Zhruba padesátka žen a mužů se rozdělila do dvou skupin. Naše započala krásný slunečný den v Centru leteckého výcviku (dále CLV), které je součástí LOM PRAHA, s.p. Ujal se nás ředitel pan Ing. Jaroslav Špaček. Ten zodpovídá za komplexní výcvik pilotů AČR, včetně provozu vrtulníkové flotily a simulačních center. Simulátory si ostatně účastníci mohli vyzkoušet a zapilotovat si L-39NG, Mil Mi-17 nebo En-480. To bych ale předbíhala.
Vznik CLV se datuje do r. 2004. Na zdejším letišti dříve sídlila 34. základna školního (poté speciálního) letectva, kde se školili piloti Univerzity obrany. CLV bylo zřízeno jako součást LOM PRAHA, s.p, aby převzalo výcvik českých vojenských pilotů. Zajišťuje základní, pokračující a taktický výcvik vojenských pilotů nejen pro české Vzdušné síly, ale jeho kapacity mohou využít i zahraniční piloti. Výcvikovou flotilu tvoří Zlíny Z-142C AF, které postupně dosluhují a jsou nahrazovány Zlíny Z-143 a Z-242, L-39C Albatros nahrazované L-39NG, L-410 Turbolet a vrtulníky Enstrom 480B-G a Mil Mi-17. V současné době jsou vrtulníky přesunuty na letiště do Přerova, neboť do Pardubic byly z důvodu modernizace čáslavské základny přemístěny Gripeny.
Pod státní podnik LOM PRAHA spadá ještě dceřiná společnost VR Group, a.s., zabývající se simulátory. Ty se zde v CLV využívají hlavně pro nácviky nouzových postupů.
Výcvikem projde ročně 120-140 pilotů pouze z AČR plus další z řad zahraničních pilotů. Zajímalo nás, zda se výcviku účastní i ženy, dle Ing. Špačka v ročníku tvořeném obvykle 15 žáky bývají zpravidla 1-2 dívky.
Žáci se mohou rozhodnout na začátku studia, zda chtějí být piloty vrtulníku (pak zahajují výcvik přímo na vrtulnících Enstrom 480) anebo jsou následně rozděleni ve 2. ročníku po výcviku na Z-142 dle požadavků AČR na taktické, dopravní či vrtulníkové piloty. Při základním výcviku na Z-142 se tato skupina seznámí i se základy akrobacie. Následuje pokračovací výcvik na jednotlivých typech dle budoucího určení pilotů. O žáky se stará 11 instruktorů pro vrtulníky a 14 pro letadla. Nálet instruktora vrtulníku za rok je i více jak 300 hodin, u letadel pak 150-250 h/rok.
Osazenstvo CLV tvoří jak piloti, tak technický a pozemní personál.
Pojďme se teď přesunout na stojánku s průvodcem Janem Vanickým. Letiště v Pardubicích má smíšený vojenský a civilní provoz. Spravuje jej Vojenská správa letiště. Civilní provoz spočívá zejména v charterových letech, kterých bývá do deseti denně. Vzhledem k letecké flotile je k dispozici jak AVGAS, tak letecký petrolej.
Při výkladu jsme pozorovali probíhající výcvik žáků na Zlínech Z-142 i L-39NG. Byl to opravdu krásný pohled na plochu, kde vedle sebe v jednu chvíli stály Zlíny Z-142, L-39NG a Let L-410 Turbolet. Dokonce zrovna přistála i CASA C-295.
Prohlédli jsme si také hangár údržby, kde probíhá veškerý servis používané letecké techniky až do úrovně generálních oprav – ty poté zajišťují výrobci nebo LOM PRAHA, s.p.
Zblízka jsme mohli obdivovat Mi-17 (byť zrovna bez pětilistého rotoru o průměru 21 m), ale i dva Enstromy a L-39NG.
Následoval přesun do ERA, a.s., kde se obě skupiny vystřídaly. V pauze na oběd Marta Guthová, předsedkyně spolku Ženy v letectví, seznámila přítomné s uplynulými akcemi i plány do budoucna. Pro čtenáře bude jistě zajímavá informace o tom, že v příštím roce proběhne druhý ročník úspěšné akce Na palubě budoucnosti v termínu 2.-4. 4. 2027. (Odkaz na článek o letošním ročníku zde)
Poté se slova ujal pan Milan Starý (Marketing Manager) a seznámil přítomné jak s historií, tak současností ryze české firmy ERA (člen skupiny OMNIPOL), zabývající se vývojem, výrobou a implementací multilateračních systémů a technologií pro sledování a rozpoznávání cílů na multistatickém principu. ERA navázala na vývoj originální české technologie v oblasti pasivní radiolokace, která vznikla v šedesátých letech minulého století. V České republice tyto technologie využívá jak AČR, tak civilní řízení letového provozu. Zajímavostí je, že v Pardubicích je soustředěna většina radiolokačního průmyslu ČR, v němž ERA reprezentuje právě pasivní radiolokaci. Své civilní systémy dodala do více než 70 zemí světa.
Mezi světové úspěchy určitě patří pasivní středně-dosahový přehledový senzor kategorie PET (Passive ESM Tracker) určený pro potřeby protivzdušné obrany a elektronického boje – VERA-NG. Je využíván pro detekci, sledování a identifikaci pozemních, vzdušných i námořních cílů.
Nedávným přírůstkem do rodiny pasivních sledovacích systémů ERA je daleko-dosahový systém využívající směroměrného principu (Direction Finding), který vidí cíle i za horizontem (Over The Horizon), ve své druhé generaci nazvaný PLESS.
Určitě jste také slyšeli něco o SQUIDech – ano, takové ty „bobíky“ na vozidlech pohybujících se po letištních plochách. Díky vysílání své GNSS polohy a tedy i polohy vozidla, na kterém se nacházejí, výrazně zvyšují bezpečnost provozu na letištích. Jsou viditelné i na Flight Radaru.
Taky už vám z těch technických údajů jde hlava kolem? Mně ano. Pojďme se tedy podívat, na co firma klade důraz kromě vývoje a výroby? Určitě to je péče o své zákazníky, zaměstnance, a také je nedílnou součástí místa, kde působí. Dlouhodobě podporuje charitativní projekty, vzdělávání, kulturní a sportovní aktivity v Pardubicích.
Budova, ve které v současné době ERA, a.s. sídlí, vznikla na „zelené louce“ a od r. 2017 slouží svému účelu. Zajímavostí je použití materiálů z nejrůznějších koutů světa, ať už vápence z Dolomit, švédského dřeva, brazilského křišťálu nebo třeba labradoritu z Angoly. Proč? Odpověď už jsem zmínila – zákazníky této firmy naleznete po celém světě.
Dlužím ještě odpověď na to, proč mám v nadpisu uvedenu TAMARU. V areálu firmy ERA, a.s. je totiž možné vidět její anténní jednotku a srovnat tak, jak se díky technologiím zmenšuje velikost pasivních radiolokačních zařízení.
Děkuji zmíněným společnostem a Ženám v letectví, z.s. za pozvání a velmi zajímavé exkurze.
