PPJ SK 2011 aneb soustředění juniorů v Prievidzi

12. 12. 2011 1 příspěvek

Na konci srpna se dva přestárlí junioři a jeden nedozrálý vydali s třemi závodními BM do slovenské Prievidze na soustředění juniorů, organizované pod záštitou Plachtařské komise AeČR.

Po menších peripetiích, kdy jsme po přejezdu Beskyd stylem tak tak usoudili, že Fačkovské sedlo pod Klakem s našimi vozy asi nedáme, jsme se rozhodli pro trasu přes Žilinu-Strečno-Vrůtky-Martin. Zde jsme již na výjezdu z Žiliny uvízli v koloně a zůstali jsme v ní až do příjezdu do Martina. Hodinu a půl v koloně, 20 km… Do Prievidze jsme tím pádem dorazili už za tmy, takže s Magnusem stany už ani nestavíme a spíme za teplé noci pod širákem.


Foto Jakub Hlaváček

Sobota 27. srpna

Nad ránem se zvedá vítr, ale to ještě netušíme, čeho je předzvěstí. Na úvodním briefingu se seznamujeme s pravidly létání na tomto letišti a v okolí. Za nízký průlet je 300 eur odměna a v ATZ se točí jen doleva. Trať je vzhledem k vývoji počasí mírně optimistická. Do vzduchu ale jdeme. Jen Kuba dělá Miloše a celý den jen leští Vosu a psychicky se připravuje.

Ve vzduchu byla výška vypnutí pro všechny nadlouho nejvyšším dosaženým bodem. Více jak hodinu se potácíme na bublinách, které se trhají západně na mírně zvlněném předhůří Magury. Je to zajímavě zvednutý terén, kdy se nad ním placatíme ve 100-200 metrech, ale nad letištěm máme pořád kolem 300-400.

Po hodině vytočím silnější bublinu a zkouším hrdinně odejít na trať, vprostřed údolí najednou rotor, vlna a vario nadoraz. Vyvlním si FL75 ať mám rezervu do FL80, která je na Slovensku strop, a jdeme s wingmanem OMG na trať.

Přeskočíme do Martinského údolí, kde zkoušíme navázat do další vlnku, ale ta je slabá a jen se zvedneme o nějakých 200 m. Zajíždíme do Velké Fatry k vrcholu Ostredok, zde zkoušíme svahovat, ale vítr není z dobrého směru. Zkoušíme to ještě kousek dopředu k Donovalům, ale mně se již dál moc nechce, neboť celou dobu nemám na PDA družice, a tím pádem letadýlko na displeji stojí. Otáčíme to a nad Turčianskými Teplicemi máme 1 000 QFE a 25 km domů. To přece musí dát…


Foto Jakub Hlaváček

Zkoušíme se ještě po cestě dostat do vlnky, ale pár špatných zatáček a rázem jsme na rotoru o 700 m níž. To už si říkáme, že domů to asi nedá, a já vybírám pole. Sedáme – já normálně, Kraťas s efektním průletem – a voláme domů. Říkáme si, že je to kousek a že tu budou za chvilku… Radši to zkrátím, nebyli… V době moderních GPSek bloudili podle mapy a vyjížděli jsme za tmy. Tedy vyjížděl jsem, Kraťasovi praskl řemen, a tak se jej za světla z baterky mého mobilu snažil vyměnit.

My jsme mezitím jeli domů, abychom to v Prievidzi otočili a jeli zpátky pro tranďák a Kraťasovo nepojízdné auto… Shrnu to, dnes to bylo z cyklu jak „zúročit“ kilometr výšky a přistát pod sebe. Přistáli jsme v půl třetí, 40 minut autem od letiště. Doma jsme byli o půlnoci. Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně že jsou silné.

Další den v neděli opravujeme auto, pochroumaný tranďák, který utrpěl po rallye v okolí našeho pole, a odpočíváme.

Pondělí 29. srpna

V pondělí nás probouzí vymetená obloha a příslib pěkného letového dne. Organizátoři vymysleli univerzální trať přes prostory AAT, kterou budou s obměnami střídat celé soustředění. Po startu si první fázi „Debil“ vybírá Kraťas, kdy se chytá na svazích Vtáčníku, že to kolikrát vypadalo na pole. Po hodině už na něj nečekám a vydávám se na trať.

Jdu blbě, přímo na tzv. Kozí vrchy, jak tady říkají kopečkům severně od Prievidze, ty přeskočím a chytám se v 500 m uprostřed Martinského údolí. Postupně se zvedám a rozhoduji se odbočit o 90 stupňů zpátky do hor, a to bylo konečně dobré rozhodnutí. Pak se svezu po Martinských holích až k Vrůtkám, kde to otočím a jedu zpátky na Prievidzu.


Foto Jakub Hlaváček

Cestou to vezmu kolem Klaku přes Maguru, doberu pár stovek metrů, abych už to měl vždy na dokluz, a otočím poslední dvě arey, tu poslední za pomoci industriálního stoupáku z komína Novácké fabriky. Magnus doletěl přes Velkou Fatru do Martina a zahájil sérii poznávání slovenských letišť, Kuba bojuje místně a pak vyráží pro Magnusa do „pole“. Polítání pěkné, konečně jsem doma.

Úterý 30. srpna

Další den opět letovo, trať podobná, počasí dělové. Před startem se formujeme do skupinky, kterou v obměnách udržujeme celé soustředění. Čili: Trenér OMG, hosínské baby, frýdlantští chachaři a já coby psychický uklidňovač Jiřyna, který byl vždy ze všech nejníž a nejblíž svahu. :D Holky to prý uklidňovalo…

Po pásce se všichni potkáváme u Turčianských Teplic a pokračujeme přes Velkou Fatru na sever. Cestou jdeme pomalu a čekáme na pomalejší, avšak ti postupně odpadávají. Z Velké Fatry přeskočíme na Choč, kde zanecháváme Magnuse, který ještě nebyl v Ružomberoku, a tak si chce doplnit zápisník.

Otáčíme to zpátky a rozdělujeme se a každý si hledá svou optimální stopu. Já letím s Krejčou zpátky k Turčianským, kde na blbém, málo skloněném svahu nenavazuju do stoupáku… Prostě půl otočky a už bych byl na stromech… Chytám se nad lomem opodál a pak se všichni setkáváme na Vtáčníku.


Foto Jakub Hlaváček

Hysterie v rádiu, když se holky ptají, jestli jako pořád letíme po trati, když už jsme na dokluz letiště. :D Dnes je to na rádiu obzvlášť výživné, když celý den posloucháme, jak jsou ty hory velké a blízko. Otáčíme i poslední areu a s Krejčou se jdeme podívat na ceduli u Tesca, čili extra nízký dokluz přes Prievidzu. Paráda… Ještě jak dopadli ostatní: Magnus v Ružomberoku očumoval barmance poprsí a Kuba doletěl nadohled Martina a vrátil se.

Středa 31. srpna

Další den zase letovo, zase podobná trať… Před páskou fáze „Orel“, po pásce fáze „Debil“. Jinak se to vážně charakterizovat nedá.  Před páskou jedem s wingmanem OMG až na Klak, vyzkoušet si podmínky, pak se vracíme do pásky a pro zbytek grupy, pak to až k Vrůtkam jde a zde při přeskoku na Kriváň jsem zase nejníže ze všech. Jdu špatnou stranou údolí, dojedu až k Vrátné dolině, zde si nějaký ten metr přiberu a jedu zase zpátky, vše ve výšce očí vzrostlého turisty. :)

U Vrůtek přeskakuji k Martinu, kde se ve třetí chytám a vytáčím až skoro na dokluz do Prievidzi. Na cestě zpět to stačilo dobrat 300 metrů, ale vysoká utlumila veškerou termiku a tak přistávám na pole, které pár minut přede mnou vybral OMG. Po tomto poli má ode mě zakázané vybírat pole jako první! Pole s ohradníky, nerudný chovatel koní, ale to už je historka k pivu… A jak ostatní? Magnus zase Martin, Kuba hned po startu krachnul a pak se na to vykašlal…

Čtvrtek 1. září

Děcka jdou do školy, a my spočíváme… Letové by to s trochou fantazie bylo, ale téměř všichni využívají den volna k odpočinkům a k výletům. Jdeme na exkurzi do Aerospoolu, kde si prohlížíme opravnu větroňů a výrobu Dynamiců. Pak jedem na plovárnu hrát vodní polo…strašně vysilující sport.


Foto Jakub Hlaváček

Pátek 2. září

Magnusa vylosovali, a tak poletí „duáčem“ s Krejčou. Děláme si z něho srandu, že duáč bude za PPJ poprvé v poli, když v něm sedí Magnus. :D Nakonec se naše plky nepotvrdily a Magnus dostal velkou školu lítání na Slovensku. Co se naučil, zúročil druhý den, ale o tom až později.

Je naplánovaná delší AAT a počasí taky vypadá slibně, dnes si fázi „Debil“ před páskou vybírám já a hodinu se plácám na 500 m nad letištěm. Kluci na mě kamarádsky čekají a až se zvednu do 1 000 m tak odcházíme na trať. Až po Vrůtky klasika, Orel. Pak přeskok na Kriváň, zase nejníž, jedna zatáčka na svahu, kde mě stoupák nevzal, a už si to hrnu dolů do údolí. Kraťas se ptá, kde jsem, a tak mu odpovídám, že hřibařím. :D Toto úsloví se pak docela vžilo. Já se nechytám a sedám v Martině.

Ukazuje se to jako dobrá volba, neboť po 20 minutách odpočinku si dávám vlek za ludových 2 euro za minutku a za 6 minut jsem v krásném dvoumetru. Letím pak až na malé výjimky sám, obletím zbytek tratě, která vede dolů k Partyzánskému, a zpátky na Velkou Fatru. Tam to za Ostredkem otáčím a pěkným dokluzem, samozřejmě po prohlídce cedule u Tesca, sedám a dělám si radost po přistání v Martině. Kuba lítal místně… Škoda, byla to lať.

Sobota 3. září

Poslední den a opět vymeteno a předpoklad dobrého počasí. Dnes se mi poprvé povede přeskok na Kriváň a po Fatře jedeme až k Oravě. Zde se na zpáteční cestě chytám poněkud níže nad paloučkem, kde si bača hnal ovce do salaše, ale zvedám se a pokračujeme na jih až k Partizánskému. Tam při klouzání do arey ukazuju Cirrusářům, jak DG klouže. :D Uklouznu jim a natahuju se do arey, kdy oni jsou už na zemi, cha!


Foto Jakub Hlaváček

Magnus ukazuje, co se včera naučil, a převážnou část letí sám. Vydává se na Nízké Tatry, kam první area zasahuje taky, jen my jsme si to neuvědomili a letěli starou dobrou trasou na sever. Trochu toho lituju, že jsme si neudělali výlet až na Ďumbier, bylo to tam prý dělové… Škoda, ale není všem dnům konec. Kuba si poslední den spravuje chuť a odletí si druhou stovečku soustředění. Všichni jsou spokojeni, a takhle by to mělo končit.

Nejen záznamy z posledního dne najdete na stránkách CPSky ZDE!

Závěrečný večírek se klasicky protahuje do pozdních hodin. Druhý den už jen balení a odjezd. Pro úplnost, dalo by se taky letět a pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom si odletěli do Frýdlantu. Po cestě jsme jen pozorovali kumuly vysoko nad námi… A šlo by to, šlo…

Suma sumárum

Soustředění splnilo svůj účel, nálet cca 20 hodin, cca 1 000 km. Mladým jsme ukázali, jak se lítá v horách a jak se paří večer. Z osmi možných dnů šest letových, nula propršených. Příště zas, výš, rychleji a dál!

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Pekny clanek

12. 12. 2011 v 17:22 Špony

Pěkně jsi to Jiřyno napsal. Jako bych tam zase byl. K tomu poslednimu letovemu dni jen doplnim, ze 3 medlanaci se vydali na Nizke Tatry, protoze takova byla domluva predem. Neodjedu ze Slovenska, dokud se nepodivam na Tatry. A bylo to tam paradni :-). Video z Prievidze zde: http://www.youtube.com/user/CptNomis?feature=mhee#p/u/4/XlSECE8FVuE

Odpovědět

Přidat komentář