René, o jak velkých modelech se bavíme?
Většina jetů je v měřítku 1:8, některé vrtulové letouny 1:7 a Boeing 1:10.
Člověk musí přemýšlet i nad tím, zda a jak letadla složí do auta. Mám vyzkoušené, že do Fabie se mi rozložená vejdou čtyři. Samozřejmě se musí měkce proložit, aby se přepravou neponičila.
V jakých cenových relacích se pohybují?
Asi nejdražší byla stavebnice MiG-29, kolem 17500,- Kč. MiG-21 jde lehce přes 10000,- Kč, průměrné cenové rozpětí se nachází někde mezi 9-13000,- korunami, podle vybavení.
Nejsou to modely, které byste stavěli od nuly.
Dnes už se modely nevyplatí stavět z balzy nebo klasickou modelářskou technologií, když jsou k dispozici stavebnice s letadly v polotovaru. Pokud budete dělat model klasickou technologií, spočítáte čas, energii (musíte si v dílně topit, svítit…), vyjde vás nakonec model jednou tak dráž. Někoho těší samotný proces stavby modelu, nás ale baví především létat. Ano, taky model postavit umím, ale už to nedělám. Přijde mi krabice, provedu nějaké úpravy, třeba pokud nechci letadlo v kamufláži od výrobce, a můžu létat. Někdy smontuji a za 2 dny je hotovo, jindy je práce delší, jako třeba na Spitfirech. Každý dělá britské, ale my chtěli ty české, na kterých se naši letci vrátili po válce domů. Upravovali jsme směrovky, křídla, marking apod., takže to zabralo času víc.
Pak přijde okamžik prvního záletu. Jaké jsou při něm pocity?
Člověk je ve střehu Nemůžu bezhlavě přidat plný plyn, musím vědět, jak se letadlo chová na zemi, takže první je pojezdová zkouška, sleduji, jak letadlo reaguje na změny směru, teprve potom přijde okamžik rozjezdu a odpoutání. Čím víc má člověk pilotážních zkušeností, tím je to snazší. Samozřejmě musí být technicky všechno správně, jako u skutečného letadla, tj. třeba nastavení optimálních výchylek a těžiště.
Podobné pocity asi mají skuteční zalétávací piloti, když jdou s nějakým prototypem poprvé na start – určitě jsou také ve střehu, připravení okamžitě reagovat na jakoukoli nestandardní situaci.
Stalo se Vám, že byste zálet nezvládnul?
Za celé roky se mi nestalo, abych při záletu letadlo fatálně zničil. Člověk musí k létání přistupovat s respektem obdobně jako u velkého letadla a neošidit předletovou prohlídku. My jsme vázáni předpisy pro bezpilotní prostředky a důležité úkony před vzletem také provádíme. Kontrolujeme funkčnost všech systémů, zda zdroje ukazují plné napětí, jestli není problém s ovládacími systémy. Jakmile odhalím jakýkoli zádrhel, například se mi nezdá úplně plynulý pohyb serva ovládajícího příslušnou funkci, raději neriskuji a servo vyměním. Udělám to i ve chvíli, kdy jde o nový model, který ještě neletěl. Lépe investovat zhruba 300 Kč, to nikoho nezabije, vyměním servo a mám klid.
Dnes už při létání nepadáme tolik, ale občas se i nám pád podaří. Zpravidla jde o technickou závadu. Také se nám stávaly podivné věci, kdy se letoun zamknul v horizontu, nic neposlouchalo a letadlo mířilo do neznáma. Naštěstí se pak chytlo. Později jsem se dočetl na internetu, že armáda na Doupově cvičila odchytávání dronů. Kolešovice jsou odtud 25 km vzdušnou čarou, takže zřejmě mohl být náš signál zarušený a někdo, respektive spíš něco, si model přitahovalo. To je nebezpečné, a pokud se něco takového opravdu v tu dobu cvičilo, měl by být brán ohled i na sílu signálu, aby to případně nevyřadilo radiový signál jiných bezpilotních prostředků ve větších vzdálenostech od výcvikových prostorů. Samozřejmě je to pouze domněnka. S jistotou to tvrdit nemůžeme, ale každopádně časově by to odpovídalo.
Dotkl jste se toho, že jste vázáni předpisy, musíte mít pilotní průkaz, řekněte k tomu víc.
Člověk musí splnit jasně stanovené zákonné povinnosti, což někdo bere jako zbytečnou „buzeraci,“, ale my to vítáme, protože věci dostaly smysl a řád. Máme ÚCL schválenou plochu pro otevřenou kategorii bezpilotních prostředků a je vedena jako účelové letiště a plocha pro SLZ. Vnitřně se cítíme více přiblíženi pilotům velkých letadel. Stali jsme se součástí letového provozu.
Důležité je, že naše letiště je už jasně označeno podle zákona a tím máme legislativní oporu. Dřív se nám stávalo, že na plochu šli lidi třeba venčit psy a na naše upozornění o provozu jsme schytali leda tak nadávky. Dnes, pokud někdo upozornění nerespektuje a nechová se jako na letišti, obrátíme se na policii, která mu to vysvětlí.
Proběhla informace o zvýšení hranice pro létání do 600 m, jak vy létáte vysoko?
My tuhle hranici nepotřebujeme. Standardně se pohybujeme ve výšce 30-50 m, výjimečně (třeba při nějakém vertikálním prvku) jdu do 100 m. Létáme zmenšeniny skutečných letadel, a když budu někde extra vysoko, co třeba z MiGu uvidím? Co si z toho užiju? Pro mě je nejhezčí prožitek z letu, když mám pilotovanou mašinu blízko sebe. Vidím krásu kamufláže, české výsostné znaky, vychutnám si let stroje, který už dnes mohu vidět jen v muzeu. Chápu, že pro sportovní modeláře, kteří létají třeba termické větroně, bylo omezení nepříjemné, my však nehoníme sportovní rekordy, ale užíváme si krásného letadla na nebi.
Jak velký nepřítel je pro vás počasí?
Optimální je pro nás vítr do 3-4 m/s ve směru dráhy. Ještě 5 m/s se dá ulétat, ale víc už neriskujeme. Průměrná váha modelů je kolem 3,5 kg. Některé jsou větru odolnější, jiné náchylnější, obzvlášť při bočním větru. Co si dovolím s Albatrosem, nedovolím si s MiG-21, protože je problém ho s bočním větrem pak dostat na zem.
Mají modely zatahovací podvozky?
Pokud letadlo v reálu zatahovací podvozek má, má ho i model. Zpravidla jsou podvozky teleskopicky odpružené. MiG-21, kterému by koukaly nohy za letu, do toho by nemělo cenu investovat čas ani peníze. (smích)
Máte i nějaký vrtulník?
Ne, vrtulníky jsou cenově úplně jinde, než letadla plus by si člověk musel zaplatit školení. Mít jeden vrtulník pro sportovní létání by mne nebavilo. Aby to pro mě mělo smysl, musel bych mít rovnou Mi-24 a to už se řádově pohybujeme ve statisících korun. To raději budu mít 17 elektrodmychadlových jetů či vrtulových modelů.
Jak jste se vlastně Vy dostal k létání s modely?
Měli jsme s bráchou to štěstí, že jsme ještě za dob Svazarmu vyrůstali mezi letci, parašutisty a modeláři, tedy jednou velkou leteckou rodinou. Na letiště v Rakovníku nás přivedl táta. Načichli jsme leteckým prostředím, získali zručnost a šikovnost a začali jsme modelařit. Někdy v 1. polovině 80. let jsem se modely naučil pilotovat. Je úžasné, že dnes si můžeme pořídit ve stavebnicích legendy typu MiG-21 nebo MiG-29 a tak jdeme touto cestou. Jedná se o koníček na celý život.
Teď se bavíme o profesionálních modelech, těmi ale kluci zpravidla nezačínají.
Zpočátku jsme stavěli klasická házedla a zažili první modelářské soutěže. Pak jsem přešel na rádiem řízené modely. Dlouhá léta jsem stavěl volné makety s motůrky na sifonové bombičky, minimakety jsem létal soutěžně zhruba do začátku 90. let. V r. 2000 jsme založili Spolek historie vojenského a policejního letectva (dále SHVPL). S rádiem řízenými modely (tehdy ještě měly metanolové motory) jsme ztvárňovali letecké bitvy II. světové války s pyrotechnickými efekty a zvukovým doprovodem. Náš táta lítal s Messerschmittem ve filmu Tmavomodrý svět. Točili jsme polodokument o Josefu Bryksovi – Muž, který přecenil českou duši a naše modely vystupovaly i v dalších filmech. Modeláři z Rakovnicka létali rádiem řízenými modely třeba ve filmu Piloti.
Teď už od filmařů není taková poptávka po modelech kvůli počítačovým animacím.
Zmínil jste Rakovník jako první letiště, kde jste se setkával s letadly, nelákalo Vás to k těm skutečným?
Sportovní létání jsem si vyzkoušel také, výcvik jsem odlétal na Vivatu. Pak jsem ale zjistil, že peníze můžou téct jen jedním směrem a vyhrála modelařina. Ještě dnes se ale rád svezu velkým letadlem a sáhnu si na knipl. Poměrně hodně jsem nalétal i díky své práci u policie, kde jsem sloužil 25 let. Znal jsem okres ze vzduchu, a proto tehdejší ředitel rozhodl, že bude-li při pátrání či jiné akci nasazen vrtulník, doplním posádku jako pozorovatel a operátor.
Jak už jsem zmínil, vyrůstal jsem také mezi parašutisty a symbolem mého dětství je Antonov An-2. Jakmile mám někde možnost se do Anduly vecpat, neodolám. To je úžasné letadlo.
Jak jste se dostali k ploše v Kolešovicích?
V r. 2000 jsme létali seriál Cesty nebeských jezdců, tj. volné rekonstrukce události z r. 1945. Na Rakovnicku byla poměrně silná účast spojeneckého letectva, která s sebou nesla hodně příběhů a my je ve spolupráci s Klubem historické železniční dopravy ztvárňovali. Věděli jsme, že v Kolešovicích 16. 4. 1945 spadnul Mustang a sháněli jsme plochu, kde bychom ukázku mohli odlétat. Tehdejší pan starosta říká: „Vždyť my tady máme letiště pro práškaře!“ Zalíbilo se nám tam natolik, že jsme na něm zakotvili a provozujeme zde svou činnost už 26 let.
Obec Kolešovice, která je majitelem letiště, a její zastupitelé nás dlouhodobě podporují, dokonce každoročně i finančním darem. Jako provozovatelé letiště jej můžeme pro naši zájmovou činnost užívat bezplatně. Za tuhle obrovskou vstřícnost patří kolešovickým zastupitelům i občanům veliký dík.
Chápu správně, že nelétáte jen s jednotlivými modely, ale ztvárňujete i letecké scény?
Ano. Namátkou v letech 2001-2010 jsme létali program týkající se historie policejního letectva s názvem Policejní letka KOBRA zasahuje. To byl skutečný historický název útvaru Bezpečnostního letectva v r. 1946-1948. Létali jsme s maketami policejních Avií S-199 v charakteristickém markingu pro stroje Bezpečnostního letectva té doby. Program měl celkem 4 akce – Útok na vlečný terč, Nasazení Bezpečnostního letectva v Akci B (boje s Banderovci v létě r. 1947), Zadržení narušitele vzdušného prostoru, Srážení balonů (na podkladě historické události, kdy se ve 2. pol. 40. let utrhl v prostoru u Bílé Labutě v Praze reklamní balón, který vítr hnal směrem do letové cesty okrsku ruzyňského letiště a letouny Bezpečnostního letectva jej eliminovaly).
Východní frontě byl věnovaný program Kříž proti hvězdě, dále jsme nacvičili Letecká válka v Čechách 1945 (jeden z posledních střetů mezi americkým spojeneckým letectvem a Luftwaffe na našem území) nebo třeba Sundejte Hartmanna. Zajímavý byl také program Armádní křídla 1945-2000 věnovaný poválečnému letectvu, kde létala Avia S-199 i Aero L-29 Delfín. V době covidové byly podobné akce utlumené a my toho využili k přechodu na MiG-21 a letouny z historie dávné i nedávné, jako jsou Let C-11, Avia S-92 nebo třeba MiG-29, JAS-39 Gripen. Dřív jsme svými vystoupeními skládali poctu generálům Fajtlovi, Peřinovi a dalším přeživším spolubojovníkům, dnes vzdáváme hold bývalým nejen žateckým pilotům, ale všem chlapům, kteří létali v dějinách našeho letectví MiGy, Albatrosy, Suchoje apod. Myslím, že si to všichni zaslouží.
S mnohými jste se setkali třeba zrovna na půdě Leteckého muzea Korea-Merkur v Bezděkově, kde natáčíme tento rozhovor, je to tak?
Měli jsme obrovskou čest setkávat se právě s válečnými veterány jako byli výše zmínění generálové. Léta běží a dnes se snažíme vzpomínky získávat od současných vojenských pilotů, protože mají na co vzpomínat.
V době postcovidové jsme představovali naši nově zbudovanou letku 4 MiG-21 a na křest pozvali piloty ze Žatce, Líní a Pardubic, kteří MiGy létali. Slovo dalo slovo, se statutárním zástupcem muzea Františkem Blahoutem jsme se domluvili na spolupráci a začali jezdit do Bezděkova.
