Krajina České republiky je rozmanitá. Přesvědčit se o tom můžeme i v blízkosti letišť. Dnes se zaměříme na taková, u kterých se během jednodenního nebo i delšího výletu budeme moci kochat horskými panoramaty, pocítit atmosféru skalních vyhlídek, pohlédnout na z rovin vystupující solitérní vrchy, užít si podzemích krás jeskyní, okusit vyvěrající prameny či vstoupit do až fantasticky působící oblasti bahenních sopek.
České Švýcarsko
Možnost přistání pouhý kilometr od hranice národního parku a přímo v chráněné krajinné oblasti nabízí ultralehké letiště Chřibská. Pokud se k němu blížíme z jižních směrů, patrně nepřehlédneme výrazný krajinný útvar a zároveň příhodný navigačním bod – vrchol Studenec. Ten se svými 737 metry nadmořské výšky již z dálky signalizuje přítomnost Lužických hor, ke kterým na západě přiléhá národní park České Švýcarsko. Již ze vzduchu se můžeme kochat členitou lesnatou krajinou a těšit se na pozemní výletní pokračování.
Po zanoření se do údolí Chřibské Kamenice nás čeká přistání na 600 metrů dlouhé ve směru 10 lehce stoupající travnaté dráze situované na vyvýšeném místě nad městem Chřibská. Byť v horách, na přistávací manévr je pro běžné dvou či čtyřmístné – případně i větší letadlo – místa dost. V čase mé nedávné poslední návštěvy této plochy zde přistávala Andula (AN-2). Před prahem 10 je třeba dát pozor na stromy v blízkém předpolí. Zároveň počítejme s tím, že okolo plochy stojí elektrický ohradník. Na paměti mějme též skutečnost, že tato plocha pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení je neveřejná. Po zavolání jejímu provozovateli se můžeme mimo jiné dozvědět, jaký je její aktuální stav.
Vydáme-li se od západního konce dráhy po louce přibližně severním směrem, dojdeme zhruba po 500 metrech do zástavby Dolní Chřibské. Ta je stejně jako okolní sídla typická bohatým zastoupením dřevěných podstávkových domů, které přispívají k tvorbě specifické místní atmosféry. Příhodným místem vstupu do národního parku České Švýcarsko je cesta začínající u informačního centra Saula nedaleko zříceniny Chřibského hrádku. V informačním centru můžeme mimo jiné načerpat další informace o tamních zajímavostech, získat výletní tipy a doporučení nebo se vybavit mapou.
Pak je již na nás, kolik času chceme návštěvě Českého Švýcarska věnovat a co vše chceme zhlédnout. Pokud na tom nejsme kondičně vysloveně špatně, jedna z pěkných jednodenních tras může vést směrem k turistickému rozcestníku Louka na Tokáni, kdy pozvolným stoupáním připravíme tělo na náročnější výkony a zároveň se zanoříme do skalního světa. Kousek před rozcestníkem zabočíme vpravo po žluté a po chvíli si již můžeme vychutnat výstup soutěskou zvanou Úzké schody, pokochat se prvními výhledy ze skal a malým okruhem se napojit zpět na cestu, kterou jsme přišli a pokračovat po žluté opačným směrem k turistickému rozcestníku Purkartický les. Od něj budeme pokračovat vlevo po červené značce. Odměnou za náročnější cestu s četnými výstupy a sestupy budou výhledy z Vilemíniny stěny a Mariiny vyhlídky.
Následuje sešup k Jetřichovicím, ze kterého odbočíme po zelené značce vpravo a skalní vrcholky včetně navštívené Mariiny vyhlídky si budeme moci prohlédnout zespodu z poklidnější atmosférou dýchajících míst. Opět se napojíme na červenou značku, po které budeme pokračovat vlevo kolem skalní kaple Posledního soudu na rozcestí Pod Šaunštejnem. Z něj lze uskutečnit výpad na blízkou Malou Pravčickou bránu a pozůstatky skalního hradu Šaunštejn. Zde, podobně jako na některých předchozích místech, opět počítejme se zdoláváním schodů a žebříků, stejně jako s vyhlídkami do kraje. Po návratu na rozcestí Pod Šaunštejnem stačí sejít kousek pohodlnou cestou do Vysoké Lípy a odtud vyrazit zpět do Chřibské vyhlídkovou jízdou autobusem, který minimálně v letní sezóně jezdí poměrně často. Budeme-li mít čas, můžeme s ním jet až na náměstí a z něj dojít k letadlu z druhé strany dráhy, než jsme vyráželi, a uzavřít tak výletní okruh.
