V minulých dnech se Jim Lovell vydal na poslední dlouhou cestu. Zemřel ve čtvrtek 7. srpna 2025 v Illinois, v Lake Forest, v krásném věku 97 let. Z mužů, kteří se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století vydali v rámci programu Apollo k našemu souputníku tak zbyli ještě 4 lunatici, druhý muž na Měsíci.
Odešel tak muž, který v průkopnických dobách kosmonautiky čtyřikrát startoval do vesmíru, z toho jako jediný 2x k Měsíci, na kterém bohužel nepřistál.
James Arthur Lovell Jr. se narodil 25. března 1928 v Clevelandu v Ohiu (kde byla vždy silná česká menšina) jako jediné dítě obchodníka Jamese Lovella staršího, a Blanche, rozené Maškové, která byla českého původu. Její rodina totiž pocházela Dolní Lukavice u Plzně. Patří tak do skupiny několika Čechoameričanů, kteří se startovali do vesmíru.
Cesta od letectva do kosmických kabin
Jeho kosmická dráha nebyla jednoduchá. Pravda, už jako skaut se zajímal o raketovou techniku a jako teenager stavěl létající modely.
Podobně jako většina astronautů také absolvoval m.j. výcvikový kurz zkušebních pilotů v Naval Air Test Center na námořní letecké základně Patuxent River v Marylandu a absolvoval jako nejlepší ve třídě. Byl také v r. 1960 manažerem programu McDonnell Douglas F-4 Phantom II u námořnictva, či leteckým instruktorem a důstojníkem bezpečnostního inženýrství na námořní letecké stanici Oceana ve Virginia Beach ve Virginii a dokončil i školu letecké bezpečnosti na University of Southern California. Obdobné vzdělání měla většina amerických astronautů – pilotů. Kde přesně začal jeho zájem o kosmonautiku není jasné, ale nalezneme ho už mezi kandidáty výběru pro program jednomístných kabin Mercury. Neuspěl, medicínské požadavky v té době byly příliš striktní.
Nicméně i když nebyl do sedmičky astronautů Mercury vybrán, nevzdal to. A v září 1962 byl přijat jako jeden z druhé skupiny astronautů nazvané "The Next Nine" určených pro programy Gemini a Apollo. O této „devítce“ se hovoří jako o tehdy nejúspěšnějším výběru mužů pro vesmír.
V programu dvoumístných kabin Gemini Lovell zabodoval hned dvakrát, při misích Gemini Gemini-7 roce 1965 a Gemini-12 v roce 1966.
Zajímavá mise byla už Gemini-7 kterou Lovell absolvoval s Frankem Bormanem. Jejich kosmická loď byla pasivním cílem pro první setkání na oběžné dráze s posádkou Gemini 6A. Sedmička odstartoval jako první, a opožděná Gemini 6A jako druhá. 15. prosince a na čtvrtém oběhu se setkala se s Gemini 7 Obě kosmické lodě pak letěly po tři oběhy v tandemu, přičemž vzdálenost mezi nimi se pohybovala mezi 0,30 a 90 metry. Na tu dobu úžasný úspěch!
S Buzzem Aldrinem pak absolvoval 11. listopadu 1966 finální let projektu Gemini 12. Jejich prvním úkolem bylo spojit se v rámci výcviku s cílovým tělesem Agena. Neobešlo se to bez komplikací, protože lodi selhal radar. Místo toho Aldrin použil obyčejný sextant k měření úhlu mezi kosmickou lodí a Agenou a poté vypočítal požadované akce pomocí palubního počítače. Lovell pak podle toho pilotoval kosmickou loď Gemini se úspěšně připojila k Ageně. Teoretiky šlo o rutinní 5. vesmírné setkání a čtvrté spojení s cílovým tělesem, ovšem zvládnutí těchto manévrů bylo nesmírně důležité pro projekt Apollo, kdy se velitelská loď musela několikrát spojit s lunárním modulem.
Dvakrát k Měsíci
Náhoda tomu chtěla, aby se Jim ocitnul v posádce Apola 8 spolu s bývalým parťákem Frankem Bormanem, k nimž přibyl William Anders. Nahradili tak původně jmenovanou posádku Jamese A. McDivitta, která měla na oběžné dráze otestovat lunární modul (LM).
Ten ale nebyl včas připraven pro let Apolla 8, a tak byly posádky prohozeny tak, aby ta vyškolená pro test na nízké oběžné dráze mohla létat jako Apollo 9, až bude LM připraven.
Tak se Lovell spolu s Bormanem a Andersem stali prvními lidmi, kteří si prohlédli o Vánoce roku 1968 Měsíc zblízka. Oblet Měsíce Apollem 8 sice nebyl původně plánován, ale americké prvenství bylo ohroženo sovětskými přípravami na let k našemu souputníku. Jak později vzpomínal Alexej Leonov, který měl být v posádce Sojuzu oblétajícího Měsíc, jen zbytečné obavy sovětské věrchušky z nespolehlivosti rakety Proton zabránily tomu, aby Sověti oblétli Měsíc jako první. „Na oblet jsme měli, tvrdil Leonov, na přistání už ne…“
Historie nezná „kdyby“ a tak toto prvenství patří posádce Apolla 8, jejímž členem byl Jim Lovell.
Další „šachy“ Donalda Slaytonoa s posádkami lunárních lodí Apollo způsobily, že místo v Apollu 14 odstartovala trojice Lovell jako velitel, Jack Swigert jako pilot velitelského modulu (CM) a Fred Haise pilot lunárního modulu (LM). Navíc, jak známo byl Swigert byl pozdní náhradou za Kena Mattinglyho, který byl uzemněn po podezření z onemocnění zarděnkami (ten se pak na Měsíc podíval).
Paradoxem bylo, že Lovell jako velitel na Slaytonův dotaz, zda mu nevadí prohození letů odpověděl: "Jaký by mohl být rozdíl mezi Apollem 13 a Apollem 14?" Ukázalo se ale, že byl obrovský…
Loď startovala 11. dubna 1970.
Mise Apolla 13 je označována za nejúspěšnější nezdar NASA – neboť při ní úspěšně bojovali astronauti život. Vše odstartovala známá věta Jima Lowella „Houstone, máme tady problém“, po níž Lowell řídící středisko informoval o podpětí na hlavní sběrnici B. Příčina i důsledky závady byly hrozivé. Po téměř 56 hodinách letu, 300 000 kilometrů od Země kvůli zkratu termostatu explodovala kyslíková nádrž číslo 2. Přilehlá kyslíková nádrž číslo 1 byla také zasažena. Její obsah se úplně vyprázdnil do vesmíru během 130 minut. Tím byl vyřazen z provozu její elektrický systém, tzv. kyslíko-vodíkové palivové články a další životně důležité systémy. Bez kyslíku, potřebného pro dýchání a elektrické energie, nemohly pohonné a životně důležité systémy servisní sekce fungovat. Systémy CM musely být vypnuty, aby se šetřily zbývající zdroje pro návrat do atmosféry, což donutilo posádku přemístit se do LM. Ostatně bylo velkým štěstím, že LM ještě nebyl odpojen. Stát se to u Měsíce, šance na záchranu posádky neexistovala.
Astronautům hrozilo nejen nachlazení, ostatně i udušení – jak oni, tak týmy na Zemi museli improvizovat. Z lunárního modulu Aquarius (Vodnář) určeného pro dva lidi se náhle stal záchranný modul pro celou tříčlennou posádku. O přistání na Měsíci nemohla být řeč, astronauti museli vypnout téměř všechny přístroje, aby šetřili energií a teplota v modulu byla snížena na 0 stupňů Celsia. Není divu, že Swigert dostal horečky…
Posádka, podporovaná záložními systémy na lunárním modulu a díky jeho motorům obkroužila Měsíc po cirkumunární (návratové) trajektorii a bezpečně se vrátila na Zemi.
Bylo to vítězství improvizace, odvahy a pevné vůle. A taky trochy štěstí. Bez lunárního modulu Aquarius by Lovell a spol ještě bloudili někde ve vesmíru…¨
„Tím, že s chladnou hlavou vyřešili problémy pod největším možným tlakem, se astronauti i pozemní tým stali hrdiny,“ podotkla agentura AP, která o úmrtí astronauta s odkazem na americkou NASA informovala.
Lunatik expost
James Lovell kdysi řekl, že i když byl zklamaný, že se nikdy neprošel po Měsíci, "samotná mise a skutečnost, že jsme zvítězili nad jistou katastrofou, mi dává hluboký pocit uspokojení."
Jim jasně chápal, proč mu tato neúspěšná mise přinesla mnohem větší slávu, než kdyby Apollo 13 dosáhlo svého cíle. I proto se ostatně stal jakousi legendou.
"Cesta na Měsíc, pokud všechno funguje správně, je jako jet podle kuchařky. Není to tak velký problém," řekl AP v roce 2004. "Když se něco pokazí, je to to, co odděluje muže od chlapců.“
Lovell odešel z námořnictva a z vesmírného programu v roce 1973 a věnoval se soukromému podnikání. V roce 1994 napsal spolu s Jeffem Klugerem film Lost Moon, příběh mise Apollo 13 a základ pro film Apollo 13, ve které exceloval v roli Lovella Tom Hanks. V jedné ze závěrečných scén se Lovell objevil jako kapitán námořnictva, což byla hodnost, kterou ve skutečnosti měl.
„Jimův charakter a neochvějná odvaha pomohly naší zemi dosáhnout Měsíce a proměnily potenciální tragédii v úspěch, z něhož jsme si odnesli obrovské množství poznatků," uvedla ve svém prohlášení NASA. "Truchlíme kvůli jeho úmrtí, i když zároveň oslavujeme jeho úspěchy,"
Lovell byl samozřejmě ženatý, s manželkou Marilynn (zemřela v roce 2023) měl čtyři děti.
"Bude nám chybět jeho neochvějný optimismus, jeho smysl pro humor a způsob, jakým nám každému z nás dal pocit, že můžeme udělat nemožné," uvedli pozůstalí. "Byl opravdu jediný svého druhu."
Česká stopa
Slavný astronaut s českými kořeny Jim Lovell několikrát navštívil Českou republiku, například v roce 1997 Dolní Lukavici na Plzeňsku, odkud pocházela jeho rodina. Pravda, kdysi, když mu připomínali jeho českoamerický původ pravil, „že kdyby měl s Apollem přistát v Čechách, asi by se do té malé zemičky netrefil. Ale po devadesátém roce se sem i rád vracel. A vlajku, kterou měl s sebou v Apollu, nám věnoval.
Naposledy zde byl v roce 2000, kdy se spolu s československým kosmonautem Vladimírem Remkem proletěl v našem cvičném letounu L-39 Albatros.
Vladimír Remek ostatně na tuto jeho návštěvu vzpomíná velmi rád. Pokud jde o Albatrosy, startovali každý v jiném letounu jako copilot, přeci jen už neměli nalétáno těch potřebných pár hodin.
„Letěli jsme z Pardubic z výcvikového střediska, každý v jiném letounu, už jsme neměli oprávnění vozit hosta. Vybavuji si, že jsme startovali současně, ve dvojici, ale pak jsme letěli každý zvlášť.“
Lovell zde tehdy byl na pozvání náčelníka generálního štábu, jako jeden z těch, kteří měli nějaký vztah k ČR. Tehdejší český prezident Václav Havel mu při této návštěvě udělil pamětní medaili.
„Jim byl ubytován v tzv. protokolární vile. Mám na to také milou vzpomínku, seděli jsme myslím na snídani a dlouho jsme si povídali. Pravda, já ne dokonalou angličtinou, on česky neuměl, ale rozuměli jsme si. Pamatuji si ho jako sympatického, milého člověka, vzpomínal např. na film Apollo 13 s Hanksem. A dodal, že to bylo poněkud dramaticky přetaženo, než byla skutečnost, ale, jak to bývá, film to asi potřeboval kvůli divákům,“ vzpomíná Remek.
„Pravda, tiše jsem mu Měsíc záviděl, ale v dobrém. Bohužel, všichni tam musíme. A Jim Lovell měl krásný, bohatý život…“ dodává Vladimír Remek.
*
Bohužel, legendy odcházejí. Ale jejich odkaz zůstává.
zdroje: SPACE, spacenews, spaceflight, NASA
