Dnes je 20. listopadu 2018

7:24 16:11

Bude letecká záchranná služba zestátněna?

11. 6. 2018 4 příspěvky

Situace kolem provozování letecké záchranky si leckdy svou turbulentností nezadá s letem za svižného větru v živé jarní termice. Události posledních dvou let jsou toho dokladem.

Většinu tuzemských základen letecké záchranné služby (LZS) obsluhují dlouhodobě soukromí provozovatelé. Systém je funkční, dnes již můžeme říci osvědčený. Přesto byla v době nedávno minulé opět oživena snaha tento systém zbořit a nahradit soukromé provozovatele od roku 2021 státním podnikem. Letos na jaře se ukázalo, že si autor tohoto nápadu ukrojil příliš velký krajíc a zestátnění letecké záchranky nebude tak jednoduché, jak si představoval.

Snahy o zestátnění letecké záchranky jsme mohli pozorovat již koncem minulého století. I tehdy se nakonec ukázalo, že zajistit takový provoz přímo pomocí státní organizace není žádná legrace. A sám předkladatel – vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem – začala poměrně brzy couvat. Z původní vize, ve které mělo být devět z deseti stanovišť v rukou státu, výrazně ustupuje a v upraveném plánu počítá pouze se čtyřmi státem obsluhovanými stanovišti LZS. V roce 2009 se na osm let usazuje počet státních stanovišť na počtu dvou. Model osmi soukromých a dvou státních základen se osvědčuje a spolehlivě funguje. Vyhovuje i policejním a armádním složkám, které obsluhují každá jednu základnu. Další výběrové řízení má být vyhlášeno ve stejném formátu. Jenže do hry vstupuje z pozice ministra financí Andrej Babiš a vše je rázem jinak. Koaliční partnery přesvědčí o tom, že je třeba systém zásadně změnit a soukromé provozovatele nahradit státními...

Letecká záchranka začíná

Letecká záchranná služba (LZS) je v tuzemsku v provozu od 1. dubna 1987. Tehdy byl nasazen vrtulník Federálního ministerstva vnitra Mi-2 ve zkušebním režimu na pražské základně. Již dříve byly na území tehdejšího Československa využívány vrtulníky pro přepravu zraněných. Jednalo se však o ojedinělé jednorázové akce. Později již vidíme jistou koordinaci a cílené směřování k sofistikovanějšímu systémovému řešení. V roce 1985 se československá delegace zúčastnila mezinárodního kongresu leteckých záchranářů Airmed ve švýcarském Curychu, což byl jeden z důležitých impulsů pro realizaci projektu LZS s celorepublikovou působností. Po zprovoznění první základny v Praze Ruzyni přibývala další střediska a na konci roku 1992 mělo Československo celkem 18 základen LZS pokrývajících celou republiku. 11 z nich na území 1. ledna 1993 vzniklé samostatné České republiky a sedm na Slovensku.

V prvních letech zajišťoval LZS stát přímo prostřednictvím vlastních organizací. Ať už to byla policie, armáda nebo státní podnik Slov-Air. První soukromí provozovatelé začínají do hry vstupovat během roku 1992. Jsou jimi česká Alfa - Helikopter (později Alfa-Helicopter) a slovenský Bel-Air. Počet základen se poté, co ke konci roku 1994 ukončilo svoji činnost havlíčkobrodské středisko LZS s volacím znakem Kryštof 17, snížil na deset. Na tomto čísle se počet základen LZS v České republice dlouhodobě stabilizoval a platí i dnes. Ovšem z hlediska obsazení základen o stabilizovaném stavu těžko hovořit. Dlouhodobě proti sobě stojí dva ideové proudy. Jeden by rád viděl leteckou záchranku v rukách státu. Druhý preferuje zajištění provozu záchranářských vrtulníků soukromými subjekty.

V procesu výběru obsazení základen je živo již od devadesátých let minulého století. Jako příklad můžeme vzít základnu Kryštof 07 Plzeň Líně. Středisko zde nejprve provozuje armáda. Na jaře 1997 vyhrává tendr na provozování tohoto pracoviště LZS společnost Aerocentrum. Tendr je však zrušen a provoz letecké záchranky dočasně zajišťuje policejní vrtulník. V novém výběrovém řízení vstupuje opět do hry v prvním kole neúspěšná společnost Helicopter. Paralelně s nejistou situací na leteckozáchranářské scéně se komplikuje i politická situace. Po podání demise vlády Václava Klause přebírá v lednu 1998 kormidlo Josef Tošovský s novým ministerským týmem a na jaře 1998 se po roce a měsíci do Plzně Líní opět vrací armáda.

PZL Kania z jihočeské základny Kryštof 13
PZL Kania z jihočeské základny Kryštof 13 / Foto Miloš Odstrčil, Zachrannasluzba.cz, 2003

Korigovaná snaha o zestátnění

V předčasných volbách v červnu 1998 vítězí Milošem Zemanem vedená sociální demokracie. Nedlouho poté se začínají ve veřejném prostoru objevovat informace o tom, že státní aparát uvažuje o vypovězení smluv soukromým provozovatelům. Ti tehdy zajišťovali vrtulníkový provoz na sedmi z celkem deseti stanovišť letecké záchranky. V červnu téhož roku vydává vláda usnesení, ve kterém schvaluje zřízení sítě leteckých středisek Integrovaného záchranného systému (IZS) zabezpečovaných státním leteckým provozovatelem. Za tím účelem plánuje nákup vrtulníkové techniky a doplnění příslušných pracovních míst resortu Ministerstva vnitra. V zásadách pro realizaci projektu je uvedeno, že leteckou činnost IZS má poskytovat především Ministerstvo vnitra a ve vymezeném rozsahu Ministerstvo obrany. Pouze v případě, pokud by síly a prostředky těchto ministerstev nepostačovaly, má být najat nestátní provozovatel. Podle harmonogramu, který je součástí tohoto vládního usnesení, by tak mělo být od roku 2005 obsluhováno šest stanovišť LZS policií, tři armádou a jedno soukromým provozovatelem.

Papír snese hodně, ovšem praktická realizace je věc jiná. Až příliš ambiciózní plán stojící na chatrných nohách, který přeceňoval finanční a technické možnosti proveditelnosti je v roce 2001 výrazně korigován. Ve svém dalším usnesení už vláda premiéra Zemana pro rok 2005 nepočítá pouze s jedním stanovištěm LZS obsluhovaným nestátním provozovatelem, ale hned s šesti. Tři další má mít na starosti policie a jedno armáda. Převzetím provozu brněnské základny Kryštof 04 Leteckou službou Policie ČR v lednu 2005 se tento zásadně redukovaný plán stává skutečností.

Státní atak číslo dva

V roce 2006 ve volbách vítězí ODS v čele s Mirkem Topolánkem. A o rok později tu máme další vládní usnesení měnící výše uvedené korekční usnesení sociálnědemokratické vlády. Tedy změnu změny. Podle něj má být vypsáno veřejné výběrové řízení na provozování osmi z deseti stanovišť LZS a to na dobu šesti až deseti let. Pro základny v Praze a Plzni počítá vláda s pokračováním provozu vrtulníků policie a armády. V tendru vítězí společně podanou nabídkou společnosti Alfa-Helicopter a DSA a získávají zakázku na osm let. Od ledna 2009 každá z těchto společností obhospodařuje čtyři základny tuzemské letecké záchranky.

Interiér Eurocopteru EC 135 T2+ ostravského Kryštofa 05
Interiér Eurocopteru EC 135 T2+ ostravského Kryštofa 05 / Foto Radim Holiš, 2010

Když se blíží konec osmiletého smluvního období, je již premiérem České republiky Bohuslav Sobotka, předseda České strany sociálně demokratické – tehdejšího vítěze voleb do parlamentu. Na politické scéně se také stále více prosazuje šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Přestože vláda chce pokračovat v dobře fungujícím modelu osmi soukromých a dvou státních provozovatelů a vypsat tendr v tomto formátu na dalších osm let, Andrej Babiš z pozice ministra financí s takovým postupem nesouhlasí. Po letech opět oživuje a ve spolupráci s vládními partnery, sociální demokracií a lidovci, rozvíjí myšlenku státem provozované letecké záchranky.

V tendru se tak už nesoutěží o osm základen, ale jen o šest, protože soukromé provozovatele v Brně a Českých Budějovicích má od roku 2017 nahradit policie a armáda. Výběrové řízení už navíc není vypsáno na osm let, ale pouze na čtyři roky. Začíná se totiž rodit plán, který tu již jednou byl. V roce 1999 s ním přišla sociální demokracie. Nyní s ním vyrukoval Andrej Babiš a za přispění koaličních partnerů začal činit kroky pro jeho realizaci. Leteckou záchranku má podle něj zajišťovat od roku 2021 kompletně stát. Úprava tendru, kdy jsou soukromníkům na úkor státu odebrány dvě základny, je pouze dílčím krokem tohoto projektu.