Přes křemence k hyperboloidu
Ve čtvrtém díle výletního seriálu jsme si mohli přečíst o letišti v Liberci a jeho okolí. Jedním z jmenovaných zajímavých cílů byl Ještěd se známou a zdaleka viditelnou vrcholovou stavbou tvaru rotačního hyperboloidu. Pokud budeme letecky v Chřibské, nabízí se možnost zdolat tento 1012 nadmořských metrů vysoký vrchol z opačné strany. Přímo z plochy pro vzlety a přistání sportovních létajících zařízení Druzcov u Lípy. Ta je od vrcholu Ještědu vzdálená vzdušnou čarou jen něco málo přes čtyři kilometry, přičemž leží asi o 550 metrů níže.
Z Chřibské do Druzcova přeletíme raz dva. Plochy jsou od sebe vzdálené zhruba 35 kilometrů, během kterých je na co se dívat. Lužické hory budeme mít jako na dlani, Německo na dosah a do Polska kousek. Možná se nám ani nebude chtít jen rychle přeletět, ale trochu se ve vzduchu zdržíme a porozhlédneme se po kraji.
Ultralehké letiště Druzcov u Lípy je neveřejné a nijak zvlášť frekventované. I vzhledem k možnému výskytu zvěře v někdy trochu vyšší trávě na 440 metrů dlouhé dráze může být na místě udělat před samotným přistáním kontrolní průlet. Stejně jako v Chřibské se i zde aktuální informace o ploše dozvíme od jejího provozovatele.
Po přistání sejdeme po louce podél dráhy v jejím směru 17 do blízké druzcovské zástavby a vyrazíme po silnici vlevo vstříc Ještědu. Po necelých dvou kilometrech chůze od letadla zaparkovaného poblíž hangáru narazíme na žlutou turistickou značku, po které se vydáme vpravo. Po necelém kilometru odbočíme vlevo po červené, která nás povede až k vrcholu. Během stoupání si můžeme odpočinout na vyhlídce Červený kámen nebo si u mohyly letců připomenout havárii letounu Aero C-3D z roku 1948, kdy se zde tento stroj za nepříznivých povětrnostních podmínek při letu z Prahy do Liberce střetl s terénem. Nechceme-li jít zpět z vrcholu Ještědu stejnou cestou, můžeme si vybrat dle momentální chuti a časových možností jinou trasu. Značených turistických cest je zde několik. Sestoupíme-li na Výpřež a k Druzcovu budeme pokračovat po žluté, budeme mít možnost si prohlédnout skalní křemencový útvar Kamenná vrata.
Dolní Poohří
Do Českého středohoří jsme se podívali v minulém díle výletního seriálu. Let do Litoměřic byl dobrou příležitostí pro vzdušnou prohlídku zříceniny hradu Hazmburk. Tentokrát se na čedičový vrch vypravíme i po zemi. Ještě před přistáním však budeme mít možnost vnímat ze vzduchu kraj s dlouhou historií osídlení v okolí Libochovic a Budyně nad Ohří a podívat se z nadhledu na místa, kde o sobě začíná dávat vědět blízké České středohoří v podobě z rovin tu a tam vystupujících kopců.
I ultralehké letiště Radovesice je neveřejné. Plocha ve směru travnaté dráhy 11 končí lesem a dráha je vedena jako jednosměrná. Dlouhá je 600 metrů a široká 30 metrů. Navíc, alespoň co jsem měl možnost vyzkoušet, s kvalitním povrchem. Dává tak možnost přistání a vzletu s širokým spektrem strojů.
Vyrazit z ní můžeme rovnou na Hazmburk. Půjdme-li co nejpříměji přes Radovesice a Libochovice, kde se napojíme na červenou turistickou značku a zároveň Zlatou stezku Zemí hradů, čeká nás cesta necelých osm kilometrů dlouhá. Pokud si přílet vhodně načasujeme, můžeme se kus cesty svézt autobusem. Výlet lze pojmout i více ze široka a podívat se na přírodní park Dolní Poohří a jeho okolí podrobněji a návštěvy jednotlivých cílů v něm vhodně kombinovat a k části přesunů využít již zmíněného autobusu, případně se svézt po železnici sezónně jezdícím Podřipským motoráčkem.
V Žabovřeskách nad Ohří – kousek od ultralehkého letiště – si v tamním muzeu můžeme prohlédnout expozici motocyklů a jízdních kol Simson. V Budyni nad Ohří navštívit vodní hrad. Od něj lze podél Malé Ohře po již zmíněné Zlaté stezce Zemí hradů dojít osmikilometrovým výšlapem k zámku Libochovice na břehu Ohře. Ten byl vystavěn na místě původní gotické tvrze nejprve v renesančním stylu. Dnes ho po rozsáhlé přestavbě realizované spolu se založením okrasné zahrady v druhé polovině 17. století najdeme v barokní podobě.
Krasové útvary, hluboká propast a majestátný hrad
Jiný ráz tuzemské různorodé krajiny spatříme během příletu na letiště Hranice (LKHN) situované v Moravské bráně poblíž řeky Bečvy. Po obou stranách snížené údolní oblasti terén stoupá, přičemž každá strana patří k jiné geologické jednotce. Na severozápadní straně Moravské brány nalezneme Český masiv, na jihovýchodní pak Karpatskou soustavu.
Ze vzduchu si můžeme prohlédnout od hranického letiště necelých 20 kilometrů východoseverovýchodně vzdálenou zříceninu hradu Starý Jičín nebo bližší – od letiště asi šest kilometrů jihozápadně vzdálený – hrad Helfštýn či např. nedaleko od něj v Lipníku nad Bečvou v tamním zámeckém areálu situovanou střešní zahradu. Pro přistání a vzlet lze počítat s dráhou širokou celých 150 metrů, 735 metrů dlouhou a k tomu ještě s asi 100 metrů dlouhým travnatým předpolím na obou jejích stranách.
Pokud opatrně přejdeme dráhu od hangárů směrem k Bečvě ve vzdálenosti necelých 200 metrů od prahu 23, budeme moci pokračovat polní cestou na blízkou cyklostezku, která nás směrem proti proudu řeky dovede k městskému centru. V něm se můžeme podívat například do tamního muzea a galerie a pokračovat proti proudu Bečvy do z centra asi dva kilometry vzdálených Zbrašovských aragonitových jeskyní v lázeňských Teplicích nad Bečvou. Hydrotermální krasové území je pro svoji unikátnost vyhlášeno národní přírodní památkou. Mezi zajímavosti této lokality patří mimo jiné jeskynní plynová jezera oxidu uhličitého.
Za řekou Bečvou – vzdušnou čarou asi 350 metrů daleko od vstupu do jeskyní – nalezneme další mimořádný krajinný útvar – Hranickou propast. Ta je považována za vůbec nejhlubší zatopenou propast na světě. Měření zatím prokázala hloubku (včetně necelých 70 metrů suché části) bezmála 500 metrů, přičemž zatím nebylo dosaženo dna.
Budeme-li chtít z Teplic nad Bečvou pokračovat pěšky na hrad Helfštýn, připravme se na cca jedenáct kilometrů převážně lesem, kterým nás povede červená turistická značka. Případně se můžeme přiblížit vlakem a dojet do Lipníka nad Bečvou, čímž si výšlap zkrátíme zhruba na polovinu. Na rozsáhlý hradní komplex Helfštýn lze vyrazit také rovnou z letiště. Buď se vydáme pěšky směrem na Rybáře a po zelené, žluté, modré a červené turistické značce dojdeme po necelých deseti kilometrech až ke hradu nebo si vybereme jinou z možných tras, případně se přiblížíme k hradu vlakem či autobusem z Drahotuš. Hrad Helfštýn je mimo jiné také spjat s prací uměleckých kovářů a pokud si výlet vhodně načasujeme, může být zážitek z jeho návštěvy tímto řemeslem ještě umocněn.
Lázně v oblasti sopečných dozvuků
Na opačné straně České republiky můžeme dokončit putování po západočeském lázeňském trojúhelníku. O Karlových Varech a Mariánských Lázních jsme si mohli přečíst v předchozích dílech výletního seriálu. V dnešním se podíváme do Františkových Lázní a na další zajímavá místa v jejich okolí. Naším vstupním pozemním bodem bude prostorné letiště Cheb (LKCB). Kilometr dlouhá travnatá dráha situovaná nedaleko vodní nádrže Jesenice poskytuje dostatek prostoru pro klidné přistání. Místní kraj včetně cílů pozemního putování si můžeme snadno prohlédnout již ze vzduchu. Například hrad Seeberg, Zelená hora s televizním vysílačem a Bismarckovou rozhlednou nebo národní přírodní rezervace Soos jsou vůči chebskému letišti v kruhové 90stupňové severozápadní výseči ve vzdušné vzdálenosti do 12 km.
Do města vyrazíme z letiště po silnici přes Horní Dvory. Cesta na nádraží je asi tři kilometry dlouhá. Psát o zkratce pro ty, kdo se nebojí chůze skrz vysoký bylinný porost a keře a neodradí je ani zdolávání další nástrah, momentálně ztrácí na významu, jelikož lávka přes chebské nádraží – významná součást této zkratky – byla letos stržena. Vlak nebo autobus s úspěchem využijeme pro přesun do Františkových Lázní nebo do Nového Drahova, kde je železniční zastávka přímo u národní přírodní rezervace Soos. Ještě před tímto přesunem si můžeme v Chebu prohlédnout tamní hrad, nahlédnout do areálu bývalého františkánského kláštera nebo navštívit jedno z nejstarších tuzemských regionálních muzeí.
Pokud jsme se přemístili do nedalekých Františkových Lázní, nasáli tamní lázeňskou atmosféru, okusili některý z pramenů a třeba i navštívili tamní aquapark či městské muzeum, můžeme pokračovat v poznávání kraje během z centra lázní cca šesti až sedmikilometrové cesty na hrad Seeberg. Záleží, zda si vybereme trasu po severnější zelené a žluté nebo po jižnější zelené a modré turistické značce. Nevadí-li nám trochu delší procházka, lze se do Františkových Lázní vrátit po asi 2,5 až 3,5 km delší trase a zastavit se na Komorní hůrce, jedné z nejmladších v minulosti činných tuzemských sopek. Žádnou monumentální horu zde však nečekejte.
Vyrazíme-li z centra Františkových Lázní po červené značce, tak po ujití přibližně stejné vzdálenosti, jaká nás dělila od hradu Seeberg na západoseverozápadě, dojdeme tentokrát na severovýchodě k národní přírodní rezervaci Soos. Dostat se k ní můžeme též vlakem přímo z Chebu nebo se lze přiblížit autobusem z Františkových Lázní do Nového Drahova. Byla by škoda návštěvu Soosu vynechat. Na více jak kilometr dlouhé naučné stezce vedoucí po dně vyschlého jezera se budeme pohybovat oblastí rašelinišť a slatinišť s vývěry minerálních pramenů a s bublajícími bahenními sopkami, tzv. mofetami živenými z podzemí vystupujícím oxidem uhličitým. Vysrážené minerální soli na křemelinovém štítu na dně vyschlého jezera pak na některých místech vytvářejí pozoruhodné barevné obrazce a nezanedbatelnou měrou se podílejí na až fantastickém vzezření této lokality.
