Úspěch v aerodynamickém tunelu
Na podzim proběhla pětitýdenní testovací kampaň v renomovaném zařízení German-Dutch Wind Tunnels (DNW) v Marknesse v Nizozemsku. Beyond Aero zde zkoušela model letounu v měřítku 1:8, zaměřený především na ověření aerodynamického chování při nízkých rychlostech typických pro start a přistání.
Během testů bylo shromážděno více než 60 000 datových bodů, zahrnujících měření vztlaku, odporu, momentů a tlaků na povrchu modelu. Výsledky podle společnosti potvrdily předchozí predikce z numerických simulací (CFD), což je klíčové zejména vzhledem k neobvyklé architektuře letounu.
Beyond Aero uvádí, že testy pokryly široké spektrum letových režimů, včetně vysokých úhlů náběhu a chování blízkého pádu, kde model vykazoval stabilní a předvídatelné vlastnosti v souladu s návrhovými cíli.
Inovativní design a bezpečnostní filozofie
BYA-1 se zásadně odlišuje od konvenčních business jetů především způsobem integrace vodíkového paliva. Letoun počítá se dvěma tlakovanými nádržemi na plynný vodík o tlaku 700 bar, které jsou umístěny externě na vnější části letadla v blízkosti křídla, nikoli uvnitř trupu.
Toto řešení má několik výhod: minimalizuje rizika spojená s vedením vysokotlakých palivových potrubí v tlakové kabině, zvyšuje bezpečnost při mimořádných událostech a zároveň zachovává vnitřní prostor pro cestující.
„Tento přístup je logický, protože vodík zabírá velký objem. Vnější umístění nádrží nejenže uchovává prostor kabiny, ale zároveň řeší otázky bezpečnosti a integrace,“ uvedla Delphine Bonnaud, vedoucí aerodynamiky Beyond Aero.
Právě interakce proudění mezi trupem, křídlem a externími nádržemi byla jedním z hlavních důvodů, proč bylo fyzické testování v aerodynamickém tunelu nezbytné — některé jevy nelze spolehlivě zachytit pouze numerickými simulacemi.
Pohonný systém
BYA-1 je navržen jako hydrogenelektrický letoun využívající palivové články k výrobě elektřiny, která následně napájí dva elektrické kanálové ventilátory (ducted fans). Společnost uvádí, že systém je postaven na modulární architektuře se šesti palivovými články, z nichž každý má výkon přibližně 400 kW, což dohromady dává 2,4 MW.
Beyond Aero zdůrazňuje, že oproti turbínovým motorům má takový systém výrazně méně pohyblivých částí, což by v dlouhodobém horizontu mohlo znamenat nižší náklady na údržbu a vyšší spolehlivost. Na rozdíl od některých jiných konceptů vodíkových letadel BYA-1 nepočítá s velkokapacitními bateriemi jako primárním zdrojem energie — hlavním zdrojem je přímo vodík prostřednictvím palivových článků.
Co testy potvrdily
Data z aerodynamického tunelu podle Beyond Aero potvrdila, že:
-
konfigurace letounu je aerodynamicky životaschopná,
-
model vykazuje očekávanou stabilitu a ovladatelnost,
-
chování při vysokých úhlech náběhu odpovídá návrhovým předpokladům,
-
interakce mezi křídlem, trupem a externími nádržemi je zvládnutelná z hlediska aerodynamiky.
Tyto výsledky jsou zásadní pro další fázi vývoje, protože umožňují společnosti uzavřít fázi předběžného návrhu a přejít k detailnějšímu technickému rozpracování.
Výhled a další kroky
Beyond Aero míří na komerční uvedení BYA-1 kolem roku 2030. Společnost nyní dokončuje poslední fázi předběžného návrhu, přičemž využívá data získaná z tunelových testů jako podklad pro další optimalizaci letounu.
Následovat by měly další fáze vývoje, včetně stavby a testování plnohodnotného prototypu a zahájení formálního certifikačního procesu s EASA.
„Projekt pokračuje strukturovaně s jasným zaměřením na certifikaci — každý krok je postaven na validovaných inženýrských výsledcích,“ uzavřela Bonnaud.
Zdroje: Beyond Aero, Flying Magazine, DNW, F-aero
