Noví hráči na Hedvábné stezce? Komerční aerolinky z Uzbekistánu

Uzbekistán je rozlohou skoro šestkrát větší než Česká republika a žije v něm přes třicet milionů obyvatel. Jeho protáhlý tvar, kdy vzdálenost například mezi východní Ferganou a západním Nukusem je přes 1,300 kilometrů a cesta autem mezi nimi trvá přes devatenáct hodin, vytváří nutnost udržovat regionální letiště. A to i přes fakt, že zde již několik let úspěšně provozují síť moderních rychlovlaků evropské výroby. Jedenáctku, často nových či modernizovaných letišť, spravuje státní firma Uzbekistan Airports. A její předsedkyně představenstva, paní Rana Juraeva, v rámci tiskové konference konané 17. února v Taškentu zhodnotila uplynulý rok a zmínila pozitivní očekávání toho aktuálního. V roce 2022 dosáhl počet cestujících přepravených na/z uzbecká letiště dle jejích slov 7,9 milionů cestujících, čímž rok 2019 překonal o 22 %. Za vším hledejme zejména snížení tarifů a dle slov předsedkyně představenstva také přívětivou obchodní politiku jednotlivých letišť a také otevírání se země. Aktuální rok dle prognóz přinese další růst počtu přepravených pasažérů, a to až na 9,3 milionů cestujících. K tomu by mělo dojít, mimo jiné, i díky vzniku řady nových společností a na tamním trhu a také díky růstu flotil jednotlivých dopravců. Pozitivní vývoj je prognózován i pro oblast nákladní letecké přepravy.

AEROFLOT, RESPEKTIVE UZBEKISTAN AIRWAYS

Podobně, jako v ostatních postsovětských zemích, hrál i v Uzbekistánu před jeho osamostatněním v roce 1991 hlavní roli v civilní letecké dopravě sovětský Aeroflot. A právě na základě jeho místní odnože byla v září 1992 založena státní společnost Uzbekistan Airways, která převzala jeho linky. V této době tvořilo flotilu „nového“ dopravce necelých sedmdesát strojů sovětské provenience a dva západní Airbusy A310-300 (třetí, převzatý přímo od výrobce, byla dokonce poslední vyrobená „třistadesítka“ vůbec). V dalších letech flotilu doplnily americké stroje Boeing 757 a 767. Na přelomu tisíciletí společnost disponovala rozsáhlým letadlovým parkem čítající stovku strojů různých velikostí. Zaměstnávala přes 16,000 lidí a vedle vnitrostátní dopravy nabízela i lety do řady zahraničních destinací. 

Následující období se neslo ve znamení redukce a obměny. Stará letadla sovětské výroby byla postupně nahrazovaná stroji západní provenience (Boeing 767 a Airbus A320) a v roce 2016 flotilu dopravce doplnil moderní Boeing 787 Dreamliner. Ten v livery uzbeckého dopravce, připomínající státní vlajku, dnes obsluhuje zejména dálkové linky a nabízí cestujícím pohodlné cestování v 222 sedačkách ekonomické anebo ve 24 křeslech obchodní třídy.  Podle odborného serveru www.airfleets.net tvoří současnou flotilu dopravce přes 30 letadel a nabízí spojení do 60 destinací. V roce 2020 přepravily Uzbekistan Airways 11 milionů cestujících. Nedávno došlo k vytvoření „low-cost“ dceřiné společnosti Uzbekistan Airways Express, která operuje lety zejména do Ruska
a Kazachstánu. 
Nespornou zajímavostí historie Uzbekistan Airways je fakt, že až donedávna ji spolu s Uzbekistan Airports, spravovalo ministerstvo dopravy v čele s ministrem. Až v poslední době došlo k oddělení společnosti a cílem následujících let je znárodnění aerolinek.

OTEVÍRÁNÍ DVEŘÍ SVĚTU

Do úmrtí dlouholetého uzbeckého prezidenta Islama Karimova v roce 2016, byla země považována za ostatnímu světu uzavřený, izolovaný a díky nedodržování lidských práv silně kritizovaný stát. Až s nástupem jeho následníka, Šavkata Mirzijojeva, můžeme hovořit o zahájení pozvolného procesu liberalizace a otevírání turismu. Vedení země si uvědomilo, jaké historické krásy může nabídnout zahraničním návštěvníkům a zejména kolik financí oni mohou přinést do statní kasy.  Hned v prvním roce po nástupu nového prezidenta došlo k nárůstu počtu přijíždějících turistů o 25 procent. V oblíbeném Samarkandu (od roku 2021 na seznamu UNESCO) byla vytvořena i „turistická policie“ jejímž úkolem je pomáhat návštěvníkům historického města v případě jakýchkoliv problémů. A v roce 2019 také došlo ke zrušení vízové povinnosti pro občany 45 zemí včetně České republiky. 

Ruku v ruce s otevíráním země turistům dochází také k určité liberalizaci letecké dopravy. Za vším stojí prezident Šavkat Mirzijojev a jeho rozsáhlý projekt v rámci transformace průmyslu a vytváření konkurenčního prostředí v oblasti civilní letecké dopravy a rozvoje cestního ruchu. Vedle zmíněných plánu na liberalizaci Uzbekistan Airways či oddělení národního dopravce od Uzbekistan Airports, bylo v rámci politiky Nového Uzbekistánu na podporu vnitrostátní i mezinárodní letecké dopravy, rozhodnuto o vzniku nových leteckých společností. Až do roku 2021 v zemi existoval prakticky pouze národní dopravce Uzbekistan Airways, v následujících měsících a letech se má však počet aerolinek rozšířit až na sedm. Některé jsou zakládány čistě soukromým sektorem jiné bývalými manažery Uzbekistan Airways.

Jednou z prvních nově vzniklých jsou uzbecké soukromé aerolinie Qanot Sharq Airlines. V pravém slova smyslu se nejedná o úplně novou společnost, jelikož její kořeny bychom vypátrali již v roce 1998. Od tohoto roku provozovala nákladní a charterové lety, avšak během let ztratila provozní licenci. Později příslušná povolení opět získala a vedení projevilo zájem o ruské Superjety 100. Dnes její flotilu tvoří čtyři stroje typu Airbus A320 a A321Neo. Společnost provozuje ze své základny v Taškentu (a také dalších uzbeckých měst) řadu vnitrostátních spojení a dále mezinárodní lety především do Ruska (Moskvy, Petrohradu a Samary). Na svých webových stránkách také propaguje také lety do thajského Phuketu či saudskoarabské Džiddy.

Vysocí manažeři, dříve spjatí s Uzbekistan Airways, stojí za založením dalšího nového dopravce, společnosti Panorama Airways. Aerolinky vytvořila v roce 2021 uzbecká obchodnice Bakhora Kodirova, a o rok později, v prosinci 2022, uskutečnily první let na vnitrostátní lince Taškent-Urgenč. Mezi destinace v nabídce dopravce pak pár dní poté přibyla i ruská Moskva. Aerolinky dnes na svých letech využívají dva postarší stroje Airbus A320, avšak jejích plány jsou ambiciózní. Vedení aerolinek si v brzké době chtějí pořídit velkokapacitní Boeing 777 a do pěti let disponovat flotilou dvaceti strojů. 

Pozadí vzniku letecké společností Silk Avia, není ve světě letecké dopravy úplně standardní. V roce 2022 ji totiž zřídila statní firma spravující síť letišť v zemi, Uzbekistan Airports. Aerolinky mají zahájit provoz v první polovině letošního roku a nabízet spojení primárně na čtyřiceti vnitrostátních linkách
a také v regionu střední Asie. Byly založeny za účelem podpory rozvoje cestování v rámci Uzbekistánu.  Jejich flotilu bude zpočátku tvořit pětice nových strojů ATR 72-600. Ještě než je společnost obdrží, bude lety zajišťovat několik starších strojů téže verze. V dalších letech pak dojde k rozšíření flotily na dvanáct letadel a vláda se zřejmě bude snažit nalézt vhodného zahraničního partnera. 

V lednu letošního roku obdržela příslušná oprávnění další nová letecká společnost, Centrum Air. Lze říci, že ze všech nově vzniklých jsou tyto aerolinky ve svých zřejmě nejambicióznější. Zpočátku její flotilu na mezinárodním letišti v Taškentu budou tvořit 4-5 strojů Airbus A320 a Boeing 737. Avšak do konce letošního roku chce disponovat dvaceti stroji a v roce 2026 až stovkou letadel. Aerolinky byly založeny existující společností MyFreighter, která se zaměřuje na nákladní leteckou přepravu. Vedení nového dopravce zároveň hledá dalšího investora a vsází na ideální polohu Uzbekistánu mezi Evropou a Asií, a také na vše, co může otevírající se země nabídnout turistům. V plánech je spojit Taškent s patnácti zeměmi včetně Turecka, Saudské Arábie, Egypta, Spojených arabských emirátů, Indie a Jižní Korey. 

Všechny nové aerolinky se zaměřují zejména na Taškent, avšak Air Samarkand, bude mít základnu ve stejnojmenném městě. Jejich flotilu mají tvořit stroje Airbus A320 a také dálkové A330. Jejich název a další podrobnosti poprvé zazněly během odborné letecké konference „Asia Connect: Airline Network Development in New Reality“, která proběhla v závěru loňského roku právě v uzbeckém Samarkandu. V prvních plánech dopravce se vedle ruských měst Petrohrad, Moskva či Soči objevují také Istanbul, Antalya, Tel Aviv, Džidda, Dauhá, Abú Zabí, Dubaj či Dillí. V dalších fázích by se letadla aerolinek mohla objevit také v Evropě. Ambiciózní plány vedení společnosti pak hovoří o vytvoření hubu, který bude dokonce konkurovat mezinárodnímu letišti v Taškentu. Za vznikem aerolinek stojí zejména snaha propojit historickou perlu hedvábné stezky s okolním světem a více ji otevřít turistům. Jak bude zmíněno níže, má tomu napomoci i nové, architektonicky velmi zajímavé letiště. 

Na přelomu letošního roku uzbecká Státní agentura pro správu majetku zveřejnila zprávu o privatizaci státní regionální letecké společnosti Humo Air. Jejím novým vlastníkem je švýcarská firma Valleyroad Capital S.A., která ji získala za v přepočtu cca 55 milionů korun. Samotná Humo Air vznikla v roce 2020 s flotilou více než čtyřiceti, dnes již archaických strojů, Antonov An-2. Ty byly zpočátku využívány na zemědělské služby, avšak později přepravovaly cestující na regionálních linkách. Podle dohody mezi Uzbekistánem a novým švýcarským vlastníkem by v následujících letech mělo dojít k rozšíření počtu letadel a spojení. Také se předpokládá, že z Humo Air se postupem času vyvine další nízkonákladových dopravce v Uzbekistánu. 

OTEVŘENÁ KNIHA V SAMARKANDU

Je zřejmě, že na poli letecké dopravy bude ve středoasijské zemi opravdu živo. Tomu se logicky musí přizpůsobit i infrastruktura letišť, která jsou v posledních letech ve velké míře modernizována. Jak jsem zmínil v úvodu, jedenáctku z nich spravuje státní firma Uzbekistan Airports. Patří mezi ně i mezinárodní letiště v Samarkandu, které provozuje soukromá společnost Air Marakanda. A právě společným úsilím Uzbekistan Airports a Air Marakanda došlo v minulých letech k velké modernizaci letiště, která stála 80 milionů dolarů. Dominantou nově vzniklého aerodromu je terminál ve tvaru otevřené knihy, za jehož architektonickou podobou, která vychází z historie města, stojí turecká společnosti Kiklop Constructions. Moderní odbavovací budova disponuje 29 přepážkami odbavení, 8 nástupními branami, čtyřmi nástupními mosty, 10 přepážkami pasové kontroly na odletu (+6 e-gaty) a 15 na příletu. Na délku 3,1 kilometrů byla prodloužena i vzletová a přistávací dráha a rozšířen byl i počet parkovacích stání na 24. 

Dnes lze z letiště, které se nachází asi šest kilometrů od historického a navštěvovaného města Samarkand, letět do 16 destinací zejména v Rusku, ale také třeba do Dubaje, Abu Zabí či Baku. Vedení společnosti Air Marakanda předpokládá, že modernizace letiště mu umožní odbavit až 2 miliony cestujících ročně (3x více než doposud) a 120 letů týdně. Do roku 2030 pak chce management rozšířit počet dostupných destinací na třicet.