VZPOMÍNKA: 15 let od tragické nehody vládního Tu-154 u Smolenska

14.04.2025

V sobotu 10. dubna 2010 dopoledne se vojenští piloti polského vládního speciálu Tupolev Tu-154M Lux s registrací 101 chystali na přistání na menším letišti Severnyj nedaleko od ruského města Smolensk. Účelem tohoto letu bylo uctění památky Katyňského masakru tehdy nejvyššími ústavními činiteli Polska. Série špatných rozhodnutí a neustále se zhoršující počasí v oblasti však zapříčinili, že let Polish Air Force 101 do cílové destinace, byť jen o pár kilometrů, nikdy nedoletěl. Připomeňme si zásadní momenty této nehody a také jaké otazníky vyvstaly po vyšetřování.

Konkrétní stroj polského letectva s označením 101
Konkrétní stroj polského letectva s označením 101 (Zdroj: Portál Tail Strike)

Na palubě bylo 96 osob – nikdo neměl šanci přežít. Mezi oběťmi byli polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií, bývalý prezident Polska v exilu Ryszard Kaczorowski, náčelník generálního štábu, představitelé vlády, 18 poslanců, členové duchovenstva a příbuzní obětí katyňského masakru. Delegace cestovala z Varšavy a nikdo nechtěl samotný pietní akt zmeškat. Letadlo se pokoušelo přistát na bývalé vojenské základně Smolensk v husté mlze, kdy byla viditelnost snížena pod 500 metrů. Stroj klesal příliš prudce a pod bezpečnou sestupovou rovinou, kvůli čemuž následně „škrtnul“ levým křídlem o špičky stromů. Piloti se snažili ještě několik sekund zvrátit náraz do země, ale těžký stroj se začal převracet na bok a následně se zřítil do lesnaté oblasti zhruba 1 kilometr před prahem dráhy.

Vyšetřovatelé nehody mezi troskami letounu (Zdroj: Portál Tail Strike)
Vyšetřovatelé nehody mezi troskami letounu (Zdroj: Portál Tail Strike)

Dramatickým faktorem byla stále se zhoršující viditelnost. Již dříve v ten samý den přistálo v oblasti letadlo Jak-40 s novináři. Piloti Tu-154 se dokonce ptali přes rádio posádky „Jaku“, zda již přistáli a jsou v pořádku. Odpověď byla pozitivní, nicméně varovali je, že počasí se stále horší. Další stroj, nákladní Iljušin Il-76, kvůli mlze přistání vzdal a posádka provedla diverzi na jiné letiště. Letoun s polským prezidentem (PLF 101) byl na pokraji minima potřebného pro přistání – mlha mezitím zhoustla na viditelnost do 400 metrů. Technické aspekty letu byly rovněž problematické. Systém včasného varování před terénem (TAWS) sice spustil několik výstrah, ale posádka je ignorovala. Kritickým bodem byl moment, kdy ve výšce 200 metrů motory běžely na příliš nízké otáčky (pouze 33 % nominálního výkonu), čímž došlo k porušení pravidel přistávací procedury.

Zbytky ocasních ploch Tu-154M (Zdroj: Final Report Tu-154M tail No. 101)
Zbytky ocasních ploch Tu-154M (Zdroj: Final Report Tu-154M tail No. 101)

V kokpitu panoval vysoký stres. Posádka si byla patrně dobře vědoma rizik, ale věděla, že pokud by se rozhodla k přesměrování letu a vládní představitelé by tak včas nestihli vzpomínkovou akci, mohlo by to mít zásadní vliv v jejich dosavadní pilotní kariéře u vládní letky, a to v negativním směru. V závěrečné fázi letu byl v kokpitu přítomen i velitel polského letectva, což vzhledem k situaci nebylo pro soustředění pilotů Tu-154 vhodné. Tlak na posádku mohl být umocněn i dřívějším incidentem z roku 2008, kdy pilot čelil kritice poté, co odmítl splnit příkaz prezidenta k přesměrování letu – tehdejší velitel letu byl sice později oceněn, ale měl být údajně odstraněn z prezidentských letů. Další komplikací byla jazyková bariéra. Posádka komunikovala s ruskými dispečery v ruštině, kterou ovládal pouze kapitán, a tak musel zároveň pilotovat i vyřizovat komunikaci s věží – což výrazně zvýšilo jeho pracovní zatížení.

Sestavování trosek při vyšetřování (Zdroj: Final Report Tu-154M tail No. 101)
Sestavování trosek při vyšetřování (Zdroj: Final Report Tu-154M tail No. 101)

Oficiální vyšetřování, vedené jak ruskou, tak polskou stranou, vyloučilo technickou závadu letounu a za hlavní příčinu označilo chybné rozhodování posádky v nevhodných meteorologických podmínkách. Polské úřady navíc poukázaly na závažné nedostatky v organizaci a výcviku jednotky, která let zajišťovala. Výsledkem bylo rozpuštění této letecké jednotky a rezignace několika vysoce postavených důstojníků pod tlakem veřejnosti a médií. Podle vyšetřování bylo možné nehodě zabránit i několik sekund před nárazem, pokud by byl správně proveden úhybný manévr. Po dopadu byl stroj zcela zničen a roztrhán na kusy. Požár, který vypukl, byl rychle uhašen. Trosky byly rozesety v lese před dráhou a největší části zůstaly z křídel a ocasní části. Gubernátor Smolenské oblasti Sergej Antufjev potvrdil, že nikdo nepřežil. Těla byla převezena do Moskvy k identifikaci. Tělo prezidenta bylo převezeno do Varšavy následující den.

Okolnosti katastrofy však vedly ke vzniku řady konspiračních teorií, z nichž nejvýznamnější propagují tehdejší vůdci strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński (bratr zesnulého prezidenta) a jeho blízký spolupracovník Antoni Macierewicz. Ti tvrdili, že šlo o politicky motivovaný atentát ze strany Ruska. V roce 2016 začalo Polsko exhumovat pohřbená těla z oné tragédie, zřejmě za účelem osvětlení, zda se skutečně jednalo o bombu na palubě či nikoliv. Dodnes se nic takového nepotvrdilo a nejspíš se celou pravdu již nedozvíme.

Zdroje: Portál Tail Strike, Seznam Zprávy, Letecké katastrofy a jejich vyšetřování

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář