Letecký den v Budíkově

03.09.2012 2 521 přečtení 10 příspěvků

Vesnička jménem Budíkov leží na Vysočině a na její jméno jsem narazil při archívním bádání v městském muzeu v Humpolci. V srpnu roku 1936 se zde totiž konal hezký malý letecký den.

Dobové záznamy

Většinou se dodnes o podobných dobových regionálních leteckých dnech zachovalo jen pár výstřižků z novin s nekvalitními reprodukcemi dvou či tří fotografií, nebo noticka v dobových leteckých periodikách, jako byl Letec, Mladý letec či Letectví. Samozřejmě existovalo i pár originálních fotografií, které si návštěvníci či protagonisté na leteckém dni nafotografovali sami a uložili si je do svých soukromých alb. Ty jsou už dnes ale většinou nedosažitelné.

V případě Budíkova v roce 1936 však máme štěstí. Několik relativně kvalitních fotografií ze vzpomínaného leteckého dne se zachovalo, neboť se dostaly do sbírek místního městského muzea v Humpolci. A to dokonce dvakrát.

Původ první série sedmi originálních „kontaktů“ 6 x 8 cm není jasná. I když je znám jejich tehdejší autor, pan Oldřich Bláha, na rubu originálních fotografií není nic napsáno a ani archívní fondy muzea k tomu nic moc neříkají. Druhá série týchž fotografií, respektive jejich poněkud nekvalitně zpracovaných zvětšenin, byla darem pana Dr. Karla Kumermana muzeu v roce1992. Jak se k nim dostal tento Čechoameričan žijící v Stratfordu v Connecticutu v USA, mi není jasné, nicméně je mi jeho „počin“ velmi sympatický.


Mjr. Ambruž se radí s pořadateli před přídí své Avie B-122.1, v pozadí Aero A-38 k vyhlídkovým letům

Ale ať už se fotografie dostaly do muzejních sbírek v Humpolci jakkoli, nás může těšit, že si je dnes můžete po letech opět prohlédnout. Pokusím se k nim přidat i trochu zasvěcenější komentář a případně je i doplnit z vlastních zdrojů. Kurzívou vyvedený text je citace z dobového tisku.

V Humpolci pracovala od roku 1934 velmi aktivně místní odbočka Masarykovy letecké ligy (MLL). Vznikla spontánně po přednášce Ludvíka Elsnice o sportovním létání, a bezmotorovém zvláště, kterou na jaře 1934 uspořádal pro veřejnost humpolecký výbor Sokola. Předsedou místní humpolecké odbočky MLL se stal tehdejší okresní hejtman pan rada Jaromír Němeček, což se okamžitě odrazilo na vážnosti, jakou tato organizace v místě požívala.

Její členové ještě v roce 1934 začali létat na vlastním zakoupeném kluzáku na svazích v okolí Humpolce. Několik dalších kluzáků a větroňů si poté postavili i sami, včetně známého motorizovaného větroně Humpolec I, což byl vlastně mírně překonstruovaný školní dvoumístný větroň Šedý vlk s pomocným motorem Walter Atom.


Detailní foto mjr. Ambruže uprostřed pořadatelů

A nezanedbávali i druhou nejdůležitější stránku činnosti tehdejší MLL, totiž účinnou propagaci letectví a létání na veřejnosti. Výstavy modelářů, přednášky pro veřejnost, články v místním tisku, předvádění vlastních „létajících strojů“, to vše provázelo činnost zdejší odbočky MLL téměř stejnou měrou, jako vlastní letecká činnost.

Vyvrcholení činnosti humpoleckých v roce 1936 byl právě výše zmiňovaný letecký den, který jejich odbočka MLL uspořádala v neděli 23. srpna 1936. Bylo to krátce po skončení olympiády v Berlíně, na které tak zazářili čeští akrobatičtí a sportovní letci. A proto hlavním lákadlem místního leteckého dne měli být i dva z jejích českých protagonistů, mjr. Ambruž a olympijský vítěz škpt. Fuksa, které se podařilo pořadatelům získat k účasti i s jejich olympijskými letadly.

