Duffy, který je zároveň ministrem dopravy Trumpovy vlády totiž podepsal direktivu, která zcela mění podmínky pro vývoj stanic v rámci citovaného programu CLD, což zdůvodnil rostoucím tlakem na snížení financování NASA.
V zásadě jde o to, že namísto udělení tzv. „kontraktu s pevnou cenou“ na dokončení a certifikaci stanic včetně počáteční služby, nabídne NASA společnostem dohody financované na bázi tzv. „kosmického zákona“ (Commercial Space Launch Act) z roku 1984. Jeho cílem je usnadnit soukromé podnikání v oblasti komercializace vesmíru a vesmírných technologií a umožňuje tedy aktivity takových firem, jako jsou dnes např. SpaceX, Blue Origin (Amazon), Axiom Space, Sierra Space, či Voyager Space a řada dalších.
Dává totiž i menším firmám šanci prorazit tam, kde zatím účastníci CLD stagnují.
Podle několika zdrojů uvnitř NASA ale Duffyho nová direktiva nebyla před podpisem vůbec konzultována s vedením Space Operations divize. Ten ale jako bývalý přeborník v dřevorubeckých disciplínách, jako je hod či válení klád ve Wisconsinu to rozsekl bez debaty jako sekerou. Přišlo to „jako blesk z čistého nebe“.
Tento krok má, jak uvádí memorandum, za cíl udržet program v harmonogramu a řešit rozpočtový deficit ve výši několika miliard dolarů. Mimochodem, do vývoje komerčních stanic v rámci CLD už bylo ze strany NASA investováno kolem půl miliardy dolarů, výsledky jsou zatím minimální – žádná z projektovaných nástupnických stanic není zdaleka připravená nahradit alespoň částečně ISS.
Přitom je jasné, že ISS zřejmě v roce 2030 nasměruje speciálně upravený remorkér od SpaceX do Tichého oceánu. A největší lidské vědecké pracoviště v kosmu zanikne. Je velmi pravděpodobné, že obdobná konstrukce v rámci mezinárodní spolupráce na oběžné dráze už nevznikne. A tak v současnosti NASA (o evropské ESA nemluvě) - na rozdíl od Číny, která má stanici Tiangong stále aktivní a hodlá ji rozšiřovat, nemá momentálně za ISS připravenou žádnou náhradu.
Kdo drží karty
V prosinci 2021 NASA uzavřela tzv. Space Act jako součást svého programu Commercial Low Earth Orbit Destinations neboli CLD tři kontrakty v celkové výši 415,6 milionu dolarů. A to se společnostmi Blue Origin (Amazon), Nanoracks LLC (Voyager Space) a Northrop Grumman jako součást programu zaměřeného na financování a rozvoj komerčních orbitálních stanic na nízkých oběžných drahách (LEO). Agentura doufala, že do konce fiskálního roku 2025, tedy letos v září (!), bude mít k dispozici hodnocení předběžných fází každého z navrhovaných konceptů stanice, včetně diskuse o jejich potenciálních zákaznících a destinacích. Navíc, když NASA koncipovala program Commercial LEO Destination, očekávalo se, že v polovině roku 2026 vybere svého vítěze fáze 2, která však ještě nebyla otevřena.
Navíc z trojice, která v roce 2021 získala kontrakt zůstávají aktivní pouze dvě – Blue Origin (stanice Orbital Reef) a Voyager Space (Nanoracks LLC) s Northrop Grumman, který svůj původně zvažovaný projekt vzdal a spojil se s Voyagerem. Toto uskupení však opustila společnost Lockheed Martin, kterou pak na projektu Starlab nahradil za souhlasu ESA evropský Airbus.
Mimo uvedený tendr v rámci CLD NASA v současné době podporuje další dva takové projekty komerční stanice. Jde o nám známou společnost Axiom Space, která provozuje lety komerčních posádek na ISS a plánuje jako přechodné řešení připojit své první moduly ke struktuře ISS. Nejnověji se v portfoliu komerčních orbitálních stanic angažuje společnost VAST, financovaná kryptoměnovým miliardářem Jedem McCalebem.
Ambiciozní VAST Space (založena v roce 2021, činnost zahájila až v září 2022)
začala se svým úsilím o vývoj komerční vesmírné stanice poněkud pozdě. Byla založena až poté, co NASA koncem roku 2021 vybrala tři společnosti do tendru o komerční orbitální stanici v programu Commercial LEO Destination (CLD). Nicméně už má s NASA dohodu v rámci programu Collaborations for Commercial Space Capabilities-2 (CCSC-2) o pomoci při vývoji stanic s umělou gravitací. Ačkoli dohoda neposkytla společnosti VAST vládní prostředky, poskytla jí technické znalosti a další data.
Nejprve se VAST soustředila na HAVEN -1 (Přístav – I), jednomodulovou stanici, kterou plánuje vypustit už v létě příštího roku, byť původně se uvažovalo už o letošním srpnu.
Mohlo by se zdát, že taková stanice připomíná někdejší sovětské Saljuty, ale technologická propast mezi nimi je fakt "vast" - obrovská. Modul HAVEN-1 má délku 10,1 metru a průměr 4,4 m. Hermetizovaný segment zahrnuje celkem 80 m3, zatímco prostor pro posádku činí 45 m3. Celková uvažovaná hmotnost modulu je kalkulována na 14 tun. Interiér je velmi účelný, zároveň v sofistikovaném designu, zaměřenému na člověka tak, aby poskytoval větší pohodlí a kvalitu života pro dlouhodobé mise.
Společností Vast je HAVEN-1 nazýván "inagurační stanicí". Má totiž ověřit systémy a možnosti práce astronautů pro budoucí HAVEN-2. Nicméně kombinuje funkčnost svých nejmodernějších zařízení pro vědecký výzkum, technologický pokrok a zejména má ověřit možnosti globální spolupráce na nízké oběžné dráze Země (LEO). Jakmile bude Haven-1 na oběžné dráze, společnost plánuje vyslat až čtyři posádky na krátkodobé pobyty.
V současné době probíhají testy prototypu modulu v zařízení firmy v Mojave v Kalifornii a letový exemplář se už staví!
Zatímco výše uvedené společnosti „šlapou vodu,“ měří poptávku na trhu nebo pokračují ve vývoji svých stanic v pozadí, agresivní Vast doufá, že je na dobré cestě dostat Haven-1 na oběžnou dráhu v rekordním čase, a proto už začal aktivně vyhledávat organizace – zákazníky a vědce s výzkumy, které chtějí provádět ve vesmíru. Nespoléhá jen na NASA.
Zdá se tedy, že by VAST mohla být černým koněm závodu o první komerční stanici.
Pod čím se Duffy podepsal
Původní plán počítal s velkými stanicemi s dlouhou životností, ovšem nová koncepce dává prostor menším, postupně rostoucím projektům, viz HAVEN-1–2. Namísto udělení kontraktu s pevnou cenou na certifikaci stanic a počáteční služby udělí NASA místo toho společnostem financované „dohody o vesmírném zákoně“ pro pokračující vývoj, včetně demonstračních letů s posádkou – a POZOR! - zahrnující astronauty mimo NASA (!). Tento krok má, jak uvádí memorandum, za cíl udržet program v harmonogramu a řešit rozpočtový deficit ve výši několika miliard dolarů.
NASA také uvedla, že už nebude vyžadovat tzv. „plnou operační schopnost“, která zahrnovala trvalou přítomnost astronautů NASA na těchto stanicích, a místo toho zvolí minimální kapacitu čtyřčlenných posádek trávících na těchto stanicích cca měsíc. Zároveň se zřekla požadavku na závaznost strategie mikrogravitace na LEO, kterou zveřejnila v prosinci loňského roku a která též požadovala nepřetržitou lidskou přítomnost na oběžné dráze.
V praxi to znamená že se otevírá soutěž pro další firmy a nehraje se na vítěze.
A co je důležité, uznání certifikace stanic se posouvá na termín po prvním pilotovaném letu – firmy tedy musí nejdříve demonstrovat, že jejich stanice funguje. S tím souvisí snížení požadavků na délku misí a počet astronautů – mají stačit 4 členové posádky na 30denních misích. „Majitel“ stanice, kterou si bude NASA pronajímat pak obdrží subvenci ve výši 25 % nákladů až po úspěšné misi s posádkou…
Kdo drží trumfy
Podle expertů i zdrojů uvnitř NASA nejlépe odpovídá nové strategii – jak je vidět z řádků výše – firma Vast, která v partnerství se SpaceX vyvíjí stanici Haven-1. Ta je koncipována pro pobyty astronautů na dva až čtyři týdny, přičemž posádky budou dopravovány na stanici loděmi Crew Dragon od SpaceX, které budou mj. zajišťovat podporu života a dopraví potřebné zásoby a přístroje na plánovaný – z dnešního hlediska – krátkodobý pobyt.
Kdo sleduje vývoj kolem komerčních stanic jistě zaznamenal, že Muskova společnost SpaceX sice není mezi uchazeči o tendr CLD, ale díky spolupráci s Vastem nyní Musk zase boduje. Haven-1 totiž přímo spoléhá na upravenou loď Dragon. Budoucí moduly Haven-2 budou z tohoto hlediska variabilnější s porty i pro jiné lodě.
Max Haot, CEO společnosti Vast, konstatoval, že právě sázka na minimum a vlastní investice bez závislosti na státních penězích se teď vyplácí.
Firmy z CLD, Blue Origin či Voyager, ovšem i Axiom, budou díky novému pohledu NASA na problematiku muset své plány upravit, a to značně, protože nové podmínky favorizují menší modulární stavebnice místo robustních, trvale obydlených stanic. Je ovšem otázkou, jakou cestou nakonec „soukromníci“ či NASA půjdou. Zatím trvá přesvědčení, že bez dlouhodobých pobytů na stanicích se lety na Měsíc a Mars neobejdou.
Navíc dnes není jasné, kolik stanic může být podpořeno poptávkou NASA a dalších, ať už vládních či soukromých organizací, nebo zda se tato poptávka včetně soukromé sféry objeví včas, dostatečně před koncem životnosti ISS.
zdroje: SPACE, spacenews, spaceflight, NASA
