Tuto trojici, která má na stanici strávit osm měsíců doprovázel ke startu z opravené bajkonurské rampy poněkud překvapivě i šéf NASA, Jared Isaacman společně se šéfem Roskosmosu Dmitrijem Bakanovem.
Sojuz MS-29 14. července bezpečně odstartoval z bajkonurské rampy č. 31, která byla značně poškozena 27. listopadu 2025 při startu expedice v Sojuzu MS-28. Spaliny raketových motorů tehdy doslova „vymetly“ nezajištěnou mobilní servisní a obslužnou plošinu z tzv. plamenného kanálu pod raketou, kterou je nutné těsně před startem zasunout a zbyla zní jen hromada šrotu.
Problém byl v tom, že tato rampa, označovaná jako 31/6 je po uzavřené tzv. Gagarinovské odpalovací rampy jediná vhodná pro starty rakety Sojuz jak s loděmi Sojuz, tak i náklaďáků Progress, které jsou pro lety na ISS klíčové.
Oprava si vyžádala komplikovanou instalaci 17 tun těžkých dílů o délce 19 metrů skrz otvor odvádějící spaliny z motorů startující rakety. Při této příležitosti proběhla i výměna elektrického vedení a zařízení a vzniklo přes 250 metrů nových svárů na konstrukci.
První odhady hovořily o dvanácti a více měsících nutných pro obnovu rampy, ale už 22. března 2026, pouhé tři měsíce po plánovaném startu, startovala nákladní loď Progress MS-33. Nicméně se po 5 měsících stala první lodí mířící z této rampy na ISS. Technici na Bajkonuru si tedy mákli, vědomi si případného ohrožení fungování Mezinárodní stanice.
Mimo jiné se znovu ukázalo, že spoléhat se pouze na jedno startovací zařízení pro určitý tip rakety je velmi riskantní. Což ostatně potvrdila pozdější havárie amerického nosiče New Glenn od Blue Origin z 28. května.
Zajímavá trojice
Sojuz MS-29 se úspěšně připojil k ISS po pouhých třech hodinách a čtyřech minutách na oběžné dráze (v 17:52 GMT) ve výšce 418 kilometrů nad Středozemním mořem. Ve srovnání s jinými profily letu, které vyžadují šest nebo dokonce 48 hodin k dosažení stanice je to přímo expresní let. Ovšem tato možnost setkat se a spojit se s ISS za tři hodiny není reálné pro každý strat, záleží na vzájemné poloze obou těles, zejména pak na orbitě ISS.
Trojice z MS-29 se připojí k sedmi astronautům, kteří již na ISS žijí — Jessice Meir, Jacku Hathawayovi a Chrisi Williamsovi z NASA, Sophie Adento z Evropské kosmické agentury a třem Rusům – Sergeji Kud-Sverčkovovi, Sergeji Mikajevovi a Andreji Fedjajevovi z Roskosmosu.
Takto vzniklá desítka obyvatel stanice nebude mít dlouhého trvání.
Posádka předchozího Sojuzu MS-28, Sergej Kud-Sverčkov, Sergej Mikajev a Chris Williams se totiž po předání stanice odpojí od modulu Rassvet už 26. července. Před tím ale odcházející velitel ISS Kud-Sverčkov "předá štafetu" Jessice Meirové, která bude sloužit jako velitelka stanice až do okamžiku těsně před odletem Dragonu Crew-12 ze stanice. Předávání symbolického štafetového kolíku znamená, že po odpojení Sojuzu MS-28 oficiálně skončí Expedice 74 a začne Expedice 75.
Jejich místa tedy zaujmou Pjotr Dubrov, Anna Kikinová a Anil Menon. Složení posádky není bez zajímavosti. Jak pro Dubrova pro Kikinovou jde o druhou vesmírnou misi na ISS.
Premiérově pracoval Dubrov na stanici od dubna 2021 do března 2022. Startoval v Sojuzu MS-18 devátého dubna 2021. Na misi sloužil jako letový inženýr, kterou vedl Oleg Novitsky. Novitsky, Dubrov a Mark Vande Hei z NASA se stali se součástí Expedicí 64 a 65, přičemž Dubrov během svého pobytu na oběžné dráze uskutečnil čtyři výstupy do volného prostoru z ruského segmentu. Ne dosti na tom – Dubrov a Vande Hei se také stali členy posádky Expedice 66, když se vrátili na Zemi po více než 355 dnech strávených ve vesmíru na palubě Sojuzu MS-19 dne 30. března 2022. Jde tedy o zkušeného kosmonauta.
Anna Kikinová strávila na ISS pět měsíců, od října 2022 do března 2023 v rámci mise SpaceX Crew-5. Jako jediná žena v aktivním ruském astronautickém sboru se stala první z ruských kosmonautů, kteří letěli v americké lodi Crew Dragon v rámci programu výměny míst mezi Roskosmosem a NASA v lodích Sojuz a Crew Dragon.
To byla velká událost: byla první Ruskou, která kdy letěla na soukromé americké kosmické lodi, a první kosmonautkou, která letěla na jakémkoli americkém kosmickém plavidle od prosince 2002, kdy se kosmonauti Valerij Korzun a Sergej Treščov vrátili na Zemi z ISS na palubě raketoplánu Endeavour.