S piloty jsme se několikrát potkali na letištích. Asi před 2 lety jsem zalétal s Migem-29 sestavu, po které za mnou přišel Venca Vašek, potřásl mi pravicí a řekl, že smeká. A to moje sestava ani zdaleka nedosahuje té dokonalosti, kterou létal on! To je pocta, která zahřeje.
Stejně, jako od Jardy Klacka, který létal na „stresové letce“ v Líních, jenž při létání okomentoval: „Teď jsi mírně přetočil výkrut.“ To není urážka, to je čest. Oni věděli, o čem skutečná „jednadvacítka“ je, my si to můžeme jen představovat. Když si sednu u Miloše Tarantíka do kokpitu MiG-21 a vidím, že z něj nic nevidím – klobouk dolů. Já, když stojím nohama na zemi a pilotuji ho, vidím víc, než viděli oni.
Kolik má SHVPL členů?
Máme 14 členů, z nichž 6-8 je hodně aktivních. Některé modely spolufinancuje spolek, necháváme je ve vlastnictví pilota s podmínkou, že je nesmí přeprodat a zavazuje se s modelem účastnit akcí spolku.
Já jsem předsedou spolku, místopředsedou je Jirka Joura, který působil při základní vojenské službě jako technik u 6. stíhacího bombardovacího pluku v Přerově-Bochoři, takže k MiG-21 má hodně interní vztah. Hospodářem je Petr Toužimský (vlastní mj. Spitfire), Igor Vyznal (v Bezděkově vystavil Liberator), Josef Štolba (létá Albatros, MiG-21, Let C-11), Jirka Benda má nového tygřího žateckého Albatrosa, můj brácha Radim Hovorka má MiG-21, North American Rockwell OV-10 Bronco a taky model nákladního automobilu Tatra 815, který je schopný naše modely dovézt na start. Dále Petr Hudák , ten létá C-11, PB-6 Racek, Turbočmeláka a Brigadýra a Evžen Gayer se specializuje na různé neortodoxní konstrukce a jinak létá JAK-3 ve francouzských barvách, Piper Pawnee a donedávna ještě létal s K-65 Čáp. To je takové zdravé jádro týmu.
Slyšela jsem, že už doma nemáte obývák, ale hangár?
Obývák máme, byt v patře je volný, ale přízemí je jeden velký hangár. (smích)
Mám 3x MiG-21, to je pro mě taková ikona, že ho musím mít ve více vydáních. Liší se kamuflážemi – jeden je stříbrný, druhý kamuflovaný ze cvičení Štít 84, třetí ze „stresové letky“ z 90. let v Líních. Dále mám žatecký MiG-29, Gripen, Let C-11 a ten mám i akrobatický z boleslavské skupiny, je na něm velký škodovácký znak. Pamatuji vystoupení boleslavského boxu a ve spolku máme všechna 4 letadla s imatrikulacemi i zbarvením dle skutečnosti. Prvním dopravákem v mé letce je Boeing 737, teprve čeká na zálet. Dále vlastním Hlaďův Spitfire, An-2 (ta už je hodně olétaná), Air Tractor (ten, který nabíral vodu v jezeře Milada při hašení požárů v Hřensku). Srdcovky jsou i 2 Albatrosy, jeden z Bielych Albatrosov, druhý kamuflovaný. Taky North American B-25 Mitchell v sovětském zbarvení z doby zásobování Slovenského národního povstání. Dále Spartana, který má výsadkovou rampu, takže jsou z něj vysazované figuríny parašutistů. Vypadá to velmi reálně, jdou skutečně za sebou, rozvinou se jim padáky…
Snad jsem na nic nezapomněl.
Kde a kdy SHVPL můžeme vidět?
V případě vhodného počasí bychom chtěli kolem 1. května 2026 během prodlouženého víkendu udělat první letištní kemp a budeme tréninkově létat. Pokud se někdo chce přijít podívat, po předchozím poučení se jako divák může zúčastnit.
Jestliže by se někdo chtěl do spolku přidat nebo se třeba poradit ohledně modelů, jak se s vámi může spojit?
Ke spolku se může přidat člověk, který splní předepsané stanovy. Roční členský příspěvek činí 1000,- Kč. Pokud si pořizujeme nové modely, je to na bázi dobrovolného členského příspěvku se spoluúčastí, něco dá pilot, něco přispěje na model spolek.
Máme teď trochu nefunkční web, ale zapracujeme na něm. Je možné mne kontaktovat přímo na mailu: shvpl@seznam.cz.
Zdroj veškerých použitých fotografií: archiv SHVPL
