Létání na vrtulnících – I. Trochu historie

17. 9. 2010 2 příspěvky

Zájem o malé vrtulníky mezi piloty i zájemci o létání roste, a tak jsme se rozhodli, že jako vrtulníková škola, specializující se na danou problematiku, začneme odbornou i laickou veřejnost informovat o výhodách i záludnostech těchto strojů. V prvním díle si trochu přiblížíme historii a vznik vrtulníkového létání.

Princip létajícího stroje těžšího než vzduch poháněného horizontálně rotujícími nosnými plochami se v hlavách dávných kutilů a snílků zrodil již před více než patnácti sty lety v Číně – k jeho praktické realizaci ve větším měřítku však samozřejmě došlo až mnohem později. V roce 1493 se do konstrukce prvního vertikálně létajícího stroje pustil i Leonardo Da Vinci – jeho „helikoptéra“ měla fungovat na podobném principu jako vrtule poháněná gumičkou – ovšem rotace měla být zabezpečena výhradně lidskou silou.


Da Vinciho nákres

Přístroj byl vybaven komplikovaným systémem pedálů, provazů a pák a pilot byl nucen k roztočení spirálovité vrtule zapojit své nohy, ruce a dokonce i hlavu, aby stroj vůbec uvedl do pohybu. Svůj nápad Leonardo bohužel nikdy nerealizoval.

V roce 1754 představil vědec a matematik Michail Lomonosov ruské vědecké společnosti svůj vynález – malý koaxiální rotor poháněný pružinou, který byl schopen vznést se do výšky za pomocí dvou rotujících vrtulek. O více než sto let později se francouzský vynálezce Gustave de Ponton d`Amécourt pokusil vytvořit vertikálně letící model poháněný párou za pomoci tehdejší novinky v oblasti metalurgie – lehkého kovu hliníku. Jeho model sice nikdy nevzlétl, ale byl to právě d`Amécourt, který z řeckých slov helix a pteron (spirála a křídlo) vytvořil dodnes mezinárodně užívané slovo helikoptéra.

První pilotovaný let na stroji poháněném vztlakovou vrtulí se uskutečnil až v roce 1908. Vynálezce Paul Cornu se však i při opakovaných pokusech vznesl na dvacet sekund pouhý metr a půl nad zemský povrch. Jeho vrtulník měl dvě stejně velké horizontální vrtule (každá rotovala na opačnou stranu) a byl poháněn motorem o výkonu 24 koňských sil. Tento stroj ovšem (i kdyby se vznesl výše) nebylo možno nijak ovládat.


Paul Cornu

V roce 1933 vzlétl první řiditelný vrtulník v dnešním slova smyslu, jehož konstruktérem byl ruský inženýr Nicolas Florine. Šlo o dvourotorový stroj, který byl ve vzduchu stabilní a ovladatelný. Vrtule se točily stejným směrem, obě však byly vychýlené na opačnou stranu pro posílení točivého momentu. První úspěšný let trval 9 minut a dosáhl výšky téměř pěti metrů.

Za první plně funkční vrtulník, tak jak jej známe dnes, je pokládán německý Focke-Wulf Fw 61, který byl vyroben v letecké továrně v počtu dvou kusů (jeden z nich je dosud k vidění v mnichovském leteckém muzeu). Šlo o téměř sedm metrů dlouhý a tři metry široký dvouvrtulový stroj poháněný jediným motorem BMW Bramo 314 o výkonu 160 koňských sil. Již při svém prvním vzletu v roce 1936 překonal všechny dosavadní rekordy. Na to, že šlo o první plně řiditelný létající stroj poháněný vztlakovou vrtulí, dosahoval solidních čísel: maximální rychlost 122 km/h, dolet 230 km, stoupání 3,5 m/s. V roce 1937 se také stal prvním vrtulníkem, kterému se podařilo přistát pomocí autorotace s vypnutým motorem.


Fw 61

Mohlo by vás zajímat

Témata

Vrtulníky


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

na doplnění

20. 9. 2010 v 10:11 Ivo Pujman

Tento stručný kaleidoskop dějin helikopterismu stojí za doplnění, těším se na jeho rozvedení. Jen namátkou, za první řiditelný volně létající létající vrtulník může být považován i ruský CAGI 1-EA z roku 1932, nebo francouzský Bréguet-Dorand Gyroplane z roku 1933. Co skutečně slušně létalo byl Bratuchinúv CAGI 11-EA z roku 1936. atd. Rozhodně jako zajímavé bych také viděl více informací o českém konstruktéru Žůrovcovi, který vyvíjel vrtulníky jako upoutané pozorovací plošiny již za 1.světové války. Držím autorovi palce.

Odpovědět

na doplnění 2

22. 9. 2010 v 19:55 Vlastik

Zatím neucelenější, i když ne vyčerpávající, přehled všeho co má "rotující nosnou plochu" jsem našel zde : http://www.aviastar.org/helicopters.html

Odpovědět

Přidat komentář