Jak mimo jiné psaly místní noviny Havlíčkův kraj, číslo 34 z 20. srpna 1936, „…v neděli přiletí 5 letadel pražské župní letky MLL, přiletí čestná letka firmy Baťa, 3 letadla Zlín XII., v erovleku přiletí krásný, modrý, tichý pták, větroň Sokol s Rodovským a přiletí pravděpodobně armádní stíhací letoun k předvedení vrcholné akrobacie, pilotovaný jedním z našich olympijských letců: mjr. Ambruš – por. Novák – prap. Široký. Toto obsazení leteckého dne jest skutečně jedinečné! ...“


Před Aerem A- 38, zcela vpravo v pumpkách Sláva Rodovský, uprostřed ve světlém plášti a čepici Elsnic

Místní tisk se sice při popisu, jak bude letecký den probíhat, předháněl v superlativech, ale lze z něj přesto čerpat řadu dalších zajímavostí a informací. Popisoval vlastní program do nejmenších podrobností; třeba psal o tom, že již v sobotu, den předem, bude program leteckého dne distribuován do celého okolí Humpolce – letecky, neboli shazován z letadel v podobě letáků. Škoda, že se žádný originální letáček v muzeu v Humpolci nezachoval.

Dále místní novináři „zaručovali“ místním obyvatelům „předvedení akrobacie, vzdušných soubojů, bombardování, náletů, vyhlídkové lety dopravním letadlem“, vše s patřičnými vykřičníky v textu. Dovídáme se, že dopoledne v neděli se měla uskutečnit na letišti u Budíkova prohlídka přiletěvších letadel s odbornou přednáškou, hlavní program pak měl začít o druhé hodině odpolední a skončit kolem páté. Články informovaly například o zajištěné autobusové dopravě „ze 4 kilometry 500 metrů vzdáleného Humpolce“ s cenou za jednu cestu 2 Kč s intervalem po obědě po deseti minutách, přičemž pochopitelně neopomněly připomenout, že „nával na letiště bude veliký“.

Také se místní čtenáři dozvěděli předem, že vstupné bude 5 Kč, vstupenkou budou „krásné odznaky“ očíslované a slosovatelné, cenou bude bezplatný výlet do oblak, hlavní cenou pak „fotoaparát v ceně 500 Kč“. Vyhlídkové lety byly anoncovány cenou 35 Kč za 15 minut, děti za 20 Kč. Celý letecký den měl být komentován divákům pomocí „rozhlasu“ (zřejmě spíše místní ozvučení). Pochopitelně nechybělo ubezpečení, že „…na letišti jest úschovna kol, motocyklů i aut, dostanete vše k jídlu, kávu, uzeniny, různé sladkosti a občerstvení…“


Zcela vlevo slečna Jarmila Králová, později Rodovská

Je skutečně inspirativní pročítat zažloutlé stránky místních novin, ležících takovou řadu let netknutých v místním archívu muzea. Z místních novin Havlíčkův kraj, srpnového čísla 35 a zářijového č. 36, se také lze nejlépe dočíst o skutečném průběhu tohoto leteckého dne, které jinak místní kroniky a pamětníci popisují sice nadšeně, ale poněkud co se týká faktů spíše střídmě.

Kouzelné divy na obloze

Jak už to v českých zemích bývá, slavnostní humpolecká událost, čímž letecký den 23. srpna 1936 v nedalekém Budíkově pro místní zcela jistě byl, začala budíčkem místních hudebníků, pochodujících od brzkého rána městem za zvuku ryčných pochodů. Tisk neopomněl dodat, že šlo o české pochody veselých tónů.

