Tam za mořem je Izrael – 3. část

21.06.2012 1 543 přečtení 4 příspěvky

Začali jsme si připravovat ubytování v Tel Avivu a při té příležitosti jsme si jen tak cvičně zkontrolovali NOTAMy v Haifě, cíli našeho dalšího letu. Více než NOTAM sám nás udivil jeho důvod!

Den 4 a 5 – Není NOTAM jako NOTAM

Následující dva dny byly úžasné. Plné koupání, poznávání Kypru, řešení střevních problémů a dalších standardních cestovatelských aktivit. Z leteckého hlediska vcelku nezajímavé. Tedy až na jednu maličkost. Začali jsme si připravovat ubytování v Tel Avivu a při té příležitosti jsme si jen tak cvičně zkontrolovali NOTAMy v Haifě, cíli našeho dalšího letu. S hrůzou zjišťujeme, že víceméně v čase našeho plánovaného letu do Haify je místní CTR uzavřeno pro veškerý provoz!

Při představě, jak s ASOC komunikujeme změnu plánu, přeorganizováváme místní piloty apod., nám běhal mráz po zádech. Okamžitě se spojujeme se zástupci ILSA, abychom situaci společně vyřešili. K našemu úžasu se dozvídáme, že tento NOTAM je vydán kvůli našemu příletu a zákaz se nás netýká. Jak máme později šanci zjistit, jde o běžnou praxi. Druhý den dokonce přichází povolení do Turecka, takže papírově máme vše, jak má být.

Den 6 – Izrael

Vědomí vydaného NOTAMu nás zavazuje k dodržení slíbených termínů, a tak s dostatečným předstihem vyrážíme na letiště. Vystavení deklarace jsme sice zaplatili, ale zbývá přistání a parkování. Bohužel, vzhledem k časné ranní hodině je na letišti jen základní osazenstvo a to není zrovna zběhlé v takovýchto úkonech. Po hodině sledování, jak se chlapi pokoušejí cosi naťukat do počítače a následně pátrají v manuálu, jsme obětovali Karolínu, zanechavše ji na místě, a vydali jsme se připravit letadla k odletu.

Po dalších 30 minutách přichází i Karolína se všemi potřebnými dokumenty. Voláme na ASOC a žádáme o povolení k odletu. Po sérii kontrolních otázek, kdy mobil koluje z ruky do ruky, dostáváme povolení k odletu směr Izrael. Poslední foto v plné sestavě – Jura se Zbyňkem se bohužel musí z rodinných důvodů vrátit – a skáčeme do letadel.

Motory zahřáty na provozní teplotu, posádky zahřáty nad provozní teplotu, žádáme o povolení k letu. „Negativ,“ dozvídáme se. Když žádáme vysvětlení, dozvídáme se, že nemáme povolení k příletu na Kypr, a tudíž nás nemohou pustit pryč! Další konverzaci přesouváme na telefon s věžníkem a naše handlingové agenty, kteří si vyinkasovali přede dvěma dny 80 Eur.

Je jen velmi těžko popsatelné, jaké pocity jsme zažívali. NOTAM v Haifě pomalu plynul a Kypřané, kterým tři dny nevadilo, že žádné povolení nemáme, trvali sveřepě na svém. A vůbec je netrápilo, že máme přímo od nich mail, kde nám potvrzují, že můžeme přiletět. Potupně tedy bereme opět do ruky mobil a voláme do Izraele, že budeme mít kapánek zpoždění, jen netušíme, kolik hodin, dní či týdnů. Jejich přístup byl velmi vstřícný, žádají nás jen, abychom se ozvali, až budeme vědět více.

Platnost našeho povolení potvrzují. Přesouváme se do kanceláří našich „úžasných“ handlingářů a začínáme pracovat na rozmotání této situace. Jen těžko by nám někdo v dané chvilce vysvětlil, že nejde o naschvál z kyperské strany. Snažíme se situaci zbytečně nehrotit emotivním chováním, i když je to úkol nadmíru těžký. Určitě je díl chyby na naší straně, protože technicky vzato je finální zodpovědnost vždy na straně pilota, ale…

Suma sumárum jsme strávili na letišti další dvě hodiny, než přišlo povolení z kyperské CAA a my mohli znovu vyrazit k letadlům. Opět následovalo kolečko s ASOC a zároveň i voláme čekajícím izraelským pilotům v Haifě, že tedy „UŽ“. Povolení k odletu je doprovázeno věžníkovou poznámkou na téma „Příště si na ta povolení dejte pozor“. „Roger!“

Po vzletu a nastoupání alespoň základní výšky se pokoušíme spojit s ASOC pro finální povolení vstupu do izraelského prostoru. Paralelně s tím probíhá komunikace s letištěm Pafos a následně radarem. Radio s duální frekvencí je v takovéto situaci neocenitelné. Bohužel, Tel Aviv je prakticky neslyšitelný. Přes hranice se nám bez povolení nechce – přeci jen představa blížící se rakety země-vzduch není moc příjemná – v CTR Pafosu také zůstat nemůžeme.

Nakonec si dělíme jako správný tým úlohy – Dan pokračuje jménem „Zephyra“ v letové komunikaci a já se pokouším domluvit s Izraelci. Nakonec se mi daří navázat spojení s Tel Aviv Radar, kteří na ASOC předávají informaci o naší situaci. Jelikož vzdáleně zachytili naše pokusy o zavolání, nechávají nás přiletět o pár mil blíž a dostoupat FL 65, kde už je čitelnost vysílání jakž takž akceptovatelná.

Postupně komunikují se všemi letadly ve skupině a ověřují otázky z webu. Ne úplně pro každého bylo jednoduché vzpomenout si, která je jeho oblíbená barva, ale nakonec vítězíme a v rádiu se ozývá kýžené „Your entry is approved“. Slučujeme naši rozdělenou identitu a pokračujeme už normálním letem. Ještě chvíli musíme vydržet let po IFR trase směrem do středu moře, na kterém trvá Kypr, ale po předání na Tel Aviv dostáváme povolení přímo na Haifu.

Bohužel, platnost NOTAMu samozřejmě už vypršela a v Haifě je normální provoz. Nechávají nás vyčkávat 20 minut 2 NM od pobřeží, než se smíme přiblížit na přistání. Při dojezdu na stojánku už vidíme 3 UL čekajících zástupců místních pilotů. Jsme TADY! Uvítání je opravdu velmi přátelské. Procházíme základní pasovou kontrolou a přesouváme se na briefing.

Zde nám Izraelci vysvětlují, jak bude náš týden v jejich zemi probíhat a jaká jsou základní pravidla létání v Izraeli. Asi nejzásadnější je, že nesmíme létat sami bez zvláštních zkoušek. Proto se budou veškeré naše aktivity odehrávat za přítomnosti zástupců ILSA. Další zajímavostí je předepsaná maximální výška – 200 ft GND v pracovní dny a 500 ft GND o víkendech. Nutno podotknout, že vše měli do detailů připravené a zorganizované.

Posledním letem dne je pro nás přesun do Rishonu, UL základny u Tel Avivu. Před samotným odletem nás ale ještě čeká bezpečnostní pohovor vyžadovaný při vstupu do země. Rozdělují nás do skupinek po dvou, ptají se na všechny možné otázky ohledně vztahů, minulosti apod. Následně se všichni pohraničníci (?) sejdou ve skupině a probírají odpovědi. Jelikož nás pustili, tak jsme asi příliš „nekecali“.

Ještě na apronu se formujeme – dvě izraelská letadla vpředu, pak naše skupinka a na závěr opět izraelské UL. Společný vstup na dráhu a odlet s příslušnými rozestupy. Přestože je přesun poměrně krátký, je pro nás cesta sama o sobě zážitek. Prakticky kopírujeme terén v minimální výšce podél pobřeží s vrcholky útesů nad našimi hlavami. Mírně nastoupáváme kvůli potrubí z rafinérie a opět šup zpět na hladinu.

Cca v půlce se odpoutáváme od pobřeží a pokračujeme vnitrozemím, kde máme možnost dohlédnout k hranici s palestinským územím. Vedoucí pilot nás vždy předem upozorňuje na dráty, kdy mírně nastoupáme a opět klesáme po jejich přeletu k zemi. Pro Izraelce běžný způsob letu, my se štípeme, zda se nám to nezdá.

Rishon sám o sobě nevybočuje ze zvláštností izraelského létání. Dráha je 600 m dlouhá včetně stojánky na jejím konci, která i zároveň slouží jako plocha pro tankování. Šířka dráhy je o něco menší, než je rozpětí křídel. Pro dnešní den vychází přistání z té lepší strany. Před prahem je pouze pahorek (tedy pokud nebudeme počítat dráty vysokého napětí, které však dávaly poměrně slušnou šanci se na finále vejít, pokud zapomeneme na něco, jako je 500 ft GND ve „čtvrté“), takže správně nasazený strmý sestupový úhel společně s minimální rychlostí dávají slušnou šanci dobrzdit ještě před stojánkou.

Když se daří, tak se daří. Přiblížení dělám hodně na plocho a nad rozpáleným asfaltem plachtím a plachtím. Dotek za třetinou dráhy společně s velmi slabými brzdami dává jedinou možnost – plný plyn a ještě jednou. Už ani příliš neřeším, že mi po levé straně ubíhají nad hlavou sloupy osvětlení fotbalového stadionu, po pravé straně dráty a stejné dráty i uzavírají odletovou cestu, takže je třeba stoupat, co to jde. Zítřek má ukázat, že na přistání je tato strana ještě o kus „zajímavější“. Druhé přiblížení už je, jak má být, a tak všichni úspěšně zakončujeme náš první den v cíli výletu.

Dny 7-12 – Izrael

Následujících šest dní bylo naplněno poznáváním neznámého. Bezesporu jsme všichni přiletěli s představami více či méně ovlivněnými sdělovacími prostředky u nás. Troufám si říci, že pokud ne všichni, určitě většina z nás si při odletu tyto představy hodně poupravila.

První den byl pro nás připraven výlet na sever k syrským hranicím k Rosh Pině. Do skupinky se přidaly i další letadla, a tak nás nakonec letělo asi 12 strojů. Naše skupinka v sevřené formaci s vedoucím a uzavírajícím izraelským UL, ostatní tak porůznu poletujíce okolo. Opět jsme letěli do vynotamovaného CTR, ale to už jsme neřešili.

Izraelci se ukázali jako naprosto vzorní hostitelé. Velmi pozorní, přátelští, starostliví. Ostatně, z celého společenství byla znát soudržnost a přátelství. Během společných sezení nám vysvětlují vše o své zemi a problémem ani není, když nakonec zabrousíme i do vztahů s Palestinou.

Návrat do Rishonu je ve znamení přistávání v opačném směru než tomu bylo den před tím. Zjišťujeme, že jsme opět o level dál – nálet do 3. zatáčky probíhá mezi jeřábem stavějícím lunapark a světly stadionu. Další cesta, tedy base-leg a 4. zatáčka, vede podél zmíněného stadionu a jeho světel, kde z druhé strany se na base-legu přidávají dráty vysokého napětí, tvoříce tak vše dohromady jasně daný koridor vedoucí až k letišti.

Samotná výdrž pak probíhá středem stojánky, kde stojí „věžník“ a zařizuje rychlé vyklizení prostoru před blížícím se letadlem na finále. Tentokráte sedáme všichni hned napoprvé, a tak můžeme spokojeně vyrazit na připravenou zahradní party.

Druhý den na nás čeká velmi silný letecký zážitek. V plánu je cesta na jih k egyptským hranicím a k Mrtvému moři. Samo o sobě by nešlo až o tak neobvyklý výlet, ale jihovýchod Izraele je tvořen kaňony táhnoucími se až k Mrtvému moři. A to je atrakce, kterou si s oblibou užívají i místní.

Standardním přízemním letem se přesouváme na pár mil od Egypta, a v tom vedoucí letadlo provádí prudkou levou zatáčku spojenou se zanořením do kaňonu. Se staženými plyny na volnoběh jej prakticky na maximálce následujeme. Ve své úvodní fázi je kaňon poměrně široký, ale postupně se zužuje a cesta se začíná klikatit.

Kaňon se po pár minutách otevírá a před námi se objevuje solná země Mrtvého moře. Výškoměr zcela „legálně“ ukazuje záporná čísla. Přistáváme v Metzadě, letišti s nejnižší nadmořskou výškou na Zemi, kde na nás čeká pohoštění v beduínském stanu. Různé památky a zajímavé přírodní útvary viděné při návratu však nemohou nahradit předchozí silný zážitek. Po 45 minutách přicházejí již známé jeřáby, světla, dráty a jsme na zemi.

Zbylé čtyři dny trávíme na zemi cestováním v zapůjčeném autě. S překvapením sledujeme život v Jeruzalémě, kde vedle sebe žijí bez viditelných problémů znesvářené národy, a až od recepční v hotelu se dozvídáme, že jsme už na území Palestiny. Za celý pobyt jsme se nesetkali s žádným projevem násilí či něčeho podobného. Bez problémů jsme dojeli pronajatým taxíkem přes celé palestinské území až k Mrtvému moři a do dalších historických míst.

Po čtyřech dnech se vracíme zpět do Rishonu a připravujeme se na druhý den, kdy opět máme usednout do letadel a vydat se zpět k domovu. V mezičase jsme i vyřídili povolení pro Kypr, přesně dle AIP pokynů, takže snad nebude tentokráte problém. Snad.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

:-O

22.06.2012 v 10:46 Kokos

Neuvěřitelný! Tohle se někde fakt děje? :D Článek sem přečetl jedním dechem! Škoda, že nemáte fotky toho přiblížení kolem jeřábu apod., těžko se to dá představit :)

Odpovědět

Izrael

22.06.2012 v 14:17 Tomáš

chlapi klobouk dolů co jste všechno zvládli. Sám jsem toho v Řecku docela nalétal, ale na Kypr už nemám psychotesty :-) A to jsem tam chtěl letos letět. Díky za perfektní čtení a i inspiraci. I když čekám, že to s klasickým letadlem bude snad trochu jednodušší

Odpovědět

Fotky

22.06.2012 v 18:42 Dan M.

Ahoj, pár fotek z cesty je tady: https://picasaweb.google.com/daniel.moravek/ExpediceIzrael2011_08?noredirect=1 Jsou tam i fotky z Rishonu, ale video z přiblížení jsme opravdu nezvládli - piloti měli plné ruce pilotáže a pasažéři raději zavírali oči :)

Odpovědět

Perfektní čtení

25.06.2012 v 10:38 Patrik Sainer

Zdravím vás Marku, díky za perfektní a inspirující čtení! Smekám nad vytrvalostí vašeho boje s úředníky všeho druhu :-) Výsledek však evidentně stál za to!

Odpovědět

Přidat komentář