Pane inženýre, povězte nám, prosím, jak jste se dostal k práci zkušebního komisaře na ČTÚ?
Nejsem zaměstnancem ČTÚ, docházím sem jako externista. Téměř celý život se pohybuji v letectví. Kolega, s nímž jsem pracoval na ÚCL, se mne jednou zeptal, zda bych nechtěl dělat zkušebního komisaře na ČTÚ, kde zrovna někdo z komise vypadl. Řekl jsem si: „Proč ne?“ a tak jsem tu už zhruba 10 let.
Zkoušíte budoucí piloty, nabízí se tedy otázka, zda Vy sám jste pilotem?
Mám stále platný pilotní průkaz, ale už jen PPL. Dříve jsem létal profesionálně jako dopravní pilot a procestoval téměř celý svět. Svého času jsem létal jako práškař, potom pracoval na ÚCL jako examinátor, následně jsem přešel na tzv. calibru, tj. ověřování pozemních leteckých zařízení (tato letka později přešla pod ŘLP) a pak jsem s aktivní kariérou skončil.
Pojďme se věnovat zkouškám. Je z Vašeho pohledu více zájemců o průkaz VFL nebo OFL?
Zkouším zájemce o průkaz VFL, takže o počtech na OFL nemám až takový přehled, ale co vím, tak o málo více je žadatelů o OFL. Na zkoušku k získání VFL se hlásí řádově 300 zájemců za rok. V současné době vyhlašujeme zpravidla 1 termín v měsíci, ve zkušebním dni jsou 2 skupiny po cca 15 lidech. Na OFL jich je o něco více, ale není to až tak výrazný rozdíl. Je to dáno tím, o co mají piloti do budoucna zájem. O průkaz OFL častěji žádají spíše aerokluboví piloti, VFL pak řeší ti, kdo létají motorová letadla a chtějí postupovat dále jako obchodní či dopravní piloti. Velmi často však piloti vlastnící průkaz OFL skončí u nás, protože jim přestane stačit – i když si chcete jen rekreačně zaletět např. do Rakouska, bez VFL to zkrátka nepůjde.
Dokážete odhadnout poměr žen a mužů? Máte pocit, že zájemkyň z řad žen přibývá?
Tohle je těžká otázka, žen u zkoušek je výrazně méně, odhadl bych to na 10-20 %. Složení v jednotlivých dnech se ale liší, třeba dnes bylo 10 lidí u zkoušky dopoledne, z toho 3 ženy, odpoledne pak 11 žadatelů a z toho 4 ženy. To byl ale spíš extrém, jinak jsou tu zpravidla 1–2 ženy za zkušební den.
Je rozdíl v připravenosti na zkoušku mezi ženami a muži?
Ze své zkušenosti vím, že děvčata jsou na přípravu pečlivější. Mnohem podstatnější rozdíl je při zkouškách vidět u těch, kdo sotva začali létat (a nebo ještě vůbec nelétají) a u pilotů, kteří již jsou rozlétaní nebo dokonce mají OFL. Praxe je velmi znát.
Z pohledu zkušebního komisaře je tedy lépe se na zkoušky přihlásit v okamžiku, kdy již mám něco odlétáno?
To zcela určitě. Buď lze mít OFL a pak si udělat VFL nebo jít rovnou ke zkoušce pro získání VFL. Průkaz pilot potřebuje až před prvním sólovým letem, takže může třeba 10–20 hodin odsedět v letadle, poslouchat, kdy, jak a co se říká a pak má samozřejmě při zkoušce řadu věcí jednodušších. V podstatě se požadavky při zkouškách OFL a VFL zas tak moc neliší kromě angličtiny.
Kolik zájemců neprojde při písemné a ústní části?
To je těžké zprůměrovat, velmi se to různí. Odhadl bych neúspěšnost kolem 10 %. Jsou termíny, kdy testy napíší všichni, všichni udělají ústní zkoušku a pak je termín, typicky zrovna dnes dopoledne, kdy 1 člověk nenapsal test a 2 neudělali ústní zkoušku z celkových 10 lidí. Bylo několik takových, kteří napsali test v podstatě bez chyb a pak ústní zkoušku neudělali. Sami pak řekli, že to prostě přišli zkusit.
Obecně víc adeptů poprvé neprojde přes ústní nebo písemnou část?
Těžko odhadnout, ale řekl bych, že je to tak 1:1. Pravdou je, že testy jsou relativně jednoduché, protože jsou známé otázky a odpovědi, takže kdo chce, během jednoho odpoledne se na písemnou část zvládne naučit. Z toho je jasné, že kdo test nenapíše nebo v něm udělá z 20 otázek 5 chyb, přípravu totálně podcenil. Zkouška dnes stojí 600 Kč, což ale není cena za ni, to je cena za vydání průkazu. Žadatel sem tedy může přijít klidně 3x za sebou a za stejné peníze. Je-li z Prahy, stojí ho to navíc jen půl dne času, takže řada žadatelů ke zkoušce přistupuje stylem: „Zkusím to, třeba to vyjde a když ne, přijdu znovu za měsíc.“
Odmyslíte-li si techniku na stole, takto může probíhat ústní část zkoušky. (Foto: Tereza Meravá)
Je stanoven maximální počet pokusů ke složení zkoušky?
