Dnes je 21. dubna 2019

5:56 20:04

Hračky pro dospělé. Co třeba vrtulník

9. 7. 2007

Úplně první věcí která vás na vrtulníku upoutá je jeho volnost pohybu a zdánlivě neomezené možnosti. Hned další v řadě je vysoká cena za letovou hodinu, ale to už bývá taková vlastnost dobrých věcí, že jsou prostě drahé.

Nenajdete snad jediný akční nebo dobrodružný film ze současnosti, kde by nebyl vrtulník. Vrtulník je jakýmsi synonymem dobrodružství. Letové záběry berou dech. Hrdinové přistávají na nejnemožnějších místech, viděl jsem i vrtulníkem zastavit auto a dokonce potopit malou loď bez použití zbraní. Ve filmu.

Nemůže to být nic složitého, když piloti běžně přiběhnou celí uřícení k vrtulníku, pokud možno nepřátelskému, naskočí, zatočí vrtulí a už to mažou pryč. Pokud možno ještě padouchům pořádně zatopí jejich vlastními zbraněmi…



Jak se ale takový vrtulník řídí?


Kdo už alespoň jednou nahlédl do kabiny vrtulníku, uviděl kromě spousty přístrojů (to velké množství jich tam je jenom proto, aby to vypadalo složitě a pilotům do práce nikdo nekecal)  hlavně prvky řízení, tedy pedály jako na dětské tříkolce, knipl jako v letadle a ruční brzdu jako v autě. Těmito jednoduchými prvky se tedy vrtulník řídí. Pokud si pozorný čtenář řekne: „tak to pozor, k čemu by tady byla brzda“, má pravdu. Ta ruční brzda je ve skutečnosti páka kolektivního řízení rotorových listů, zkráceně „kolektiv".

Jak je z názvu zřejmé, ovládá úhel nastavení listů nosného rotoru. Tedy toho co dělá vrtulník vrtulníkem. „Kolektiv“ má na sobě ještě rukojeť plynu, podobnou jako na motorce. Pokud za kolektiv pilot zatáhne (zdvihne), zvětší se úměrně jejímu pohybu i úhel listů rotoru. Všech (obou) stejně. Taková změna při roztočeném rotoru tedy bude mít za důsledek větší vztlak na listech a snahu vrtulníku stoupat. Bez vlivu na směr letu. Jen nahoru a dolů. No a protože zvětšený úhel listů samozřejmě více zatíží motor, je tam ta rukojeť plynu, aby mohl pilot jeho výkon upravovat. Je to poměrně náročné na koordinaci a proto mají modernější vrtulníky automat, který výkon upravuje sám.

Dalším ovladačem, který pilot svírá po celou dobu, kdy je rotor v pohybu je to, co připomíná knipl z letadla. Tady jde ovšem o páku cyklického řízení nastavení rotorových listů. Z praktických důvodů pojmenovanou „cyklika". Její pohyb v rukou pilota je celkem jednoduchý, už ne však popis toho, co se při jejím pohybu odehrává.



*********************************

Jak funguje cyklika

Dokud je tato páka uprostřed, bude i úhel nastavení po obvodu rotorového disku stejný. Takový vrtulník by se nepohyboval vpřed.

Pokud pohneme pákou dopředu, listy rotoru na zadní straně za pilotem se nastaví na větší úhel náběhu (mají větší záběr) než před pilotem. Tedy CYKLICKY se mění jejich úhel nastavení. Díky tomu bude mít rotorový disk tendenci se klonit kupředu a výsledkem bude dopředný pohyb. Ke stejným jevům pak samozřejmě dochází kdykoliv zacházíme s cyklikou do ostatních směrů, s odpovídajícími změnami nastavení listů tímto směrem.

Srozumitelněji by asi ovládání vrtulníku popsal svobodník Halík z Černých baronů: „No prostě, jasánek, dyž s tou cyklikou hnete dopředu, tak to taky dopředu poletí. A dyž s tim hnete dozadu a nebo do stran, tak to poletí dozadu a nebo do stran. Jasný? A jestli s tim budete hejbat sem a tam jako splašenej, tak s váma ten krám spadne a pak vám já, nebo tadydle soudruh kapitán nakopeme prdel! Jasný?" A měl by vlastně pravdu.

********************************



Ohledně směru letu, tedy vlastně spíš „směru kam právě míří nos vrtulníku" - ten se ovládá pedály nohou. Stejně jako v letadle, ovšem zde ovládá pilot úhel náběhu vrtule vyrovnávacího rotoru. Lidově ocasní vrtulky. Nikoliv její otáčky. Ty jsou napevno spojeny hřídelí s převodovkou a nosným rotorem. Je zajímavé sledovat, jak rozdílně se dokáže vrtulník chovat při ofukování větrem z rozdílných směrů. Takové dosedání se zadním větrem je obtížné až nebezpečné a i zkušení flígři si raději vrtulník otočí proti větru.

