Vypadá to, že vzhledem k počasí skutečně došlo k promeškání časové lhůty pro současné startovní okno ke kráteru Shackleton, ležícím u jižního pólu Měsíce. To další by se mohlo otevřít až v březnu příštího roku. Otázka zní – je to jen tajfun, který překazil start nosné rakety CZ-5 a zatím nedokonalejšího a nesložitějšího robota, mířícího na jižní pól našeho souputníka?
Důvody s otazníkem
"V souladu s principem postupovat obezřetně a spolehlivě a zajistit absolutní úspěch bylo po komplexním posouzení zjištěno, že mise Chang'e 7 nesplňuje podmínky pro start
a proto její start nemůže proběhnout v plánovaném letošním startovním oknu," uvedla státní tisková agentura Xinhua s odkazem na Čínskou agenturu pro pilotované vesmírné operace (China Manned Space Agency).
Zpráva Xinhua nenabízela žádné vysvětlení příčiny odkladu startu z kosmodromu Wen-čchang, který se nachází na velkém a lidnatém ostrově Chaj-nan v Jihočínském moři.
Ostatně, Čína je ohledně svých kosmických aktivit poměrně zdrženlivá a veřejně odhaluje mnohem méně než například NASA nebo Evropská kosmická agentura. Například to, kdo poletí na jejích pilotovaných misích, oznamuje pouhý den před startem.
Další, ovšem méně pravděpodobná možnost je, že na poslední chvíli byl objeven nějaký technický problém buď u složitého nákladu Chang'e 7, nebo u samotné rakety. Těžká raketa Long March 5, podobně jako další nosiče, totiž sdílí motor YF-100 s nosičem střední tonáže Long March 7A, který explodoval před třemi týdny něco málo přes minutu po startu. Problém s tímto motorem se ale nezdá pravděpodobnou příčinou zpoždění, protože v posledních dnech před nedělí 23. srpna přípravy startu CZ-5 pokračovaly.
Spekulace se pochopitelně rojí i z toho důvodu, že oficiální čínské zdroje neposkytly žádné další informace, včetně těch, které naznačují, že další vhodné startovací okno se nemusí otevřít dříve než příští únor nebo březen.
Atraktivní Shackleton
Proč tak dlouho? Pravděpodobně jde o kombinaci několika faktorů, včetně slunečních podmínek v polárních přistávacích zónách a také plánu mise, který vyžaduje 90denní průzkum lunární dráhy před přistáním. Jak jsme uvedli, Chang'e 7 má přistát poblíž jedné z nejzajímavějších oblastí Měsíce, kráteru Shackleton, téměř na jižním pólu.
Chang'e-7 potřebuje před přistáním tříměsíční kampaň dálkového průzkumu oblasti kráteru Shackleton (se snímky, které přistávací modul použije během sestupu), načasovanou tak, aby skončila přesně v době, kdy začíná vrchol osvětlení jižního polárního „slunovratu“. Tento vrchol, jak uvádí nedávná studie, začíná v listopadu 2026. Další vrchol je údajně až v listopadu 2027 (start nikoli v březnu??), což znamená, že Čína by se během sezóny tajfunů mohla opět ocitnout v úzkém časovém rozmezí. To by podstatně ovlivnilo „jízdní řád“ celého projektu.
Většina měsíčního povrchu je poměrně pustá, ale jižní pól, a zejména kráter Shackleton, nabízí některá z nejatraktivnějších míst pro vybudování trvalé základny. Je to proto, že vysoké okraje kráteru vytvářejí trvale zastíněné oblasti známé jako "cold traps", kde se předpokládá, že existuje voda (samozřejmě ve formě ledu) i další užitečné materiály, které se mohly hromadit během miliard let. Ve všech plánech NASA a Číny na dlouhodobé osídlení Měsíce má největší význam relativně málo čtverečních mil právě na lunárním jižním pólu.
Nicméně ještě žádná země dosud zdařile na lunárních pólech nepřistála, protože jsou obtížněji dosažitelné než rovníkové oblasti Měsíce. Start Chang'e 7 proto vyžaduje určitou sestavu soustavy Země a Měsíce, takže nemůže proběhnout hned, jakmile se obloha kolem Wen-čchangu vyjasní. Proto je nejpravděpodobnější předpoklad, že její start se opravdu odehraje až během roku 2027.
Prestižní projekt
Chang’e 7 je nejambicióznější, nejzevrubnější a nejkomplexnější robotická mise, o jakou se kdy pokusil kterýkoli stát či jiná entita. Podle webu Space.com tento názor prezentoval i Čang Jing-bo, tiskový mluvčí čínské CMSA. Před očekávaným startem konstatoval, že tato mise „plně využije odbornost a praktické zkušenosti nasbírané v průběhu několika desetiletí“, aby „vynaložila veškeré úsilí ve snaze dosáhnout cíle, jímž je první přistání čínských tchajkonautů na Měsíci do roku 2030.“
Zkušenosti s výzkumem Měsíce má Čína momentálně nejbohatší díky svému robotickému programu Chang’e, sérii lunárních sond, pojmenovaných po bohyni Měsíce, proslulé svou krásou. Ta, jak známo, vystoupala na Měsíc i se svým domácím mazlíčkem Yu Tu (Jü-tchu), měsíčním králíkem, podle nějž bylo pojmenováno vozítko Nefritový králík, vysazené z landeru Chang’e 3. Sondy, která v prosinci 2013 po létech půstu přistála na Měsíci, čímž se Čína stala třetí mocností po (někdejším) SSSR a USA, která to dokázala. A připomeňme i sondu Chang’e 4, která jako první v historii kosmonautiky přistála v r. 2019 na odvrácené straně našeho souputníka. To, pravda, zopakovala sonda Chang’e 6, která v červnu 2024 dosedla v oblasti obrovského kráteru South Pole-Aitken, poblíže jižního pólu, kde by měla stát budoucí čínská stanice. Navíc jako první v historii odtud odebrala vzorky hornin a dopravila zpět na Zem.
Proto lze o misi Chang’e 7 mluvit nejen jako o ambiciózním pokračování řady stejnojmenných sond, ale i jako o prvním kroku k budování čínské lunární báze.
Mise Chang’e 7 má využít integrovaný přístup k průzkumu, který kombinuje orbiter, lander, rover pro pohyb po povrchu a skákajícího robota (tzv. Hooper) s cílem prozkoumat prostředí a zdroje na jižním pólu Měsíce.
Po startu má orbiter mise Chang’e 7 strávit několik měsíců na oběžné dráze Měsíce, než se od něj oddělí lander, který se měl pokusit přistát někdy ke konci letošního roku. Po odkladu se ale počítá s přistáním v období kolem července 2027.
Zatímco orbiter sondy má podrobně snímkovat lunární povrch, z landeru Chang’e 7 se po přistání na Měsíci oddělí rover s vědeckými aparaturami a skákající robot, který má přeskakovat z osvětlených míst do zastíněných oblastí kráterů. Předpokládá se, že tato oblast obsahuje spoustu vodního ledu, většinou na dně kráterů, které neviděly slunce miliardy let. Proto bude úkolem „Hooperu“ hledat pomocí molekulárního analyzátoru kapsy vodního ledu. Skákající robot má využívat technologii aktivního pohlcování nárazů, aby mohl bezpečně přistát i na svahu.
Pravda, zatímco vědci po celém světě věří, že se vodní led na Měsíci nachází, podle akademika Je Pei-jiana z Čínské akademie věd nikdo zatím tento zdroj definitivně neobjevil a plně nevyhodnotil. „Nyní se ho Čína vydá hledat,“ prohlásil před plánovaným startem tento muž. „A použijeme mnoho metod, od pátrání na povrchu po průzkum v kráterech,“ uvedl pro čínskou centrální televizi CCTV.
Proto je sonda Chang'e-7 vybavena i řadou různých přístrojů z jiných zemí a organizací.
Na přistávacím modulu je například sada PmL-Ch7 Ruské akademie věd pro detekci měsíčního prachu a sonda Langmuir pro měření teploty a hustoty blízkého plazmatu.
Kompaktní špičkový širokoúhlý optický fotodalekohled ILO-C z ILOA Hongkongské univerzity (HKU-LSR) je také namontovaný na landeru. Jde zatím o raritu, jeho kamera má v extrémním lunárním prostředí pořídit vůbec první astronomické barevné snímky Galaktické roviny Mléčné dráhy ze stabilního pohledu na Měsíci.
Lander má také používat inovativní čínský optický systém navigace v hlubokém vesmíru, založený na rozpoznávání orientačních bodů.
Podobně jako uvedené a další aparatury bude i kamera LunaHcam, společně vyvinutá Bahrajnskou vesmírnou agenturou a Egyptskou kosmickou agenturou za účelem produkce vysoce kvalitních hyperspektrálních snímků povrchu Měsíce vyčkávat na Zemi až do jara.
Druhý závod o Měsíc
Zpoždění startu Chang'e 7 přichází uprostřed napjatého souboje mezi Čínou a Spojenými státy o vybudování podmínek trvalé přítomnosti lidí na jižním pólu Měsíce. Robotické mise jako Chang'e 7 a napřesrok chystaná Chang'e 8 jsou předchůdkyně pilotovaných misí, které by mohly následovat v příštích dvou až čtyřech letech. Osmička už má mimo jiné otestovat technologie pro stavbu habitatů (výroba cihliček z regolitu), využívajících měsíční půdu.
Potvrzení existence ledu ve stínových kráterech na Měsíci by znamenalo zásadní průlom pro lunární expedice, slibující zdroje přímo na místě, které by mohly být využity mnoha způsoby, včetně výroby zásob kyslíku či energie pro astronauty, nebo pohonných látek pro rakety a kosmické lodě.
Společně jsou oba robotické projekty — Chang'e-7 a Chang'e-8 — pověřeny úkolem prozkoumat možnosti při budoucí plánovaní čínské, vícefázové, Mezinárodní lunární výzkumné stanice (ILRS).
Proto je posun startu Chang'e-7 pro čínský program velmi nemilé. Za to v NASA si zřejmě oddechli. V oblasti lunární robotiky a ostatně i v přípravách lunárních pilotovaných expedic Spojené státy poněkud zaspaly. Teprve s příchodem agilního administrátora NASA Jareda Isaacmana na počátku roku se stojaté vody programu Artemis rozhýbaly.
Pokud by Čína dokázala přistát s lidmi na Měsíci dříve, než se tam Spojené státy vrátí, bude to obrovské geopolitické vítězství. Z propagandistického hlediska to umožní Číně prohlásit, že nejenže dohnala Spojené státy, ale že je překonala jako supervelmoc tohoto století. To nehodlá NASA (a prezident Trump) připustit.
Ovšem teprve začátkem tohoto roku dal Kongres Isaacmanovi volnost provést zásadní změny v lunárních programech agentury, včetně ukončení vývoje cislunuární stanice Lunar Gateway a zbytečného horního stupně pro raketu Space Launch System. Byly to velké ústupky ze strany Kongresu, který doposud šel na ruku spíše požadavkům na vyšší zaměstnanost v aerokosmických společnostech, než aby dbal na aktuální výsledky. V této situaci zůstává Isaacmanův úkol nesnadný: dostat program Artemis na správnou cestu, čelit čínským ambicím na Měsíci a přistát s astronauty dříve, než se tam objeví tchajkonauti.
Zpoždění startu Chang'e 7 tak otevírá možnost, že NASA by mohla do tohoto terénu dorazit jako první, a to s prvním startem landeru Blue Moon Mark 1 od Blue Origin (tzv. Pathfinder Mission 1). Tento velký přistávací lander má dopravit na jižní pól dva důležité experimenty NASA, např. Stereo kamery pro studium povrchu měsíčního sloupu (SCALPSS) a LRA – Laserová retroreflektorová pole. Jedná se o soustavu osmi retroreflektorů navržených k určení přesné polohy a vzdálenosti kosmické lodi od Země odrazem laserového světla od obíhajících družic. Oproti Chang'e 7 poměrně chudé vybavení, ale mise je plánována jako „zkušební“.
Blue Moon byl letos na dobré cestě ke startu ještě před květnovou ztrátou rakety New Glenn a její startovací rampy v Cape Canaveral na Floridě během zkušebního statického zážehu. Bezosovo Blue Origin spěchá s obnovou svého zařízení Launch Complex 36A na Floridě a plánuje je vrátit do provozu ještě před koncem tohoto roku. To je pravděpodobně dost ambiciózní. Takže Blue Moon by mohl být reálně vypuštěn během první poloviny roku 2027, což by znamenalo těsný souboj s Chang'e 7, pokud ta by měla startovat v únoru a strávit tři měsíce na lunární oběžné dráze před přistáním. Poněkud napravit pověst NASA by mohl i plánovaný listopadový start robota Griffin-1, který by měl dopravit sadu vědeckých přístrojů do oblasti kráteru Nobile u Mons Mouton poblíže jižního pólu. Otázka ale zní – kdo první zapíchne vlajku u kráteru Shackleton?
Zdroje: NASA, CMSA, Space.com, ARS Technica
