Jeho „otcem“ byl anglický spisovatel William Earl Johns. Narodil se 5.února 1883 v Hertfordu. Když vypukla první světová válka, stal se nejdříve pěšákem, později sloužil u dělostřelců. V roce 1917 Johns onemocněl malárií a byl odvelen zpět do Anglie. Za několik měsíců po jeho návratu hledala britská vláda dobrovolníky ke službě u RFC. Johnse tato výzva zaujala a proto v září 1917 jako dobrovolník nastoupil do RFC.
Začal létat coby pilotní žák ve Farmanu MF.11 Shorthorn. Létal zřejmě velmi dobře, protože po absolutoriu se z něj stal pilotní instruktor, kterým byl až do srpna 1918.
Až tehdy byl převelen k 55.Squadroně RAF, kde sedlal DH-4. Ale hned 16.září 1918 mu byl bombardovací nálet na Mannheim osudný. Při letu k cíli byl jeho stroj zasažen protiletadlovým dělostřelectvem a poškozen. Odpoutal se proto od své squadrony, odhodil pumy a vracel se zpět.
Na zpáteční cestě byl ale napaden německými stíhači (prameny v Anglii tvrdí, že Fokkery D-VII, v českých pramenech jsou zmiňovány Albatrosy D-Va) a sestřelen. Stejné zdroje jmenují i jeho přemožitele, měl to být velitel Jagdstaffel 3 Georg Weiner (pokud by šlo o D-VII).
Budoucí spisovatel po nouzovém přistání z téměř 6000 metrů (!) padl do zajetí, jeho pozorovatel neměl tolik štěstí a v sestřeleném letadle zahynul. Johns skončil v německém zajateckém táboře, odkud se pokusil dvakrát utéci. Pokaždé však byl po určité době chycen. Domů se vrátil až po skončení války a byl demobilizován. Rok poté však znovu vstoupil do anglického vojenského letectva, nyní pojmenovaného RAF. S hodností nadporučík měl za úkol nábor nových vojáků. Jeho velmi zajímavým brancem byl i proslulý Lawrence z Arábie, na kterého však napsal velmi negativní posudek. V roce 1927 však z RAF odešel a stal se umělcem na volné noze. Hodně maloval, nejvíce obrazy s leteckou tématikou. Na počátku 30.let se stal prvním redaktorem právě vzniklého časopisu Popular Flying. A hned v prvním čísle v dubnu 1932 zveřejnil svůj příběh, jehož hrdinou byl stíhací pilot Jakub Bigglesworth. Příběh nesl název „Bílý Fokker“. Letecké šílenství zvané Bigglesománie právě začalo.
Povídek o Bigglesovi z pera W.E.Johnse přibývalo, staly se velmi populárními, a už koncem roku 1932 vyšly v Anglii poprvé souborně knižně pod názvem „The Camels are coming“.
Kniha měla velký úspěch a vycházela pak v řadě dalších vydání, v roce 1954 i pod novým názvem „Biggles Pioneer Air Fighter“.
V Česku poprvé vyšla v roce 1938, ale poprvé pouze ve zkrácené podobě v řadě Romány do kapsy, neboli Rodokaps. Inu, a hádejte, kdo ji ilustroval? Ano, byl to mladý Zdeněk Burian! Nebylo to od něj cílené, měl totiž smlouvu na ilustrace pro mnoho jiných knížek rodokapsů, a knížka o Bigglesovi prostě byla jednou z nich. Bohužel Zdeňkovi Burianovi nikdo nevysvětlil, o jaká letadla se to vlastně v knížce jedná, a podle toho jeho zpodobnění letadel dopadlo. Ale lidské postavy dopadly na jedničku, a jeho obrázek hlavního hrdiny se pro další vydání knih o Bigglesovi u nás používá dodnes.
Plodný autor nyní s literárním pseudonymem kapitán W.E. Johns, nezůstal jen u první knížky, naopak, každý rok napsal, časopisecky zveřejnil a poté jako knihy vydal celou řadu dalších příběhů o slavném pilotovi Bigglesovi, což pilně činil až do své smrti 21.6.1968. Poslední jeho kniha s příhodami slavného Bigglese, v pořadí již devadesátá osmá, vyšla z pozůstalosti dokonce až 31 let po jeho smrti v roce 1999 s názvem „Biggles Air Ace: The Uncollected Stories“.
Spisovatel Johns byl vemi populární v celé Anglii. Ale občas narazil, to když ve 30.letech minulého století veřejně kritizoval britskou vládu za nedostatečné investice do vojenského letectva. Sice správně totiž cítil, že se blíží válečný konflikt a věřil, že letectvo v něm bude hrát jednu ze stěžejních rolí, ale politický establišment tehdejší Anglie to nechtěl slyšet. Hned po vypuknutí druhé světové války se znovu přihlásil do RAF, a … nebyl přijat. Začal ale pracovat na základě objednávky ministerstva letectví jako organizátor náboru nových adeptů létání v RAF. V této roli fungoval celou válku. A dál publikoval. Což přitáhlo pozornost úředníků z vlády a ti požádali Johnse, jestli by nemohl napsat i několik příběhů, které by vzbudili zájem mladých žen o vstup do pomocných leteckých sborů. Tak vznikla na objednávku série knížek příběhů s hlavní hrdinkou Joan Worralsové, velitelce praporu WAAF.
Úspěch měly značný a pozoruhodné množství nových dobrovolnic při vstupním pohovoru do WAAF zdůvodňovalo svůj zájem o vstup právě přečtením těchto knížek. Což podnítilo vládu k další objednávce u spisovatele Johnse, tentokrát měl napsat několik příběhů lákajících mladé chlapce ke vstupu do armády do speciálních sil. Vznikla série nazývaná „Gimlet King“, s podobným osudem.
Příliv příběhů pilota Bigglese z pera W.E. Johnse však válka nezastavila. Od roku 1939 do roku 1945 vydal s tímto hrdinou dalších 15 nových knih. A vystupňovaná Bigglesománie vypukla po druhé světové válce, kdy autor vydával průměrně čtyři knihy s hrdinou Bigglesem ročně, úspěšné v Anglii i v zahraničí. Ne všechny mají vysokou literární hodnotu, ale pro fanoušky byly a jsou stále přitažlivé. V 60. letech například ve Francii byly knížky W.E.Johnse na čtvrtém místě nejprodávanějších knižních titulů vůbec. Švédsko, Kanada, Francie, Austrálie, Chile, Malajsko, Island, Švýcarsko, atd. atd., to vše byly země, kde knihy o Bigglesovi patřily k velkým bestselerům. A právě tehdy UNESCO dokonce (v roce 1964) vyhlásilo Bigglese nejoblíbenějším literárním hrdinou mládeže na celém světě.
Československo byla také země pro Bigglese jako stvořená. První příběhy Bigglese v češtině vyšly v edici Rodokaps v roce 1938. Je zajímavé, že do roku 1940 vyšlo v Československu a Protektorátě plných třináct titulů o Bigglesovi, od samého počátku většinou s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Mimochodem, kreslit letadla vůbec neuměl, to však českým čtenářům moc nevadilo. Pak další vydávání anglických knih Němci u nás zatrhli, a následovala dlouhá nucená přestávka, kdy jste si nemohli přečíst u nás žádný z příběhů pilota Bigglese v češtině. Na tři roky byla přerušená v roce 1945, po roce 1948 znovu obnovená. Kromě vydání v Mladé Frontě v r.1969 trvalo to ticho až do listopadu 1989.
Od roku 1990 vyšlo v Česku postupně přes 90 dalších knih o Bigglesovi, většinou s jednotící grafickou úpravou titulní stránky pomocí zpodobnění pilota Bigglese od slavného Zdeňka Buriana. Jako příklad jsme vybrali díl Bigglesovo drama v Čechách.
Je příznačné pro naši dobu, že i spisovatel Johns a jeho dílo svého času neunikli před progresivisty a inženýry lidských duší. Už v polovině 60.let 20.století se v Anglii objevila malá skupina velmi hlasitých a v médiích agresivně vystupujících „pokrokových pedagogů“ (nikdy se jinak nepodepisovali), kteří začali tvrdit, že knihy pana Johnse nesplňují nové požadavky „moderních hodnot“, jsou šovinistické, rasistické, nepřátelské k cizincům a špatně působí na děti a mládež. Otravovali ovzduší prostřednictvím médií systematicky a dlouho.
Když W.E. Johns v roce 1968 zemřel na infarkt, vystupňovali svou nenávistnou kampaň tak, že tlaku jejich zbabělého lobování podlehla celá řada vydavatelů a veřejných knihoven. Biggles byl najednou z knihoven v Anglii vyřazován bez náhrady, nová vydání začala vycházet jen sporadicky, a nikdo vlastně neřekl, proč. Zájem o Bigglese v Anglii u nových mladých čtenářů následkem toho znatelně poklesl. Ale přes veškerou snahu oněch moralistů nezmizel. Popularita pilota Bigglese a knih s jeho příběhy zůstala v Anglii i v jiných zemích dodnes velmi vysoká. I dnes existují a jsou aktivní Bigglesovy kluby, ve kterých se členové přou například o tom, jestli v příběhu z roku 1938 měla Bigglesova hospodyně paní Symesová barvu vlasů světlou, nebo tmavou. Škoda je, že v Česku žádný Bigglesův klub není a nikdy nebyl. I když jeho příznivců a fandů by se u nás našlo docela dost. Nejbližší, ve kterém jsou členy i Češi, je údajně v Holandsku.
Je zajímavé, že literárního hrdinu Jakuba Biggleswortha si vypůjčilo pro svoji literární tvorbu i mnoho jiných spisovatelů a činí tak i dnes, už vlastně více jak 58 let po smrti jeho autora. U nás je v tomto směru velmi plodný český autor sci-fi Vlado Ríša, v jeho publikacích Pašeráci v oblacích, Válka pašeráků či Bitva vzducholodí je Biggles jednou z vedlejších, ale velmi důležitých postav.
Nebo švédský autor komiksů Bjorn Karlstrom, který nakreslil a vydal celou řadu komiksových knih, kde hlavní postavou je opět hrdinný pilot Biggles. Karlstrom ve svých dílech výslovně uvádí, že se inspiroval původními příběhy z pera kap. Johnse, které jen oblékl do modernějšího hávu a přizpůsobil dnešním leteckým technologiím.
A abych nezapomněl, Bigglesovy příběhy vycházejí i na audioknihách.
Samotná ochranná známka „Biggles“ je často využívanou značkou, kterou najdeme opravdu na nečekaných místech. Věřili byste tomu, že existuje Biggles BigBand Amsterodam? Nebo že na jednom z největších civilních letištích na světě v Dubaji pro občerstvení cestujících je otevřen Pub Biggles, v podobě klasické anglické letecké hospody? Nebo že v 50.letech XX.století existovaly dětské kluby Biggles Air Police?
Biggles byl také dobrou předlohou pro celou řadu filmů a televizních seriálů, poslední film byl o něm natočen tuším roku 2020. Ale najdete ho zpodobněného i na poštovních známkách.
Po Enid Blytonové byl Johns zřejmě nejplodnějším spisovatelem své doby. Vydal přes 220 knih (192 byly knihy a povídky o Bigglesovi, řada dílů opakovaně) a mnoho článků v časopisech. Dodnes se dobře čtou. A tak přeji příběhům pilota Bigglese ještě hodně a hodně čtenářů. Ať je stejně potěší, jako potěšili i mne v roce 1969, kdy se mi vydání Bigglese od velbloudích stíhaček z Mladé fronty dostalo poprvé do ruky…..
Prameny: internet, knihy Biggles na stopě (1993), Bigglesova letecká společnost (1993), Biggles – zapomenuté příběhy (2003), Biggles padl do pasti (1994), Biggles v Africe (1992), Bigglesův malajský případ (1995), atd. Vše k dispozici v archívu Letecké digitální knihovny ČSSL.
