak jsi manuálně zručný, co všechno třeba na Expeditoru zvládneš? 

Petr Bezděk ml.: „Doufám, že Expeditora dokážu připravit na let a taky se o něj postarat po letu. Snažím se pomáhat i mechanikům. Obecně mě baví tato mechanická práce. Nedávno jsem si koupil motokáru, kterou tuním a tím se zlepšuji právě v  podobných dovednostech. Asi na tom nejsem ještě nejlíp, ale myslím, že spoustu toho dokážu.“ 

Petr Bezděk st.: „Je na tom rozhodně líp, než já.“ 

Kluci, jak hodnotíte pořadatelský servis v Břeclavi? 

Petr Bezděk ml.: „K dispozici jsme měli několik zázemí, spoustu jídla a dokonce i vlastní ohrádku na letadlo, za mě to bylo moc fajn.“ 

Petr Bezděk st.: „Příjemná, ve starším slangu řečeno skoro aeroklubácká akce, večer jsme se potkali se spoustou známých, bylo to milé, nešlo o takový ten sterilní letecký den, kde je letadel i lidí hodně.“ 

Autor fotografií v samostatné fotogalerii: Tomáš Majer