Roberte, proč zrovna Letňany?
Učil jsem se na tomhle letišti v r. 2010 létat a přirostlo mi k srdci. Od 18 let jsem měl možnost chodit na věž LKLT, od řadového AFISáka na brigádě jsem se přes plný úvazek vypracoval na vedoucího věže a nakonec ředitele letiště.
Ty už jsi k letadlům směřoval dřív, je to tak?
Vystudoval jsem Střední odbornou školu civilního letectví na Ruzyni, jsem mechanik – avionik. V době mých studií se jednalo o skvělou školu a věřím, že ve stejném duchu pokračuje nadále. Teoretické i praktické zkušenosti tam nabyté využívám dodnes. Pak jsem chvíli studoval na ČVUT, nicméně jsem dal přednost práci, školu ukončil a vrhl se na letecké simulátory.
Máš zkušenosti s avionickou údržbou letadel, ale také s vývojem a údržbou leteckých simulátorů, souhlasí?
Je to tak, ale dávno jsem z tohoto oboru vypadl. Před nástupem na pozici ředitele LKLT jsem veškeré podobné aktivity ukončil, protože letiště mě vytěžuje opravdu hodně.
Už při studiu na střední škole jsem se staral o letecké simulátory pro společnost iPilot, tenkrát měli několik poboček po Evropě. Po maturitě mi bylo nabídnuto u nich pracovat jako vedoucí technik. Lítal jsem po celém světě a opravoval simulátory. Pro 18letého kluka s maturitním vysvědčením v ruce šlo o úžasnou příležitost poznat svět a letadla jako taková. Tenkrát iPilot neměl certifikované simulátory pro výcvik pilotů, ale jejich systémy byly opravdu realistické. Měli A320, A380, B737 a B747. Tohle mě naplňovalo víc než studium vysoké školy.
Musíš být manuálně zručný, kluci většinou v dětství modelaří, měl jsi taky tuhle etapu?
Jasně. Jen od doby, kdy jsem pořád u letadel, jsem se přehoupnul na železnici a stavím vláčky, protože letadel mám až dost v reálném světě. Člověk potřebuje občas uniknout jinam.
Simulátory jsi vyvíjel, opravoval a jistě na nich i létal – to byla motivace udělat si skutečný pilotní průkaz?
Bylo to naopak. Podmínkou pro práci na simulátorech bylo mít pilotní průkaz a mě to k létání stejně táhlo mnohem dříve. Jako malý jsem létal na počítači a chtěl se stát dopravním pilotem. Simulátory mi připadaly jako skvělá příležitost naučit se létat s dopravními letouny. Samozřejmě jsem si na nich vypěstoval spoustu zlozvyků. Na dopravního pilota jsem to zatím nikdy nedotáhl, protože mě osud zavál jiným směrem.
Říkáš „zatím,“ takže ses svého snu nevzdal?
Nevzdávám se. Můj cíl byl létat ATR u ČSA, protože mě baví spíš kratší lety a líbí se mi vrtulová letadla. Mám hotovou ATPL, měl jsem rozlétanou CPL, ale pak ČSA skončily a já ztratil motivaci. Založil jsem rodinu a chtěl zůstat v Čechách, abych každý večer byl ve své posteli a ne někde v zahraničí.
Na čem jsi začínal pilotní výcvik?
Bezmotorově v Letňanech, ale větroně jsem nedokončil. Blaníky byly v r. 2010 kvůli nehodě v Rakousku uzemněny a moc nebylo na čem létat. Stihl jsem jen asi 5 letů na navijáku, ale zato spoustu víkendů strávených na letišti. Přehoupnul jsem se tedy do motorového výcviku na Cessnách. Původně jsem chtěl na Zlínech, ale byly mnohem dražší.
Ke Zlínům ses dostal?
Ano, udělal jsem si na ně přeškolení v době, kdy jsem už relativně uměl létat a mohl se tak soustředit na stroj a ne na to, že jsem vůbec ve vzduchu. Mám přeškolení na řadu Zlínů Z-42, také na Trenéra, ale za posledních 5 let jsem v žádném neletěl. Mám k těmto strojům velký vztah a nechci je poničit, tudíž vím, že budu potřebovat zase pořádné rozlétání s někým zkušenějším.
V letecké škole máme Bristell BR-23, Tecnam P2008JC, Cessnu 150 a 172 – ty létám běžně.
Co by sis přál pilotovat?
Historická letadla. Čím starší, tím pro mě zajímavější. Zmínil jsem, že máme Bristell z r. 2024, je to pohodlné super letadlo s autopilotem, ale čím méně je to v letadle pro pilota komfortní, tím víc mě baví.
Obávám se, že k těmto strojům se asi nedostanu, nejsem momentálně vylítaný a netroufám si angažovat se v jakémkoli spolku historických letadel s tím, jaký jsem "super pilot”.
TOP je pro mě Spitfire. Koukal jsem už, že v Anglii se let v něm dá pořídit, takže šetřím do prasátka a těším se, že jednoho dne zažiju vyhlídkový let ve dvoumístném Spitfiru.
Zmínil jsi leteckou školu Fly Czech, Ty jsi majitel?
Kdysi jsme na simulátorech začínali s Josefem Pavlíčkem, který pak létal mj. v Africe na L-410, pak se vrátil do Evropy a přemýšleli jsme, čím se zabavit. Vymysleli jsme leteckou školu a založili ji 28. 10. 2018, aby se nám datum dobře pamatovalo. (směje se)
Byl to svým způsobem blbý nápad, protože ani jeden z nás nebyl v té době leteckým instruktorem. Kvalitních instruktorů je v dnešní době nedostatek, většinou po čase létají jako dopravní piloti a odejdou. Tak jsme se hecli, kdo z nás si první udělá licenci FI. Pepa vyhrál, stal se instruktorem dřív než já, postupně si nalétal hodiny a už je vedoucím výcviku u nás. Je to vylétaný člověk s náletem několika tisíc hodin, takže jsem rád, že vše vyšlo takto. Já mám FI momentálně rozlítané, kvůli rodině jsem však výcvik přerušil, chybí mi čas a kapacita se učit, ale snad to doženu.
Pepa má v naší škole na starosti praktické létání, já jsem spíš přes papíry.
Často se říká, že jeden je málo a dva jsou moc. Jak to máte vy?
My jsme dva málo. (směje se) Přijde mi, že Pepa má létání opravdu hodně, už létá i IFR a velkou dopravu a já jsem vytížený na letišti. Potřebovali bychom více lidí, kteří by nám pomáhali s provozem. Sice máme spoustu skvělých kluků, co nám jako instruktoři vypomáhají, ale jsou zaměstnáni u aerolinek a trochu se míjíme časově. Když je v zimě škaredě a nedá se moc létat, mají oni čas, zatímco v sezóně, kdy se létat s našimi žáky dá téměř neustále, jsou pryč.
Kromě pilotního výcviku děláme spoustu dalších aktivit, třeba kurz k získání průkazu VFL on-line, což je hodně oblíbené a ne vždy stačíme zájemcům vyhovět v jimi požadovaných termínech. Zajištujeme i výcvik dispečerů AFIS/Rádio.
Jsem rád, že jsme s Pepou stále kamarádi a že nám spolupráce skvěle funguje.
Jsi schválený examinátor osob poskytujících informace známému provozu Rádio.
Když skončil na většině českých letištích AFIS a vzniklo “Rádio”, vyvstala potřeba lidí, kteří nemají pilotní zkušenosti, chtěli by chodit na věž, ale průkaz AFIS je pro ně příliš odborný. V předpisu L11, dodatek S, je napsáno, že je může školit pověřená organizace schválená pro výcvik. Napsali jsme na ÚCL, co to znamená a oni nám sdělili, že žádnou takovou organizaci zatím nemají. Ujali jsme se toho a začali jako první cvičit „Rádiáky.“ Momentálně děláme školení po letištích, jak se služba Rádio má poskytovat. Hodně cvičíme lidi, kteří mají ULL papíry, sem tam i někoho, kdo pilotní průkaz nemá. Tím, že je nás málo, a zájemců o výcvik taky, dá občas velkou práci skloubit časové možnosti lektorů a studentů.
Sám stále sloužíš na věži, lidé Tě po hlase poznají. Myslíš, že mají větší respekt, když komunikují přes rádio s šéfem letiště?
Obecně se snažím na letišti fungovat spíš jako teamleader, nechci vystupovat zbytečně direktivně. Mám u letectví rád, že je jedno, je-li člověk právník, doktor nebo student střední školy – ve vzduchu jsme si rovni. Jde o letadlo, které potřebuje odletět, přistát a všichni se chceme bezpečně vrátit domů.
Nechci, aby se lidi báli ve stylu: „Teď musíš mluvit předpisově, sedí tam ředitel.“ Což na druhou stranu není na škodu. (směje se)
Co všechno obnáší být ředitelem letiště uprostřed zástavby?
Krom leteckého provozu řeší letiště (i když je takhle “malinkaté” jako my) v Praze spoustu městských problémů. Letiště, které má okolo sebe pole, má všechno jednodušší. My se zabýváme například neoprávněnými jeřáby. Máme ochranná pásma, do kterých nám často bez koordinace zasahují.
Účastníme se obrovského množství schvalovacích řízení ve výstavbě okolo letiště, musíme se vyjadřovat třeba i k autobusové zastávce v jeho okolí. Jakákoli výstavba či úprava terénu podléhá připomínkování a schválení ze strany letiště. Jde o celou spoustu věcí v pozadí, které nejsou vidět.
Pak řešíme jak na běžícím pásu dronaře. Lidé přijedou metrem do Letňan, kde je obrovské pole, na kterém si pouští drony nebo draky. My musíme zabezpečit, aby se pilotům nic nestalo, do ničeho nevletěli, to je na denním pořádku. Jako ředitel i klasický zaměstnanec ve službě řeším výjezdy proti neoprávněným vstupům do našeho vzdušného prostoru.
Občas musíme řešit i hluk. Jsem rád, že lidé jsou na naše letiště zvyklí a tolerují provoz. V dnešní době beztak nadělá víc hluku motorka, která jim projede pod okny, než naše letadla. Sice máme nějaké Cessny a pár Zlínů, ale obecně je většina letadel s motory Rotax a ty už ve výšce nejsou slyšet.
Zmínil jsi pole, které sousedí s letištěm, řešíte třeba vhodné plodiny? Vím, že nouzově přistávat do řepky je průšvih a taková nehoda se u vás už stala.
Chtěl jsem to řešit, ale nemáme žádnou legislativní podporu a tak je na zemědělcích, zda na naše požadavky přistoupí nebo ne. Byl bych rád, kdybychom se domluvili, ale nelze to vymáhat.
Ležíte v CTR Kbely, jak funguje spolupráce?
Výborně. Myslím, že naši dispečeři na rádiu to opravdu nemají jednoduché, je nutné hodně koordinovat jak s Vodochody, tak hlavně s Kbely a musí tedy být na solidní profesní úrovni. Točí se u nás okolo 10 lidí, Kbeláci na nás spoléhají, že jsme profíci stejně jako oni a díky tomu je spolupráce na skvělé úrovni. Když oni mají provoz, my to respektujeme, při větším provozu našem nám zase pomáhají oni, aby se každý dostal bezpečně na zem.
Musím ocenit profesionalitu na věži, strávila jsem tam nějaký čas a všimla si také nutnosti přepínat mezi češtinou a angličtinou.
Provoz je půl na půl, takže dispečeři musí plynně vládnout oběma jazyky. Máme u nás jednu leteckou školu, která se primárně zaměřuje na cizince – v Praze jich bydlí nebo studuje hodně, často nemají auto a tak je pro ně letiště u metra nejlukrativnější. Kromě dalších cca 7 leteckých škol, které u nás bázují, k nám létá spousta dalších v rámci navigačních letů.
Dokážeš odhadnout, kolik v sezóně odbavíte průměrně letů za den?
Každé letadlo u nás přistávající evidujeme, takže přesně víme, který měsíc je jak vytížený – nejvíc květen a červenec. Ani 4000 pohybů za měsíc pro nás není extra velkým číslem, během sezóny tento počet překračujeme úplně běžně.
Víme, že letiště zanikne, jednu dobu to z médií vypadalo, že téměř ze dne na den. Asi se to projevilo na strachu pilotů u vás hangárovat, vnímal jsi to?
Je to tak, hodně lidí se nás ptalo, bylo to velmi žhavé téma. Něco jako při oslavě stovky, kdy se debatovalo o skutečném vzniku letiště, tak teď naopak byly diskuze, kdy skončí. Sami nevíme a momentálně fungujeme v běžném režimu. Konec může přijít za 3 roky, ale taky za 13 let. Letiště rozvíjíme, investujeme do infrastruktury, letos budeme rekonstruovat dráhy, koupili jsme nové požární vozidlo, plánujeme traktor, provoz běží dál.
Byla velká nejistota ze strany pilotů a hlavně větších leteckých škol, protože přesunout někam flotilu 15 letadel není jednoduché.
Věřím, že až bude stanovený konec provozu, dostaneme třeba 3-4 roky času na přípravu k přesunu. Dokud není jistý termín, všechno jsou jen spekulace.
Hangárovací kapacitu máte plnou?
Ano. Chceme postavit ještě jeden hangár, ale protože jsme ve městě, řešíme spoustu problémů v souvislosti s územním plánováním. Zájem provozovatelů je velký, přece jen jsme u metra a i když majitelé moc často MHD nevyužívají, je jednodušší zajet k nám než třeba do Roudnice či Benešova. Funguje u nás také aeroklub, který má svůj hangár a je v nájmu. Největší zájem mají letecké školy nebo půjčovny letadel. Soukromníci jsou u nás taky, ale v mnohem menším počtu.
Jste prý hodně drazí.
Jsme, i proto převládají už zmíněné skupiny, které provozují s letadly byznys. Nemáme žádné dotace, jsme soukromý subjekt, co si nevyděláme, to nemáme. Pokud se dostaneme do mínusu, tak nebudeme v Letňanech vůbec.
Pilotům nabízíme handling, hasičskou a záchrannou službu, minimálně 2 zaměstnanci letiště jsou vždy na zemi, starají se o hangáry, připravují letadla, jsou k dispozici pilotům, ale zároveň dbají na bezpečnost letiště jak v rámci safety, tak security.
Požární služba, nové požární vozidlo, řekni nám víc.
Na podzim jsme koupili nové požární vozidlo. Jednak, jak už jsem zmínil, bude nová dráha a tu bude třeba něčím zalévat, aby tráva hezky rostla, proto velká cisterna.
Druhým důvodem je zlepšení naší připravenosti na podobné zásahy, jako u podzimní nehody Bristellu. Není to o jakémkoli podcenění situace při ní, ale nikdy dřív jsme podobnou věc neřešili. Ačkoli nejsme profíci, nový vůz jsme vybavili víceméně vším, co s sebou profesionální hasiči vozí. Jsme proškoleni a připraveni zvládnout i takového okolnosti.
Máte ještě další plány, které jsme nezmínili?
Mé dlouhodobé přání a cíl je na letišti postavit restauraci. Získat dnes povolení a finance ale není snadné. Zatím si člověk může na recepci koupit pití a balené potraviny, ale není to o tom, že by mohli přijít lidé s rodinou třeba na dětské hřiště, posedět, dát si kafe a dívat se na letadla.
Dříve návštěvníci možnost sledovat vzlety a přistání měli, dnes už ne, jen podél plotu. Jelikož jsme letiště ve městě, je celé oplocené. Musíme vstupy hlídat nejen na základě požadavků ÚCL a policie, ale především z důvodu našeho zájmu, aby nikdo nevběhl do dráhy, nepoškodil zaparkovaná letadla nebo třeba nehonil utečeného psa. Kolem letiště projdou tisíce lidí a volný pohyb osob v areálu si nemůžeme dovolit.
I proto bych chtěl vybudovat restauraci s možností vyhlídky, aby se letiště více otevřelo veřejnosti.
LKLT má ještě jedno specifikum, a tím jsou velké akce (koncerty) v jeho bezprostředním sousedství. Jak je to s létáním během nich?
Záleží na tom, jak je koncert velký. Létat se smí, ale my sami jsme v rámci bezpečnosti stanovili, že preventivně ukončujeme provoz hodinu po otevření vstupů na akci. Tehdy už se diváci nacpou dovnitř a stoupá riziko upuštěných balónků, dronů apod. Uzavření samozřejmě neplatí pro leteckou záchranku, která k nám létá pro palivo.
Při akcích typu Majáles, kdy je jiné rozmístění lidí po ploše, létáme až do večera.
Bála bych se i laserů.
Ve dne naštěstí nejsou moc vidět, ale v noci musíme koordinovat s Kbely laserové efekty nejen od diváků, ale i od pořadatelů. Třeba kapela Rammstein hodně používá světla, ohně… Naštěstí mezi stage a Kbely je budova betonárky Knauf, takže efekty míří do ní a díky tomu neoslňují provoz do Kbel, ale i tak je nutná úzká spolupráce s armádou.
Jednu velkou akci chystáte na podzim též vy, létající i nelétající diváci se tedy mohou sami přijít či přiletět podívat, jak to na LKLT vypadá.
