Můj druhý JOB - Ve službách Islámu III.

04.03.2010 19 příspěvků Tento článek je součástí seriálu Můj JOB

Dobrodružství pokračuje. Nyní ve službách konstrukční kanceláře BECHTEL a létání na jejich DC-3. Zakousnutý krab, který se nechce pustit a pomoc při něhodě Skywanu. Čtěte dále, určitě to stojí za to!

Díly seriálu Můj první JOB:

1. Obchodní pilot
2. Dobrodružná cesta do Calgary
3. MOE-zktratka pro MOJŽÍŠ
4. C-337A Skymaster
5. Harfa v oblacích
6. Nahromaděná únava a Vánoce na Aljašce
7. Vivat Las Vegas

Díly seriálu Můj druhý JOB:

1. Ve službách Islámu
2. Ve službách Islámu II
3. Ve službách Islámu III

Jetstar je již opravený

Jetstar už je opravený a je čas říct Adios mé přítelkyni Dakotě. S odstupem času již vím, že Adios (s bohem) není zrovna to nejvhodnější slovo a že bude lepší používat velice diplomatické španělské rozloučení, jako je Hasta la Vista,(na viděnou), což nějak tak vylučuje, že se už nikdy neuvidíme, nebo prostě říct Hasta proxima. Slovo Adios, doprovázené ne zrovna lichotivým doprovodem slov mělo navždy ukončit náš „turbulentní vztah“. Budoucnost však měla jiný plán.

V průběhu opravy Jetstaru mému OPC/ LPC na Jetstar vypršela platnost a tak musím zpět do Marriety na simulátor. Po hrozné cestě do Atlanty Georga via Londýn, vystupuji do studeného deště a padajícího listí. Amerika se připravuje na zimu. Musím znovu trochu dřít ARAMCO SOP (Standardní Operační Procedury) a zopakovat si systémy Jetstaru, protože jsem měl skoro šestiměsíční pauzu.

A je to poznat. Speciálně na simulátoru. Jak jsem v minulosti popsal kabinu Jetstaru, je dost komplikovaná a někdy musím hledat různé ovladače, zrovna v situacích, které si vyžadují okamžitou akci. Mám dost nepříjemný pocit a trochu se stydím, že jsem to tak rychle zapomněl. Vysvětluji instruktorovi, co jsem dělal posledních šest měsíců. Zasmál se a podotknul, že to zase dáme dohromady. A dohromady se to také dalo. Můj TRE (Type Rating Examiner) je mimo to, že je pilotem Národní Gardy Georgie na F-105, také plachtařem a zná velice dobře Blaníka. A tak mu po závěrečném hodnocení mého přezkoušení vypravím můj příběh z Minnesoty, kde jsem doprovázel F-105 s Cessnou-180 na lyžích a také o plachtaření v Československu.

Odpoledne mne pozval na USAF základnu, aby mi mohl ukázat F-105 Thunderchiefa, nebo jak ho lichotivě nazýval „Thud“. Opravdu mne překvapilo, jak je tahle mašina obrovská, vzhledem k tomu, že je to „jednomotorák“. Tohle byl model „D“ dvousedadlová verze “ Wild Weasel“, používaná ve Vietnamu k vyhledávání naváděcích radarů raket protiletadlové baterie. Musí to byt docela nervák letět a vyprovokovat radar, aby se začal zaměřovat. Jakmile elektronika na palubě potvrdila, že je Vietnamský radar připraven na navádění SAMu (Surface Air Missile), neboli Země Vzduch, odpálila raketu naváděnou nyní tím signálem radaru protiletadlové baterie.

Říkal, že to fungovalo velice dobře. Cestování časem skončilo a jsem zpět v přítomnosti. Loučím se a je čas letět zpět do Abu Dhabi. Můj examiner mi přeje štěstí a radí mně držet „distance“ od Migů,  Miráží a Kefírů. Tohle si beru k srdci a rozumím, co chce říct. Odváží mne zpět do hotelu a najednou je pryč a s ním veškeré válečně příběhy. Udělal na mě dojem universálního vojáka, který tu byl odjakživa. Jenom ty zbraně se měnily. Přes oštěpy praky a luky na Sidewinder rakety a chytré bomby. Voják, který nikdy nezemře, jen se pomalu ztratí v soumraku času, aby se zase narodil v jiném čase a bojoval s jinou zbraní.

Mám několikadenní zastávku v Houstonu, podívat se jak můj syn Tomy roste, a jak se moje dcerka Nicole přizpůsobila životu a škole v Texasu. Když odlétávám nazpět do Arábie, mám velice divný pocit v žaludku, jako když mně tam létají motýli. Nazpět ve vedru a hned na linku. Nyní létáme do Iránu, Iráku a Indie. Většina letů je z nějakého důvodu v noci.


Noční obloha nad Bengálským zálivem

Mám rád noční lety. V noci je opravdu vidět, kde jsou obydlená místa, která není možno vidět za dne. Při přeletu pobřeží Indického oceánu se obloha a voda spojí v jeden odstín šedočerné. Noční obloha je poseta hvězdami, které tvoří můj horizont. Kde začíná voda, řekne jen výškoměr. Tlumíme světla v kabině a hledíme do tmy. Čas od času zazáří noční oblohou meteorit, zanechávající za sebou svou ionizovanou trať. Nádhera. Už jsou skoro vánoce a Indie období monsunů. Pod námi se začíná blýskat a radar nám začal malovat velice nepříjemné obrázky. Přestavuji dosah na tři sta mil, což není zrovna tak věrohodné, ale věřím tomu, co se tam dneska objevuje. Radar je plný červené a žluté barvy. Dnešní noc bude asi moc zajímavá. Cílem letu je Calicut, přístavní město na jihozápadním pobřeží.

Normálně registrujeme zář města a celého pobřeží tak nějak okolo 350 mil. Dnes tam není nic jen mraky, ozářené elektrickým výbojem. Víme, že tam bude velká turbulence a nízká oblačnost, a tak si připravujeme vše na alternativní letiště a přepočítáváme palivo. Vše je v pořádku. Paul Fawell je dneska na tomhle segmentu letu (sektoru) můj co-pilot a vezme mašinu nazpět do Abu. ADF se zbláznilo asi už před hodinou a hledá každý záblesk. Bude to moc zajímavé na přiblížení, kde NDB jako middle marker tvoří část ILS. Naštěstí je tam radiál z nedalekého VOR, který normálně tvoří dobrý fix. Indie je neslavně známá pro ztráty NAVAIDS v průběhu bouřek, jako ta řada, která nyní sedí nad pobřežím a je velice stacionární. Vůbec se nehýbe. Na tiltu radaru (vertikální ovladač antény) odhadujeme vrcholy okolo 60,000 stop. V kabině je teplo. Dívám se na předvánoční indické nebe, kde září obrovská hvězda, a představuji si, jaké to muselo být zajímavé létání s použitím astrokompasu. Já to znám jen z ATPL zkoušek, kde jsem byl požádán o to, nasadit astrokompas a používat tabulky. A vzpomínám.


Pathfinder 404

PanAm Clipper Lockhead Constelation, let Tokio-Anchorage-SanFrancisco prolétával na svém posledním sektoru hlubokou níží se středem nad severozápadním Pacifikem, způsobující blizard nad severozápadním pobřežím Kanady. Psal se 23. prosinec 1958. Vrcholy frontálního systému, které dosahovaly 30,000 stop a pro dané kondice západního pobřeží obsahoval také elektrické výboje. Clipper byl několikrát zasažen bleskem, který vyřadil z provozu většinu navigačních přístrojů, včetně Loranu (Long Range Navigation systém). Další problém, který se za nedlouho projevil, byla ztráta kompresoru (dmychadel) na motoru #1 a # 4. Clipper byl neschopný držet plánovanou letovou hladinu a začal klesat. Musím podotknout, že některé vrcholy pobřežních hor Aljašky, Yukonu a Kanadského západního pobřeží dosahují 17, 000 stop. Následuje je vysílání VHF a HF radia Pan Am Clippru: "Anchorage Clipper 070", po čtvrtém pokusu o spojení Clipper přeladil na Juno rádio. "Juno Radio, Pan Am Clipper 070", ale tak jako vysílání pro Anchorage bez odpovědi.

Nyní Pan Am Clipper sestoupil do silné námrazy, která navíc zhoršila letové podmínky a výkony letadla. Clipper se nyní nacházel ve FL 230 (23,000 stop). Normální cestovní rychlost Constelationa byla 295 Kts. Nebo 547 km/h. Vyřazením dmychadel rychlost nyní poklesla na 400km/h. Příští vysílání Clipperu bylo: "May Day, May Day, May Day, any station receiving, this is Pan Am Clipper 070" (jakákoliv stanice, která tohle slyší, tohle je Pan Am Clipper 070). Potom následovala zpráva, obsahující popis závad, přibližnou pozici, palivo, počet pasažérů na palubě a intention, která obsahovala 10 minut heading 270 a pak z holding patern s klesáním do VFR (if encountered), jestli bude existovat a ditch (přistání na vodě). Poslední vysílání obsahovalo nějaké detaily, o kterých si byl navigátor jistý. A nyní se to stalo: "PanAm Clipper Panam Clipper this is Pathfinder 404, how do you hear?"

Myslím si, že šedá barva mlhy a padajícího sněhu začala mít pro posádku Clipperu narůžovělou barvu. "Pathfinder 404" (Hledač cesty 404) PathFinder?? Tohle ještě pořád v letectvu existuje? "Pathfinder 404 (PF404) Clipper 070 loud and clear" a posádka Clipperu začala vysílat detaily problémů a pozici … "Pan Am Clipper PF 404 ten miles behind you at 23,000 stop, I have you on my radar, continue present heading. Can you maintain 20,000 stop?" (PanAm Clipper PF404 deset mil za vámi v 23000 stopách, mám vás identifikovaného na radaru, můžete držet 20,000 stop?) "Pokračujte na svém kurzu a klesejte do 20,000 stop. Naformuji se na vás z pravé strany." Roger, roger Clipper 070. Clipper nyní ve 20,000 stop." Pak následovaly běžné poznámky o přibližujících se vánočních svátcích a jak se asi pasažéri těší na to být s rodinami, a tak dále a tak dále. "PF 404 jaká je vaše pozice?" "Clipper 070, asi 50 metrů za pravým křídlem, mám vás v dohledu."

Posádka se snažila vizuálně registrovat PF404, a navigátor se vyšplhal do astrokopky, aby měl dobrý výhled na PF404, ale ta byla nyní pokryta ledem, takže se bez úspěchu navrátil k svému pultíku. Po několika hodinách letu PF404 ohlásí: "PanAm Clipper 070, you are now 90 miles from Vancouver International Airport. Vancouver je VFR. My servise is now over, have a Merry Christmas." "Path finder 404 leaving ferquenci, so long god bless." V ten moment kopilot spatřil na pravé straně letadla jasnou siluetu stoupajícího letadla. Byl to DeHaviland Mosquito s anténami radaru nočního stíhače. "PF 404 in the name of crew and all passangers thank you very much for your asistence. Které základně říkáte domov?? God bless and Marry Christmas." Zasyčení ve sluchátkách a frekvence byla prázdná.

"Vancouver PanAm Clipper 070, 70 mil na sever od YVR  z Fl 180 requesting altimeter setting." Po přistání chtěl kapitán a posádka vyjádřit svou vděčnost RCAF (Royal Canadian Airforce a speciálně posádce Mosquita Pathfinder 404. K jejich velkému překvapení CAB (Canadian AirForce Base) v Comoxu, 50 km na severu od Vancouveru, která byla kontaktována manažerem letiště Vancouver prohlásila, že už neexistuje žádná Mosquito Pathfinder group a že poslední Mosquito bylo vyřazené z RCAF Costal Pacific Command v 1958. Příběh ochladnul, ale asi za dva roky se opět stal bodem pozornosti. Pathfinder 404 opravdu existoval. V 1948 se snažil navádět letku, která se při výcviku desorientovala a PF404 jim asistoval. Nehledíc na svůj nízký stav paliva, přivedl cvičnou letku do prostoru, kde se opět neorientovala. Pathfinder 404, vyčerpaje všechno palivo havaroval v horách a jeho trosky nikdy nikdo nenašel. Psal se 23. prosinec 1948. Věřte nebo nevěřte! Ale tenhle příběh mi vždy dělá husí kůži.

Fruit Bat near miss

"Jetstrar N308SG, nyní 120 mil od Calicutu povoleno sestoupit do FL 150, ohlaste opuštění Fl 320." Whuff… skok do reality. Pavel opakuje instrukce a clearence, nasazuje mi výšky a přestavuje frekvence, kurzy a radiály. Dělám trochu opožděně briefing pro sestup a přiblížení, ale pořád máme dost času si to prodiskutovat.  Nyní máme povolení klesat do 10,000 stop. Leje jako z konve a máme zapnuté všechny ohřevy a dvojité autozapalování na vysoký výkon. Stěrače necháváme zatím na pokoji, máme pořád ještě overspeed a jsme limitováni na 140kts. Počasí je opravdu mizerné, základny jsou asi ve 350 stopách, máme varovaní  windshearu a microburstu na přiblížení. Zapínáme přistávací světla, ale hned je zase zhasínáme. Byl to pohled, jako když sedíte uvnitř žárovky. Velice dobré na vytvoření vertiga! Rozumět Indickým ATC je také umění. Jejich přízvuk a intonace hlasu je příšerná, mimo jiné jejich radiotechnika je asi ta samá, jako když tam běhal Ghandi. Jsme na ILS, přelétáváme middle marker a zapínáme znovu světla, „shitooooonowatchoutwhatinthehellwasthat“ asi jedno nejdelší slovo, které jsem do té doby kdy řekl. Před námi se na velice dlouhou vteřinu objevil v přistávacích světlech Fruit Bat (Ovocný netopýr), zoufale pádlující nazpátek ve snaze se vyhnout tomu železnému dravci, který se náhle vynořil ze tmy.


Nevím, kdo byl více překvapen, ale myslím si, že ta hrůza byla vzájemná. Netopýr zmizel někam pod pravé křídlo, bez žádného zvuku nárazu o naše letadlo. Opravdu jsem za to zatáhnul a vyhlašujíc missed approach posunuji dost drsně všechny čtyři plynové páky až nadoraz. Glide path následoval netopýra. Taky někam zmizel dolu. Pavel, který v ten moment zvedl oči od Jeppensenova  approach platu se jenom několikrát zeptal: „Co to bylo, co to bylo?“, ale hned začal vykonávat úkony pro nezdařené přiblížení. Leje, blýská se a Calicut nám dává vektor na druhé přiblížení. Tihle netopýři mají někdy rozpětí přes 1 meter. Tenhle měl určitě alespoň metr. Naše druhé přiblížení proběhlo mimo silné turbulence bez významných událostí. Rychlá výměna našeho nákladu diplomatických paučů a dvou pasažéru, natankování a jsme na cestě zpět do Abu. Pavel je nyní kapitán a já jsem jeho kopilot. Stoupáme na FL 340 heading 270° . Za námi začíná nový den. Provádím cruise check list a dělám přepočet paliva. Glanc ven z kabiny a zastavilo se mi srdce. Vycházející slunce osvětlilo kondenzační stopy (Contrails) B-747 v protisměru v 36,000 stop, který nás zrovna přelétavá. Kombinace nyní už modrého nebe a bílého contarilu je nádherná. Za moment cítíme wake turbulence. Ale to se dalo očekávat. Za tři hodiny přistáváme v Abu. Součet časů obou segmentů byl 8 hodin plus 1 hodina na zemi.

Příští týden narazím v baru na kamaráda, který začal létat u Cathay Pacific v Hong Kongu. Jeho rodina také jako ta moje žije v Houstonu. Pravě se vrátil z dovolené a tak mi popisuje, co se děje v místním letectví. Říká, že v Houstonu existuje nová geologicko-geofyzická firma, která zatím má svoji malou flotilu a základnu v Calgary v Kanadě. V Calgary? No to byl přece jeden čas můj domov. Říká, že ta firma plánuje nákup velkého leteckého parku, složeného z turbovrtulových letadel typu King Air, exekutivní transport IA Westwind a hromadu helikoptér typu Lama a Aluet. Až se to nakoupí v Kanadě z důvodu slevy daních pro olejový průmysl v Albertě, tak se celá ta flotila bude stěhovat do Houstonu (Alberta byla jedna Kanadská provincie, která neplatila daně z jakehokoliv petrolejového podnikání, takže vše bylo skoro o 30% levnější, než v USA). Společnost se jmenuje Fairfield Industry a ta osoba v Calgary se jmenuje Jim Thomson. Hmm… Dělám si o tom mentální poznámku. Také se odpoledne dozvídám, že Saudi Airlines budou dělat pro ARAMCO výcvik na B-737/200 ADV. Tak o tohle bych měl opravdu zájem. Musím se zeptat Cliffa, co je na tom pravdy. Je konec prosince a… před dveřmi Štědrý den. Večer jdu na pár drinků do našeho oblíbeného baru a čekám na Pavla. Objevuje se s úsměvem  a vykřikuje, „Tak jsem to dostal, ty blázne, dostal jsem to“ a mává papírem, kterým mi skoro zvrhnul moji sklenku z whisky. "Neblbni, co jsi dostal pitomče? A přestaň ječet!" A najednou mi to došlo. Pavel si asi před půl rokem zažádal o místo u MEA (Middle East Airlines) v Bejrútu. Půjde na výcvik na Lockheed  L-1011 TriStar.


Lockheed L- 1011 Tristar

Další hvězda Lockeedu. Dříve to byl Lockheed Vega (letadlo Emile Erhatové), nyní JetStar, TriStar. Tak připijíme a připijíme, a najednou je mi nějak smutno. Přijdu o dobrého kamaráda a parťaka. Připojují se k nám  posádky Dakoty Bechtlu. A tak platí další a další rundu. Myslím si, že je už Pavel pěkně střískanej, ale najednou se ke mně otočí a úplně střízlivě mi řekl: „Honzo, ARAMKO bude kupovat několik Boeingů. Doporučuji, abys po tom šel. Opravdu, nekecám, udělej to!“ Noc je plná překvapení.  Náhle se objevil  s výrazem posla, přinášejícího dobrou zprávu Cliff Neville a přisedl si mezi nás. "Co oslavujete?" Tak mu sděluji Pavlův úspěch, na což mi odpovídá: "Platí ten zrádce všechno piti?" A pak se zachechtal a popřál Pavlovi hodně úspěchu, s poznámkou, že nyní by akorát stačilo, abych odešel ještě já. A zesmutněl. Dobrý moment na otázky o B-737. Než jsem ale mohl rozvinout debatu na tohle téma, přes barový pult se ze směru pilotů Dakoty ozvalo: „Už jsi mu to řekl? Jako mě? Řekl co? Zrovna to dělám.“, odpověděl Cliff přes rameno, sfouknul si pěnu z piva, a poznamenal: "Bechtel bude příští týden o dva piloty krátký." "Já vím, že už jsi nějaký čas Dakotu nelétal, ale jestli bys jim mohl na dva lety píchnout." Já s tím nemám žádný problém. "Osvěž si trochu AFM. Stejně nemáme na příští týden žádný program a jestli se něco nachomýtne, tak se o to postarám. Pro  Bechtel jsi tady důležitá rezerva. Tak co? Chceš si zalétat v letadle, kde se chodí do kopce a z kopce?" (Paluba Dakoty má od dveří do pilotní kabiny náklon asi 9 stupňů). Bez přemýšlení souhlasím. Oslava byla zakončena parádním bolením hlavy. Příští den odpoledne jsem si vyzvednul Dc-3 Flight Manual, abych si osvěžil systémy.

Pozítří je Štědrý den. Pro nás „infidely“ (nevěřící) je svátek pro Araby jenom další normální den. ARAMCO naše Vánoce toleruje a tak žádný expatriot u nás nepracuje. Je 11 hodin ráno, ležím na pláži a pročítám DC-3 manuál. Žádný problém, všechny informace jsou jasné, takže můžu jít dělat moje 3 starty a přistání, abych byl „legální“. Možná také, že je moje paměť stimulována plechovkami piva, které plavou přivázané nylonem ve vodě. Nemám led, takže to tak musím udělat. Minimálně nebudou teplejší, než když jsem je tam dal. Tohle vedro mě trochu uspává, a tak se jdu trochu osvěžit do vody. Zde je voda asi tak po kolena a úplně průzračná. Náhle jsem spatřil velkého modrého kraba a pak dalšího a dalšího. Napočítal jsem jich asi 10. Vracím se rychle na pláž a  vyhazuji manuál Dakoty ze síťovky, která se mi bude nyní moc hodit. A jde se lovit. Když se pronásleduje krab, je velice dobré si zapamatovat, že krab má svou obrannou taktiku. Zahrabe se do písku, otočí se, a čeká na pronásledovatele, který si je jistý (mimo mě, zkušeného lovce, hahaha), že zadek kraba bude pořád tam kde byl, když utíkal.

BLUE CRAB – Perský Zaliv

Krab je ale nyní v obranné pozici otočen, svá opravu velká klepeta má připravená k drticímu stisku. Takže krab se chytá ze zadu. Jednoduché! Už jich v síťovce mám asi 7 s tím, jaká to bude fantastická večeře. Náš filipinsko-čínsky mechanik je fantastický kuchař, tak ho dnes večer zaměstnám. Náhle spatřím asi toho největšího modrého kraba, kterého jsem kdy viděl. A jdu po něm. Pozoruji, jak se zahrabává, písek trochu kalí vodu, ale vím kde je. Tak tohle bude ten poslední, a pak pojedu domu. Už je opravdu vedro. Myslím, že asi 40 stupňů, trochu neobvyklé pro tuhle sezonu. Tak a nyní opatrně zezadu… pomalinku a už ho má…!!!! Omyl, "O nooo", a rychle vytahuji ruku z vody. Na mém právem palci ruky je „namontovaný krab“ a snaží se druhým klepetem zachytit zbytek mých prstu. Snažím se neupustit moji síťovku, obsahující jeho bratry (nebo sestry). Z ruky mi nyní crčí krev a dělá vše mnohem dramatičtější, než je. Snažím se ho setřást, ale krab se drží.


Můj palec se pro něj stal středem vesmíru. Registruji lidi na pláži, kteří nyní stojí a pozorují můj boj. Musím použít moji druhou ruku se síťovkou. Funguje to, ale trochu jinak, něž jsem plánoval. Jakmile se síťovka, nyní zavěšená na mém zapěstí přiblížila na dosah kraba, tak ji popadnul a zamotal se do ní. A to byl jeho konec, a také skončil můj den lovu. Jedu domu, prst zabalený v kusu hadru (slaná voda desinfikuje) a najednou si vzpomínám na moje setkaní se štikou, když jsem létal Skymastra C-337 v Kanadě. Proboha a je to ten samý palec. Musím podotknout, že večeře byla výborná!

Příští den provádím mé 3 starty a přistání, trochu simulovaných mimořádných situací a zítra letím na DAS ostrov jako kapitán. Jako obvykle je náš slot v šest hodin ráno, což znamená být na letišti ve 4 ráno. Je Štedrý den. A jako obvykle ranní mlha, takže musíme chvíli čekat. Naši pasažéri expats z Evropy a Indie jsou v dobré náladě a zpoždění jim nevadí. Někdo začal zpívat koledu, a najednou zpívají všichni, Indové (to se naučili od Anglánů) a my v kabině také. Poslouchám ve sluchátkách jak Gulf Air Skywan, který je zaparkován vedle nás dostává povolení k pojíždění. Viditelnost se rychle vylepšuje, "Abu ground Salam Alejkum Bechtel 1 VFR DAS Island z informací Bravo. Ready to taxi."  "Bechtel 1 Alejkum Salam. Povolení pojíždět na aktivní runway", a tak dále a tak dále. Mám otevřené postranní okno a nyní jako pravý kapitán, který sedí na levé straně můžu mít můj loket na rámu okna. Jako kdysi v mém Pontiaku, hahaha. Pojíždíme paralelně na aktivní runway a slyším vysokofrekvenční Garett TPE-331 turbiny Skywanu který nyní již startuje. Vím, že má asi 10 pasažérů.


 
Shorts Skywan

Shorts Skywan

Máme povolení, dělám ještě poslední briefing před startem. Můj kopilot je dneska Faisal. Faisal je Arab, který studoval a pracoval jako charter pilot v U.K. Je mu asi 28 let a je veliký profesionál. To mám rád a rád létám s tímhle typem pilotů.  A jsme ve vzduchu, pravá zatáčka, podvozek nahoru, a po částech klapky, žaluzie zavřít a stoupáme do 7000 stop. "Bechtel1 Abu věz, contact Abu Radio 122.2." "Roger Abu Rádio, Bechtel 1 z 2500 stop do 7000 stop. VFR DAS Island." "Roger Bechtel 1, traffic advisory Gulf Air Skywan 15 mile ahead." Departure žádá squawk 1215 na transponderu (kód 1215 je VFR kód tuhle část Perského zálivu). A jsme v 7000 stop. Mlha už je skoro pryč a viditelnost je velice dobrá. Moře je dnes ráno jako zrdcadlo. A vzadu v kabině pasažérů pokračuje oslava, Noel, Noel to je jedna vánoční písnička, a pak najednou Good King Wenceslav, (Dobrý Král Václav, anglická koleda která mluví o českém králi Václavovi. A najednou je mi smutno, cítím, že se mi hrnou do očí slzy.

Vzpomínám si na naše Vánoce doma s tátou a maminkou a mým bratrem Tomášem a mojí babičkou, ale také vzpomínám na mou rodinu v Houstonu. Vzpomínám si na všechny ty legrační příběhy, třeba příběhy o kaprovi (které má asi každá rodina), strojení stromečku, rybí kosti v krku, návštěva pohotovosti v nemocnici na Štedrý večer a rozbalování dárků. Vzpomínám si, jak jsem dostal můj první modelářský motorek Atom na moje první U-čko, a jak jsem se hned po otevření tohohle dárku vypařil z obýváku a už mě nikdo celý večer neviděl, protože jsem v tátově modelářské dílně studoval plánek modelu, kam namontuji tenhle motor.

A taky jsem dostal pár knížek, jako Sloužím Vlasti (Ivan Kožedub) a také jednu leteckou knížku, která se jmenovala… "May Day May Day May Day, Gulf Air Skywan 80 mil on Abu Dhabi Radiál 093 na západ od DAS Island 5000 stop (Double flame out) ztráta obou motoru, going down, going down,(jdeme dolu) no Dingy (záchranné čluny) na palubě jenom May west – Life jackets." Co je tohle za bordel?? No Dingy? Any station, any station. Nařizuji Fajsalovi přepnout na 121.5 a informuji Abu o nebezpečí v případě, že to vysíláni neprošlo. A neprošlo! DAS Island rádio ale zachytil tohle vysílaní a začal se vyptávat, jestli se nachází nějaká loď blízko téhle pozice. Ticho. Abu nás žádá o přenos vysíláni a informuje, že nemá momentálně žádnou helikoptéru, která by mohla dělat SAR (Search and Rescue službu). To je teda problém. Rychlá konverzace v kabině, a dělám rozhodnutí. My máme na palubě dingy pro 20 lidí. Informuji DAS o mém plánu a Faisal vysílá to samé do Abu.

Jsme nyní jenom 10 mil od ohlášeného fixu. Oznamujeme pasažérům, co se stalo, o mém plánu a ptám se, jestli má někdo námitky. Nikdo! "Skywan, Skywan this is Bechtel 1 DC-3, jste pořád ve vzduchu?" "Skywan Bechtel 1, naše pozice je nyní asi 5 mil a klesáme do 500 stop. Jak slyšíte?" "Bechtel1 Gulf Air Skywan just about to ditch". "Skywan, Bechtel 1 rozumím, if posible advise in the water." (bude-li možné, ohlaste ve vodě). Faisal se mne ptá, jestli nevím zda Skywan má na palubě kouřovou bombu (smoke flair). Nevím. Dneska je naštěstí na palubě Ching, náš filipínský mechanik. Stojí mezi námi na letové palubě a ptá se, co chci, aby udělal. Tak na tohle jsme se nebriefovali. Říkám mu, aby pohnul techny pasažéru dopředu od dveří, a otevřel dveře, (tahle Dakota je ta verze s posunovacíma dveřma, nákladní verze). Briefuji můj úmysl a nařizuji Chingovi, aby připravil Dingy u dveří a odjistil bezpečnostní pasy. A žertuji, že jestli je láhev plynu prázdná (jak vždy píše do manifestu, že není prázdná), tak že taky může vyskočit! "Bechtel1 Skywan ve vodě, Skywan ve vodě." "Roger Skywan, díváme se po vás." Faisal najednou říká, kapitáne máme je na právem křídle, asi půl kilometru. Řikám do intrecomu. Utáhnout pásy a Chingovi: "Drž se prozatím od dveří". Stavím Dakotu na ucho, stahuji plyn, konfirmuji zavřené žaluzie a žádám si o malé klapky.

Musím dostat Skywan na moji stranu, abych ho měl pořád na očích. "Bechtel 1, Skywan, nabíráme rychle vodu a potápíme se." Nabíráme vodu? Tahle krabice by měla plavat dost dlouho, alespoň 30 minut. Co se stalo? "Skywan Bechtel 1, máme vás po vaší pravé straně, nyní skoro nad vámi, budeme vám odhazovat Dingy." A pak už bylo ticho. Slaná voda udělala svůj trik. Zničila baterie a rádio. Nyní můžeme sledovat pasažéry a posádku Skywanu ve vodě. Dvojité směrovky Skywanu jsou nyní to poslední, co je vidět ze Skywanu a majestátně mizí pod hladinu moře. Říkám Faizelovi a do Intercomu Chingovi: "Půjdu do 200 stop. Faizal ty se dívej na výškoměr a za nic na světě mě nenech jít pod tuhle výšku. Ching, než vykopneš ty Dingy, otevři trochu ten nafukovací ventil, aby až to dopadne se to dál nafukovalo. A prosím tě, nevypadni!!" Máme otevřené dveře mezi naší kabinou a pasažérama, protože když jsou nákladní dveře otevřené je to neuvěřitelný hluk a průvan. Pomalu se přibližuji k bodu, kde jsou lidé ve vodě. Jsem hodně nízko a začínám mít mořskou rosu na předním okně. A najednou to vidím, černá tělesa ve vodě blízko trosečníků.

Něco jako telefonní sloupy. Žraloci!!! Ano, jsou to žraloci a je jich asi pět. "Chingu, na můj povel, pět, čtyři, tři, dva, odhoz, odhoz odhoz", a dělám ostrou zatáčku do leva. Slyším Faizala: "Výška, stoupej, stoupej!" Přetížení mne zatlačilo do sedačky, ale držím asi 45° zatáčku a přidávám plyn. Hodně plynu! Dingy spadla skoro na trosečníky. Je už dost nafouknutá a sleduji, jak se trosečníci sápou do dingy. Počkáme s nimi, až budou všichni na palubě. Ptám se Faizala: "Did you see the sharks?" (viděl jsi ty žraloky?) Ne neviděl, ale jestli jsi něco viděl, tak to byli hamerheads (kladivouni). Všichni trosečníci jsou nyní v dingách a já dělám můj poslední nízký průlet nad čluny a stoupám nabrat výšky, abych mohl informovat DAS a Abu o situaci. Všiml jsem si, že přítomnost kladivounů pořád trvala. Ukazuji je Faizalovi. Potvrzuje, jsou to kladivouni.

Abu nás informuje, že je na cestě Coast Guard Cutter (typ malého hlídkového člunu), patřící pobřežní gardě emirátů. A děkují nám za asistenci. Není zač. přistáváme na DAS a najednou nás všichni oslovují jako hrdiny. Blbost, byl bych rád, kdyby to někdo udělal pro mě. Za dvě hodiny se vracíme do Abu Dhabi. Abu tower nám oznamuje, že tam máme malou recepci. No tohle nám ještě scházelo. Přistáváme a pojíždíme na stojánku. Vypínám motory a čumím do prázdna, trochu se mi třesou nohy.

Ching a Faisal vypisují logbook a já vystupuji ven a zastavuji se před nosem Dakoty. Mám dojem, že mi říká: „Tak tohle jsi udělal moc dobře“. A moje odpověď asi byla: „A ty jsi ten nejlepší aeroplán, ve kterém jsem to mohl udělat… marry christmas“.

 

 

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

No, tedy, ...

04.03.2010 v 19:17 Karel

Tak tenhle článek mě dostal. Zapomněl jsem na svět kolem sebe a nesplnil spoustu věcí. Prosím redakci, aby Honzovy články dopředu avizovala. Dělá mi problém se od nich odtrhnout. Děkuji. Následky budu řešit dost obtížně a asi docela dlouho.

Odpovědět

Klobouk dolů

04.03.2010 v 22:47 Bren

A děkuji za další vynikající článek.

Odpovědět

Dinghy

04.03.2010 v 23:59 Ivan

Jako obvykle výborné čtení a z Vaší strany kus vynikajícího lítání spolu s batohem štěstí a odvahy. Pár lidí už takhle zahučelo pod vodu při pokusu o záchranu jiných. V těchhle psích výškách se věci často dějí příliš rychle... Při mém štěstí bych to pravděpodobně poslal do těch žraloků...:) Ještě jednou díky a jen tak dál.

Odpovědět

Magnifique :)

05.03.2010 v 0:03 Charlie

Pane Jurek, jako vždycky super vyprávění. Díky

Odpovědět

Poděkování

05.03.2010 v 9:07 Mav

Pane Jurku, díky za Vaše úsilí, které nám spolu se svými vzpomínkami věnujete. Vždycky jsem říkal, že v na Severu jsou dobrý lidi. Je to úchvatné čtení. Asi jako když čteme vzpomínky starých bardů, válečných pilotů..... Díky a přeji Vám hodně zdraví!!!!

Odpovědět

Pro Karla:

05.03.2010 v 10:40 Vojta Novotný

Karle a další, kdo by chtěl nahlédnout do zákulisí redakce Aerowebu a přál si být informován v předstihu o nových článcích p. Jurka, nechť se stane fanouškem Aerowebu na Facebooku: http://www.facebook.com/#!/pages/Aerowebcz/89631757279?ref=ts

Odpovědět

Díky !!!

05.03.2010 v 12:39 Johny

Opět naprosto úžasný článek !!! Myslím, že Saint Exupéry by měl radost, že má svého důstojného nástupce ! Jen tak dál !!!

Odpovědět

Uffff....

05.03.2010 v 21:00 Petr, OK1IN

...úžasné jako vždy. Děkuji za tyto články, je to opravdu balzám na duši. A ještě si rejpnu, bude ta kniha? :-D Hodně štěstí a více počtení, pro nás laické nadšence.

Odpovědět

Peter, OK1IN

06.03.2010 v 7:08 Honza Jurek

Kniha bude, ale je tam jeste mnoho na povidani. Trpelivost prosim. Dekuji.

Odpovědět

díky!!!

06.03.2010 v 7:17 pafka

Pane Jurku, Vas clanek mi pomohl prezit dnesni pojebany den v praci. Diky ;)

Odpovědět

Super

06.03.2010 v 15:17 Tomáš

Samozřejmě jak tu zaznělo mnohokrát - super článek. Ale doplnil bych tam hlavně ještě jedno - SUPER člověk a pilot! Díky.

Odpovědět

Pane Jurku, ďakujem !

07.03.2010 v 10:14 Vlado

Úžasné príbehy, krásne napísané ! Teším sa na pokračovanie a na knihu taky :)

Odpovědět

Krásný zážitek

07.03.2010 v 16:12 Josef

Po přečtení tohoto článku jsem nevydržel a znovu si od začátku přečetl všechny díly. Po obrovském pracovním a psychickém vypětí v minulém týdnu jsem se najednou ocitl v neuvěřitelné pohodě. Vzhledem k akutnímu prohloubení zimního absťáku se jdu proletět s mou milovanou DC-3. Bohužel,jen na simulátoru :-). Díky.

Odpovědět

opět nádhera

08.03.2010 v 2:09 Petr Barnasík

Pane Jurku jako vždy jsem váš článek hltal jedním dechem.Děkuji za skvělé čtení, stejně tak za obrovskou motivaci.

Odpovědět

Podekovani

08.03.2010 v 18:38 Vilda z Prahy

Dobry den, pane Jurku. Vzdy kdyz zahlednu titulek Vaseho clanku, tak se ve me doslova probudi Pavlovovi reflexy :). Puvodne jsem si rekl, jen se podivam... dve tri vety, abych tusil na co se mam tesit... a potom si to vecer v klidu prectu.... a prave pred chvili jseem to docetl. Proste jsem se uz neodrhnul. Moc Vam dekuji.

Odpovědět

děkuji

09.03.2010 v 9:14 Honza

Úžasné čtení. Vhání mi to slzy do očí...

Odpovědět

Vsem ctenarum

09.03.2010 v 16:29 Autor

Naopak. Ja bych rad podekoval vsem ctenarum za positivni hodnoceni clanku.

Odpovědět

vyjadrni

17.03.2010 v 18:23 Pitak

Ahoj Honzo, konecne jsem si precetl avizovane pokracovani Tvych zazitku. Cte se to jako dobrodruzna kniha! Potesila me Tvoje informace o tom, ze kniha bude. Uz ted se na ni tesim a jenom doufam, ze bude na trhu drive, nez skoncim v leteckem nebi. To vis, tech 73 roku je doba, ve ktere se musi pocitat i s tim, ze zde nejsme na veky. Takze prosim Te,venuj tomu vsechen volny cas. Budu se tesit. Stejne jako mnozi ostatni jsem si Tvoje vypraveni znovu precetl. Preji Ti upechy na zemi i na obloze a rezervuj si dovolenou na sraz veteranu AK Most - 19.6.20010! Srdecne Te zdravim -Pepa.

Odpovědět

podekovani

17.03.2010 v 18:35 Pitak

Ahoj Honzo, konecne jsem si s chuti precetl Tvoje dalsi vypraveni, a znovu jsem se utvrdil v nazoru, ze to chce knihu! Ty jsi se uz tom smyslu vyjadril jinemu zajemci a ja si preji aby byla co mozna brzy. Rad bych si ji precetl - a to vis, moc casu uz nemam, proze jsem uz prekrocil 73 let. Preji Ti stale pevne zdravi, abys mohl stale delat to, co Te bavi a cemu jsi obetoval cely zivot. Srdecne te zdravi Pepa.

Odpovědět

Přidat komentář