Jak se létá na Marsu

25.04.2021

Tenké vrtulové listy dvou protiběžných karbonových rotorů vrtulníčku Ingenuity o rozpětí 1,2 metru se roztočily rychlostí až 2 537 otáček za minutu a stroj o hmotnosti pouhých 1,8 kilogramu se na 40 sekund vznesl zhruba tři metry nad povrch...

Na výše popsané scéně by asi nebylo nic zvláštního - kdyby se tato událost nestala v pondělí 19. dubna 2021, zhruba v 9:31 hodin SELČ, nad povrchem planety Mars...

Ingenuity snímá svůj stín na povrchu / Foto NASA/JPL-Caltech

Ano, šlo o historicky první dálkově řízený let motorizovaného stroje na povrchu cizího vesmírného tělesa, což je přirovnáváno k prvnímu vzletu bratří Wrightů na letounu těžším než vzduch léta páně 1903 na ploše v Severní Karolíně zvané Kitty Hawk. Jejich Flyer před 117 lety odstartoval 17. prosince éru letectví na planetě Zemi. Ingenuity ji odstartovala ve vesmíru, při planetárním výzkumu. Minihelikoptéra, tedy spíše dron o pozemské hmotnosti asi 1,8 kilogramu a výšce 49 centimetrů, snad i proto nesla na jenom z kabelů svého tělesa malý kousek látky z křídla Flyeru bratrů Wrightů..

„I když jsou tyto dva ikonické momenty v historii letectví odděleny časem a 278 miliony kilometrů prostoru, budou nyní navždy propojeny,“ prohlásil zástupce ředitelství vědeckých misí NASA, Thomas Zurbuchen.

Ingenuity ještě v labaratořích JPL v Pasadeně / Foto NASA/JPL-Caltech

Jistě, na první pohled to vypadá celkem jednoduše. Ale kdyby to někdo vykládal vědcům připravujícím výzkum Marsu např. v roce 1962, kdy startovala první (sice neúspěšná) sonda Mars 1! O něčem takovém se nezdálo ani Američanům v roce 1976, kdy se jim podařilo posadit na povrh Rudé planety dvě sondy Viking!

A je to úžasný úspěch i dnes, kdy se kolem Marsu či na jeho povrchu hemží více jak deset vědeckých sond, převážně amerických, ovšem nalezneme mezi nimi i indickou, čínskou, a dokonce i jednu patřící Spojeným arabským emirátům.

V současné době má (mj.) NASA na Marsu (od roku 2012) stále pracující pojízdnou laboratoř Curiosity a Ingenuity – tedy Důvtip – dorazila na povrch rudé planety v únoru jako součást mnohem výkonnějšího průzkumného robota Perseverance. Od něj se následně oddělila a hned prošla první zatěžkávací zkouškou, když úspěšně strávila první samostatnou marťanskou noc. Úspěšně přežila nelítostné podmínky Rudé planety, kde v noci klesá teplota až k minus 90 stupňům Celsia. Mimochodem, po odpojení od roveru Perseverance se musí Ingenuity postarat sama o sebe – energii pro svých šest lithium-iontových baterií dokáže získávat pouze vlastními „solárními články“, které jsou zabudované – do rotorů!

Vrtulníček s tělem vyrobeným z uhlíkových vláken se mj. musí vypořádat s výrazně řidší atmosférou a případnými prachovými bouřemi, kterými Mars oplývá. I proto může být ve vzduchu vždy jen několik minut a bude poletovat v okolí pojízdné laboratoře. Při prvním vzletu tedy jen necelých 40 sekund...

Animace: Ingenuity na Marsu vedle roveru Perseverance / Foto NASA

Operátoři mise v kalifornských laboratořích Jet Propulsion Laboratory (JPL) předpokládají, že Ingenuity se proletí celkem pětkrát, dosáhne výšky až 10 metrů a zmapuje 300 metrů terénu. Tedy – zmapuje... Vrtulníček nemá žádné vědecké přístroje, pouze kameru. Smyslem experimentu totiž je ověření možnosti, zda lze v řídké atmosféře Marsu vůbec létat. Vrtulemi tak mohu být příště vybaveny větší stroje, ať už robotické sondy, nebo později i vrtulníky pro přelety astronautů nad rudými pláněmi planety.

Mimochodem – Ingenuity sice je první létající helikoptéra na cizí planetě, ale za šest let se k ní má připojit další létající stroj na mimozemské obloze – vrtulník Dragonfly, který má brázdit hustou atmosféru na největším Saturnově měsíci Titanu...

P. S.
V pondělí 19. dubna vrtulníček jen popolétl a chvíli se vznášel v třímetrové výšce. Ve čtvrtek 22. dubna ho pracovníci JPL vyslali k dalšímu výletu – a to až do výšky pěti metrů. Po chvíli provedl Ingenuity mírný pětistupňový náklon a dokonce (!) 2 metry popoletěl stranou, provedl několik otoček a natočil kamerou okolí. Po tomto tanečku, trvajícím 51,9 sekundy, přistál ve výchozím bodě. Tak jen tak dále!

Mohlo by vás zajímat

Stanislav Kužel

Letecký fanda, kitař a novinář, který patří k dlouholetým popularizátorům vědy, techniky a kosmonautiky v rozhlase či řadě časopisů. S řadou kosmonautů či astronautů se znal a zná osobně ze své rozhlasové éry, reportoval např. i kosmický let Sojuz-Apollo, start Vladimíra Remka či Jean-Loup Chrétiena. Jako první Čech si vyzkoušel simulátor kosmické lodi Sojuz (1975). Standa Kužel je i autorem několika knih: Kosmonautika za oponou (2015), Kosmonauti Nula (2017), nejnověji pak Hvězdné války - Jak velmoci bojovaly o vemír (2020), dále science-fiction – viz antologii Slovník české literární fantastiky a science-fiction (Ivan Adamovič, Praha 1995), povídek (viz Ikare či výběr Kříšťálové sféry) a řady populárně-vědeckých článků z různých oborů. Na letiště to má kousek a když s ním někdo odstartuje, rád se drží kniplu.



Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář