Plasy 2014: Nejen premiéra pro Flying Bulls Duo

06.05.2014

I v tomto roce jsme měli jednu z prvních příležitostí navštívit letecký den, kde to opravdu žije a který je určen všem, pro něž jsou létající aparáty všech druhů koníčkem.

Počasí vyšlo skvěle pro návštěvníky i fotografy. A že se bylo na co se dívat, musíme jen potvrdit. Vyplatilo se přijet na letiště Plasy, kde se tradičně Den ve vzduchu s rádiem Kiss Proton koná, o něco dříve, protože jsme se vyhnuli hlavnímu náporu aut i návštěvníků. Nemám odhad, kolik tisíc návštěvníků na místo vlastně dorazilo, ale organizace prodeje vstupenek, vstupů i parkování samotného neměla chybu. Byl tak čas předem se připravit na letové ukázky, třeba dobrou stravou, aby divák nemusel rušit zážitky z představení úprkem pro pití nebo řízek.

Prohlédnout si vystavená letadla se opět vyplatilo, neboť i letos se v množství „velkých“ i ultralehkých letadel a vrtulníků daly objevit i stroje méně obvyklé, ba unikátní. Zmiňme třeba pravidelného návštěvníka, stroj XL-113, který míval imatrikulaci OK-UXA a nyní je to plachtařská OK-9121, jenž má rozpětí 17 metrů, délku 8 a půl metru, výšku necelé tři metry, maximální vzletovou hmotnost 830 kilogramů a rychlost kolem 200 kilometrů za hodinu. Vyvinut pro aplikaci chemických látek do polí, měl záběr 20 metrů postřikované plochy.

Z tohoto oboru je jistě zajímavý vrtulník Robinson 44 pana Svěceného, na kterém je namontována aplikační sada s ráhny pro přesné postřiky. Záběr tohoto stroje je okolo 16 m. Letová ukázka potvrdila, že na přesné speciální práce ve složitějším terénu a s nižším množstvím roztoků je vrtulník vhodnější než letadlo s pevnou nosnou plochou.

Pokud je ovšem pozemek větší a má lidštější tvary, odpolední letová ukázka klasiky, tedy letadla Z-37 Čmelák, potvrdila, že i přes to, že zemědělci nakupují stále více pozemní techniky pro aplikaci pesticidů a hnojiv, má letadlo v tomto druhu činností stále svoje místo. Dva zmenšené stroje stejného typu jsme mohli vidět také v ukázce modelářů, kteří v dokonalé souhře po několika náletech ulovili skutečného Jožina z místních bažin.

Fotogalerie

Další málo vídaný typ letadla, který jsme ten den potkali, je Z-226 SL Viktorie s motorem ze Zlinu Z-50l. Viktorie byla zamýšlena jako speciál pro vlekání a vyznačovala se pěknou stoupavostí až 10 m/s. Je to celokovový dvoumístný samonosný dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem a sedadly umístěnými za sebou, pohání jej plochý šestiválec Textron Lycoming AEIO-540-D4B5 o výkonu 260 koní s třílistou, hydraulicky stavitelnou vrtulí Hoffmann HO-V123K-F/200AH o průměru 2 000 mm. Nelze vyloučit, že kvůli nedostatku původních motorů se s tímto nepochybně elegantním řešením budeme setkávat častěji.
 
Podobný létající unikát je zrekonstruovaná C-106 OK-BSA pana Martina Nepovíma, import z USA, kdy se teprve při generální opravě, podle nápisů a značek na konstrukci draku, zjistilo, že je to původem česká mutace letounu Buecker 181 Bestmann – Z-381 z r. 1947 s motorem Walter Minor 4-III. Na světě existují už jen dva kusy… Představa, že byl původní Bestmann, ozbrojen čtyřmi panzerfausty, používán pro boj s tanky, je poměrně zvláštní. V Čechách se již podobný letoun objevil, ale byla to jeho egyptská varianta „Gomhouria“.

Dále se často nesetkáte s ruskou klasikou s hvězdicovým motorem, s Jakem 18T, OK-YAK, pův. registrace RA-3403K, bohužel bez letové ukázky. Ultralehký vrtulník Kompress zase ukázal, že ač je jen o něco větší, než otvírák na pivo, dá se – samozřejmě po tréninku – podobným způsobem také použít. A obdivovat bylo také možné vírníky Calidus a Cavalon či například těžší hasičskou techniku.

Rudí býci zuřili poprvé ve dvou

Hlavy vzhůru a zacpat uši, protože program letových ukázek zahajuje Saab JAS-39 Gripen a zážitek to je opravdu silný. Poté se otřepeme, a ti, kdo již normálně slyší, vnímají zvuk motorů skupiny Follow me, což jsou tři Z-226 + jeden Z-326. Skupinové létání je zjevně královskou akrobatickou disciplínou.

Program jede bez přerušení dál, jen postrádáme Miloše Ramerta s veteránem Lo-100 z r. 1953. Svoje vystoupení předvedl L-39 Albatros a náhle vidíme přepadení muničního vozu císařské armády letadlem Sopwith Strutter. O obranu se snaživě, ale marně, stará Fokker E-III „Eindecker“… Napadené vozidlo bohužel stejně exploduje. Obě letadla jsou vybavena funkčními zbraněmi typu „Humbuk“ na cvičné střelivo. Skupina Pterodactyl Flight se postarala o nádherné divadlo.

Vidíme motorový paraglide, autogyra, parašutisty, kteří dokazují, že když fyzikální zákony slouží dobré věci, tak se při manévrech typu „sekyra“ tají dech.

Všichni přítomní však s velkým napětím očekávali hlavně závěrečnou ukázku dne. Dvě letadla Xtremeair Sbach XA 42 prolétla nad plochou již před začátkem letového programu, přistála a jsou připravována na svoji světovou premiéru v barvách nového fenoménu českého leteckého nebe – Flying Bulls Dua. Součást skupiny Flying Bulls se vydala na svoji samostatnou pouť.

Nová „flotila“ Flying Bulls

Existují dvě verze tohoto letadla, jednomístná XA 41 a dvoumístná XA 42. Životnost draku je 6 000 hodin, s předpokládaným prodloužením. Křídlo bylo testováno na přetížení 18 G a nese 2 x 105 l paliva v  integrálních nádržích v křídlech. Celá konstrukce je z uhlíkových kompozitů, trup vydržel při testech přetížení 26 G. Mezi prostorem posádky a motorem je protipožární přepážka, která by měla vydržet i teplotu 1 500 °C po dobu patnácti minut.

Délka: 6,6 m
Výška: 2,3 m
Rozpětí: 7,5 m
Plocha křídla: 11,25 m2
MTOW: 850 kg
VNE: 416 km/h
Motor: Lycoming AEIO 580 B1A
Výkon: 315 HP (o 15 HP více než původní stroje Z-50LX)

Palivo, kontrola technického stavu, doplnění mixu parafín/nafta do vyvíječů kouře. Od té chvíle jsou oba stroje a jejich piloti, Jan Rudzinskyj (byl zde loni na své C-104 D-EELE) a Stanislav Čejka (armádní pilot gripenů), v obležení známých i neznámých tváří. Je zde také vedoucí čtyřčlenných Flying Bulls Radka Máchová, která s kamerou v ruce čeká na premiéru ambiciózní dvojičky.
 
Fotíme, prohlížíme kompozitové brusy a těšíme se na záběry kamery umístěné pod motorem OK-FBA. A už nyní můžeme prozradit, že tyto záběry uvidíte i vy, čtenáři Aerowebu, v příštím díle videorubriky Očima pilotů.

Téměř celý program uplynul, světová premiéra Flying Bulls Dua je tady. Start, kouře, levá zatáčka a Jan Rudzinskyj se řadí pod Stanislava Čejku, představení začíná. Oba pánové předvádějí prvky vysoké pilotáže a pro diváky tvoří pomocí kouře krásné srdce. Flying Bulls Duo provázeno potleskem přistává, je opět příležitost fotografovat a s piloty prohodit pár slov. Zajímavou informací v této souvislosti je, že v jaroměřském hangáru již stojí další dvě letadla stejného typu. Máme se tedy na co těšit.

Program prvního dne v Plasích, který nadšený fanoušek dnes již považuje za samozřejmost, končí. Přinesl podívanou na velmi vysoké úrovni, přitom historie akce zdaleka není tak vousatá jako v případě řady jiných vrcholných akcí tohoto typu. „Před 12 lety za mnou přišla jistá dívčina z rádia a nabídla reklamu pro naše činnosti.  Oznámil jsem jí, že na to peníze nemáme, ale nabídl jsem vedení, že mám myšlenku na spolupráci, kdy my zajistíme letecký program a oni ostatní záležitosti – občerstvení, reklamu, sehnání partnerů a další věci,“ přibližuje přípravy prvního Dne ve vzduchu jeho letový ředitel Karel Mařík.

„Lidé byli trochu zvyklí chodit po dlouhé zimě v tomto termínu na první buřty, pivo – zkrátka mezi lidi. Tak mohl začít první ročník, kdy vstupné bylo dobrovolné, program z vlastních zdrojů a něco málo z okolí. Návštěvnost dvou tisíců lidí ale příjemně překvapila a odezva byla vynikající. Tak jsme si řekli, že bychom mohli zahájit tradici větších leteckých dnů a vše se tak vyvinulo do dnešní podoby,“ doplnil pan Mařík.

Nutno dodat, že tento nápad znamenal a stále znamená možnost prožít jeden z prvních víkendů každé letecké sezóny v prostředí, které považujeme za svoje a kam se vždy budeme rádi vracet.

Mohlo by vás zajímat

Témata

Letecké dny


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář