Dnes je 23. srpna 2019

6:04 20:06

IAC 2010: Mimozemšťané. Existují vůbec?

1. 10. 2010

Pražský 61. mezinárodní astronautický kongres jede do finále. Dnes se dveře doprovodné výstavy otevřou i široké veřejnost.

I pro účastníky je výhodnou, že jak výstava, tak všechna zasedání jsou pod jednou střechou – v Kongresovém paláci na pražské Pankráci.

To ostatně ocenilo i vedení pořádající organizace, Mezinárodní astronautické federace. Pravda, sama výstava má podle mne opačný trend, než samotné kongresy – čím více roste počet účastníků (v Praze téměř tři tisíce), tím méně atraktivních exponátů ve stáncích kosmických agentur či firem nalezneme.

Například americká NASA se zaměřila čistě na edukativní komunikaci s návštěvníky, zatímco před takovými deseti dvaceti lety se vystavovaly celé moduly družicové stanice, dopravních prostředků či raket a živily se vize konstrukčních kosmických týmů. Například Rusové nevystavují vůbec.

Asie vede

Zato asijské státy včetně Korejské republiky, o Japonsku ani nemluvě, se snaží na sebe, respektive na svůj národní kosmický program, jaksepatří upozornit.

Japonci vystavují téměř v životní velikosti svoji kosmickou sondu k asteroidům, poháněnou iontovým motorem, zvanou Hayabusa (Sokol), která se po startu v r. 2003 setkala o dva roky později s asteroidem Itokawa. Planetka 25 143 Itokawa má velikost asi 400 metrů a křižuje dráhy Země a Marsu. Po různých nečekaných peripetiích, kdy celá sonda místo přistávacího pouzdra nechtěně „přistála“ na asteroidu, se podařilo s podstatným zpožděním sondu od povrchu, kde sebrala vzorky, odlepit a nasměrovat ji v r. 2007 opět k Zemi, kde její pouzdro se vzorky dopadlo na území základny Woomera Missile Range v Austrálii letos v červnu. Japonci se ovšem mohou chlubit i svými astronauty, kteří pracují na kosmické stanici.


Japonská sonda k asteroidům Hayabusa

Nechybí samozřejmě stánek budoucí kosmické velmoci Číny, ale co je zajímavé, hlásí se o slovo i menší. Např. Korea se jim snaží alespoň přiblížit. Nejenže má svou astronautku, ale i své družice Kompsat.

Hledáme své místo v kosmu

Zajímavou expozici má samozřejmě Evropská kosmická agentura ESA, jejíž stánek s modely raket a družic včetně zásobovacího modulu ATV je naproti expozici České kosmické kanceláře. Tam mimo řady příkladů českého podílu na výzkumu vesmíru naleznete i model naší úspěšné malé družice Magion 1. Celkem Československo a ČR vypustilo ruskými raketami na 7 družic, ale to skončilo v první polovině devadesátých let.

Dnes podle slov Ing. Jana Koláře dochází díky úsilí nadšenců a vědeckých pracovišť i hi-tech firem k obrodě kosmického výzkumu u nás, zejména po našem nedávném vstupu do ESA (jako první z postkomunistických zemí!). Celkový rozpočet na „naše“ projekty je však i oproti takovému „chudému“ Portugalsku téměř zanedbatelný – 250 milionů Kč ročně. Ale i s těmito penězi si začínáme obnovovat svoji „kosmickou“ pověst.

Podle Koláře je však důležité, aby se prací pro ESA mohl ve větší míře účastnit i český průmysl, české hi-techové firmy. Faktem ovšem je, že konstrukcím vlastních družic zřejmě odzvonilo, protože na to v Evropě existují specializované firmy, dokonce celá konsorcia, jako je např. AleniaSpace, EDAS Astrium, Magelon Aerospace apod. A české firmy se mohou ucházet jen o výrobu určitých přístrojů či součástek, jako je např. mikroakcelerometr pro družice SWARM či přijímač laserových signálů pro atomové hodiny na palubě ISS.

Větší průnik do světa kosmického byznysu, alespoň v rozměrech naší účasti na fyzikálních výzkumech v evropském středisku CERN, je zatím v nedohlednu. Muselo by se podstatně změnit chápaní toho, co je vlastně kosmonautika, o které mají nejen prostí lidé představu, že jde pouze o luxus v podobě výletů na kosmickou stanici a eventuálně na Měsíc či v budoucnu na Mars.

A šance rozhodně máme – například jde o příležitost podílet se na vývoji „evropské“ pilotované lodě, nebo nové nosné rakety, která nahradí Ariane a družice Meteosat, nebo navigačního systému Galileo.


Maketa evropského zásobovacího modulu ATV

Jsou tam?

Zatímco my se zde motáme kolem matičky Země, buší radiové vlny vyzařované už cca 90 let našimi vysílači do hlav či antén případných mimozemšťanů na jiných planetách. A bylo by s podivem, kdyby se jednou nějací neobjevili či neozvali. Bude to pro nás vůbec přínosné? Podle slavného astronoma Stephena Hawkinga by příchod mimozemšťanů mohl být pro lidstvo stejně osudný, jako bylo pro původní obyvatele amerického kontinentu připlutí Kryštofa Kolumba a evropských osadníků. Hawking ovšem na sympoziu SETI (Search for Extraterretrial Intelligence) v Praze nevystupoval.

Vědci, kteří se tímto tématem zabývají, ovšem připomněli, že až dosud o nás vesmír nevěděl – první radiové vysílání doletělo „pouze“ do vzdálenosti 100 světelných let. Každým rokem se však zvyšuje pravděpodobnost, že se o nás někdo tam nahoře dozví, protože přeci jen v okruhu stovky světelných let existují exoplanety typu naší Země, byť jsme je zatím neobjevili.

Američan Paul Shuch připomněl smutný fakt, že po zastavení vládního financování se pátrání po mimozemských signálech stále více přesouvá směrem k amatérům. Ti ale nemají prostředky, které by umožnili zachycování případných signálů z hlubin vesmíru.

Astronom Seth Shostak, který patří k legendám pátračů po mimozemšťanech, upřesnil mj., že schopnost zachycení cizího signálu pomocí současných radioteleskopů není tak velká, jak mnozí soudí. Správně se zřejmě domnívá, že lepší výsledky může přinést zvyšování počtu antén a stavba radioteleskopů určených speciálně pro kmitočet, na kterém vědci mimozemské relace očekávají.

Navíc razí i originální myšlenku – že by se při honu na mimozemšťany měly brát v úvahu i „myslící stroje“. Domnívá se totiž, že doba mezi tím, kdy mimozemšťané objeví radiové vlny a vyvinou umělou inteligenci (AI), může být poměrně krátká. Umělá inteligence pak podle Shostaka převezme od svých „biologických“ rodičů štafetu a vyvíjí se mnohem rychleji. Otázkou je, zda by byla přívětivější k naší biologické formě, než „živí“ mimozemšťané…

Byť se může zdát, že pátrání po mimozemských civilizacích je šťouráním klackem do vosího hnízda, lidská zvědavost nám stejně nedá spát a program SETI bude i po padesáti letech marného scanování oblohy pokračovat.

V pátek padá opona
Dnešek je dnem, kdy už většina účastníků bylí kufry. Nicméně pro nás Čechy je to den „D“, neboť plenární zasedání je věnováno českému podílu na kosmickém výzkumu.

A ještě jedna šance tu je – výstava je dnes otevřena široké veřejnosti. A nedejte se odradit tím, že si nesednete do makety kabiny raketoplánu, nebo se neprojdete modulem ISS. Třeba i to, co zajímavého uvidíte, vás inspiruje, a za nějaký čas se můžete ucházet o kandidaturu na kosmický let. I to nám totiž spolupráce v ESA nabízí, i když na kongresu se o tom mluvilo spíše v kuloárech…


V expozici ESA se českým novinářům věnoval například Franco Bonacina, tiskový mluvčí generálního ředitelství ESA

 

Mohlo by vás zajímat

Témata

Kosmonautika


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář