Padesát sekund na vše
Manévr se uskutečnil na 2,5 kilometru dlouhém úseku tratě u tureckého města Afyonkarahisar. Nákladní vlak jel maximální provozní rychlostí 120 km/h. Costa měl pouhých 50 sekund na přiblížení, srovnání rychlosti, dosednutí i opětovný vzlet.
Aby byl schopen synchronizovat svůj letoun s pohybující se soupravou, musel zpomalit až na 87 km/h – tedy na hranici minimální ovladatelnosti. Standardní přistávací rychlost typu Zivko Edge 540 přitom činí přibližně 148 km/h a cestovní rychlost dosahuje až 370 km/h. Pilot tak operoval hluboko mimo běžný provozní režim.
Rozhodovaly centimetry.
Přistání prakticky „naslepo“
Finální fáze přiblížení představovala nejnáročnější část celého projektu. V důsledku zvednuté přídě při nízkorychlostním letu pilot prakticky neviděl na přistávací plochu. Orientace probíhala podle předem nacvičeného časování, periferní reference a přesné synchronizace s vlakem.
Další komplikací bylo proudění nad soupravou. Pohybující se vlak vytvářel výrazné turbulence a nestabilní víry nad kontejnery, což vyžadovalo nepřetržité korekce v podélné i příčné ose. Letoun se při přiblížení z jihovýchodu na severozápad musel přesně sladit se směrem i rychlostí vlaku.
Všechna tři kola dosedla na devátý kontejner. Jakákoli odchylka o několik centimetrů by znamenala minutí úzké přistávací plochy.
„Nejkritičtějším aspektem bylo zarovnání s vlakem – přesnost musela být absolutní. Při takovém projektu není prostor pro emoce,“ uvedl letecký konzultant Filippo Barbero.
Okamžitý přechod do vertikály
Po krátké stabilizaci na minimální rychlosti Costa plynule přidal výkon a z téhož kontejneru přešel do kolmé stoupavé fáze. Tím dokončil unikátní sekvenci, která nemá v historii obdoby.
„Byl to jeden z nejnáročnějších projektů mé kariéry. Největší výzvou bylo naučit se přistát naslepo na malé pohyblivé ploše a spoléhat výhradně na vlastní schopnosti,“ uvedl Costa. Projekt podle něj symbolicky propojuje nejstarší formy motorové dopravy s moderní leteckou technikou.
Bez zásadních konstrukčních úprav
Costa letěl na akrobatickém speciálu Zivko Edge 540 o výkonu 400 koní. Letoun neprošel zásadní přestavbou, byl však optimalizován pro nízkorychlostní let pomocí aerodynamických úprav.
Příprava zahrnovala měsíce simulací a analýz proudění nad pohybující se soupravou. Součástí tréninku byl i specializovaný kognitivní program v Red Bull Athlete Performance Centre v rakouském Thalgau zaměřený na časování a reakční přesnost. Synchronizaci s pohybující se platformou Costa testoval také v chorvatské Pule ve spolupráci se společností Rimac Automobili.
Navázání na Tunnel Pass
Projekt Train Landing navazuje na Costův výkon z roku 2021, kdy jako první pilot na světě prolétl dvěma dálničními tunely u Istanbulu (projekt Tunnel Pass). Právě tehdy začal uvažovat o dalších projektech posouvajících hranice řízeného letu v nestandardních podmínkách.
Dario Costa patří mezi nejrespektovanější akrobatické piloty současnosti. Na kontě má více než 20 světových prvenství, pět Guinnessových rekordů a jako první Ital zvítězil v sérii Red Bull Air Race. Je rovněž držitelem ocenění Bob Hoover Freedom of Flight Award.
Zdroj: Red Bull, Nedori