Pokud vím, tak ne, toto je dáno vyhláškou o zkouškách. Jediný limit je ten, že musí být zkouška ukončena, tedy vydán průkaz, do 6 měsíců od prvního neúspěšného pokusu. Vzhledem k tomu, že termíny jsou vyhlašovány 1x za měsíc, tak teoreticky má člověk 5 – 6 pokusů. Nepamatuju si, že by je někdo všechny využil. Že tu byl člověk 3x, to ano.
Lze zjistit, zda neúspěšný žadatel znovu přijde nebo zkoušku vzdá úplně?
Postup je takový, že pokud někdo neuspěje, ať už v testu nebo ústní části, předseda zkušební komise s ním ihned dojedná, co dál. Převážná většina má zájem průkaz získat, takže si rovnou na místě vyplní další přihlášku na opravnou zkoušku. Termíny nebývají zcela naplněné, tudíž prostor pro opakování je.
Zaujal mne rozdíl ve lhůtách pro opakování zkoušky, tj. 60 dní od neúspěšné písemné, 14 dní od ústní – nemělo by to být naopak, aby se adept mohl doučit, doposlouchat spíše komunikaci?
Lhůty jsou dané vyhláškou a zkušebním řádem. Popravdě těch 14 dní není reálných, protože termíny, jak jsem říkal, vyhlašujeme jednou za měsíc, takže prodleva je kolem měsíce, dvou. To, že někdo nenapíše test, je dáno skutečně tím, že se přípravě vůbec nevěnoval. Na ústní zkoušku je příprava trošku horší, nemám komunikaci jak odposlouchat, pokud nelétám, ač dnes už jsou i on-line možnosti, jak to nahradit. Ale zase, na webu ČTÚ jsou kromě testových otázek také osnovy ústní zkoušky, kde si uchazeč může stáhnout příslušné letecké předpisy a seznámit se i s tím, co po něm bude na zkoušce požadováno (viz níže).
Co tedy myslíte, že pilotům může pomoci v přípravě?
Lítat a poslouchat. Ale i v ústní části zkoušíme de facto triviální věci, nikdo nechce žádné složitosti, pouze úplné základy – jak se vyslovují čísla, sestavení tísňové zprávy aj. K tomu žadatelům pomůže mj. https://aim.rlp.cz/predpisy/predpisy/dokumenty/L/L-Frazeologie/index.htm
Na nějakých 30 stránkách z tohoto předpisu najdou vše podstatné. Neřekl bych, že by se v průběhu let příprava pilotů na zkoušky změnila. Požadavky jsou víceméně pořád stejné, lidé také. Chodí sem například i zaměstnanci ŘLP, kteří sedí u radiostanice, v životě neseděli v letadle, žádnou komunikaci neslyšeli a zkoušku přesto udělají. Je to otázka důslednosti při přípravě, nic jiného.
Zkoušíte už nějakou dobu, mají adepti při písemných testech tendenci používat pomůcky, taháky, mobily?
Sem tam se někdo zkusí s někým domlouvat, ale je to minimum případů. Zkoušíme v zasedací místnosti, kde je dost místa, žadatelé jsou rozesazeni kolem velkého stolu, mají mezi sebou relativně velkou vzdálenost, takže žádné velké opisování možné není. Kdyby se měl trend podvádění nějak rozmáhat, jsou samozřejmě způsoby, jak tomu zamezit (např. mít testy ve variantě A a B), ale není to dosud nutné.
Tušíte, kolik zkoušíte pilotů, jimž propadla platnost průkazu?
Neřeknu vám číslo, nicméně víme, kdo jde ke zkoušce. Já i kolegové se vždy na začátku ptáme, kde žadatel létá, kolik hodin má nalétáno, proč vůbec průkaz OFL či VFL chce mít. Moc pilotů, kterým průkaz propadl o více jak rok a tedy musí znovu absolvovat celé přezkoušení, není – a protože už mají předchozí zkušenosti a znalosti, je pro ně zkouška jednodušší. Pokud je průkaz po platnosti méně než rok, lze jej prodloužit bez zkoušky (viz. https://ctu.gov.cz/prukazy-odborne-zpusobilosti)
Vybavíte si, pane inženýre, na závěr nějakou perličku, zážitek ze zkoušek?
Ono tady není zas tak moc veselo. Občas sem přijde člověk, který se rád hádá, naštěstí je to výjimečná záležitost. Je přesvědčen o své pravdě, byť ji nemá, a pak je schopen se dlouze dohadovat.
Jsme lidé různých povah, pokud vidím, že někdo uzná chybu, snažím se mu celou věc vysvětlit a objasnit, ale jsou tací, u kterých to zkrátka nejde…
Zkouška se skládá z písemné a ústní části, podrobnosti naleznete na https://ctu.gov.cz/druhy-prukazu