No a jak se tedy létá. Sedíte-li už ve vrtulníku se spuštěným motorem, stačí zdvihnout páku kolektivu (ta co vypadá jako ruční brzda a pilot ji svírá v levé ruce) a vrtulník se začne zvedat ze země. V tu chvíli vám začne připadat jako když sedíte na židli jen s jednou nohou a musíte udržet rovnováhu. K tomu vám poslouží páka cyklického řízení (ta uprostřed co vypadá jako z letadla a pilot ji drží v pravé ruce). Jakmile ustálíte vrtulník na místě v malé výšce, zvládli jste tzv. „visení“. Teď si stačí zvolit směr kterým chcete vrtulník natočit a k tomu použijete pedály nožního řízení. Kam šlapete, tam se vrtulník otáčí. Pokud už máte jasno kterým směrem vyrazit, stačí cyklikou pohnout v kýženém směru a vrtulník se tam vydá. Na to je potřeba myslet. Vrtulník se totiž vydá tím směrem kam jste pákou pohnuli, bez ohledu na to kam právě míří jeho nos! Můžete tak krásně couvat, letět bokem nebo kupředu. Možnosti létání a hlavně přistávání jsou ohromné.

Hned při prvním vzletu vrtulníkem ve vás okamžitě hrkne: „Narazíme do země".

Nos se totiž při rozletu naprosto neletecky skloní k zemi. První věc na niž si tedy musíte zvykat je, že vrtulník prostě nelétá jako letoun přímo za nosem. Pro hodně lidí je rovněž překvapením, že s vrtulníkem se také startuje rozletem a ve směru dráhy stejně jako s letounem. Dětská představa že vrtulník startuje a přistává kolmo až do výšky, kde chce letět rovně, je mylná. Při rozletu je zajímavé pozorovat okamžik, kdy vertikální proudění rotorem se mění na horizontální. Vrtulník se tak nějak divně zavrtí a dál už letí víceméně jako běžný letoun. To je většinou další překvapení.



Vrtulník totiž za dopředného letu nefouká pod sebe jako obří ventilátor, ale letí vzduchem jako letoun.

Platí to tak od rychlosti 90 km/h Během letu ve výšce je létání úplně stejné jako s každým letadlem. Jen si musíte zpočátku zvykat na poněkud jiné odezvy řízení, ale to je jako kdykoliv přecházíte na jiný typ éra.

Největší zábava je při nácviku visení a pohybu těsně nad zemí.

Tady zpočátku ztratíte pár litrů potu. Vrtulník totiž nereaguje rovnoměrně a pořád stejně. Taková otáčka o 360 na místě při mírném větru vyžaduje 4 různé pohyby nohou. Není to tedy „šlápnu tam nohu a točím". Ovšem zvládnuté visení je opravdu báječný zážitek  No a pak pohyb do stran, dozadu…

A tady je potřeba se trochu zamyslet.

Ono v euforii z toho, co všechno teď mohu je snadné nacouvat do čehokoliv co včas neuhne. Jiný než dopředný pohyb příliš nízko nad zemí bychom si neměli ovšem dopřávat moc často. Při jednom chvilkovém zaváhání motoru v takovou chvíli by se totiž vrtulník mohl při stranovém dosednutí snadno převrátit.

A ještě jedna informace, která se může hodit každému, byť by i vrtulníkem nechtěl letět. Většina vrtulníků západní výroby má sedadlo pilota vpravo. Oproti tomu ruské stroje, mívají řízení vlevo. U lehkých vrtulníků je to z důvodu vyrovnávání momentu rotoru. Proč je to potom i u velkých a těžkých, kde hmotnost pilota už nehraje roli nevím. Zřejmě proto, že na to piloti budou už navyklí ze základního výcviku.



Přistanu si na zahradě


K čemu někam letět, když tam stejně nemůžete přistát, že. A tady nabízí vrtulník oproti letadlu ohromné možnosti. Jen s přistáváním na vlastní zahradě bývá trochu potíž. Musíte totiž přistávat minimálně 150 metrů od obytných budov. To je sice trochu otrava, ale nelitujte. Sousedé by vám stejně závistí zapálili dům i s vrtulníkem. I tak si můžete létání a přistávání užít dost.

Často slýchám dotaz, při němž obvykle má tazatel v očích takový vychytrale zlomyslný výraz: „A co když vám chcípne motor, tak to spadnete, že jo?“  Chyba lávky, milí zlomyslní! Vrtulník je totiž schopen přistát i bez motoru.
Je to tím, že nosný rotor není pevně spojen s motorem a dokáže se otáčet volně i bez něj. Pokud potom pilot dokáže udržet otáčky rotoru v normě, přivede vrtulník k zemi kde setrvačností rotoru může i přistát. Není to sice snadné, ale dá se to naučit. Jako všechno.

*************************************

Nejrozšířenější nesmysly z akčních filmů:

•    Hrdina přiběhne k neznámému vrtulníku a uletí padouchům
To je celkem hloupost. Pokud není seznámen s konkrétním typem (ještě třeba v cizím jazyce) nevěděl by asi jak vůbec spustit správné agregáty.

•    Hrdina přistane s vrtulníkem a zatímco se za ním ještě točí rotor on už kráčí ke své milované
Filmařsky efektní ale pilot by rozhodně neopustil kabinu, dokud se rotor točí. Takový vrtulník se vám může i převrátit.

•    Jakmile se něco děje s motorem, hrdinové nemohou udržet řízení
Snad největší nesmysl. Chod motoru nemá vliv na ovládání. A už vůbec se letadlo ani vrtulník nezačnou třást a zmítat, když dojde k vysazení motoru. Naopak. Nastane až nepříjemný klid. 

*************************************

Tak, pokud jste už patřičně nažhaveni k letu, v Česku nabízí toto potěšení jen několik málo pilotních škol  Můžete zde získat pilotní licenci nebo se jen povozit při vyhlídkovém letu.

Michal Raudenský
Šéfpilot letecké školy Fly For Fun

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář