Tornádo, Hurricane, déšť i duha. Pojďte se s námi ohlédnout za Aviatickou poutí 2025

V sobotu skoro celý den pršelo, letový program se časově přizpůsoboval, diváci ale nakonec viděli ve vzduchu téměř všechny slíbené letouny. Zahájení obstaraly Gripeny bez Hurricane, ten dorazil kvůli počasí z domovského letiště na Točné později, ale diváci nebyli ochuzeni ani o jeho letovou ukázku v pozdějších odpoledních hodinách.

Neděli potrápil silný vítr, kvůli kterému byly zrušeny plánované výsadky (v sobotu je diváci viděli). Počasí se pak na chvíli uskromnilo, ale i tak po celou neděli panoval silný vítr, který v odpoledních hodinách zesiloval a donutil k předčasnému skládání některých stánků. Kolem třetí hodiny odpolední přišla průtrž mračen. I přes nepříznivé počasí se pouť velmi vydařila v oba dva dny a diváci viděli velkou část plánovaného programu. Nejvíce diváky nadchl kpt. Jan Ratz – pilot Gripenu, který si posléze odnesl i trofej divácké volby. Velmi se však líbily všechny akce uskutečněného programu.

Brány letiště se otevřely již v 8 hodin ráno po oba dny. Zatímco piloty čekal od 10 h zhruba hodinový briefing, návštěvníci se do začátku letového programu (ve 12 hodin) mohli zabavit při doprovodných programech nebo vyhlídkových letech. Svou práci představili tradičně policisté, hasiči i armáda, obdivovat bylo možné RC modely, zpět do historie zavedla expozice Českých RAFáků nebo Kluby vojenské historie s mnoha zajímavými exponáty. Děti si po splnění úkolů v rámci dětského dne mohly vysoutěžit odměny.

Účast diváků byla i přes nepřízeň počasí slušná, zájemcům bylo k dispozici stanoviště s možností zapsání se do Registru dárců kostní dřeně.

Na stánku Luxoru probíhaly po celý den autogramiády pilotů včetně některých autorů knížek s leteckou tématikou. V sobotu si diváci mohli pobesedovat s Alešem Svobodou, bojovým pilotem AČR a členem záložního týmu astronautů, v neděli pak s Tomášem Šebkem, lékařem a hobby pilotem.

Velký zájem na ploše vzbudil druhoválečný bombardovací letoun Avro Anson Mk.I – jediný letuschopný tohoto typu na světě, s domovským letištěm v Podhořanech, kde přistál po přeletu z Nového Zélandu 1. června t.r.

Dakotu (Douglas C-47) nebylo možno přehlédnout na zemi ani ve vzduchu, kde ji doprovodily tři historické dvoumotoráky -  Beechcraf Model 18 Twin Beech.

Dalším unikátem je Hawker Hurricane Mk.II, jediný v ČR.

Nechyběla ani tradiční letka AP – Aviatik D.I.Berg, Morane MS 139 a Nieuport XI. Milovníky dvouplošníků jistě potěšil mj. Tiger Moth.

Neméně divácky atraktivní byly ale i moderní stroje, například očekávaný Panavia Tornado s měnitelnou šípovitostí křídel, viditelný na statické stojánce. Poprvé na veřejnosti se v Pardubicích předvedl L-39NG Skyfox, který od letoška slouží k výcviku v CLV společnosti LOM Praha. V letové ukázce jej doprovodil bezmála o 70 let mladší Let C-11.

JAS-39 Gripen na zamračeném nebi bravurně vodil nový display pilot Jan Ratz, pro kterého šlo o druhé veřejné vystoupení (první proběhlo při DOD v Čáslavi).

K vidění bylo samozřejmě mnoho jiných velmi zajímavých strojů a pilotů z několika zemí, zmíním snad ještě Petra Kopfsteina s akrobacií na letounu EDGE 540 V3 nebo krásnou sestavu P-38 Lightning a P-51D Mustang. Rekordmany v účasti jsou zřejmě Flying Bulls Aerobatics Team, kteří svou propracovanou akrobacií s mnoha unikátními prvky „rozčísli“ zdejší oblohu již po třicáté.

Pojďme se na letecký den podívat i očima některých z těch, koho jste mohli v Pardubicích potkat.

Už zmínění akrobaté z Flying Bulls se, stejně jako mnozí další, věnovali divákům na autogramiádě.

Jak se dnes létalo, Martine Špačku?

„Dnes to bylo trošku horší kvůli počasí, pršelo, ale dalo se.“

Jak se cítíte na autogramiádě, tj. v jiné pozici, než pilotní?

„Abych řekl pravdu, létání je pro mě komfortnější.“

Podpisuchtivým návštěvníkům se po besedě věnoval i Aleš Svoboda, který věnování vepisoval mj. do knížky pro malé i velké piloty Do oblak.

Aleši, jak se cítíte při autogramiádě?

„Cítím se dobře, všichni jsou milí, je to fajn.“

O čem je knížka?

„Jde o knížku o létání pro děti od 8 let.“

Jsme na AP, těšíte se na něco z programu?

„Abych řekl pravdu, program ani neznám. (smích) Dnes je jediný den v tomto týdnu, kdy mohu být doma, takže za chvíli zmizím a půjdu se věnovat rodině.“

Jak už bylo zmíněno, na diváky čekal bohatý doprovodný program. Zalétat si mohli na simulátoru. Něco víc nám k tomu řekne muž s přezdívkou Paura.

„Létá se na herním simulátoru DCS World, který v sobě má klikatelné kokpity asi nejslavnějších letadel, od vrtulových P-51, Spitfiru, přes modernější, MiG-15, MiG-21, až k F-16 či F/A-18. Návštěvníci si je mohou u nás vyzkoušet buď jako piloti nebo usednout do virtuální reality jako kopiloti, kdy řídí pilot vedle a jde v podstatě o interaktivní dvousedadlový stroj.“

Kdo se zájemcům věnuje?

„Skupina nadšenců, kteří simulátor mají jako koníček. Překládáme anglické simulátory a radíme lidem, kteří si s angličtinou neví rady. Snažíme se o maximální profesionalitu, používáme leteckou frazeologii, navigační podklady, podle nichž můžeme létat apod.

Z jednoho simulátoru loni jsme se rozšířili až na 6 létatelných simulátorů a další 2 kokpity s virtuální realitou.“

Chtějí si simulátory zkusit častěji děti nebo dospělí?

„Nejčastěji rodiče usadí děti. Simulátor je velmi komplexní, každé tlačítko a spínač mají svou funkci stejně jako v letadle, takže návštěvníky necháme letět rovnou ve vzduchu, protože nastartovat letadlo by bylo na 20 minut. Simulátor zvládnou děti od 6 let, kdy už umí číslovky a dokáží rychle přijmout ovládání osy joysticku a vnímání polohy letadla. Třeba v nich něco probudíme, talent a chuť létat, a stanou se z nich piloti.“

Novinkou na českých leteckých dnech byla Nikon stage, která nabídla zájemcům jednak speciální tribunu, ale hlavně možnost zapůjčit a vyzkoušet si nejmodernější techniku nebo svůj fotografický um posunout na vyšší stupeň díky workshopům vedeným zkušenými fotografy. Víc nám řekne Filip Barták, technický specialista Nikonu.

„Zájem je, lidé si půjčují, mění, zkouší. Nabídku využilo kolem 20 fotografů, další mají svoji techniku a přišli se třeba jen na něco zeptat. Nejčastější dotazy bývají na konkrétní typy objektivů, zaostřování a na technickou část, protože hodně lidí fotí ještě se starými zrcadlovkami. Bezzrcadlovky fungují trošku jinak, jsou chytřejší, dokáží třeba letadlo najít apod., takže nejvíc dotazů se týká správného nastavení, aby vše optimálně fungovalo a focení bylo podobně pohodlné jako se zrcadlovkou.“

Co na AP nabízíte?

„Z celé Evropy jsme si nechali to nejzajímavější ze zastoupení Nikonu přivézt sem, máme k dispozici nejdražší objektivy (za čtvrt i půl milionu korun) i nejdražší fotoaparáty. Tohle vše si lidé půjčují, aby si osahali techniku, která je třeba nad rámec jejich možností a nebo naopak mají tuto drahou techniku, ale ne všechno – přece jenom objektivů je hodně. Kromě foťáků máme na AP i dalekohledy, které si diváci mohou vyzkoušet i koupit rovnou. Jako bonus na AP nabízíme na fototechniku Nikon 15 % slevu.

Máme i workshopy, jako první proběhla přednáška vedená Jakubem Vaňkem, já pak měl technickou, kdy jsem učil, jak co nastavit zejména ty, kdo měli náš fotoaparát v ruce poprvé. K večeru pak máme domluvené na stojánce focení letadel už ne teleobjektivy, ale se zábleskovými ateliérovými světly.“

Na Aviatické pouti jsou pokaždé k vidění vzdušné souboje, ale  také historická technika, uniformy a vybavení. Jen málokdo by neznal piloty RAF,  jen někteří o nich však vědí tolik, jak Čeští RAFáci – Czech RAF Crew.

Jednoho z nich, PhDr. Daniela Švece jsem se zeptala, proč jsou Čeští RAFáci na AP?

„Jsme tu každoročně moc rádi, já osobně asi po osmé, s kluky v dnešním uskupení zhruba po čtvrté. Zájem je obrovský, máme pořád plno a neskutečné množství dotazů od lidí, kteří se chtějí něco dozvědět.“

Jaké je věkové spektrum návštěvníků?

„Od nejmenších až po nejstarší. Zvídavé dotazy mají všichni, každý je něčím specifický. Malé dítě se zeptá třeba na letadlo a pak přijde někdo, kdo je hodně znalý a chce vědět velké detaily, má specifické otázky a občas jsme rádi, že umíme odpovědět.“

Našel se někdo, kdo by vám dal otázku, na niž odpověď neznáte?

„Je spousta znalejších než jsme my. Naštěstí najdeme vždy něco, co vzhledem k tomu, jak dlouho historii studujeme a zabýváme se jí, víme a troufám si říct, že tím člověka dokážeme obohatit.“

Stává se, že byste na akci potkali pamětníky, potomky letců apod., získali další dobové materiály, kontakty?

„Prakticky na každé akci se objeví někdo, kdo je příbuzný. Většinou si spolu jen popovídáme. My bychom rádi, aby věci z pozůstalostí zůstaly v rodinách, kde si jich lidé váží. Nechceme fungovat stylem „nemáte, nedáte?“ V rodině jsou lidé, kteří konkrétního člověka dokáží lépe ocenit. My jej samozřejmě budeme rádi připomínat.

Občas někdo přijde a nějaký předmět nám svěří s tím, že svou práci děláme dobře, ale to je mizivá část.“

Mezi letadly lze potkat spoustu šikovných mužů, ale také žen. Pojďme se zeptat Dany Bauça Sastre, prezidentky České asociace pilotek (ČAP), proč je na Aviatické pouti?

„Snažíme se představit ČAP a přitáhnout další členky do našeho spolku. Zatím jsme podobné akce neobjížděly, nepočítám-li tradiční letecký den v Podhořanech během posledního srpnového víkendu, kde míváme stánek. Na takto velké letecké akci jsme poprvé, uvidíme, jaká bude odezva. Myslím, že si nás pak spíše lidé najdou cíleně, tady se snažíme šířit povědomí o existenci ČAP. Ve světě fungují ženské spolky všeho druhu, kterými jsme se inspirovaly. Jako ženy jsme v letectví minoritou, kterou chceme podporovat, ale vážíme si spolupráce a podpory mužů, rozhodně nejsme žádný zhrzený spolek feministek. Jen se muži nemohou stát členy ČAP.“ (smích)

Poměrně nedávno ses vrátila ze setkání Federation of European Women Pilots na Maltě, kde jsi jako zástupkyně českých pilotek získala jednu funkci. Jakou?

„Čestnou funkci sekretářky Evropské federace pilotek. V jejím čele stojí prezidentka, viceprezidentka, účetní a sekretářka a z této čtveřice se jednou za čas volí prezidentka spolku. Bylo to nečekané překvapení, Evropská asociace je velmi konzervativní organizací a ČAP se stala v teprve v r. 2022 nejmladší členkou.

Nesmírně si vážíme důvěry, kterou jsme dostaly, protože v r. 2027 se uskuteční setkání pilotek v ČR. Sejde se zde na 3 dny kolem 100 pilotek z různých Evropských zemí, proběhne konference i doprovodný program. Rády bychom návštěvnice vzaly do některého z leteckých muzeí, zorganizovaly lety ve větroních, letadlech, vrtulnících… Cílem je maximální možné zapojení členek ČAP a také nastavení povědomí o sportovním létání. Poměrně hodně českých pilotek již najdeme v dopravním letectví, ale v GA tolik ne – to bychom chtěly změnit, aby se tradice sportovního létání udržovala i do budoucna a pilotky v něm viděly smysl.“

Na jaké letadlo ses se na Aviatické pouti těšila nejvíc?

 Nejvíc určitě na Ansona a potom na vystoupení Andreje Cepka v Tiger Mothu, to je taková ta ladná akrobacie.“

Zmínili jsme piloty RAF i piloty současné. Víte, jaká je tradice pilotních šátků?

Bára Topinková nám k tomu řekne víc:

„Potisk pilotních šátků Flying Lady navazuje na tradici tzv. „escape scarves“, leteckých šátků s vojenskými mapami, které piloti nosili pro případ nouze v neznámém prostředí od 2. světové války. První sadu vymyslel pilot RAF Christopher Clayton Hutton, mapy obsahovaly výřezy území severní Francie, Belgie nebo západu Německa, a měly pomoci pilotovi po sestřelení nebo nouzovém přistání dostat se zpět na tu správnou stranu kanálu La Manche.“

Proč jsi pilotní šátky začala vyrábět?

„Udělala jsem si piloťák a zatoužila po krásném pilotním šátku. Jediný s mapou, který jsem na trhu objevila, stál kolem 10000,- Kč a to je částka za několik hodin ve vzduchu, jakou jsem za šátek dát opravdu nechtěla. Rozhodla jsem se proto, že si jej nechám vyrobit. Minimální množství výroby bylo 20 ks, jenže co já bych dělala s 20 kusy stejného oblečení? Tak vznikla první sada na prodej a od té doby prodávám šátky.“

Neustále inovuješ.

„Na mých šátcích je aktuální letecká mapa. Teď mám navíc čerstvou novinku, pamětní šátek z r. 1938 z pozůstalosti Romana Irvinga a jeho dcery. Je to šátek, který byl rozdáván pilotům na podporu jejich vlastenectví, když šli do války. Půjčila jsem si ho, naskenovala, vytvořila repliku 70 x 70 cm a teď ho tady na AP prodávám.“

Tvoje šátky lze personalizovat, mně by se líbily třeba na letuškách…

„Kéž by, ideálně Smartwings nebo dřív ČSA, ty by bývaly byly úplně ideální. Nerýsuje se žádná spolupráce, možná nějaká drobnější s Českou asociací pilotek. Dívky mají rády krásné věci, tak třeba něco vymyslíme.“

Na jaké letadlo se dnes těšíš nejvíc?

„Těšila jsem se na Tiger Moth, ale užila jsem si Gripeny po české hymně, to bylo krásné, jak tady na letišti všichni stáli.“

Autor fotografií v galerii: Ilja Petřík