Co na tom, že stávající systém fungoval spolehlivě a podle všeho jsou soukromí provozovatelé levnější než ti státní. Co na tom, že samotná policie a armáda prohlašují, že nedokáží zajistit efektivní provoz na větším množství stanovišť letecké záchranky. Co na tom, že na českobudějovickém letišti v Plané byla v roce 2015 zprovozněna nově vybudovaná základna LZS dimenzovaná na standardní civilní záchranářskou leteckou techniku, kterou vojenská helikoptéra nemůže využívat a armáda tak od roku 2017 létá z letiště Bechyně a nový heliport a hangár v Plané u Českých Budějovic zejí prázdnotou.

Armádní záchranářský PZL W-3A Sokol
Armádní záchranářský PZL W-3A Sokol / Foto Konflikty.pl

Změna původně uvažovaných podmínek výběrového řízení přináší brzy i své další plody. Již samotné zadání tendru vyvolávalo pochybnosti na různých místech včetně odborných kruhů. A opravdu. Na stanovišti Kryštof 15 v Ústí nad Labem zvítězila slovenská společnost Air Transport Europe. Po stížnosti, kterou podala společnost DSA, se ukázalo, že tendr skutečně neproběhl tak, jak by měl. Výběrové řízení pro tuto základnu bylo zrušeno. Aby byl provoz zachován i v roce 2017, zaskakovala v Ústí nad Labem společnost DSA, která později získala zakázku na stanoviště Kryštof 15 do roku 2020.

Státní podnik pro osm základen

V rámci výše zmíněného zestátňovacího procesu byla v dubnu 2016 ministrem zdravotnictví jmenována expertní skupina pro vypracování návrhu způsobu zabezpečení letecké záchranné služby po roce 2020. Zastoupení v ní měla Asociace krajů, Úřad vlády a Ministerstva financí, obrany, vnitra a zdravotnictví. Za úkol měla posoudit různé varianty provozování LZS a vybrat nejlepší z nich. Tou dobou už byl ale ministrem financí Babišem navržen a preferován koncept státní letecké záchranky a původní výběrové řízení, které počítalo s osvědčeným dosavadním modelem, bylo nahrazeno novým, ve kterém už se nesoutěžilo o osm, ale jen o šest základen. Proto nepřekvapí, že se ve vládním usnesení ze září 2017 dočteme, že vláda schvaluje provozování osmi stanovišť LZS nově založeným státním podnikem. Zbývající dvě stanoviště má obsluhovat policie a armáda. Soukromí provozovatelé by tak měli být od roku 2021 zcela mimo hru.

Na základě jakých dat expertní komise ke svému doporučení došla, je možné nalézt v materiálech, které pro vládní rozhodnutí připravovala. Tisková mluvčí Ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová naší redakci poskytla verzi dokumentu z října 2016. Samotná analýza stávající situace a možných budoucích řešení provozování LZS prezentovaná v návrhu expertní skupiny nevyznívá nijak jednoznačně. U varianty státního provozovatele sami autoři zmiňují některá rizika a slabé stránky takového řešení. Expertní skupina také upozorňuje na velkou časovou náročnost zprovoznění nového státního subjektu. Přesto všechno expertní skupina vyhodnocuje situaci tak, že vydává jednoznačné doporučení zřídit nový státní podnik, který bude od roku 2021 operovat na osmi základnách. V Praze má dále létat policie a v Plzni vojáci.

Pojďme se podívat, jaká fakta návrh expertní skupiny obsahuje a na základě čeho má být stávající systém LZS zlikvidován.

Předkladatelé návrhu se rozhlédnou po Evropské unii a získávají data o způsobu provozování letecké záchranky v 18 členských státech. V šesti z nich provozují leteckou záchranku státní subjekty. Ve 12 pak soukromé společnosti nebo v těchto zemích funguje kombinovaný model dílčího zastoupení státních a nestátních subjektů. Většinovým evropským řešením tedy argumentovat nelze.

Jelikož jednou z možností, jak LZS zestátnit, je rozšíření provozu policejních a armádních vrtulníků, se expertní skupina táže příslušných ministerstev, zda by něčeho takového byly jejich složky schopny. Ministerstvo vnitra takovou možnost jednoznačně odmítá a považuje ji za nevhodnou. Upozorňuje mimo jiné na to, že v tak krátkém časovém období není možné ani ekonomické zajistit dostatek kvalifikovaného personálu a potřebný počet vrtulníků pro deset stanovišť LZS. Za nejvhodnější řešení považuje, aby policie obsluhovala pouze jednu z deseti základen. Ministerstvo obrany pak uvádí, že zásadně nedoporučuje pracovní skupině navrhovat působení armády z více než jednoho stanoviště. Zároveň ve svém vyjádření upozorňuje, že armádní provozování letecké záchranky je výrazně dražší než její provozování soukromými společnostmi. Nicméně, přestože Ministerstvo vnitra varuje před nereálností a ekonomickou náročností zajištění LZS v celé republice od roku 2021 prostřednictvím svého resortu, expertní skupina zřejmě na tento názor mnoho nehledí. To, co policie, která už určité zázemí a řadu zkušeností má, považuje za nevhodné a nereálné pro deset základen, expertní skupina doporučí realizovat v rozsahu jen o dvě základny menším státním podnikem, který na rozdíl od policie bude začínat od nuly na zelené louce.

Další podstatnou kapitolou dokumentu je analýza personální situace. Sami tvůrci návrhu považují toto téma z hlediska posuzování schopnosti zabezpečení LZS za klíčové. Zmiňují věkové omezení pro piloty letecké záchranky a podmínku jejich předchozí praxe 1 000 nalétaných hodin. Zhruba před rokem jsme se na Aerowebu v samostatném článku věnovali počtu tuzemských pilotů. Těch vrtulníkových mezi nimi nějak extra moc není. Letos v lednu jsme porovnávali počty pilotů v České a Slovenské republice a ač je v naprosté většině kategorií v poměru na počet obyvatel více pilotů tuzemských, tak právě v komerční vrtulníkové sféře jsou na tom na Slovensku o něco lépe.

Autoři návrhu na základě věku stávajících pilotů a s předpokladem, že každý bude sloužit v průměru do 63 let, docházejí k závěru, že pro zajištění chodu státního podniku bude potřeba každý rok vycvičit v průměru 1,5 nového pilota. Autoři však patrně sami tušili, že předpokládat okamžitý hromadný odchod všech stávajících pilotů ze soukromých společností do nově vzniklého státního podniku je mírně řečeno velmi odvážné, není-li to přímo utopií. Ve svém závěru tak upozorňují na skutečnost, že pokud by piloti k novému provozovateli nepřešli, bude potřeba výcviku nových pilotů větší. Zároveň také upozorňují na předpokládaný budoucí nedostatek pilotů v Evropě, který by mohl personální zajištění projektu činit ještě obtížnějším. Přes všechna rizika však zní závěrečný verdikt tak, jak už ho známe. Státní podnik bude lepší než soukromí provozovatelé.

Analýza počtu pilotů LZS - tabulka 1

Analýza počtu pilotů LZS - tabulka 2
Analýza počtu pilotů LZS / Zdroj Ministerstvo zdravotnictví ČR (návrh expertní skupiny z října 2016)

V neposlední řadě je také třeba vzít v potaz vysoké náklady na pořízení deseti vrtulníků pro plánovaný nový státní podnik. Tedy investici, kterou stát v případě provozování letecké záchranky soukromými společnostmi nemusí řešit. I této otázce se expertní skupina věnuje a celkové investiční náklady nutné pro řádné fungování státního podniku odhaduje na částku převyšující 1,6 miliardy. K tomu ještě připočtěme expertní skupinou odhadovaných téměř 68 milionů osobních nákladů ročně a více jak 360 milionů ročně na provoz. V porovnání silných a slabých stránek státního a nestátního řešení tak dochází autoři dokumentu na základě svých vlastní výpočtů ke zjištění, že soukromý provozovatel dokáže obvykle leteckou záchranku provozovat levněji než ten státní. V dokumentu je též explicitně zmíněno, že u státního podniku existuje riziko nižší efektivity fungování typické pro státem řízené instituce. Ani tato čísla a úvahy však nevedou k jinému závěru než vyhodnocení státní varianty jako té nejlepší.

Odhadované investiční náklady státního podniku LZS
Odhadované investiční náklady státního podniku LZS / Zdroj Ministerstvo zdravotnictví ČR (návrh expertní skupiny z října 2016)

Mezi další rizika státního provozování LZS řadí expertní skupina také absenci zkušeností, oproti které stojí dlouholeté zkušenosti soukromých subjektů a praxí ověřená funkčnost jimi zajišťovaného provozu. Proti navrhovanému modelu také zazníval nejeden hlas ze zainteresovaných míst. Včetně těch záchranářských. Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR (AZZS ČR) naší redakci sdělila, že během připomínkování byla proti vytvoření státního podniku a navrhovala vypsání transparentního výběrového řízení.

Přes všechny tyto argumenty expertní komise ve svém závěru doporučuje stávající systém změnit a zřídit státní podnik. Jako silnou stránku takového řešení uvádí státní garanci služby, jistotu dlouhodobého fungování, vyšší flexibilitu při provádění změn a možnost přímého ovlivnění kvalitativních parametrů služby. Proti soukromým společnostem dle expertní skupiny hovoří nemožnost přímého ovlivnění parametrů služby, malý tlak na kvalitu služby vzhledem k časově omezenému smluvnímu vztahu, nemožnost efektivního řešení dlouhodobých personálních rizik, absence dlouhodobé stability a nutnost hledání provizorního řešení a riziko ohrožení kvality služby v případě úpadku soukromého provozovatele.

Poslední jmenované argumenty tedy podle návrhu expertní komise z října 2016 zřejmě převážily všechny ostatní, kterým se autoři ve svém návrhu věnují, a které pro státní podnik nejpříznivěji nevyznívají. Pokud vezmeme dokument čítající téměř 60 stránek jako celek, závěr v něm učiněný nás vzhledem k jeho obsahu může překvapit. Pokud vezmeme do úvahy okolnosti předcházející jeho vzniku, překvapí nás patrně už méně.

Odklad nebo revize?

A v jakém stavu je projekt státního podniku provozujícího leteckou záchranku dnes? Opakuje se to, co už tu bylo za vlády Miloše Zemana. Ministerstvo zdravotnictví v čele s ministrem v demisi za hnutí ANO Adamem Vojtěchem opět zjišťuje, že vybudování funkčního státního podniku obsluhujícího osm základen letecké záchranky nebude žádná legrace a ve stanoveném termínu je plán nerealizovatelný. Ministr zdravotnictví o tom veřejnost informoval letos v březnu.

Jak tedy bude 1. ledna 2021 provoz LZS vypadat? Jaká je další vize Ministerstva zdravotnictví? V tisku se objevily zprávy o dočasném řešení pomocí policie a armády. Přečíst jsme si mohli také o možnosti vypsání dalšího čtyřletého tendru, čímž by byl získán čas pro realizaci plánu postaveného na státním podniku. Jaký je skutečný stav věcí se naše redakce zeptala přímo na Ministerstvu zdravotnictví. Tázali jsme se, jakou variantu provozování LZS po roce 2020 nyní ministerstvo preferuje a jaké jsou jeho dlouhodobější plány. Tedy zda má být realizace projektu postaveného na státním podniku pouze odložena nebo jsou ve hře i jiná řešení. Tisková mluvčí Gabriela Štěpanyová nám sdělila, že Ministerstvo zdravotnictví připravilo varianty zajištění LZS po roce 2020, které v nejbližších týdnech předloží vládě a ta rozhodne o tom, která varianta bude realizována. Do té doby podle tiskové mluvčí Ministerstva zdravotnictví není možné sdělovat bližší informace.

O tom, kdo bude od roku 2021 leteckou záchranku obsluhovat, tak můžeme nadále vést debaty a jaký bude dlouhodobý plán řešení je ve hvězdách. Nicméně, když se podíváme do historie, lze se těšit jistou nadějí, že budoucí podobu letecké záchranky je možné ovlivnit vhozením z našeho pohledu vhodného hlasovacího lístku do volební urny. Minulé i stávající počínání v politice činných subjektů nám může být při jeho výběru užitečným vodítkem.

Mohlo by vás zajímat

Tomáš Doležal

Aviatik sedlající různé létající aparáty od paraglidu po akrobatické letouny. Zkušební pilot ultralehkých letounů. Fyzik s širokým spektrem zájmů. Jedním z nich je psaná tvorba a jelikož se autor věnuje létání nejen mezi oblaky, ale i v informačním moři, můžete na Aerowebu nalézt stopy jeho činnosti.


Témata

Vrtulníky


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Korektní

14. 6. 2018 v 20:26 Jonatan

Děkuju za tenhle článek. Sleduju tuhle kauzu, která se dotýká úplně každého. Vidím kolik času a úsilí stojí vycvičit posádku, v jak obtížných podmínkách létají, kam přistávají-a pak jim nechtějí zaplatit, protože odstartovali 5min po domluveném čase. A do fungujícího systému, který je jeden z nejlepších na světě, politici hodí vidle-napadají mě jen samá sprostá slova. Obdivuji autora, že se držel “jen” faktů.

Odpovědět

20. 6. 2018 v 9:33 pilotBlack

Situaci kolem LZS sleduji již cca 12let. Vlastně od doby, co jsem se bavil s jedním vedoucím představitelem nejmenované společnosti, která LZS zajišťovala. Mezi řečí zmínil, že je to takový "byznys", že už neví, co s penězi, že už ani nedokáže vymýšlet náklady, aby to nebylo tak ziskový....Fakt na vlastní uši. Samozřejmě nevím, kolik na tom bylo pravdy. Faktem ale je, že jakmile se něco začalo dít kolem výběrového řízení na  provozování LZS, okamžitě se ve sdělovacích prostředcích, novinách i odborných časopisech začaly objevovat články vesměs nenápadně protěžující soukromé provozovatele na úkor PČR nebo armády. To je prostě fakt. Bylo to v roce 2009 a poměrně brutálně v roce 2017. Doporučuji např. články vyšlé v L+K v loňském roce, pokračující i v roce letošním. Jeden článek např. poplive AČR, v dalším musí "bohužel" přiznat, že např. stanoviště LZS z Bechyně je paradoxně dostupnější více obyvatelům, než z Českých Budějovic. Takto by se dalo pokračovat. Viz poslední článek v L+K, kde soukromý provozovatel brečí nad nedostatkem pilotů, že výcvik pro LZS je drahý a pod... No když si nevezme téměř hotového pilota od PČR nebo AČR, tak jej musí vycvičit "za své" a najednou by to létání tak levné nebylo proti třeba armádě nebylo. Dalo by se takto pokračovat i dál... Moc se kupodivu nemluví o tom, že třeba EC135 má s dvoučlennou posádkou (kvůli výcviku), záchranářem a lékařem + pacient docela problém s vyššími teplotami vzduchu, menší akční rádius oproti Sokolu, který vezme pacienty navíc dva. Ale za mnoho těchto problémů může také možná až zbytečné zpřísňování požadavků na LZS ze strany odpovědných orgánů. I v tomto článku vidím určité tendenční znaky, zase tak nestranný není.... Na všechno je třeba koukat z obou stran, tento pohled opět poněkud protěžuje soukrommé provozovatele. Na rovinu: Nakonec pacientovi je jedno, kdo ho zachrání, pro něho je důležitá dostupnost primárního zásahu ve dne, v noci, za nepříznivých podmínek.

Odpovědět

Dotaz

30. 7. 2018 v 0:12 Jenda

Proč neprotěžovat něco co je lepší. A ta příhoda o přebytku peněz se asi nikdy nestala. Oba ty šéfy dvou firem znám osobně a ti by se těchhle řečí nikdy nedopustili. Už protože ty úvahy o klondiku nejsou pravdivé.

Odpovědět

Tvrzení o výhodách

17. 7. 2018 v 11:04 Podotek

a nevýhodách je vskutku zajímavé - hlavně ten "nízký tlak na kvalitu" u soukromníka. Tak to chci vidět ten vysoký tlak na kvalitu u státní firmy...

@pilotBlack: To máte pravdu s tím Sokolem, je to znatelně výkonnější stroj. Otázka jsou provozní náklady a zajištění údržby, pokud by AČR měla obsadit třeba 5 stanovišť. Kolik strojů by vlastně dala k dispozici?              A k těm článkům, co zmiňujete, i když se mi tendenčnost některých nezamlouvá, tak se nedivím - je to veskrze legitimní možnost, jak se bránit tlaku mocného ministerstva, ochránit své podnikání a své investice. Prozatím. 

Odpovědět

Přidat komentář