Letová inženýrka Sojuzu MS-29 Kikinová pochází (27. srpna 1984) z Novosibirsku, který je nyní správním centrem Sibiřského federálního okruhu Ruska. Anna je kupodivu od zvolení kosmonautky Jeleny Serovové do Státní dumy v září 2016 jedinou ženou v týmu ruských kosmonautů. Je inženýrkou, absolventkou Novosibirské státní akademie vodního dopravního inženýrství. Pracovala jako instruktorka plavání a průvodkyně na Altaji, učila záchranářské kadety, později jako rozhlasová moderátorka Anna Raduga (Anna Duha) a programová ředitelka v Radio Sibir Altaj v Gorno-Altajsku... Právě zde se v roce 2012 od kolegů dozvěděla o možnosti přihlásit se jako civilista do výběru kosmonautů. Od vody ji to prostě táhlo mnohem výš, do vesmíru. Problémem zůstává, že nemá náhradnici…
Anna Kikinová má dva mladší bratry, Michaila a Konstantina. Je provdána za Alexandra Serďuka, instruktora tělesné přípravy ve Středisku přípravy kosmonautů.
Stejně jako Pjotr Dubrov se Kikinová stala kosmonautkou v roce 2012.
Pro lékaře Anila Menona (15. října 1976 v Minneapolis) to je první kosmický let. Jako kandidát na astronauta byl vybrán v rámci Skupiny 23 v prosinci 2021 vybrán agentury. Je ženatý s Annou Menon, která byla v září 2025 vybrána do další skupiny kandidátů – Skupiny 24. Anil má bakalářský titul z neurobiologie z Harvardu a je podplukovníkem letectva Spojených států. Také absolvoval rezidenční studium letecké medicíny na University of Texas Medical Branch a publikoval svou disertační práci o lékařských sadách pro komerční kosmické lety.
Během své kariéry v letectvu Menon absolvoval více než 100 letů na F-15 jako lékař u 173. stíhacího křídla. Podporoval také 45. vesmírné křídlo a působil jako první zasahující po zemětřeseních na Haiti v roce 2010, Nepálu v roce 2015 a také po letecké havárii v Renu v Nevadě v roce 2011. Menon posléze se stal lékařem posádek NASA, než v roce 2018 nastoupil do SpaceX jako první letový lékař.
Menon podporoval několik misí Crew Dragon, než byl v prosinci 2021 vybrán jako kandidát na astronauta NASA jako součást Astronaut Group 23, přezdívané "The Flies".
Paradoxně se jeho manželka, Anna Menon dostala do vesmíru dříve než on. V září 2024, když byla ještě zaměstnankyní SpaceX, startovala v rámci soukromé mise Polaris Dawn. Tento pětidenní let, financovaný a řízený současným administrátorem NASA Jaredem Isaacmanem, představoval vůbec první komerční výstup do volného prostoru a dosáhl maximální výšky 870 mil (1 400,7 kilometru) — což je více než jakákoli předchozí pilotovaná loď.
Anil a Anna Menonovi jsou rodiči dvou dětí, které dnes mají doma dva astronauty…. Anil, praktikující lékař, bude během svého osmiměsíčního pobytu na ISS provádět různé lékařské experimenty. Například experimenty studující průtok krve v cévách ve vesmíru, biotisk cévních konstrukcí v mikrogravitaci a ultrazvuk využívající rozšířenou realitu a další.
Isaacman byl přitom
Posádku Sojuzu MS-29 doprovodil ke startovní rampě i současný šéf NASA Jared Isaacman, který přicestoval na ojedinělou návštěvu kazašského kosmodromu Bajkonuru. Nešlo ale jen o to, aby viděl start ruské rakety, ale především o to, že se tam setkal s ředitelem ruské kosmické agentury Roskosmos, Dmitrijem Bakanovem.
Ještě před začátkem pracovního programu na kosmodromu si Isaacman stihl zaběhat,“ hlásil v pondělí z místa ruský reportér Alexandr Junašev. „Máme velmi dobrý, normální, pracovní vztah,“ řekl pak Bakanov na adresu Isaacmana ruským médiím.
O plánu navštívit Bajkonur u příležitosti tohoto startu mluvil Isaacman už v únoru.
Důvod? „Kosmická stanice bude pokračovat ještě dlouhou dobu. V nadcházejících letech musíme společně dosáhnout mnoha věcí,“ řekl tehdy.
O kontaktu a plánovaném setkání mezi šéfy obou vesmírných agentur už dříve mluvil také Bakanov.
„Domluvili jsme se na třech základních věcech. Za prvé, na prodloužení společného provozování ISS do roku 2030,“ řekl Bakanov na tiskové konferenci v Bajkonuru po úterním připojení vesmírné lodi s rusko-americkou posádkou k ISS. A co je velmi zajímavé jsou další Bakanovoa slova: „Rusko a USA vyvíjejí své vlastní národní kosmické stanice, a tak jsme se dohodli na výměně informací ohledně technických aspektů, abychom v budoucnu měli možnost nějaké dodatečné koordinace poté, co skončí provoz ISS,“ doplnil Bakanov. Šéf NASA Isaacman pak upřesnil, že posuzovaná otázka se týká společných standardů, které by se mohly v budoucnu uplatnit na stanicích obou zemí.
A za třetí – Bakanov na společné tiskové konferenci uvedl, že NASA požádala Roskosmos o mnohem detailnější koordinaci ohledně družic a jejich uskupení, aby se předešlo riziku srážky. Žádost označil Isaacman za logickou vzhledem k tomu, že Rusko má na oběžné dráze stovky satelitů a Američané tisíce.
„Nelze připustit, aby se družice srážely, a proto Roskosmos a NASA budou v této oblasti velmi úzce spolupracovat,“ konstatoval i Bakanov.
Důležité je i fakt, že Isaacmanova návštěva na kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu, tedy na jakési neutrální půdě, první za osm let, potvrzuje, že spolupráce Moskvy a Washingtonu v kosmu pokračuje navzdory napětí kvůli ruské invazi na Ukrajinu.
Prameny: NSF, space.com, ČTK
