Letectví, a to jak vojenské, tak i civilní, je s celým australským kontinentem silně propojeno. Vzhledem k místním vzdálenostem a odlehlosti mnoha měst to vlastně ani jinak nejde. Například právě Perth představuje se svými více než 2 miliony obyvatel největší nejodlehlejší město světa, což samozřejmě přináší své „pro“ a „proti“. A právě mezi negativní faktory můžeme zařadit i fakt, že se tato metropole Západní Austrálie nachází několik hodin letu od nejbližšího dalšího velkoměsta, Adelaide. Proto zde právě letecká doprava hraje klíčovou roli ve spojení s okolním světem. Avšak nejen tomu je zde zasvěceno místní letecké muzeum.
JAK SE DO MUZEA DOSTANETE? Muzeum se nachází na předměstí Perthu v části Bull Creek. Je velmi dobře dostupné nadzemí dráhou přímo z centra města. Cesta přes několik zastávek trvá asi dvacet pět minut a od cílové zastávky Bull Creek je vzdálené ještě asi 15 minut chůze. Je samozřejmě přijet i vozem. Otevřeno je zde každý den od 10 do 16:00. Více informací získáte na: aviationmuseumwa.org.au/.
HISTORIE PROSTĚ VŠUDE
Jak už z poslání každého muzea vyplývá, jeho hlavním úkolem je uchovávat historii pro budoucí generace a zároveň ji přibližovat té současné.
A přesně touto cestou jde i letecké muzeum v Perthu, které je jediné svého druhu v Západní Austrálii.
Jakmile vstoupíte a zakoupíte vstupenky, jistě vás ohromí první krasavec místní sbírky. Není jím nikdo jiný než slavný létající člun Catalina. Tento letoun proslavilo zejména období druhé světové války a jeho role nenahraditelného záchranného, hlídkového či bombardovacího stroje. Jeho vojenská služba je spojena zejména s americkým námořním letectvem, ale také s tím kanadským, britským, a právě australským. I vystavený stroj prošel všemi zmíněnými letectvy. Nese sériové číslo 4051 a svůj první let vykonal 28. března 1935.
Na jeho pravém křídle odpočívá jiná legenda. Tentokrát však nejde o okřídlený stroj, nýbrž o slavnou helikoptéru Bell UH-1H Iroquois, známější pod názvem Huey. Vystavený stroj nese registraci A2-296 a do služeb australského letectva se dostal v roce 1973. U různých jednotek zde aktivně sloužil až do roku 2007. Sbírky leteckého muzea v Perthu obohatil v roce 2012. Jeho návštěvníci se na něj mohou podívat opravdu zblízka. Nahlédnout lze i dovnitř.
POCTA A POMOC HRDINŮM: Muzeum je součástí neziskové organizace RAAFA (Royal Austrialian Air Force Association). Jejím primárním úkolem je péče a starost o válečné veterány. Součástí areálu v Bull Creek je tak například bytový komplex, domy se společenskými místnostmi atp. Neodmyslitelnou částí je třeba propagace a připomínání zásluh veteránů a pořádání různých společenských akcí pro zpříjemnění jejich životů.
DVOJITÉ PROUDOVÉ PŘEKVAPENÍ MALINKO TROCHU STRANOU
Až se dostatečně pokocháte Catalinou, prohlédnete si legendární Huey, prozkoumáte historii australského letectví od jeho počátků, minete zajímavé letecké motory, vrtule a mnohé další zajímavé artefakty, ocitnete se v nepoměrně menším „hangáru“, kde se nachází pouze dva exponáty. Sice jen dva, avšak o to větší a legendárnější – jde od slavné stroje Tornado GR4 a F/A-18 Hornet.
Prvně jmenovaný stroj se do sbírky místního muzea dostal jen před několika lety a prý jde o jediný letoun právě tohoto typu, který je vystaven v muzeu mimo Velkou Británii. Před koncem své služby v barvách Royal Air Force (RAF) ještě absolvoval kampaň v Sýrii, a to v rámci boje proti Islámskému státu.
Společnost proslulému víceúčelovému stroji evropské provenience dělá již zmiňovaný a neméně legendární americký stíhač McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Ten známe především ze služby na palubách letadlových lodí (jako náhrada z Grumann F-14 Tomcat), ale svou roli hrál či v modernizovaných verzích stále hraje v mnoha zemích, které jej využívají z pozemních základen. Hornet vystavený v Perthu se do muzea dostal teprve v roce 2023, jako jeden z 71 strojů původní verze, které byly vyřazeny ze služby u australského letectva v prosinci 2021 po více než 40leté službě.
ROBIN MILLER: VÝZNAMNÁ ŽENA V LETECTVÍ: Část muzea, věnující se historii australského letectví, je zasvěcena také Robin Miller, rodačce z Perthu a dceři Horrieho Millera, o kterém se můžete dočíst dále. Šlo o pilotku a zdravotní sestru zároveň, která dokonale skloubila obě profese za úctyhodným účelem. Půjčila si velké peníze, aby si mohla zakoupit letoun Cessna 182 Skylane. S jeho pomocí létala do odlehlých částí Austrálie a očkovala tam místní děti. Ve své roli pilotky se účastnila také leteckých závodů.
Jedna z nejvýznamnějších pilotek australské historie bohužel zemřela v pouhých 35 letech. Osudnou se jí stala rakovina. I přesto se však nesmazatelně zapsala do historie.
ZLATÝ HŘEB (HŘEBY) O PÁR METRŮ DÁL
Poté, co se pokocháte všemi exponáty v prvních dvou halách, můžete navštívit tu třetí, která je vzdálena jen několik málo metrů. Je věnována převážně druhoválečnému období a hned u vstupu spatříte hlavní hřeb celé haly. Anebo snad celého muzea?
Budete stát doslova „tváří v tvář“ k legendárnímu, těžkému čtyřmotorovému britskému bombardéru Avro Lancaster Mark VII. „Lanc“ či „Lankie“ je nejúspěšnější druhoválečný noční bombardér celého konfliktu. Svůj první let vykonal v roce 1941 a do služby byl zařazen o rok později. Sloužil ve vojenských letectvech Velké Británie, Austrálie a Kanady, kde svou aktivní kariéru ukončil. Díky svým výkonům jej velení Královského letectva často využívalo také ke speciálním misím. Hlavní roli tak hrál například při spojeneckých náletech na rýnské vodní přehrady v roce 1943 či vzdušných atacích s využitím obřích a těžkých bomb Tallboy či Grand Slam. Mimochodem, na bombardér se můžete podívat také z „vyhlídkové“ lávky, na kterou vystoupáte po několika schodech. Úsilí určitě stojí za to, jelikož čelní pohled nabízí možnost prohlédnout si detaily Lancastera, ale také možnost vidět takřka z ptačí perspektivy všechny exponáty třetí výstavní haly.
Velkou míru pozornosti si zaslouží i další stroje v této hale. Vedle zmiňovaného Lancastera stojí neméně slavný dopravní stroj Douglas DC-3, bombardovací Canberra či proslulý Spitfire, ve jedné, ze svých posledních variant.
„MMA“ NENÍ JEN KREV: S rozvojem civilního letectví v Západní Austrálii je neodmyslitelně spjata letecká společnost MacRobertson Miller Airlines (MMA). Fungovala v letech 1927 až 1993 a za jejím vznikem stál Horrie Miller a milionář Macperhson Robertson. V roce 1968 se značka stala součástí Ansett Transport Industries a vypracovala se na třetí největší australské aerolinky. Postupem let však ztrácela svou identitu, než byla v první polovině devadesátých let plně pohlcena společnoatí Ansett Australia.
Historie aerolinek je plná zajímavých momentů. Jeden z nejbizarnějších, ale také nejnebezpečnějších se udál v září 1983. Tehdy se krátce po startu z Perthu stroji Fokker F-28-1000 znenadání samovolně otevřeli přední dveře. I když za tím stála řada pochybení, nedošlo k fatální nehodě a stroj zhruba po dvou hodinách bezpečně přistál.
Na prvním místě zmíněná Dakota je v muzeu zastoupena ve své vojenské verzi C-47B Skytrain. Jde o poslední stroj tohoto typu, který v roce v roce 1945 převzalo australské královské letectvo (RAAF). Poté letoun sloužil v rámci asijsko-australského regionu v mnoha zemích. Do místního muzea se dostal na počátku 80. let minulého století. Australské letectvo využívalo své stroje k transportním účelům, ale také ke kalibraci systémů či přepravě VIP osob. Je až neuvěřitelné, že RAAF své stroje využívalo pro různé účely do roku 1999. Až v březnu toho roku byl vyřazen poslední kus.
Bombardovací proudová Canberra, plným názvem English Electric Canberra, je stroj provenience původem z Velké Británie, kde byl vyráběn od roku 1951. 900 kusů bylo vyprodukováno v evropské monarchii, dalších 49 právě v Austrálii. Fakt, který dokládá vysoké kvality letounu, je například rok vyřazení posledních kusů. Ty se ze služby u indického vojenského letectva dostaly až v květnu 2007.
Canberra je střední proudový bombardér, který byl vyvíjen ve 40. letech jako nástupce druhoválečného bombardéru de Havilland Mosquito. Svými výkony, zejména rychlostí a dostupem, se vymykal. Dokonce byl schopný se díky tomu vyhnout tehdejším stíhacím strojům. Šlo tedy o kvalitní a oblíbený stroj, který se brzy stal nedílnou součástí letectev mnoha zemí Commonwealthu. Licenčně byl vyráběn v Austrálii či Spojených státech amerických.
A proč se letoun jmenuje po hlavním australském městě? Právě Austrálie o něj projevila vážný zájem jako první, a tak jej šéf společnosti English Electra pojmenoval právě po něm. V Perthu vystavený bombardér je verze Mk. 20 se sériovým číslem A84-230. Vyroben byl v Austrálii v roce 1955 a během své kariéry sloužil v barvách australského letectva v mnoha zemích australsko-asijského regionu.
V místním muzeu nesmí samozřejmě scházet Supermarine Spitfire, legendární stíhací letoun druhé světové války, jehož ladné křivky jsou známé snad všem. Zde je zastoupen ve verzi Mark 22, která je jednou z posledních v rámci vývojové řady slavného stroje. Vychází z řady Mark 21. Vedle Velké Británie sloužil Spitfire verze Mark 22 v egyptském či syrském letectvu. Vystavený kus (registrace PK481) vstoupil do služby u RAF v září 1945 a sloužil zde po dobu osmi následujících let.
A co dál? Pokud máte čas (a dostatečné zásoby tekutin v případě, že muzeum navštívíte v letním období podobně jako já), neztrácejte jej. V muzeu je toho k vidění ještě o mnoho více. Každá část je věnovaná určité časové epoše – můžete zde nalézt historické artefakty z období druhé světové války (a to rovnou několika válčících stran), z prapočátků letectví nebo teprve nedávného období. Dále třeba mnoho přístrojů pro řízení civilní letecké dopravy, řadu pohonných jednotek či další letecké techniky. Anebo třeba Link Trainer, slavný letecký simulátor.
Link Trainer (jeho exempláře se nacházejí dokonce na více místech v Austrálii, ale prohlédnout si jej můžete také třeba ve vojenském leteckém muzeu v pražských Kbelích) nebo také „Blue box“ či „Pilot Trainer“, byl jedním z první leteckých simulátorů, které v období 30. až 50. let minulého století produkovaly Spojené státy americké. Za jeho vznikem stál Ed Link, newyorský businessman s neotřelou láskou k létání. Trenažér pomáhal začínajícím pilotům osvojit si létání pouze podle přístrojů a během jeho fungování jej využilo více než půl milionů letců. Je zajímavé, že šlo například také o německé, japonské či sovětské piloty, jelikož před válkou byl simulátor prodán do mnoha zemí po celém světě.
Pokud se nenabažíte pouhým okem či letmým dotekem, nabízí muzeum i separátní prohlídky konkrétních letounů (za zvláštní poplatek). Můžete tak například navštívit interiér zmíněného Lancasteru či Dakoty. Anebo třeba rovnou obě letadla za zvýhodněnou cenu. Jakousi třešničku na dortu pak představuje kombinace fyzické návštěvy zmíněných letadel a virtuální reality. Ta vás třeba v případě Lancasteru vezme na jednu z nočních bombardovacích misí nad Evropu. Na půl hodiny se tak doslova vrátíte do minulosti a stanete se členem osádky slavného bombardéru v řadách RAF. Poletíte ze základny ve Velké Británie přímo do srdce okupovaného kontinentu a budete čelit protiletecké obraně nacistického Německa.
Muzeum jistě stojí za návštěvu. Je dobře dostupné automobilem i městskou hromadou dopravou a vstupné není nijak závratné. Při odchodu rozhodně doporučuji neminout i malý obchůdek, který nabízí všemožné letecké artefakty, letecké hračky, modely a tak podobně.
TOP MÍSTO PRO TURISTY: Letecké muzeum v Perthu je vskutku oblíbeným místem. Jako důkaz může posloužit také třeba umístění v rámci soutěže „2024 Perth Airport WA Tourism Awards“, jedné z nejprestižnějších turistických anket. Právě v loňském roce se muzeum dostalo až mezi finalisty, čímž potvrdilo správný přístup nejen k edukaci mladé generace, ale také k osvětě a připomínání hrdinství vojenských pilotů či upomínání historie západoaustralského letectví.
