IFR pilotem na zkoušku - zúčastnil jsem se

10.07.2010 1 223 přečtení

Na Aerowebu jsem si všiml nabídky na tuto akci. Upoutalo mě to, a tak jsem do toho šel. Jaké to bylo?

Vyplnil jsem na internetu přihlášku na vyhlášený termín, dostal jsem mailem předběžné potvrzení, zaplatil jsem přes mobilní telefon a obdržel podrobné informace, celá administrativa trvala 3 dny.

Než se přiblížil den D, přihlásil se ještě jeden kolega. V pondělí nám zavolali z Aerowebu, že se sejdeme ve čtvrtek v 18 hodin v kanceláři na letišti v Letňanech. Po přivítání nám během pohoštění přítomný instruktor IFR vysvětlil postupy a rozdal mapy přístrojového přiblížení NDB a ILS na dráhu 28 ve Vodochodech, kam poletíme cvičit. Druh přiblížení, stejně jako komunikační jazyk, jsme si mohli určit sami. Zbaběle jsem zvolil češtinu.

Před samotným letem jsme si na PC simulátoru v kanceláři vyzkoušeli pravý okruh, přiblížení i přistání. Kolega byl za perfektní provedení pochválen a já byl rád, že jsem se vůbec přiblížil alespoň za vidu a ubrzdil to před koncem dráhy, ještě ze je tak dlouhá.

Pak už na nás čekala IFR certifikovaná Cessna 172. Těsně před setměním jsem vzlétnul na Kbeláka, vystoupal do 2 500 stop a před Brandýsem jsem přešel na Vodochody věž. Tam nás již čekali a hned po navázání spojení mi instruktor zakryl mapou celé čelní sklo. Povolili nám přímé přiblížení na 28, takže zatáčka vlevo, podle VORu jsem se nějak srovnal a čekal, až začne klesat vodorovné břevno ILS.


Tenhle panel se za chvíli stane jediným středem mého zájmu.

Teoreticky jsem to chápal, ale bez instruktora bych asi letiště minul. Ve výšce 60 m AGL mi odstranil mapu a potom to přistáni už bylo v pořádku, rozhodne nesrovnatelně lepší než na simulátoru, jenom trochu za šera, ale dráhu nám rozsvítili. Pak jsme šli do handlingu na kafe a čekali na úplnou tmu.

První letěl kolega, já seděl vzadu. Jeho počínání jsem tolik nesledoval, spíše jsem se kochal pohledem na noční krajinu, letěl jsem takto poprvé v životě. Zdálo se mi, že se ta Vltava na severu Prahy nějak divně kroutí, no a ony to byly Kralupy. Dráha zůstala celou dobu osvětlená, takže jsem viděl, že vlastně letíme po jakémsi pravém šiškookruhu mezi vesnicemi. Pak přišla řada na mne.

Už samotný začátek mezi modrými světly pojížděčky byl zážitek. Povolen vstup na dráhu 28 a backtrack, ohlásit připraveni ke vzletu. Práh dráhy jsem pozpátku pořádně neviděl, postranní světla byla stále téměř stejná, jenom po stranách RWY jsou namalované bílé obdélníky, jejichž šířka i délka se se vzdáleností od prahu dráhy mění. Ty jsem ale z výšky sedadla Cessny moc nerozeznával.

Instruktor mi řekl, kdy otočit. Udělal jsem poslední úkony a zahlásil připravenost ke vzletu. Dostal jsem povolení stoupat po vzletu v ose dráhy až do 2 500 stop, zřejmě nad Kralupy, a potom doprava do kurzu 070°. Po odlepení od země jsem podle předchozího pokynu okamžitě začal stoupat, bez rozletu, ale jen v nepatrném úhlu až do zasunutí klapek v 50 metrech, potom už normální stoupání. Po dosažení výšky a kurzu jsem dostal povolení opět mírně doprava do kurzu 100°.


Na kochání se noční Prahou bohužel moc času nebylo.

Takto jsem pak letěl asi 5 minut, třeštil jsem oči mezi umělým horizontem, výškoměrem, rychloměrem a gyrokompasem, kompas nad palubní deskou byl vidět dost špatně. Předposlední povolení odhaduji někde severozápadně od Brandýsa, znělo do kurzu 250°, tedy 30 stupňů k ose dráhy, a povolení ILS přiblížení.

To byla pro mne nejsložitější část letu, hlídal jsem kurz, výšku a svislé břevno přístroje. Věděl jsem, že mám mírně zatáčet do osy dráhy, až se svislé břevno přístroje začne blížit ke středu. Znal jsem to z výcviku PPL, když mi instruktor Franta domluvil ve Kbelích ILS přiblížení, to ovšem bylo ve dne a s nezakrytou kabinou. Teď jsem samozřejmě zatočil pozdě, svislé břevno přeběhlo střed a od té chvíle jsem ho už jen honil tam a zpět.

Když jsem dokličkoval na vzdálenost asi 6 NM, pohnulo se dolů i vodorovné břevno. Začal jsem tedy zvolna klesat a se střídavým úspěchem už jsem honil sem a tam břevna obě. Potom přišlo povolení na přistáni.

Na zelenou značku na přístroji, která se rozsvítila v bodě rozhodnutí, jsem úplně zapomněl, ovšem instruktor vykřikl: „Výška rozhodnuti!“ a prudkým pohybem odstranil mapu z předního skla. Byli jsme v 60 metrech, asi 200 m od osy dráhy pod uhlem asi 15 stupňů.

Viditelnost byla výborná, rychle jsem to srovnal do osy a pokračoval v sestupu. Instruktor mi ještě připomněl, ať nekoukám do kužele světla na dráze od našeho reflektoru, ale ať se řídím jen zmenšujícím se úhlem postranních světel dráhy. Podrovnal jsem brzy, prý ve 2 metrech, ale to jsem po upozornění bez problému zkorigoval a hladce přistál.


Přežili jsme!


Modře svíticí pojížděčka se stále neblížila, ale to už jsem znal z velkých betonových drah, že jsem vždy krátkej. Ke stojánce už to pak bylo v pohodě.

Za 86 Kč za minutu + 300 Kč za přistání jsme si to mohli opakovat podle chuti. Zážitek to byl krásný. Jediné, co mi trochu vadilo, byla nestejná intenzita podsvícení jednotlivých přístrojů. Také malé štelovací kolejničky k nastavení dalšího kurzu jsem při své výšce přes okraj rámečku přístroje vůbec neviděl, nevím ale, jak by to bylo ve dne.

Potom jsme to všechno na handlingu ještě trochu probrali, nasedli jsme do přistaveného auta a to nás dopravilo zpět do Letňan. Před půlnocí jsem byl doma a spokojen.

IFR létání si můžete vyzkoušet i vy!

Chcete si také vyzkoušet, jaké to je řídit letadlo podle přístrojů, prakticky bez možnosti srovnávací navigace a pohledu ven? I vás rádi přivítáme na akci IFR pilotem na zkoušku. Více informací na http://akce.aeroweb.cz/ifr_pilotem_na_zkousku.asp.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář