Jak v zimě polétat s krosnou a nezmrznout?

10.03.2007

Neznám kolem sebe nikoho z kolegů pilotů, který by dobrovolně na zimu schoval svůj stroj a v klidu čekal až přijde jaro, teplo, zkrátka ideální letové podmínky. Naopak všichni chceme i v zimě zahnat hlad po létání, ukojit svou touhu koukat na tu naši krásnou zem z výšky.

Je třeba však počítat s tím že nízké teploty nás budou v naší činnosti trochu omezovat a je jen na nás jak se dokážeme na tuto situaci připravit. Naše příprava samozřejmě začíná už při plánování letu , hlavně je třeba zvážit jakou dobu hodláme ve vzduchu strávit. K tělesnému podchlazení dochází docela rychle a mysleme na to že pokud je na zemi teplota ještě snesitelná ve výšce 300 m a při rychlosti mezi 30-40 km/h bude situace úplně jiná. Nesmíme zapomínat na to, že na motorovém padákovém kluzáku je proud vzduchu k vrtuli nasáván přímo přes tělo pilota a ten je tím ochlazován mnohem agresivněji než za stejné okolní teploty třeba na zemi. Zvláště ruce, které při našem způsobu létání máme vysoko nad hlavou na řídičkách jsou vystaveny chladu snad nejvíce, neboť u nich dochází k odkrvení a tím jsou náchylnější k promrznutí.
 
Já osobně – a myslím že to je i obecně uznávaný názor, se snažím obléci co nejvíc tenčích, funkčně sladěných vrstev, než pár silných huňatých. Ty sice zahřejí na zemi, ale při pohybu se v nich spotíte a nesmíme zapomínat že každé pocení je v konečném důsledku zase jen ztráta tepla. Takže doporučuji nešetřit a zakoupit kvalitní prádlo z „funkčních materiálů“. Jako první vrstvu triko z Moiry, Coolmaxu, Lycry nebo jiného dnes moderního materiálu.Úkolem první vrstvy prádla je transport lidského potu z povrchu kůže do vhodné druhé vrstvy oblečení. Pokud tento proces funguje správně zůstává první vrstva oblečení suchá. Tato funkce vám zajistí neustálý pocit sucha a brání vás před pocitem chladu a vlhka – prostě  mokrá záda za letu nic moc.


Druhá vrstva by měla zajišťovat váš tepelný komfort. Materiál je většinou nějaký druh polyesterové pleteniny, já sám dávám přednost Polartecu. Je sice trošku dražší, ale hřejivý a velmi příjemný na nošení. Když je chladno tak druhou vrstvu zdvojuji a navíc jsem si při koupi vybral mikinu s takovou příjemnou vychytávkou, malým očkem na konci rukávu které provlečete přes palec a potom se vám nestane že by se shrnul pod bundou a táhlo by vám na zápěstí. A třetí vrstvou je bunda z nějakého lehkého, ale větru odolného materiálu.  Možností je opět několik – Gore-tex, Windstoper atd. Jejich výhodou je výborná prodyšnost ale zároveň voděodolnost a dokonalá ochrana proti větru.

Rukavice používám z Windstoperu, jejich původní určení je pro běžkaře. Mají pogumovanou dlaň, což oceňuji při držení řídiček a plynové rukojeti. Na hřbetu jsou potaženy ještě vrstvičkou teflonu proti vnikání vlhkosti. Nesmíme zapomenout také na vhodné ponožky. Poslední dobou  se v obchodech se sportovním zbožím objevují  různé „speciální“. Zpočátku jsem měl k nim silnou nedůvěru, ale chyba lávky. Skutečně jsou to velmi dobré ponožky, podstatně lepší, než obyčejné. Mají zesílené namáhané části, jsou přiměřeně elastické a i když máte trochu mokro v botách, tak se v nich cítíte docela dobře. V zimě je přirozeně také zdvojuji.


Nesmíme zapomínat také na ochranu obličeje. Ten je vystaven povětrnostním vlivům celkem pravidelně ale tím spíš by se nám mohlo stát že si pozdě uvědomíme že necítíme špičku nosu nebo tváře a došlo k omrznutí. Dříve jsem používal kuklu z pleteniny jakou mají ve výstroji vojáci a přepadové oddíly policie, ale je silná, někdy tlačila pod helmou a také se shrnovala a tím docházelo k omezování ve výhledu. Přešel jsem proto ke kukle která je přímo určena k létání, je v obličejové části z neoprenu, který výborně udržuje teplo a skvěle přilne k hlavě, takže vůbec nebrání v pohybu a za chvíli ani nevíte že ji máte na sobě.

Přes toto všechno si teď v zimních měsících přetáhnu ještě lyžařskou kombinézu, ve které mám všity káblíky k vyhřívaným rukavicím bez kterých si to už dnes také nedovedu představit. Tedy né že by to bez nich nešlo, ale ještě dnes mám v živé paměti jak jsem se dříve vracel z výletů a místo kocháním se zasněženou krajinou jsem přemýšlel jestli mě ty prsty upadnou nebo ne a po přistání jsem se vrhal ohřát na motor a výfuk. A káblíky mám všity kvůli souměrnému rozložení, prostě aby mě to někde netáhlo nebo neškrtilo. Taktéž mám zajištěny spojovací konektory proti rozpojení což se mi dříve také párkrát stalo. Ono vůbec  při tom zimním létání je třeba věnovat oblékání a zvláště vrstvení oděvů na sebe zvláštní pozornost, protože pokud vás za letu někde začne něco tlačit tak je to většinou bez přistání neřešitelná záležitost.


A na závěr bych se ještě rád zmínil o péči kterou bychom v chladném počasí měli věnovat akumulátorům a bateriím které používáme ke startování a k napájení přístrojů a foťáku. Mysleme na to že při mínusových teplotách rychle ztrácí svou kapacitu a ta klesá při plně nabitých bateriích v mrazu až na třetinu. Jistě není nic příjemného když nám při výletu nad neznámou krajinou vypoví GPS službu. I když máme s sebou mapu, orientace nad zasněženou krajinou bývá složitější a ruku na srdce, kdo dnes umí létat podle mapy. Takže raději před každým letem nabít baterie do přístrojů a startovací akupak nenechávat v krosně, ale vydělávat a skladovat na teplém suchém místě.

Pokud tedy nic nepodceníte a zvolíte to správné oblečení nejsou i dvouhodinové výlety při teplotách pod bodem mrazu ničím neobvyklým. A věřte že zasněžená krajina za to stojí.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář