Tomáš Bohuslav 16.08.2026 Tento článek je součástí seriálu Letíme na výlet
V Evropě je jen málo fotogeničtějších míst než Alpy. Ať letíte přes ně, kolem nich nebo podél, ať jste v Rakousku, Itálii či Německu, ať je to v zimě, na podzim nebo v létě, ten pohled se zkrátka nikdy neomrzí. I proto jsme na konci června vzali naši klubovou sambu a letěli si to připomenout.
Poslední červnový týden byl, určitě to sami máte v živé paměti, pořádně horký. Teploty v mnoha částech republiky atakovaly čtyřicítku, ačkoliv léto sotva začalo. A protože voda ve zdejších rybnících a jezerech byla kolikrát již plná všemožného „sajrajtu“, nedalo se jinak. Museli jsme se za osvěžením vydat někam, kde člověku nehrozilo, že po vykoupání skončí v nemocnici na kapačkách. Tedy do Alp.
„Tentokrát bychom to mohli udělat dvoudenní, co říkáš?“ ptám se kamaráda Pavla z našeho hronovského aeroklubu. Souhlasil. A tak jsme se domluvili, že se v pátek 26. června vydáme na cestu. Plán byl doletět první den na plachtařské letiště Ohlstadt-Pömetsried, které se nachází na dohled Zugspitze a na které jsem narazil zcela náhodou při scrollování na Instagramu. A odkud je to relativně kousek na Walchensee, jedno z nejhezčích německých alpských jezer vůbec.
Z LKVP až do Ohlstadtu je to něco přes dvě a půl hodiny letu. Proto jsme si tento „trip“ rozdělili na dvě části – s mezipřistáním ve Strakonicích. Zde jsme se občerstvili, odlehčili se, podali letový plán a vydali se znovu na cestu. Avšak mělo to drobný háček, neboť naše cílová destinace nemá přidělený žádný oficiální ICAO kód, a tak jsme na radu pražského FICu do příslušné kolonky vepsali čtyřky „zetka“ v naději, že to bude OK. A ono to OK bylo, chvíli. Ale nepředbíhejme.
Abychom si život nekomplikovali, rozhodli jsme se se zcela vyhnout mnichovskému „TMAčku“. Vzali jsme to jižně od něj kolem Chiemsee – což mělo zároveň tu výhodu, že jsme mohli déle letět podél hor, namísto jinak relativně nudné roviny kolem třetího největšího německého města.
Jediné, nač si na úpatí těchto kopců musí člověk dávat pozor (za předpokladu, že venku panuje CAVOK a vzduch se nehne) jsou místní prostory pro ochranu ptactva. Předpisy vyžadují, aby nad nimi letoun měl výšku minimálně dva tisíce stop AGL. Něco takového ale není vůbec od věci, protože se vám naskytnou i mnohem lepší výhledy, díky nimž spatříte vesničky a jezera, která by vašemu zraku jinak zůstala skryta, včetně zmíněného Walchensee.
Po celou dobu letu nad Německu jsme byli ve spojení s řídícími z Langen Information na frekvenci 120,650 MHz, respektive 126,950 MHz. Komunikace s nimi spočívala de facto jen v nastavení příslušného SQUAWKu na odpovídači a sesouhlasení QNH, to bylo vše.
Provozu bylo poskrovnu, zřejmě především kvůli teplotám, které ten den panovaly. Ale my už měli na dohled ono Walchensee, takže se nám letělo „o něco lépe“. Každopádně, protože zhruba jen dvacet minut letu od Ohlstadtu se nachází slavný zámek Neuschwanstein, nemohli jsme se o tuhle podívanou ochudit.
Ono celkově to v této části Německa vypadá skvostně: majestátní historická památka s mocnými vrcholy za zády a průzračně čistým jezerem hned vedle. Totiž dvěma, neboť na druhé straně se východně od města Füssen nachází ještě tyrkysově zbarvené Forggensee.
Ve výšce dva tisíce stop AGL jsme si nad Neuschwansteinem udělali pár kroužků, vše pečlivě nafotili, natočili, zkrátka zdokumentovali všemi možnými způsoby, následně se otočili o 180 stupňů a šli přistát. Cestou do Ohlstadtu, který se v tuto chvíli nacházel za námi, jsme chtěli v okamžiku, kdy budeme mít letiště nadohled, ukončit letový plán. Jenže to nešlo.
Přestože jsme se drželi instrukcí, které nám dali na FIC Praha, řídícím z Langen Information se naše řešení nepozdávalo a namísto Ohlstadtu měli za to, že se chystáme přistát ve Stuttgartu (který jsme jako alternativní cílovou destinaci určili úplnou náhodou, totiž prostým překlepem). Ona čtyři „zetka“ ani výslovné zmínění letiště v Ohlstadu v řádku s poznámkami je neuspokojila, a tak nám bylo řečeno, že svůj plán musíme ukončit až po přistání po telefonu. Což samozřejmě ve výsledku ničemu nevadilo, pouze jsme si takto chtěli ulehčit práci.
Samotné letiště je velice sympatické. Dráha je vyasfaltovaná a ve směru 04 dokonce i mírně do kopce, přičemž právě na tu jsme my i s ohledem na další provoz přistávali. Zdejší personál byl rovněž velmi ochotný, letadlo jsme mohli přes noc zaparkovat do hangáru a večer využít místní umývárnu. Což pochopitelně přišlo náramně vhod. Co se přistávacího poplatku týče, platili jsme celých 15 eur.
Na tomto místě se sluší dodat jednu důležitou věc. Jedná se o takzvané PPR letiště, takže abyste zde mohli přistát, musíte svůj přílet dopředu zkoordinovat a musíte jej mít povolen. Slouží k tomu formulář na webu, přičemž schválení je zpravidla formalitou. Teď už je ale načase vydat se k jezeru.
K Walchensee se člověk dostane samozřejmě nejsnáze taxíkem, ten jsme si ale nechali až na cestu zpět (i proto, že nás nakonec vyšel na asi 45 eur). Daleko levnější je autobus z vedlejšího města Murnau am Staffelsee, který ve všední dny jezdil zhruba každou hodinu. Cesta pak trvala i s přestupem v Kochelu asi 90 minut.
Voda v jezeře byla exkluzivní, přesně jak jsme doufali. Vydrželi jsme tam celé odpoledne. Pak už zbývalo jen sehnat něco k jídlu a připravit si spaní (rozuměj vytáhnout z letadla spacák a ustlat si pod stromem vedle hangáru). Mělo být jasno, a tak se člověk na takové nocování vlastně i těšil. Tím spíš když věděl, že druhý den hned ráno výlet pokračuje. Ale o tom až příště…
Mohlo by vás zajímat
Zkušenosti a doplnění našich čtenářů
