V poválečných desetiletích zažívalo bezmotorové létání v Československu mimořádný rozmach. Aerokluby po celé republice vychovávaly nové piloty a stále častěji se prosazovaly také na mezinárodních soutěžích. S rostoucími ambicemi ale bylo potřeba modernější techniky, která by umožnila létat delší tratě a dosahovat lepších výkonů.
Právě na tuto potřebu odpověděl VT-16 Orlík, který vznikl v konstrukční kanceláři pod vedením Ing. Jiřího Matějčka a následně se vyráběl v Orličanu Choceň. Elegantní větroň s rozpětím 16 metrů nabídl velmi dobré letové vlastnosti, příjemné ovládání i na svou dobu výbornou klouzavost. Není proto překvapením, že se rychle stal oblíbeným strojem československých plachtařů.
Orlík nebyl určen pro základní výcvik, ale především pro sportovní a výkonnostní létání. Mnoho pilotů na něm absolvovalo své první delší přelety, získávalo výkonnostní odznaky FAI nebo se připravovalo na soutěžní kariéru. V době svého vzniku patřil mezi nejmodernější větroně vyráběné v Československu.
Přestože jej později nahradil modernější VT-116 Orlík II, původní VT-16 si dodnes drží výjimečné místo v historii českého i slovenského plachtařství. Několik dochovaných exemplářů je možné vidět v muzeích nebo při leteckých dnech, kde stále připomínají dobu, kdy československé větroně patřily ke světové špičce.
Zdroj: Vojenský historický ústav Praha, Orličan Choceň
