Jestliže něco nevím, tak se na to zeptám. Ke stolu se mnou proto usedl duchovní otec a zakladatel soutěže ve STOL létání v České republice, Marek Hyka.
Marku, kdy a kde se letošní závody uskuteční?
Termín je stanoven na 30. 7. – 1. 8. 2026 na letišti Sazená. Půjde již o 3. ročník.
Proč pořád zůstáváte na stejném letišti?
Já i Radim „Baggy“ Bagar jsme rodilí „Sazeňáci“, Andy Migus se k nám přidal a známe dobře lidi, letiště i zázemí. Velikou výhodou je, že v termínu konání závodů odjíždí aeroklub na soustředění do Plas, budeme tedy mít budovu i hangáry volné a letiště víceméně pro sebe.
Plocha je pro závody velmi vhodná, protože je rovná a dostatečných rozměrů, což je důležité pro bezpečnost.
Každá soutěž může určitým způsobem směřovat k přetížení pilota nebo stroje, létá se dlouho, lidé se snaží podávat maximální výkon a tak je vždy výhodou mít záložní plochy kolem letiště. Tím, že máme bush letadla, schopná přistát téměř kdekoli, je skoro celé okolí letiště vhodné pro případná nouzová přistání.
Další ročníky plánujete ponechat na Sazené?
V ČR nemáme důvod měnit. Rádi bychom byli, pokud by další ročníky proběhly v zahraničí (Polsko, Německo) a vznikl jakýsi závodní seriál.
Akce je třídenní, jak je to s ubytováním pilotů?
Tahle skupina lidí velmi ráda kempuje, takže nejméně půlka účastníků už z principu chce být ve stanech. Mají vztah k outdooru, chtějí být venku, na vzduchu, pokecat večer u sklenky dobrého vína a pak zalézt do stanu pod křídlem – je to stylové a připadá mi, že je to jedna z věcí, na kterou se piloti těší.
Kdo chce zvolit jiný způsob, můžeme jej ubytovat v budově aeroklubu, kde je k dispozici také sociální zázemí pro všechny.
Bude se zase soutěžit na přistání v decku a v kategorii Drag STOL?
To zůstává stejné. Přistání v decku by už měla být základní sportovní celosvětová klasika, která bude spadat pod CIVA a k ní je podřazená skupina starající se o pravidla přes FAI. STOL létání je již mezinárodně schváleno jako oficiální letecký sport. Mezinárodní pravidla se budou postupně upravovat, proto jsme do jednání vstoupili i s LAA, abychom do nich mohli zasahovat. Největší zásluhu na tom, že se STOL létání stalo oficiálním leteckým sportem, mají Francouzi, kteří vypracovali pravidla, FAI zareagovala a teď budou všechny země mít prostor se k nim vyjádřit. Naše soutěžní pravidla, byť vychází z francouzských, jsou přísnější. Jedná-li se o sport, který by měl být hodnocen na evropské i světové úrovni, myslíme si, že by soutěžní disciplíny měly mít určitou náročnost.
Francouzská pravidla jsou skvěle zpracovaná, ale velmi přátelská – nepovede se mi let, nevadí, zkusím znovu, a až zaletím dobře, započítá se jen nejlepší výsledek. Do toho chceme zasáhnout ve smyslu, že každý let je „na ostro“ a počítá se.
Co se týká kategorie Drag STOL, tento typ závodu létáme také jako soutěž, ale je otevřen pouze pro zkušené piloty a bereme ho více jako ukázkovou show. Je však nesmírně divácky atraktivní a pro piloty technicky obtížný, ale velmi, velmi zábavný.
Jaká letadla se soutěže účastní – ultralighty nebo GA? Musí mít nějaké speciální úpravy?
Soutěž je určena pro obě skupiny, stanovena je minimální hmotnost letounu 350 kg. Jestli tam bude Carbon Cub nebo Cessna a s nimi třeba Savage Norden, pořád jsou si tato letadla váhově velmi blízko vzhledem k tomu, kam se dnes posunuly ultralighy.
Jde o závody pro letadla schopná přistávat a startovat na krátkém prostoru. Ta, která to nezvládají, by byla dopředu vyřazena. Piloti by měli být soudní a vědět, jaké mají zkušenosti a letadlo, zda se do této kategorie létání hodí.
Další podmínkou je umět udržovat rychlost, protože se zpravidla létá ve skupině pěti strojů najednou, takže se tvoří jakýsi „vláček“ při startu a přistání a letadla se nesmí navzájem dohánět nebo naopak jeden druhého zdržovat. Dodal bych ještě nezbytnou kvalifikaci pilota, který musí mít zkušenosti. Mohou přijít i noví piloti, ale protože my nevíme, jak létají, je minimální podmínkou buď předchozí účast v soutěži tohoto typu nebo se musí do soutěže kvalifikovat. Před zahájením proběhnou tréninky, při kterých posoudíme jejich schopnost závody zvládnout.
Jsem pilotka, mám vhodné letadlo, myslím si, že i zkušenosti, přesto si nejsem jistá, zda se na své první závody přihlásit. Co mi poradíš?
Minimálně je dobré přiletět a propojit se s komunitou. Znám více lidí, kteří takto váhají. Nejsme mateřská škola, abychom učili létat někoho, kdo začíná. Na druhou stranu jsou piloti mnohokrát šikovní a sami bývají překvapení, jak jim tento typ létání jde. Přinejmenším si jej mohou vyzkoušet a když se jim nebo nám bude zdát, že to na závody není, můžou zůstat po celou dobu s komunitou, sbírat zkušenosti, potkat další fajn lidi. Tím, že nejsme akcí určenou primárně pro veřejnost, si užíváme pohodu a pokec s lidmi se stejnou zálibou.
Každý rok někdo takový přiletěl včetně zahraničních pilotů, vyzkoušel, chvilku pobyl, pak třeba odlétnul. Stojánka je veliká, takže se všichni vejdeme.
Půjde čistě o závody nebo tyhle 3 dny pojmete i jako kemp?
U nás v Evropě je proti Americe STOL létání poněkud v plenkách. Tam probíhá seriál asi 15 soutěží napříč kontinentem. V Česku jsme jediní. Snažíme se proto tento sport popularizovat nejen tím, že otevřeme soutěž, ale navzájem si předáváme zkušenosti, abychom se posouvali dál. Z minulých ročníků víme, že někteří zkušení piloti, ale začátečníci v soutěžním létání, si tak úplně na závod nevěřili, nicméně po 2 dnech byli schopni se rozlétat natolik, že dosáhli na dobrá umístění.
Před zahájením závodů máme briefingy, kde si probereme techniku pilotáže, což je přínosné zejména pro nováčky.
Budete letos soutěžit i vy tři organizátoři (Marek Hyka, Andy Migus a Radim „Baggy“ Bagar)?
Andy ne, ten je vytížený organizací na 100 %, bude i na rádiu, Baggy se zotavuje po úrazu, takže asi nepoletí, já budu soutěžit určitě. Letos nebudu mít své letadlo, protože jsme ho prodali a nové se teprve vyrábí, poletím na stroji zákazníka.
Loni jsi skončil třetí a při předchozím povídání jsme se smáli, že jsi všechny naučil létat a oni Tě teď poráží. Na jaké umístění si věříš letos?
Letos si myslím, že si ještě pohorším, protože netrénuji z důvodu práce na novém projektu. Na druhou stranu jsem už za ta léta něco nalítal a dost zkušeností nasbíral, takže když se tak 2 týdny před závody do trénování obuji a nasadím dobrou vrtuli, nemuselo by to být tak zlé.
Ona soutěž není jen o drilu v létání, ale také o čisté hlavě.
Na závěr proběhl doprovodný program – ukázka akrobacie - bude i letos? Taky jste měli krásná trička.
Určitě, bez toho to nejde, rozhodně naplánujeme nějaké překvapení na konec. I letos budou trička, čepice, samolepky a další materiály s logem soutěže.
Jak to vypadá s přihláškami?
Registrace jsou spuštěny, informace zájemci naleznou na našich webových stránkách https://europeanstol.cz/ Zájem je poměrně velký, mnoho lidí nás oslovovalo letos ve Friedrichshafenu na veletrhu. Hlásí se domácí i zahraniční účastníci včetně těch, kteří u nás ještě nezávodili, takže účast bude jistě zase zajímavá.
Může se na závody přijít podívat veřejnost?
Deck je u stanoviště letecké školy, kde máme stan s občerstvením, a tam se pár desítek, možná stovek, diváků vejde. Nejde o letecký den s pozemní zábavou, ale kdo je fanda do letadel, podívat se jistě přijít může.
Co se změní od 2. ročníku?
S každým rokem zlepšujeme organizaci a vylaďujeme detaily. Program je letos zkrácený (3 dny a 1 tréninkový). Loni si pár lidí stěžovalo na to, že závod je příliš dlouhý (4 dny a 1 tréninkový). Většinou ti, kteří nikdy nesoutěžili.
Mám zkušenosti z dob svého závodění v letecké akrobacii a tím pádem se nevyhnu určitému srovnání. Žádný z pilotů, kteří chtěli sportu něco dát a někam se dostat, neměl problém být 14 dní i více v kuse na závodech, platili jsme mnohatisícové startovné v eurech, bylo to náročné na čas i přesuny, ale přesně tohle dalo člověku mnohé, třeba i psychickou odolnost.
My jsme v tuto chvíli mezinárodní otevřená soutěž a tak si myslím, že by nikomu nemělo vadit strávit na ní 4 dny. Na to jsme naráželi třeba právě v pravidlech Francouzů, kteří závod chtěli stihnout za víkend. Pakliže ale má mít nějakou úroveň a obtížnost, nemohu odsoutěžit 20 lidí za jeden den. To jde při kempu s kamarády, ale ne při mezinárodní účasti.
Loni za 3 dny odlétal každý 35-40 startů a přistání, kol bylo hodně a šlo nejen o přesnost výkonu, ale taky vytrvalost. Vydržet, mít konstantní výkony, někteří nedokončili – já myslím, že obtížnost je potřebná.
Budeme na Sazené od pondělka, takže pokud někdo bude chtít přiletět dříve, může s námi kempovat a trénovat. Oficiální začátek je ve čtvrtek 30. 7. 2026. Samozřejmě záleží na počasí, pokud by výhled nebyl dobrý, budeme se snažit odsoutěžit potřebná kola co nejdřív, pokud bude výhled fajn, nechali bychom čtvrtek minimálně dopoledne ještě tréninkový a odpoledne bychom nasadili ostrá kola.
Letos budeme zřejmě poprvé létat pod záštitou LAA.
Jaké je startovné?
Závodníci platí 375 €, v ceně jsou přistávací poplatky, úhrada aeroklubu za pronájem areálu, kompletní stravování a ubytování, dárkové věci (trička apod.) i hodnotné ceny pro vítěze. Účastníci si kromě startovného hradí už jen palivo.
Jaká jsou vlastně světově nejkratší přistání a vzlety v kategorii STOL?
Ve světě létají podobná letadla jako u nás a tedy je to přibližně stejné, jako se ukázalo při loňském závodě, kdy nejkratší vzlet byl z 9 m, přistání 21 m.
Nejznámější soutěž se koná každoročně ve Valdezu na Aljašce, kde nejkratší vzlet byl do 10 m, přistání bývají mezi 15-30 m, rekordy do 10 m.
Obliba tohoto typu létání roste a i soutěže jako vaše pomáhají pilotům zlepšit své dovednosti třeba právě proto, aby si mohli zaletět na ryby, na houby nebo kamkoli jinam a bezpečně přistáli. Jaký je Tvůj sen, kam bys chtěl sednout?
Mě hodně baví přistávat v kopcích, což je sice trochu složitější mentálně (řítíš se do kopce s pocitem, že máš narazit do stěny a pak se do ní ohnout), ale je to velmi příjemné – letadla sednou ještě na menším „fleku.“ Líbilo by se mi přistávat v KRNAPu, ale tam mě nikdo nepustí. Máme však hezká místa třeba v Krušných horách, kde díky vstřícnosti vlastníků pozemků můžeme na kopcích přistát. Miluju horské louky. Je krásné sedět vedle letadla, něco si ugrilovat, koukat s termoskou kafe v ruce do údolí a jen tak být.
Hezký pohled je, když už stojíš na kopci u letadla a další přistává, pod kopcem zmizí, přistání nevidíš a najednou se z horizontu kopce vyhoupne éro. Každý je překvapený, že do kopce téměř okamžitě stojí a většinou ještě musí přidat plyn, aby vyjel.
Starty z kopce jsou taky skvělé, je to málem jako s rogallem nebo paraglidem, člověk jen tak nadzvedne ocas a už letí.
S Rudou Čihákem máme letos novinku, rybaření. Oba muškaříme a tak Ruda oblétává plochy kolem Ohře a dalších řek, kde nás nechají sedat.
Je to paráda, vlézt doma do letadla, za 15 minut být u Ohře, zachytat si a za 15 minut být i s úlovkem zase zpět. Po silnici by mi jen cesta zabrala hodinu tam a druhou zpět – to už dávno sedím vedle letadla u řeky a rybařím.
Mnozí ve STOL letadlech hodně cestují a nevadí jim dlouhé přelety, já osobně moc dlouho v letadle sedět nechci, limit mám tak hodinku, pak začnu brblat, že mě bolí zadek. (směje se)
Myslím, že bush flying a letadla typu STOL jsou velmi zajímavým tématem, proto jsme se s Markem dohodli na podrobnějším povídání o nich. Pokud vás zajímá něco konkrétního, napište nám to do komentářů nebo přímo mně (kontakt naleznete u mého profilu), ráda se Marka při červencové návštěvě ve výrobě zeptám.
