Přelomovou proto, že jejich let byl první výpravou mimo ochranou náruč Země od prosince 1972, kdy skončila série předchozích amerických misí programu Apollo procházkou Gene Cernana a geologa Harrisona Schmitta pro kráteru Taurus-Littrow z Apolla 17.
Vše způsobil Gagarin
Datum 1. dubna 2026, kdy mise Artemis 2 po téměř tříletých odkladech (tak dlouho posádka na strat čekala) tak bude zapsán do historie kosmických letů, stejně jako 21. červenec 1969, kdy na Měsíc poprvé vstoupila noha člověka, Neila Armstronga. Stejně, jako jméno ruského pilota Jurije Gagarina, jehož start jako prvního člověka do vesmíru si 12. dubna připomínáme už po 65.
Právě Gagarinův let byl pak důvodem, že tehdejší americký prezident John F. Kennedy vyhlásil v květnu téhož roku 1961 prestižní projekt Man on the Moon, později pokřtěný po antickém bohu Slunce Apollonovi. Ten měl dokázat – a také dokázal – technologickou převahu Spojených států nad tehdejším Sovětským svazem.
Sověti nikdy na Měsíc neletěli a v současné době se Ruské federaci o podobném projektu jako je Artemis může jen zdát.
Jméno dvojčete Apollona, bohyně Měsíce Artemis, dnes nese program, vyhlášený za prvního prezidentského období Donalda Trumpa. Na počátku svého druhého prezidentování se sice Trump nechal jistým Elonem Muskem nadchnout myšlenkou letu na Mars, ale jak se ukázalo ani ne po roce, bez pobytu na Měsíci to nepůjde. Ovšem objevil se jiný soupeř, než SSSR – ČLR, neb Čínská lidová republika. Ta totiž v roce 2029 oslaví 80. výročí svého vzniku a hrozí nebezpečí, že v té době přistanou na našem souputníku čínští tchajkonauti.
I proto je úspěšný oblet Měsíce misí Artemis 2 z hlediska současné kosmonautiky pro NASA a USA vůbec tak důležitý.
Sny let minulých spějí k realizaci
Nejde ani tak o to, že astronauti v Integrity oblétli Měsíc „jen“ po prosté „návratové dráze,“ že viděli matičku Zemi z takové dálky 406.771 kilometrů, kterou doposud žádný pozemšťan nepřekročil, že viděli její barevný kotouč zapadat a vycházet za Měsícem, že pořídili dech beroucí snímky Měsíce o objemu 175 gigabajtů, z nichž dosud bylo na Zemi zasláno jen asi 50 Gb, ale o prostý fakt, že se lidstvo po více jak padesátileté pauze konečně rozhodlo opustit oběžnou dráhu Země a vydat se do eufemisticky řečeno vzdáleného vesmíru.
Po vítězném tažení NASA v programu Apollo byly šance realizovat v podstatě to, o čem dnes NASA uvažuje či se to rýsuje v nových plánech administrátora Jareda Issacmana – vybudovat stálou základnu na Měsíci, zabydlet oběžnou dráhu komerčními orbitálními stanicemi místo chátrající ISS a ano, pak, snad ne až zase po 50 letech, se skutečně vydat na Mars.
Známý redaktor Mladé Fronty, nestor popularizace kosmonautiky, Karel Pacner, kdysi, v roce 1986, vydal knížku „Města v kosmu“ – tehdy v úžasném nákladu 30 000 výtisků. Ne, nebyla to dobrodružná sci-fi, ale analýza tehdejších představ o rozvoji kosmonautiky.
V kapitole „Úplně nový svět“ např. píše:
„Začátkem 21. století bude pracovat na výstavbě orbitálních elektráren, stálých orbitálních radioteleskopů a optických dalekohledů přes tisíc kosmonautů. Montéři budou žít na velkých základnách poblíže svých stanovišť… Vlastní činnost takřka všech aparatur na oběžné dráze bude probíhat automaticky. Člověk na jejich palubě by práci jenom rušil. Postačí jim pouze pravidelná údržba. O ni se budou starat specializovaní kosmonauti, žijící na létající ostrovech, vzdálených tisíce kilometrů…“
A o něco dále – k osidlování Měsíce:
„….Mnohem větší poklady nám nabízí Měsíc (p.s. než Antarktida) A proto budou příští generace z bohatství z našeho nebeského souseda vydatně těžit. Samozřejmě to nějakou dobu potrvá. Prvních dvacet, třicet let bude na Měsíci pobývat několik stovek výzkumníků. Nejdříve se lidé musí naučit na Měsíci žít…“
Takovéto představy o rozvoji kosmonautiky měl tehdy, 25 let po Gagarinovi nejen Karel Pacner, který si je samozřejmě nevycucal z prstu. Vycházel z představ odborných kruhů, nikoliv scifistů. Takovou budoucnost nám ovšem vykreslil např. slavný Kubrickův kultovní film podle námětu A. C. Clarka „Vesmírná Odysea 2001“ už z r. 1968.
Píši o tom proto, že mise, či program Artemis dává naději, že se sice kdysi nereálné sny nejen popularizátorů kosmonautiky začnou postupně realizovat. V aktualizované úpravě, s novými, tehdy neznámými technologiemi. Doba dozrála.
NASA má opět smělé plány. Jde jen o to, aby opět nebyla podfinancování, jak se o to, ku podivu, pokouší Trumpova administrativa. Jen abychom pak neříkali díky za Číňany. Obávám se, že nebýt jejich lunárního programu, návrat Američanů na Měsíc by mohl zase usnout.
Zdroje: Space, NASA, Space Flight Now
