Dnes je 19. června 2019

4:52 21:15

Býci, Vietnamci i Korzár...

4. 6. 2014

I tyto tři zdánlivě nesouvisející pojmy se o víkendu sešly na letošní 24. Aviatické pouti. Po oba dva dny se totiž na pardubické obloze proháněl jeden hvězdný stroj za druhým v čele s legendou F4U-4.

Od začátku zostra

Letošnímu ročníku memoriálu Jana Kašpara na rozdíl od toho posledního opravdu dopřálo počasí, a tak se na pardubické letiště dostali všichni plánovaní účastníci, nepočítaje letouny B-25 a P-38, které se musely vinou technických problémů z akce na poslední chvíli omluvit. I tak ale program rozhodně nestrádal. Vedení AP se navíc podařilo i díky vstřícnému přístupu ze strany Red Bullu nahradit chybějící Mitchell neméně významným letounem DC 6. Program navíc obohatila i akrobacie vrtulníku Bo 105.

Sobotní dopoledne standardně začalo úvodním ceremoniálem a slavnostním otevíracím průletem. Ten si tentokrát vzala na starosti technika z řad armádního Centra leteckého výcviku (CLV) – jako první protnuly letošní Aviatickou pouť rotory vrtulníků Mi 17 a Mi 2 následované trojící Zlínů 142 v závěsu s „Turboletem“. Po něm již nic nebránilo vzletu jednotlivých účastníků.

Letové ukázky zahájil za doprovodu hudby pomalou ladnou akrobacií divákům již dobře známý červený Bücker D-EELE. Ten byl již následovaný očekávanou dvojicí Flying Bulls Duo. Dvojice zde nastoupila se svými novými stroji XA 42 ke svému teprve druhému vystoupení. Kromě ukázky slétanosti nakonec piloti vykouzlili pro diváky známé kouřové srdce.

To už ale pomalu začínala první světová válka. Na speciálně připraveném travnatém stripu tři francouzské letouny zahřívaly motory, aby se následně vrhly do vzduchu plného střelného prachu. Na zemi byla mezitím připravena scéna z německého prvoválečného letiště, do něhož se Sopwith s Nieuportem pustily za výbuchu bomb. Následoval útok pozemních vojsk. Francouzská iniciativa však vzbudila na zemi číhající německé stroje. Za několik okamžiků tak měli útočníci co dělat se třemi Fokkery v čele se samotným Rudým baronem. Stroje se v zuřících soubojích postupně poroučely k zemi, nakonec však přece jen vyhrála dohoda. Piloti se ještě předvedli několika průlety a museli ustoupit před hlavním lákadlem letošního ročníku.

Na prahu dráhy byl totiž již připravený Corsair po boku s majestátním Douglasem DC 6B.  Po tom, co se první F4U odlepil od země, jej následovala s mohutným řevem všech čtyř motorů i DC 6, které tak tak stačily dvě třetiny dráhy. Po uskupení se do formace provedlo duo několik průletů nad dráhou, pak se Corsair odpojil a DC 6 pokračovala v průletech s několika obraty, při nichž se tento dopravní letoun někdy ocitl i na zádech. Mezitím se z ničeho nic opět přiřítil Corsair a v několika rychlých přemetech a výkrutech ujistil diváky, že se na něj nepřišli podívat nadarmo. Celé vystoupení si tak vysloužilo velký potlesk.

Nečekané kusy nečekaně skvělé

Jemný déšť, jediný za celou sobotu, předznamenal další vystoupení, tentokrát Martina Šonky, kterého snad ani není třeba představovat. Hned po odlepení od země se předvedl svým známým prudkým přitažením a následným visem na vrtuli. Prudkými výkruty a nespočtem kopaných prvků jako vždy ohromil diváky, kteří jej následně opět odměnili zaslouženým potleskem.

Mezitím se na zemi zmobilizovala německá armáda, proti níž se vydala ta spojenecká. Pozemní akce byla podpořena ruským Jakem 3 a samozřejmě i Mustangem P 51, který létal tak nízko, že se snad opravdu všem tajil dech. Na zemi se při střetu předvedlo i velké množství dobové pozemní techniky, autentičnosti konfliktu dopomáhali i odhodlaní představitelé vojáků neváhající se plazit ani v rozmoklé zabahněné trávě. Ofenziva se spojencům, ostatně jako vždy, zdařila a Mustang tak ještě předvedl několik nízkých průletů doprovázených výbuchy. Nevím jak dalším divákům, ale mě při průletech se známým hvízdáním P 51 přímo běhal mráz po zádech! Nakonec ještě předvedly obě stíhačky společný průlet a obě poté na nově osvobozeném území přistály.

Oddych po vydatné bitvě nabídla pomalá akrobacie tří stříbrných Bückerů T 131 Jungmann. Skupinu následoval jeden průlet ultralehké zmenšeniny Avie B 534 a na scénu se už chystala další létající legenda. Byl jí Supermarine Spitfire LF Mk.XVI, který navíc pro letošní ročník přiletěl s novým, nám velice blízkým nátěrem. „Nový“ spitfire měl totiž na trupu napsáno DU N, tudíž šlo o nátěr z dob působení O. Smika u 312. československé stíhací perutě. Spitfire zároveň připomněl působení letecké vojenské akademie, jež na pardubickém aeroportu působila po druhé světové válce i s tímto typem letounu. Ve vzduchu se pak jako každý rok perfektně předvedl při letech nízko nad zemí, při kterých se ze všech stran nastavoval diváckým a novinářským fotoaparátům.

Tak trochu překvapením bylo následné vystoupení Pilatusu P 2, který spolu s pozemní scénou připomněl své účinkování ve filmu s Indianou Jonesem. Nutno upozornit na opravdu zajímavé provedení pozemní ukázky – odpovídala skoro přesně scéně z filmu. Dokonce došlo při potyčce na německém náklaďáku i ke kaskadérskému přelézání z kabiny na korbu jedoucího náklaďáku!

Dalším překvapením bylo vystoupení vrtulníku Bo 105, pocházejícího též ze salzburského Hangáru 7. Byla to opravdu dechberoucí podívaná, při které vrtulník předváděl kromě přemetů i prudké rychlé výkruty. Sice šlo o náhradu ze strany Red Bullu, ale o opravdu výjimečnou podívanou. Publikum tak po zásluze ocenilo výkon velkým potleskem.

Aviatická pouť 2014 pohledem Ilji Petříka

Jedna velká derniéra i B737

Na Aviatické pouti se naposledy na Zlínech 50 představil každoroční účastník – akrobatická skupina Flying Bulls. Býci pod vedením Radky Máchové předvedli opět precizní akrobacii ve formaci a poté i samostatnou akrobacii jednoho Zlínu včetně kopaných prvků. Někdy je pilot vybíral dokonce tak nízko, že jsem se upřímně polekal i já. Celé vystoupení skončilo asi posledním průletem všech čtyř „Padesátek“. Diváci prostě nemohli netleskat.

V rámci přesunů v programu přišel po čtveřici na scénu žlutý Boeing Stearman a po něm s mohutným rachotem hvězdicového motoru i T 6 Texan, který nesl zajímavé oranžové signální zbarvení.

Po tom, co stroje dosedly, byl ohlášen přílet letounů JAS 39 Gripen naší armády. Po tom, co moderátoři několikrát v očekávání příletu trochu vtipně prohlašovali s rozestupem minuty, že už mají ohlášen přílet do 30 vteřin, se nakonec trojice Gripenů opravdu objevila. Celá formace provedla opravdu hlasitý nízký průlet a jeden ze strojů pak plynule přešel do sólo displaye. Jako vždy to byl zážitek nejen pro oči, ale i pro uši. Po něm následovalo ještě vystoupení vrtulníku Mi 35 standardně plné souvratů a červeného dýmovnicového kouře.

Vůbec podruhé se představila dvojice vrtulníků Mi 171 předvádějící záchranu pilota v rámci mise SAR. Po příletu na místo tak jeden z vrtulníků zachraňoval zraněného pilota, zatímco druhý kryl oblast střelbou z palubních zbraní. Poté se vrtulníky prohodily. Dle mého to byla opravdu dobře zpracovaná dynamická ukázka zakončená vtipným kouskem, kdy se jeden z vrtulníků otočil k divákům „zády“ a po sklopení rampy ve visu nad zemí ukázal všem návštěvníkům své útroby včetně rozvinuté české vlajky.

Ukázku českého letectva zakončil letoun L 159 svým novým displayem. Po skončení se opět vrátil na čáslavskou základnu.

Program ještě stačil „narušit“ plánovaný přílet Boeingu 737 ruské společnosti Transaero. I když nešlo o součást Aviatické pouti, byla to pro 14 000 lidí na místě docela dobrá příležitost, jak se zblízka podívat na přistání a pozdější vzlet dopravního letounu.

Vietnam jako na dlani

To už ale byla připravena další hraná scéna, tentokrát ta největší a nejdelší – z vietnamské války. Nemohu nezmínit, že v místě přípravy představitelů bojovníků Vietcongu, které bylo hned vedle novinářského boxu, panovala opravdu skvělá atmosféra a i my za hrazením jsme se smáli jejich vtipným narážkám…

Scéna začala napadením Američanů Vietnamci. Na pomoc jim vzlétla průzkumná Cessna O2A spolu s letounem T-28 Trojan. Američané se schopně bránili, ovšem i v jejich řadách docházelo k citelným ztrátám. Pro zraněné byl povolán vrtulník Bell 47 „M. A. S. H.“, známý pro svou bublinovitou kabinu. Za tónů Wagnerovy Valkýry se tak zvedl ze země s úkolem odvézt zraněné. Při své snaze byl však zasažen. Na pomoc tak přilétá Cessna, jež přivolává leteckou podporu ve formě vrtulníku AH1 Cobra. Vrtulník předvede několik efektních obratů a bojových zatáček. Mezitím se bitva znovu rozhoří, na pomoc navíc přilétá Trojan, který náletem s několika vydatnými výbuchy níčí nepřátele. Poté se ještě předvede v několika odvážných akrobatických prvcích. Celé vystoupení je doprovázeno profesionálním komentářem a je samozřejmě odměněno potleskem.

Na závěr se konal každoroční tradiční let velké skupiny Zlínů řady 26, tentokrát v počtu 26 letounů. Celá skupina provedla několik průletů z obou stran, prodlevy mezi otáčením formace vyplňovala skupina Follow Me předváděním letu ve skupině. Všechny Zlíny pak ve skupinách po čtyřech opět efektně přistály.

Letošní Aviatická pouť se dle mého soudu vydařila. S minulým propršeným ročníkem ji samozřejmě ani nemohu srovnávat. Na škále ostatních ročníků ji ale řadím opět blíže pomyslnému vrcholu a upřímně doufám, že organizátoři budou v tomto směru nadále pokračovat. Osobně jsem si jí opravdu užil a oceňuji hrané scény, které byly zpracovány s velkou kvalitou. Opravdu nadmíru vydařená byla i všechna vystoupení salzburské techniky, za což patří jak pořadatelům, tak i Red Bullu velký dík. Je samozřejmě velká škoda, že nepřiletěl Lightning a Mitchell.

Pak bychom se ale zase nedočkali například skvělého vystoupení akrobatického vrtulníku…

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář