Jak se kluzák dostane do vzduchu?

23.03.2006

Létaní s větroněm je uchvacující, tiché, ekologické...co je však třeba udělat před tím než si můžeme vychutnávat tyto pocity? Odstartovat. Jak na to se dozvíte v následujícím článku.

Bezmotorové letadlo těžší vzduchu se musí nějak dostat od země do výšky, kde může, za vhodných podmínek využívat pro další let vzestupných termických proudů nebo vzestupných proudů vzduchu zapříčiněných jeho prouděním přes horský terén.

V současné době jsou běžně používány dva způsoby vzletu. Vzlet za motorovým letadlem, tzv. aerovlek, nebo vzlet za navijákem. U kategorie letounů je fáze vzletu definována pohybem z nulové rychlosti do výšky 25 m nad terénem, v případě vzletu za navijákem považujeme za vzlet celý manévr, až do odpoutání vlečného lana. A to bývá v závislosti na podmínkách okolo 300 m.

Vzlet navijákem se provádí proti větru, kdy na jednom konci vzletové plochy je umístěn naviják, na druhém konci kluzák. Ocelové lano je odvinuto z bubnu navijáku, zapojeno do závěsů umístěných zpravidla na bocích trupu. Navíjením lana zpět na buben je kluzáku udělena dopředná rychlost potřebná pro odpoutání od země. Z hlediska fází, které musí během vzletu proběhnout lze start rozdělit na:

Rozjezd – po zemi z nulové rychlosti až do rychlosti odlepení, kdy velikost vztlaku překročí váhu kluzáku

Přechodový oblouk – kluzák za zvyšující se rychlosti přechází na úhel potřebný pro stoupání

Stoupání – nastává po ukončení přechodového oblouku až do polohy, kdy lano svírá se zemí úhel cca 75 stupňů. V tomto okamžiku obsluha navijáku stáhne přípusť motoru.

Vypnutí – odpoutání kluzáku od vlečného lana. Kluzák pokračuje v klouzavém letu, naviják navine zbytek lana zpět na buben.

Tímto způsobem lze během několika desítek vteřin získat poměrně laciným způsobem výšku potřebnou pro let kluzákem. Má však několik úskalí. Jednotlivé fáze vzletu probíhají poměrně rychle za sebou a vyžadují zvýšenou pozornost a přesnou práci posádky kluzáku a navijáku. Letadlo i vlečné lano je poměrně značně namáhané.  Ve fázi zejména přechodového oblouku bývá kluzák natažen na velký úhel ještě poměrně nízko nad zemí a pokud  dojde k přerušení tahu navijáku  nebo k přetržení lana, posádka musí být stále připravena okamžitě vzniklou situaci řešit.;

Vzlet aerovlekem se provádí proti větru. Vlečným lanem je spojen motorový letoun s kluzákem, většinou jiným závěsem na přídi kluzáku.

Rozjezd – kluzák jede po zemi a zrychluje vlivem přebytku tahu vrtule vlečného letadla z rychlosti nulové až do rychlosti odlepení

Odlepení – velikost vztlaku je již schopna překonat váhu kluzáku

Výdrž – i přes to, že má kluzák snahu stoupat, vlečný letoun má rychlost odlepení vyšší, proto ve výdrži, s malým čelním odporem „čeká" na odlepení letounu

Přechod do stoupání – po získání potřebné rychlosti po odlepení vlečného letounu přechází obě letadla z letu rovnoběžného s povrchem země do stoupavého letu

Stoupání – obě letadla pokračují v letu do potřebné výšky nebo prostoru.

Tento způsob vzletu má výhodu v tom, že vlečný letoun dotáhne kluzák do prostoru výskytu stoupavého proudu. Při dodržení potřebných zásad je vzlet pilotážně méně náročný a kluzák méně namáhaný. Finanční náklady však několikanásobně převyšují náklady pro vzlet navijákem.

V poslední době je využívána možnost vybavení kluzáku pomocným motorem zaklápěcím po vzletu do trupu. Pořizovací hodnota kluzáku s pomocným motorem je však pro řadu klubů příliš vysoká a tato kategorie v našich podmínkách není dosud příliš rozšířena.

Pro plachtaře, který je během letu ve vzduch většinou sám je důležitá rovněž skutečnost, kolik kamarádů potřebuje, aby vůbec mohl letět. Pro provedení vzletu navijákem je potřeba mimo posádku dle platného předpisu celkem 8 lidí, pro aerovlek dva a pro vzlet kluzáku s pomocným motorem maximálně jeden pomocník. I tato skutečnost do značné míry ovlivňuje způsob, jakým se plachtař dostává do vzduchu.

Pro současné období je charakteristické rovněž to, že vlečné letouny, pracující na plný výkon, disponují značným hlukem po dlouhou dobu, který nepřejícímu obyvatelstvu vadí. Převládající způsob vzletů bude tedy pro každé letiště, klub nebo školu kompromisem mezi schopností financovat létání, polohou letiště, počtem aktivních plachtařů, hustotou provozu na letišti a dalšímu faktory, které se stále vyvíjejí. Jisté však je, že když už kluzák letí, pilot využívá přírodních sil k dlouhodobému nebo dalekému letu, je tato kategorie letadel v letectví důležitá. Kromě přípravy letců na složitější letadla, získávání základních, ale důležitých návyků a dovedností je  bezmotorové létání  kategorií nejekologičtější a snad i nejkrásnější.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář