Den letiště Letňany 2026, od země až do oblak

Už od středy dobrovolníci pomáhali se stavěním plotů a dalšími pracemi, aby v sobotu 5. 9. 2026 mohli první návštěvníci projít branou více jak 100 let starého letiště a užít si pohodový den se vším všudy. Hned za vstupem proudících cca 20 000 příchozích vítal na statické stojánce letoun Aero L-29 Delfín.  

Dělo se toho opravdu hodně, v tomto textu tedy zpočátku nastíním, co bylo k vidění, následovat bude několik povídání, ve kterých přiblížím jedno letadlo (zatím můžete tipovat, které), pozemní program a na závěr se zeptám na pár věcí organizátorů. Pojďme na to. 

Když jsem na začátku napsala „se vším všudy,“ znamená to i s bohatým pozemním programem, v němž se předvedly namátkou složky PČR včetně jízdní policie či ukázky zadržení pachatele.   

K vidění byly stánky partnerů a vystavovatelů, jako např. LOM PRAHA s.p., Avia Propeller s.r.o., Avio Aero, AeroPrague, DSA Aviation Company, Československá obec legionářská (dovezli houfnici i s tahačem) a Klub vojenské historie, Čeští RAFáci a mnozí další. 

Symboliku vlčích máků známe asi všichni, a tak jsem se zastavila u stánku Agentury pro podporu válečných veteránů Ministerstva obrany, kde mi kontaktní pracovník prap. Bc. Michal Novotný řekl víc: 

„Metodicky spadáme pod Odbor pro válečné veterány a válečné hroby, jehož součástí je také oddělení péče a podpory. Odbor spravuje i Vojenský fond solidarity, který je hlavním finančním nástrojem pomoci. Agentura se stará o válečné veterány v tíživé životní situaci, ať už zdravotní, psychické, sociální či finanční. 

Mou náplní práce je být prvním kontaktem s válečným veteránem v terénu. Kdo je válečným veteránem definuje Zákon č. 170/2002 Sb., Zákon o válečných veteránech, §3. Slovo veterán někdy evokuje starého člověka, ale tak to vůbec není.“ 

Při procházení diváckou částí se nedal přehlédnout model eVTOL u stánku VZLU Aerospace, a.s. Generálního ředitele Ing. Josefa Kašpara, FEng. jsem se zeptala, proč vůbec firma je součástí Dne letiště Letňany 2026 (dále DLL):  

„Cítíme se regionálními patrioty, protože máme v Letňanech sídlo a jsou zde soustředěny veškeré naše aktivity, proto nám přišlo logické letectví podpořit, navíc na místě, kde před více jak 100 lety začalo. Model, který Vás zaujal, je velmi specifický model letounu v měřítku 1:4. Jde o bezpilotní letoun s překlopným křídlem. Cílem je uvézt na palubě 4 cestující nebo 400 kg nákladu. Na modelu testujeme všechny fyzikální zákonitosti, navigaci apod., protože provádět stejné testy v měřítku 1:1 by bylo finančně velmi náročné (bavíme se řádově o miliardě korun). Tento model je plně elektrický, u vrtulí jsou elektromotory, v trupu baterie, nicméně pro skutečnou velikost je určen pohon hybridní. Pro vzlet a přistání bude mít kromě baterií ještě malý proudový motor dodávající okamžitou energii potřebnou v určitých fázích letu. Letoun bude vážit více jak 2,5 t, takže jej ve vzduchu hned tak něco nerozhodí. 

Vystavujeme zde též družici, protože se věnujeme nejen letectví, ale i kosmonautice. Snažíme se propagovat vesmírné aktivity ČR, protože rok od roku stoupají, začíná u nás vznikat kosmický průmysl, a VZLU Aerospace je leaderem v této oblasti. Designovali jsme několik družic, které již byly v kosmu, teď momentálně máme ve vesmíru jednu, která pozoruje Zemi a pořizuje snímky. Připravujeme další čtyři, jež ji budou v nadcházejících letech následovat. Vesmírný program je špičkou a zároveň jakousi nadstavbou letectví, protože při navrhování prostředků ve vesmíru potřebujete určité penzum znalostí, které vzniká u leteckých inženýrů.“ 

Ze stánku máte výhled na ranvej, na jaké letadlo jste se dnes těšil nejvíc? 

„To je strašná otázka, když milujete letadla,“ směje se. „Těším se na všechna. Jsou tu letadla, která u nás ve VZLU před více jak 50 lety vznikala a je hezké vidět, že pořád existují. Každé je něčím specifické. L-200 Morava je nejkrásnější československé letadlo. Kdyby se mu dal nový modernější ráz a začalo se znovu vyrábět, to by bylo něco! Třeba se tak jednou stane.“ 

Nedaleko předchozího stánku jsem potkala Lenku Raškovou, Communications Specialist Avio Aero Praha a položila jsem jí stejnou otázku, tedy proč je její firma na DLL? 

„Moc rádi podpoříme našeho souseda, letiště Letňany, aby mohlo pořádat tuto skvělou leteckou akci. S letňanským letištěm jsme úspěšně spolupracovali už v minulosti, několikrát jsme organizovali firemní grilování v jejich hangáru, líbí se nám tady a vzájemná spolupráce perfektně funguje. 

Návštěvníkům zde ukážeme, jak vypadá letecký motor, a to konkrétně turbovrtulový motor série H. Létal např. na verzi Čmeláka Z-37, který se tu dnes taky objeví." 

Na jaké letadlo se nejvíc těšíš Ty? 

„Asi na L-39 Albatros, které teď zrovna končily svou leteckou éru a jeden z nich zamířil do VHU ve Kbelích.“ 

K letadlům neodmyslitelně patří vrtule a ty si návštěvníci mohli zevrubně prohlédnout v expozici Avia Propeller s.r.o. Generální ředitel Martin Matyska nám také přiblížil, proč jsou zde: 

„Podporujeme české letectví a jsme rádi za podobné akce. Naše firma sídlí 5 minut pěší chůze od letiště, těší nás, že tady  můžeme být a ukázat vrtule a regulátory otáček.“ 

 Co nejvíc zajímá návštěvníky? 

„Rádi se dívají do řezů, ptají se, z čeho je vrtule vyrobená, jak funguje, kolik váží, kde se používá. Děti mají neuvěřitelné znalosti, mnohem větší než já a občas nás ony nebo dospělí i zaskočí.“ 

Jaké z letadel, která zde budou, je Vaší srdcovkou? 

„L-200 Morava.“ 

Když už jsme zmínili děti, spousta jich byla k vidění u expozice Pohotovostního a eskortního oddělení PČR. Není divu, prohlédnout si mohly jak transportní vozidlo pro přepravu zadržených osob, tak vybavení policistů. 

Co všechno se zde návštěvníci mohou dozvědět prozradil pprap. Smahel, který pracuje na Pohotovostním a eskortním oddělení krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy ve funkci Dozorčí služby (tj. vedoucí směny, který zodpovídá za podřízené v průběhu výkonu služby provádění eskort a obstarávání potřeb a ochrany lidí v rámci cel předběžných zadržení): 

„Oddělení je v rámci výkonu služby PČR poněkud specifické. Vysvětlujeme naši práci, která se týká eskort zadržených osob, staráme se o převozy, eskorty a nebezpečné eskorty pachatelů. Ukazujeme techniku, kterou používáme při zabezpečení situací k eskortám. V minulosti jsme mívali dynamické ukázky, v letošním roce nikoli.“ 

Návštěvníci si mohou prohlédnout vozidlo sloužící k eskortám, čím je specifické? 

„Jedná se o komorové vozidlo s odděleným prostorem pro doprovod, může převážet až 4 zadržené osoby současně. Počet eskortujících policistů musí být vyšší než přepravovaných zadržených, tj. např. při převozu 2 zadržených jedou nejméně 3 policisté, v ideálním případě čtyři. Přepravované osoby mohou být fixovány k sedadlu kromě bezpečnostních pásů i řetězem s uchycením k opasku či poutům.“ 

Počasí vyšlo hezky, co se teploty a srážek týká, zato vítr piloty potrápil a program se tedy průběžně měnil. Nepřiletěl slibovaný MiG-15, k vidění ale byly další skvosty, jako např. Piaggio FW P-149D, Tom-8 (VZLU, letoun, který měl nahradit C-11, ale nakonec zůstalo jen u prototypu), Piper Cuby, North American AT-6 Harvard, North American T-28B Trojan, Let C-11, Zlíny Z-326M, Z-142CAF či Z-526, Mil Mi-2, Mi-17, Let Z-37 Čmelák, Let L-200 Morava, Fieseler Fi 156 Storch, Enstrom 480, Bell 412 PČR,  Junkers A50 Junior, Aero C-104, Zlín Z-381 („Basa“), Let L-13 Blaník a další. Nepřehlédnutelné byly také dva Stinsony, švýcarský Vultee V-77 Reliant N60058 a český Stinson AT 19B/Reliant Mk.III. 

Dorazila příbramská stopětka OK-DVG (Zlín Z-126), letoun zajímavý tím, že jeho drak byl vyroben v srpnu r. 1950 a je to nejstarší dochovaný a létající Trenér na světě. I jeho čas se, bohužel, pomalu krátí, zatím jej ale stále můžeme potkat na obloze i na některých leteckých akcích. 

Premiéru si ve skupině odbyla „Dlouhonosá Dora“, Zlín Z-326A na slotu skupiny Trenér Box, který se poté přesunul na letecký den do Křižanova, stejně jako Martin Šonka v Extře 300SR. 

S větrem si bravurně poradili i piloti modelů z Czech Plane Show a předvedli krásnou skupinovou slétanost 3 letadel včetně akrobacie.  

Program už tradičně skvěle komentoval Mgr. Michal Beran, který si pokaždé pečlivě připravuje poznámky k jednotlivým ukázkám.  

Co by to bylo za povídání o leteckém dni bez zajímavostí o nějakém letadle, viďte? Vybrala jsem si tentokrát to, které je od roku 2016 součástí Classic Trainers v Hangáru 3 (Plzeň-Líně). Perfektním průvodcem nám bude Ing. Adolf Valášek:

„Na DLL jsme přiletěli se Stinsonem Reliant, vojenská verze AT19 („advanced trainer“), který sloužil pro pokračovací výcvik navigace, komunikace apod. Létal na ostrově Trinidad v 752. cvičné squadroně, kde nalétal cca 700 hodin.“ 

Jak jste se seznámili? 

„To je zajímavá historie. Nelétám dlouho, teprve 12 let, éro je tady 10 let. Přemýšleli jsme, jaké letadlo pořídit do Classic Trainers – aby to bylo neokoukané, ale hodné letadlo, aby mělo rozumný americký motor, na který jsou k sehnání díly a servis a mělo mít spojitost s československou historií. Předchůdce tohoto éra měl Baťa, pořídil jej v r. 1933. Kdysi někdo  napsal, že měl verzi 10C a od té doby tuto informaci všichni přejali. V registrech Luftwafe se mi jej však podařilo dohledat. Když mu jej Němci zrekvírovali, neslo označení D-CATP. Protože Němci mají v záznamech pořádek, našel jsem na konci výrobní číslo a podle něj jsem pak v amerických registrech firmy Stinson nalezl, co měl Baťa skutečně za letadlo. Byla to verze Mk6 a všichni, kdo bezhlavě opisují, by si údaj měli opravit,“ usmívá se. 

Kde sis dohledával informace o letadle, které jsi plánoval pořídit? 

„V tomto jsem měl situaci hodně ulehčenou. Éro jsem koupil od nadšence a šéfa Stinson klubu, Randyho Phillipse z Minnesoty. Znám od něj i historii, jak ke Stinsonu přišel on. Koupil projekt, rozebraný šrot, a že si letoun postaví. Neměl ale žádné fotky ani podklady, tak odletěl do Texasu, kde byl jeden Stinson po generálce, aby měl nějaký vzor. Majitel se ho po nafocení zeptal, zda si nechce zalétat. Zalétali si a Randy z toho celou noc nespal. Ráno zavolal majiteli a na druhé straně, aniž by stačil cokoli říct, se ozvalo: „Ty ho chceš, že jo?“ Koupil jej a byl to tenhle náš kousek.  20 let s ním v Minnesotě létal. Mezitím si postavil druhého Relianta, jenže ten měl problém s motorem a potřeboval generálku. V průběhu se Randy rozhodl a původní stroj nabídl k prodeji. Měl k němu náhradní díly i spoustu leteckých fotek. Mám kupříkladu snímek z doby, kdy létal ve službě na Trinidadu. Na trupu měl jako perutní značku velké písmeno „D“, jinak je v původním stavu. Zdánlivě na něj nepatří namalovaná figurka. Plzeňák Karel Pavlík, který létal jako stíhač v Anglii u 313. Perutě RAF, dělal malůvky na letadla a my všichni v Classic Trainers jsme si je na éra dali na jeho počest. Švýcarský Stinson stojící vedle nás na stojánce, který byl nasazený služebně v Indii, má na trupu originální krásku. 

Kromě válečných let 1944-1945 mám veškeré údaje o tomto konkrétním kusu, kdo ho zalétával, jaké měl problémy, tlaky, vlastním dokonce i kopii původní kupní faktury na cca 22 000 dolarů. Pak mám odhad ceny, když se letadlo prodávalo do civilu za částku 1500 dolarů, nalítáno v té době mělo 700 h.“ 

Jaké to je, vidět zde na ploše dva Stinsony vedle sebe? 

„My se vidíme poprvé. Sháněl jsem dlouho kontakt na pilota ze Švýcarska, protože jsem věděl, že tam tohle éro existuje. Nereagoval na maily (později jsem zjistil, že ze zdravotních důvodů), ozval se až před tímto leteckým dnem. Skamarádili jsme se předevčírem, přiletěl za mnou do Plzně, prolezli jsme spolu plzeňské hospody,“ směje se, „a pak jsme dorazili sem do Letňan.“ 

Kolik je na světě Stinsonů? 

„Dá se to zjistit poměrně přesně dle registrů. Ve vojenské verzi bylo postaveno 500 kusů, z nichž jich je po 80 letech v registrech stále stovka. Pouze 6 kusů je ale v původním vojenském provedení. Z nich je náš nejstarší létající kus na světě, má výrobní číslo 004. Dvojka, ale civilní, existuje kdesi v Argentině, o ní nemáme žádné informace. Tento druhý, švýcarský zde v Letňanech, je pozdějšího data výroby a ve válce letěl oficiálně jen jednou, po válce byl prodán do soukromých rukou. Můj odlétal cca 700 hod ve válce, do r. 1966 měl nalétáno 1300 hodin, pak měl menší havárii při přistání a byl na 30 let odstaven. V r. 1996 prošel generálkou, od té doby nalétal něco přes 400 hodin. Já na něm mám kolem 100 hodin.  

Shodou špatných náhod se bohužel povedlo v servisu poškodit motor, takže musel na generálku do Ameriky a od ní zatím nalétal 30 hodin. Jde o hvězdicový Lycoming, což je poměrně slušný motor, ale hlavně jsou na něj pořád ještě relativně levné náhradní díly a 2 firmy na světě stále dělají generální opravy, což byl hodně důležitý rozhodovací faktor před pořízením.“ 

Jaké je letadlo na pilotáž? 

„Má velmi příjemné letové vlastnosti. Radim Vojta a Jan Honzek Stinsona testovali do krajních možností a byli příjemně překvapeni, co všechno si nechal líbit hlavně díky abnormálně tlustému profilu křídla. Během normálního letu se dá řídit pohodlně dvěma prsty, jen při ostřejších obratech se musí do řízení víc zabrat. Baťa se Stinsonem létal po celé Evropě k plné spokojenosti. Po třech letech, během nichž nalétal kolem 800 hodin, a teprve po zkušenosti s ním pořídil Lockheed Electru. V knize Za obchodem kolem světa jeho šéfpilot o Stinsonu dokonce píše. Zajímavostí bylo, že tohle éro tenkrát i přes 100% dovozní daň vyšlo levněji než naše letadla. 

Stinson je jedním z prvních letadel ve své kategorii, které mělo přistávací klapky, dokonce ovládané vakuem, stačí mu díky tomu na vzlet i přistání 350 m. Klapky mají polohu pouze otevřené nebo zavřené, ale Stinson přistává pěkně i bez nich. 

Mimochodem, víte, proč máme na letišti heslo: „To není rozbité, to je britské?“ Letadlo má totiž všechno obráceně, než je zvykem. U běžných letounů je poloha zapnout dopředu, vypnout dozadu. Tady naopak. Plná směs je dozadu. To je docela nebezpečná věc, když je člověk zvyklý na opak, je třeba si hlavně zpočátku dávat velký pozor. Zajímavé je, že má západku, která automaticky při stahování plynu zajistí bohatou směs.“ 

Zaujalo mě dřevěné obložení dveří. 

„Letadlo je celokovové, má pouze dřevěné dveře a překližkovou podlahu. Proti civilní verzi je konstrukce zesílená a na rozdíl od ní nemá druhé dveře, byť příprava na ně je patrná. Prázdná hmotnost je 1384 kg, MTOW 2093 kg, maximální rychlost přes 300 km/h, cestovní kolem 200 km/h. V křídle je ručně přepínatelná nádrž na 2x140 l benzínu, spotřeba je kolem 60 l/h.  

Přední boční okno je stahovací, což je fajn třeba při pojíždění v horku. Za letu samozřejmě musí být zavřené, neodolalo by tlaku. Boční posuvná okna mohou být naopak během letu otevřená, ideální na focení. 

Tento typ v civilní verzi používala také americká pošta. Posádku tvořili 3 lidé, v trupu byla v podlaze díra, dole výsuvný hák, na který nabírali za letu balíky, zavěšené na hrazdách, podobných rugbyovým. Udělali průlet, sebrali náklad a po cestě rovnou jeden z nich zásilky třídil. Denně prý zvládli odbavit 300-500 pošt. Jak vypadala letecká přeprava pošty se dá dohledat na pár videích na YouTube.  

V podlahách je topení a nahoře větrání, které lze nasměrovat dle potřeby. Letadlo má noční osvětlení, protože mělo veškerou výbavu pro létání bez vidu. Přístroje jsou díky němu modře osvětlené a neoslňují. Stinson má dvoje přístroje, pitotka vypadá na první pohled trochu komicky, protože nahoře má dynamiku a dvě statiky – zadní přístroje mají svou vlastní statiku. 

Pro noční přílety na letiště sloužila světelná identifikace, po namačkání kódu se tlačítkem ovládala 3 světla. Kromě toho má éro vyklápěcí světelný reflektor. 

Vzadu byla velká kamera s automatem, kde se nastavovala rychlost snímkování. 

Další specialitou na palubě jsou britské hodiny. Na jednu otočku mají 24 hodin, půlnoc je nahoře, poledne dole, takže stejně nikdy na první pohled nepoznáte, kolik zrovna je," směje se. 

Co bys řekl na závěr našeho povídání? 

"Eddie Stinson založil v r. 1925 Stinson Aircraft Syndicate. Jeho babička byla Indiánka z kmene Siouxů a já mám k dispozici fotku, jak rodina z její strany přijela s čelenkami na koních navštívit vnuka na letiště.  

Bohužel přišel v r. 1932 ve 38 letech o život při nouzovém přistání, když došlo palivo, a letadlo trefilo při přistání stožár s vlajkou. Jeden z cestujících nebyl připoutaný, přeletěl do kabiny a Eddieho přirazil na řízení. Způsobil mu tím vnitřní zranění, kvůli kterému v nemocnici vykrvácel. Byl to velmi zkušený pilot, který už v té době měl nalétáno kolem 16 000 hodin." 

Měsíce příprav skončily, den se překulil do noci, návštěvníci dávno odešli a já se v hangáru ptám ředitele LKLT Roberta Skribuckého a referentky provozovatele letiště Ing. Mileny Mikelové, DiS. na jejich dojmy. 

Jak letošní akce proběhla z pohledu ředitele letiště? 

Robert: „Proběhla skvěle. Měli jsme perfektní tým včetně mnoha zapálených dobrovolníků od letadel. Kromě jednoho výpadku v programu, což byl MiG-15, který se nedostavil z technických důvodů, vyšlo všechno, jak letadla, tak pozemní ukázky krásně, bezpečně, bez zranění či jakýchkoli přešlapů. Je vidět, že organizační tým je akci od akce víc sehraný, takže jsme nemuseli fungovat ve stresu do rána do večera a den si užili i my jako organizátoři. 

Chci poděkovat organizačnímu týmu, partnerům a celému osazenstvu letiště za úsilí, snahu a spoustu volného času, který věnovali nad rámec své pracovní náplně proto, aby si dnešní den mohli vychutnat nejen návštěvníci, ale i piloti a celé letiště. 

Rád bych ještě podotknul, že jako městské letiště nemůžeme pořádat klasické letecké dny, na jaké jsou diváci zvyklí z jiných letišť. Náš Den letiště je brán spíš jako slet pilotů na základě předem dané tématiky, ke kterému pouštíme veřejnost. Piloti přiletí, předvedou svá letadla v klidu a pohodě, a nejen proto nemáme na minuty přesně stanovený letový program. Interně samozřejmě známe předpokládané časy příletů nebo odletů, ale operativně se mohou měnit. Dnes také vzhledem k počasí letadla létala především podle svých limitů s ohledem na vítr, proto ty občasné změny. 

Letošní den nesl podtitul Trainer Legends a pomalu přemýšlíme nad tématem dalšího. Zde je prostor pro čtenáře – napište nám, co byste za 2 roky v Letňanech rádi viděli, jaké téma." 

Zrovna MiG-15 byl hodně očekávaný, zaznamenali jste mezi diváky nějaké reakce na jeho absenci? 

Robert: „Ano, diváci reagovali hodně, někteří byli smutní, jiní naštvaní, nicméně vstupné nevracíme, protože vstup byl zdarma,“ směje se. „MiG-15 snad přivítáme na nějaké další akci, třeba v r. 2028. Bohužel nejdříve nepřiletěl z technických důvodů a poté už měl jiný program na jiném letišti. Dvouletý interval nám připadá jako rozumný kvůli organizaci i financím. Letiště akci dotuje, sponzoři nám pomáhají velkými částkami, abychom ji mohli uskutečnit, takže se vždy jeden rok musíme nadechnout, abychom v tom dalším mohli předvést opět parádní program ve vysoké kvalitě.“ 

Mileno, jak ses k organizaci DLL dostala Ty a co jsi měla na starosti? 

Milena: „Na akci se podílím poprvé. Z kamarádství s Robertem vznikla velmi dobrá pracovní spolupráce, kterou stavíme na důvěře. Je to moc fajn a do akcí se to potom promítne. 

Primárně jsem měla na starosti dobrovolníky, fotografy a zástupce médií, organizační věci kolem stánků, orientačních cedulí a značení plus prodej merche. 

Za sebe jsem opravdu ráda, že jsme do akce šli, podařila se nám výborně zorganizovat, tým lidí fungoval nad očekávání dobře. Co mě mrzelo bylo, že někteří dobrovolníci se přihlásili a pak den předem účast zrušili, což je pro provoz dost náročné.“ 

Jak se dařilo získávat dobrovolníky a odkud? 

Milena: „Dobrovolníky jsme získávali především z řad studentů v oblasti letectví, tj. SOŠ civilního letectví na Ruzyni a SPŠD Masná. Poptávali jsme pomocníky také z letňanského aeroklubu a přihlásili se i naši kamarádi. Tým byl široký, pomocnou ruku nabídlo kolem 70 lidí. Na starosti měli úplně všechno od stavění plotů přes výpomoc na stánku, prodej merche, předávání pásek na ruku a triček, stavění stánků pořadatelů i úklid. 

Fungovali jsme velmi dobře přes WhatsAppovou skupinu, dobrovolníci měli vysílačky, byli jsme rozděleni do týmů – organizační, handling, technika a security tým.“ 

Stihli jste vůbec sledovat nějaké pozemní nebo letové ukázky? 

Milena: „Musím říct, že spíš letové ukázky, které jsem víc slyšela než viděla, věnovala jsem se organizaci akce.“ 

Robert: „Oproti minulému ročníku to bylo mnohem lepší, stíhal jsem, dokonce jsem se zvládal věnovat i rodině a svézt se s nimi na horské dráze. Myslím, že si ukázky užili i všichni organizátoři, bylo dost času se podívat právě na ty, o které kdo stál.“ 

Dnes foukal poměrně silný vítr, takže se letový program přeskládával. 

Robert: „Ano, dokonce nedorazilo kvůli počasí několik zahraničních hostů, postupně účast den před akcí rušili, takže i stojánka byla chvílemi prázdnější, než jsme očekávali. Původní plán bylo 29 letadel na stojánce, přibližně třetina nedorazila. Stojánka se ale průběžně měnila, někteří piloti odlétli na další letecké dny, doplnili jsme jiná letadla, myslím, že pořád byl k vidění dostatek zajímavých strojů.“ 

Jak byla pokrytá služba na věži? 

Robert: „Měli jsme posílené poskytování informací známému provozu našimi čtyřmi nejlepšími dispečery, kteří zabezpečovali provoz a koordinaci s Kbely, Vodochody i Ruzyní, aby např. L-13 Blaník mohl být vlekán do větší výšky, než je v Letňanech standardem.“ 

Které letadlo byste dnes označili z vašeho pohledu za nejzajímavější? 

Robert: „Mně se vždycky líbila C-11, letos ji máme i na merchi, na tu jsem se hodně těšil, stejně jako na MiG-15, který bohužel nepřiletěl. Užil jsem si ale veškerá letadla, s komentářem Michala Berana to bylo dokonalé. Zároveň bylo velmi unikátní vidět spolu dva Stinsony ve vzduchu. To se dlouho na žádné akci na světě nepodařilo!“ 

Milena: „Mám ráda C-11 a taky Trojana, líbí se mi Míra Sázavský, jak ho lítá. Srdcovka je Trenér Box.“

Za jak dlouho si myslíte, že se z akce vzpamatujete? 

Milena: „Myslím, že rychle. Mám organizační věci ráda, těší mě, když všechno funguje. Z dneška mám dobrý pocit, řešili jsme jen drobnosti a věřím, že se za dva roky můžeme těšit na další ročník.“ 

Robert: „Jelikož letiště nikdy nespí - zítra začíná podobná, byť soukromá, akce - vzpamatuji se přibližně okolo Vánoc, kdy bude letiště 3 dny zavřené,“ směje se. 

Závěrem si dovolím osobní poděkování Iljovi Petříkovi, všem pořadatelům, hostům mých povídání, kamarádům i kolegyním, s nimiž jsme se při Dni letiště Letňany 2026 potkali. Byl to díky vám všem perfektní den. 

Autor fotografií v samostatné fotogalerii: Ilja Petřík