Co je zajímavé, že není ze zpráv a dostupných pramenů úplně jednoznačně určitelné, kolik vlastně letadel a jaká na letecký den v Budíkově vlastně přiletělo. Občas se objeví zmínka o celkem deseti letadlech, ale nedovolím si tvrdit, že tomu tak skutečně bylo. Zdrojů přesných informací je málo, a tak se musím například spokojit jen s popisem, že na improvizované letiště u Budíkova ráno v neděli „...přiletělo první letadlo, druhé a třetí, a za chvíli byl uvítán pan npor. Strejček, který vedl pražskou župní letku 5 letadel MLL…“


Zcela vlevo Slávek Rodovský před nástupem do větroně, v pozadí letoun Letov Š-218 či 118

Pak přiletěl Sláva Rodovský aerovlekem v modrém akrobatickém větroni Sokol s pojmenováním VLK 2. Jaký letoun a pilot byl „vlečnou“, není jasné, zato je jasné, že ve vlečné na druhém sedadle seděla jako cestující slečna Králová, dlouholetá přítelkyně pana Rodovského a československá plachtařka č. 1. Po nich přistál známý letec škpt. Fuksa v letounu Praga E-114, olympijský vítěz z Berlína.

Až za určitý čas, kolem jedenácté dopolední, dorazily dva letouny Zlín XII propagační letky Baťovy. Aby asi humpoleckým dobře chutnalo, po rychlé domluvě s pořadateli oba Zlíny a tři letadla z pražské župní letky MLL vzlétly „…k náletu na Humpolec. Vidíme jen matně vystřelování šrapnelových raket, zatímco v Humpolci drnčí okna detonacemi dělových ran a obě náměstí se halí do bílého dýmu…“

Musela to být opravdu dokonalá „pozvánka“ na letecký den, pomocí dělobuchů údajně zčásti svrhávaných i z letadel a po domluvě s místními funkcionáři civilní protiletecké ochrany (CPO) i zadýmováním obou náměstí v Humpolci, neboť odpoledne se na letiště nahrnuly davy návštěvníků. Podle dobových odhadů a zpráv mohlo přijít až deset tisíc návštěvníků, skutečnost se zřejmě spíše blížila osmi tisícovkám.


Portrét mjr. Ambruže, již bez brigadýrky

A to přesto, že počasí nebylo úplně ideální, slunce se ukázalo jen chvíli dopoledne, a zrovna ve dvě hodiny odpoledne, kdy měl hlavní program započít, zkropil návštěvníky sice krátký, ale zato velmi vydatný déšť. Pak už ale počasí vzalo připravený letecký den na milost, takže se přeci jen vše odlétalo k plné spokojenosti organizátorů i diváků.

Program zahájilo vztyčení státní vlajky a shozením věnce z letadla coby pietní akt. Letadla župní letky MLL i Baťovy vzlétaly a předváděly ve vzduchu „…svůj smělý program, místní rozhlas vysvětluje, co všechny ty evoluce znamenají…“ Na třetí hodinu byl ohlášen přílet majora Ambrože, ale ještě předtím odstartovala v aerovleku na větroni Sokol slečna Králová a zahájila svůj program po odpoutání několika loopingy.

Dovolím si teď ale z několika jiných zdrojů, především pamětí s řadou „náznaků“ a koneckonců i z tisku mírně fabulovat, že než stačila dokončit svoji sestavu a přistát, přiřítil se směrem od Humpolce v malé výšce major Ambruž na prototypu Avie B-122, stroj napikoval na diváky a nad nimi vytáhl svoji Avii do prudké svíčky. Pak předvedl několik přemetů, poslední z nich byl obrácený, který dokončil půlvýkrutem nízko nad zemí a přímo z něj přistál. Nadšení diváků údajně neznalo mezí, já bych ale v té chvíli nechtěl být v kůži slečny Jarmily v Sokolu, která na bezmotorovém větroni musela udělat „divočákovi“ Amružovi rychle místo…


Ambružova Avia B.122.1

Pak předvedl „normální“ akrobacii pilot Altman z Prahy, opět bohužel nevíme, na jakém letadle, patrně v Š-218, školním stroji župní letky. Po něm jako jakýsi kontrapunkt opět odstartoval major Ambruž k předvedení „vrcholné akrobacie na letadle. To není létání, to jsou přímo kouzelné divy,“ jak píší místní noviny. Rozhodně byl v té chvíli jednoznačným králem budíkovské oblohy. Koneckonců, v místním tisku na něj a jeho létání poté vyšla docela pěkná óda, viz faksimile článku.

Po něm se předvedl Sláva Rodovský na svém modrém Sokolovi, opět předvedl tichou, o to efektnější akrobacii nad letištěm, tentokrát již nepřerušenou nečekaným příletem jiného letadla. Dále létala ostatní letadla přítomná na letišti, ale hlavní program ten den vlastně již končil. Chvíli po přistání Rodovského Sokola „pozdravováni nadšenými diváky“ odletěli oba českoslovenští olympijští protagonisté, škpt. Fuksa na E-114 i mjr. Ambruž na B-122. Nakonec na letišti zůstalo v provozu už jen dopravní letadlo Aero A-38, které „…startuje opět a opět k vyhlídkovým letům, nemůže ani stačiti velkému náporu obecenstva žádostivého letu…“

Program leteckého dne v Budíkově 1936 byl nakonec naplněn, obecenstvo se spokojeně rozešlo do svých domovů, napilno měli pouze pořadatelé s úklidem, novináři se sepisováním svých zpráv a článků. Velkostatkář K. Wurm, na jehož pozemcích a polích se improvizované letiště leteckého dne rozkládalo, mohl začít sčítat škody.


Větroň Sokol před startem

Nikde jsem se ale nedočetl, že by je někde nárokoval, pouze malinkou noticku v novinách, ve které mu bylo děkováno za to, že „…poskytl svoje rozsáhlé pozemky s výhodným terénem pro letiště nehledě k citelným škodám, jež byly způsobeny. Vděčíme upřímně př. Wurmovi za jeho porozumění k věci a nevšední ochotu…“

Vypadá to, že si škody vynahradil jinak, zřejmě dle některých náznaků tím, že pronajímal prostor pro stánky s občerstvením, a některé snad sám provozoval. To už ale je jen malinká a nevýznamná tečka za celým, v té době vydařeným leteckým dnem. 

Na závěr mi nezbývá než si povzdechnout, že dnes tato podle mého názoru bohumilá aktivita tehdejší Masarykovy letecké ligy nemá žádné následovatele. Aerokluby přežívají už spíše jako kluby létání pro vyhrazené společenské vrstvy, a Letecká amatérská asociace, která kdysi vznikala s ideálem co nejvíce se přiblížit právě bývalé Masarykově letecké lize, se dnes, co se týká ústředí, přeměnila spíše v organizaci zajišťující servis výrobcům UL letadel a na podobnou propagandu zcela rezignovala.

Letecké dny se už dnes pořádají spíše díky pár nadšencům, a na regionální úrovni se mění spíše ve slety, někdy i zcela uzavřené neletecké veřejnosti. Škoda…


Faksimile článku z místních novin Havlíčkův kraj, číslo 36 ze dne 3. září 1936 (kliknout pro zvětšení)

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Propaganda

03.09.2012 v 0:16 Kunovjan

K onomu poslednimu odstavci: napriklad v kunovicich se kazdorocne kona "Odletame na prazdniny" http://lkku.cz/

Odpovědět

Letecke dny v ČR

03.09.2012 v 1:00 Štěpán

Zajímavý článek, ale s posledním odstavcem opravdu nesouhlasím. Od května do září je téměř každý víkend na nějakém letišti letecký den. Pro příklad: Minulý víkend 25-26.8. byly Líně, tento víkend v sobotu byl letecky den v Chrudimi, pristi vikend je Tabor, Strakonice a CIAF, další víkend 15.9. je Den letiště v Letňanech a Jihlava, na konci září jsou Dny NATO v Ostravě a dalo by se pokračovat. A co mě těší, tak i na techto "malých" leteckych dnech se zacinaji objevovat zajimava letadla ať uz ceskych majitelu, tak i ze zahranici jako Spitfire, Harvard, Sikorsky S38, Ju52, Mustang, Trojan, Avenger, atd...

Odpovědět

letecké dny

03.09.2012 v 13:16 Tonda

Musím potvrdit předešlá slova a hrubě nesouhlasit s posledním odstavcem. Leteckých dnů a sletů Ul je hodně že ani nestačíte je navštívit všechny. A kromě těchto oficiálních je také dost těch soukromých sletů. Doufám že se autor spletl jen v tomto odstavci, jinak velmi zajímavé čtení,díky

Odpovědět

propaganda.....

04.09.2012 v 9:33 michal

Při vší úctě pane Pujmane - nepíše se rok 1936 - ten závěr článku se vám hrubě nepovedl.....

Odpovědět

Možná na tom něco....

04.09.2012 v 13:55 Jakub

Článek kvalitní ostatně jako všechno čtivo od Pana Pujmana. A ano poslední odstavec je zvláštní tvrdý a asi i propagandistický. Ale četl jsem ho snad desetkrát a snažil se pomalu dýchat a myslím, že pan Pujman možná opravdu popsal něco co je svým způsobem pravda. I když to popsal poněkud natvrdo a jaksi neobratně……něco v tom prostě je. Zmiňuje slety, zmiňuje i malé letecké dny…takže na ně nezapomíná ale s tím že AKČR se zrovna moc nečiní (a ano dokážu si představit, že není socialismus a že např. ekonomická stránka „ušlechtilosti“ také hraje svojí roli.). A LAA je na tom dost podobně. Na popularizaci a například systematickou práci s mládeží nezbývají ani peníze ani lidi. A kupříkladu větu „Aerokluby přežívají už spíše jako kluby létání pro vyhrazené společenské vrstvy“. Klidně můžete tesat do kamene, protože je prostě pravda. A je to navíc častá věta vyskytující se uvnitř interních webů aeroklubů.

Odpovědět

reakce

04.09.2012 v 21:05 Pujman

Vážení, chápu Vaši reakci a svým způsobem i chápu Vaši argumentaci. Myslím ale, že víte, že jsem byl kdysi v přípravném výboru LAA a že ideály vznikající Asociace jsem znal a vnímal velmi dobře. Sám jsem si vyzkoušel lecos, včetně dlouhodobé práce jako letecký komisař pro ultralajty i ostatní sportovní letadla, ale zkusil jsem u řady leteckých soutěží i sletů i slasti organizátora a často i produkčního. Takže jsem přesvědčen, že velmi dobře vím, co jsem napsal a proč. Můj pohled nekritizuje členskou základnu, naopak, sám absolvuji mnoho místních sletů a leteckých dnů jako anonymní divák a obdivuji se jejich místním organizátorům. Ale to podstatné, co vidím jako problém, je vztah vedení obou organizací, tj. LAA i Aeroklubu, k tématu a uznání váhy a role každodenní letecké propagandy zaměřené k veřejnosti. Vždy jsem tvrdil, na základě sociologického studia a analýzy řady dobových i současných pramenů a dokladů, že tato oblast činnosti leteckých sportovních zájmových organizací je právě ze sociologického hlediska jedinou podstatnou intenzivní (ve smyslu opaku extenzivní) oblastí, kterou letecké zájmové organizace mohou vlastním úsilím rozšiřovat základnu svých příznivců, fanoušků a v konečném důsledku i členské základny. To vše je podle mne důležitým faktorem prohlubování společenského uznání letectví jako lidské činnosti. Do této kategorie činnosti pochopitelně slety a letecké dny patří, a je mi často dost líto, když až na výjimky často slyším na těchto sletech slova o lhostejnosti a nezájmu z vyšších sfér.... V tomto směru jsou mé osobní názory již řadu let zcela konzistentní a proto přiznávám, že jsem chtěl i tak trochu svým článkem vyprovkovat na dané téma čtenáře mého článku k diskusi a třeba i k zamyšlení.

Odpovědět

Letecký den v Budíkově

05.09.2012 v 21:55 L.V.s

Mám námitku proti formulaci: Aerokluby přežívají už spíše jako kluby létání pro vyhrazené společenské vrstvy,...... Když se podíváte na tabulku účastníků CPS,tak vidíte dnes 760 přihlášených, z toho 112 juniorů.Takže spektrum od starých vlků až po omladinu. To věkové složení plachtařů se odráží i ve spektru těch ,co lítají "kolem komína". nevím kolik jich je, odhaduju tak trojnásobek a více než přihlášených v CPS. Tito létají na klubových letadlech, účastníci CPS taky a mnozí mají vlastní hračku. Cena těchto zpravidla ojetin často nedosahuje ceny ojetých aut lepších značek. Chcete tedy říci, že ty miliony majitelů ojetých aut patří k lepším společenským vrstvám. U držitelů PPL předpokládám, že svoje těžce vydělané peníze vráží do toho minima potřebného k držení průkazu, protože je to jejich životní styl. Sem tam některý má vlastní letadlo, většina je klubových. Znám spoustu mladých, kteří svoje příjmy prolétají, zatím co jiní třeba měsíčně prokouří sumu, která obnáší náklady na bezmotorové létání. Neznám dostatečně situaci v UL létání, ale tady cítím spíše individuální vlastnictví a využívání létajících aparátů, k čemuž je nutný ekonomický základ větší jak v aeroklubu. Klubová činnost je pro tyto lidi nepodstatná. Naopak v řadě aeroklubů se při aktuální ekonomické nedostatečnosti stále buduje. To dává šanci další generaci, ale ta musí sama mít zájem. Dnes je příliš mnoho lákadel a letecký sport bohužel nemá společenský kredit jak za první republiky. Obdivuju Poláky,kteří jej udržují a mají veřejnou podporu.

Odpovědět

.

06.09.2012 v 11:03 R.V.

L.V. - já sice taky se závěry pana Pujmana nesoulasím na 100%, nicméně i ty projevuješ hodně neznalosti prostředí. Jednak na pořízení a provoz mnoha ULL, nebavme se teď o novém Dynamicu, nepotřebuješ nějak velký ekonomický základ, ba naopak. A také tvrdit, že pro ultralightisty - vlastníky je klubová činnost nepodstatná nesvědčí o velkém rozhledu, možná soudíš podle pár jedinců ve svém okolí. Pokud tedy za klubovou činnost nepovažujeme sezení na baru a krafání o tom, "jak bylo". Ostatně - neznáš-li situaci v ULL létání, jak sám píšeš, proč se k ní tedy vyjadřuješ?

Odpovědět

otázka

06.09.2012 v 11:25 Vojta

Já se přiznám, že jsem za těch 10 let, co se v létání pohybuji ještě nepochopil v čem je výhoda aeroklubu pro motorové létání. Plachtaře chápu. Jinde se stejně snad ani k plachtění nejde dostat něž skrze aeroklub. U toho motorového létání jsem ale žádný klad aeroklubu zatím neobjevil. Spíše jen zápory. Počínaje zastaralou technikou, zázemím, podivným servisem, faktem, že k letadlům se dostane jen pár vyvolených, kteří létají za pakatel a zbytek je těžce dotuje... Jsem v tomto směru značně skeptický, ale rád si nechám poradit a případně rozšířit obzory.

Odpovědět

Otázka na Vojtu

07.09.2012 v 12:26 Pavel Kříž

Jak jsi prosím tě přišel na to, že v klubech lítá jen pár vyvolených? Já létám na Kladně a tam nevidím žádný problém a to tam jsem jen od letošního ledna. a nevím nic o tom, že bych já byl nějaký "vyvolený" a někdo mé létání těžce dotoval. Kromě mě teda :-) A zastaralá technika? Možná datem výroby, ale já jsem do klubu vstoupil právě proto, abych si ještě stihl skočit na Zlínech, Meťácích atd, než jim skončí životnost. Protože na nich je to to správné létání. V moderních kompozitech si to člověk moc neužije. Já osobně mohu aeroklub jen doporučit.

Odpovědět

Přidat komentář