Dnes je 15. října 2018

7:25 18:11

Můj osmý JOB – Katar

24. 12. 2014 10 příspěvků Tento článek je součástí seriálu Můj JOB

A čertík řekl: Hospodáři, přinesl jsem vám A380. A A380 byla nádherná. Příště zase řekl: Hospodáři, přinesl jsem vám A350. A A350 byla ještě nádhernější. Naposled, když přišel, řekl: Hospodáři, vykliďte si pracovní stůl, jste starý Čech! A to už vůbec nebylo nádherné…

Milí čtenáři, jestli se tohle bude opět zdát jako hlas se záhrobí, tak věřte, že za záhrobí to ještě není. Letošní rok byl bohatý na události, byť opět ne jenom veselé. A tak se svou delší pauzu v psaní pokusím vysvětlit v dnešní chronologii.

Dauhá, Katar, prosinec 2013. Qatar Airways jsou právě v poslední fázi certifikace našeho prvního Airbusu A380. Začínám pozorovat nějaké nesrovnalosti v požadavcích místního úřadu pro civilní letectví (QCAA), který nám, aniž bychom o to žádali, nabízí další odklady konečné certifikace. Podotýkám svému podřízenému manažerovi pro letové záležitosti, kapitánovi Abdulu Rahmanovi, že mám dojem, že si QCAA v některých fázích certifikace neví rady, a že mám pocit, že nám to chtějí hodit do klína, na naši zodpovědnost. Tak na tohle bacha!
 
Ve stejné době se vrací nazpět do Dauhá náš technický tým, který strávil v Airbusu v Toulouse skoro dva týdny. Protože tahle mašina stála už asi tři měsíce venku z výrobní linky někde na dešti, inspektoři nacházejí nějaké stopy koroze a únik vody z nádrže umístěné v horním prostoru pro cestující (v druhém patře, he he he). Tohle je však práce nejen pro naše techniky, ale taky pro naše právníky…

Náš nový emír, šejk Tamim ibn Hamad Al-Sání, převzal vládu od svého otce, který abdikoval 25. června 2013, a hned začíná vystrkovat své růžky a chce v Kataru zakázat prodej lihovin a vepřového masa. Celkem se zajímáme, jak to s tímhle zákonem bude třeba v průběhu fotbalového mistrovství světa, naplánovaného na rok 2022. Také se nějak víc zajímá, kdo a kde v Kataru pracuje. V koridoru okolo našich kanceláří se začínají „potulovat“ Arabové ve vládních uniformách a čas od casu nakukuji do kanceláří a kontrolují, kdo kde sedí. Moc si toho nevšímáme, ale kapitán Abdul Rahman mi říká, že se něco děje a že se mu to vůbec nelíbí.

Na mém pracovním stole se v tu chvíli objevil také projekt a certifikace Airbusu A350.

Vánoce 2013 probíhají stejně jako jiné předešlé Vánoce v arabském světě, jenom s tím rozdílem, že se to vůbec nedá porovnat s Vánocemi v Bahrajnu. Je to tu velice nevánoční, žádné ozdoby v obchodních domech a o ozdobách na ulicích ani nemluvě, vánoční nálada tu neexistuje a všeobecně je velice studená.

Beru si na pár dní dovolenou, kterou trávím se svou rodinou a synem Tomem, který sice bude na vánoce létat, ale Štědrý večer bude trávit u nás. Ježíšek mu přinese VW Tuarega. Aby se to nepletlo, on bude ten Ježíšek. Naše dcerka Daniela je v desáté třidě a má opravdu dobré známky. Moc se těší, až v 2015 dostuduje a bude moc přejít na Qatar Airways Aviation College, kde po tříletém vzdělání bude mít zaměstnání v Qatar Airways jako pilot.


Vánoce 2013, Dauhá

A je tu Nový rok 2014. Silvestr proběhl bez jakýchkoliv závad a bolení hlavy. Dozvídám se, že v průběhu svátků nám někdo zavraždil jednu letušku původem z Indonésie. Našli ji v popelnici za hotelem, znásilněnou a s podřezaným krkem. Noviny a televize se s tím moc nezabývají. Mezi cizinci to zašumí, ale to je všechno. Jenom naší Britové a Australané měli nevkusné a blbé poznámky. Jsou to barbaři. Nikdo je tam moc nemá rád, včetně mě. Strach se vplížil do ubytoven letušek, a vedení společnosti zavádí omezení vycházek ve volném čase.

Sobota, 11. ledna 2014. Jdeme oslavovat mé narozeniny. Dnes je mi 70 let. A oslavy byly parádní.


Sedmdesátiny


Sedmdesáté narozeniny

Je neděle a máme normální týdenní poradu. Všiml jsem si, že v chodbě před kancelářemi se shromáždil nezvyklý počet lidí, ale moc si toho nevšímám. Porada je u konce a moji kolegové odcházejí, ale mně kapitán Suhail říká, abych zůstal. Ptá se mě, zda vím, že podnik je nyní znárodněn a že Qatar Airways jsou nyní menšinovým vlastníkem našich aerolinek. Nevím, kam touhle otázkou míří, ale odpovídám, že ne, a ptám se, kam tahle konverzace směruje. Vysvětluje mi, že náš nový emír zakázal zaměstnávat personál nad 65 let a že je mu to líto, ale že mě musí kvůli tomuhle dekretu propustit. Tohle vysvětluje ten dav v chodbě…

Podotýká, že se bohužel ukázal další problém. Qatar Airways prý podali žádost o obnovení mé pracovní smlouvy, ale patrně když se ukázalo, že jsem Čech, tak to ministerstvo vnitra kategoricky zamítlo. On totiž ten katarský princ, který byl doma v Česku uvězněn za znásilnění nezletilé dívky, je emírův bratranec. A to jim pořád leží v žaludku. V tu chvíli se mi chtělo zvracet. Kapitán Suhail mi ještě říká, že ve skutečnosti dnes přišlo o práci asi 80 technických zaměstnanců starších než 65 let. V mém případě se ale přece udělala malá výjimka. Protože se musí dokončit certifikace toho Airbusu A380, tak mi úřady dovolují počkat v Kataru až do skončení školního roku mé dcery.

Je mi z toho na nic. Kapitán Abdul Rahman prý písemně vznesl námitky proti mému propuštění, ale bylo mu řečeno, aby se do toho nepletl. A je to. Říkám mu, že jdu domů a vrátím se do kanceláře, až se uklidním. Nevím, jak tuhle zprávu budu tlumočit rodině a obzvlášť své dcerce, která se opravdu na tu leteckou školu moc těšila. Cítím, že to, pro co jsem tak těžce pracoval, se proměnilo v domeček z karet, na který právě zafoukal vítr.

Moje rodina to vzala velice statečně. A Dany mi říká: „Neboj se tatínku, já budu jednou lítat. To ti slibuji.“

Po týdnu se vracím do své kanceláře a moje dveře jsou hned jak „lítačky“ z nějakého westernu. Každý chtěl vědět, co se stalo a jak je to možné. Odpovídám, že možné to evidentně je. To je taky vše, co jsem jim mohl říct.

Nicméně, pokračuji v certifikaci „třistaosmdesátky“. Věci se navíc trochu zkomplikovaly chystaným příletem Airbusu A350. Udělali z toho „big show“. Qatar Airways bude totiž prvním zákazníkem, který toto letadlo dostane.

Je březen a přilétá demonstrační A350. Také už máme otevřené to nové letiště, o kterém jsem se zmínil v novoročním článku. Právě na tomto novém Hamad International Airport, necelých 10 km od původního letiště Doha International, bude ta ukázka nového airbusu probíhat.


Hamad International Airport, transitní prostor


Hamad International Airport, hlavní odbavovací hala


A350, start ukázky


Konec letové ukázky


Pojíždění na rampu


Příprava uvítací ceremonie

 
A350, Návštěva na palubě


Naše pracovní skupina pro A380 a nyní i pro A350


Čtyři snímky několika kalibrovacích přístrojů na palubě letounu. Dost se toho změnilo od mého prvního seznámení s kalibrovacími přístroji na Airbus A320, v La Paz v Bolívii. Hezké vzpomínky.


Přílet prvního Airbusu A380 Qatar Airways a konec mého zaměstnání

 
Můj kamarád a také první Kapitán A380 Qatar Airways Abdul Rahman Al Hamadí

No a příletem Airbusu A380 mé dobrodružství na Středním východě skončilo. Ale pozor, tohle už jsem myslím jednou v minulosti napsal, ha ha ha.

Začínám pomalu odevzdávat různé dokumenty a knihy, včetně identifikačních karet na různá citlivá místa, které už nebudu potřebovat. Moje dcera je velice smutna, protože ztrácí své kamarádky ze školy a také z nedalekého Bahrajnu, kam si každý druhý víkend zaletí za 25 dolarů. Nikdy jsme netušili, že to bude mít na ni tak velký vliv.

Ve svém volném čase, abych svedl myšlenky na veselejší témata, jsem si začal stavět RC model svého prvního výcvikového výcvikového letadla VT-109 Pionýr. To byl dobrý způsob odreagování.


Čtyřnohá asistentka Ňáňa připravená „poradit“


Už se to začíná rýsovat…


Konečný výrobek + Fokker DR-1, který je plánovaný jako vlečná


Můj „air park“

Poslední rozlučková party je za námi, a tak se na tři týdny stěhujeme do hotelu Holliday Villa, kde jsme už jednou přebývali po našem příjezdu do Kataru.


Moje sekretářka Cassi (zkráceně Cassiopeia) s dárkem


Loučíme se s naší Hondou. Dobře se prodala…


Poslední fotka s rodinou včetně mého syna a jeho přítelkyně

Odlétáme 16. července v pět hodin ráno. Naše kočička Ňáňa, nyní už zkušená mezinárodní cestovatelka, tentokráte cestuje jako zavazadlo. Prosil jsem svého kamaráda, kapitána letu, aby dával moc pozor na teploty v přetlakovém prostoru pro živá zvířata. Setkáváme se s ní znovu ve Varšavě, kde se nám snaží zdrhnout. To není zrovna to nejlepší znamení. Do Prahy se dostáváme okolo 13. hodiny odpoledne.

A teď nastává honička. Musíme umístit Dany někam na gymnázium. Zkouším pár škol a narážím na skupinu byrokratických blbců, kteří se ohánějí nějakým EU paragrafem ministerstva školství, který říká, že zde musí dokončit osmiletku, a že by bylo dobře, aby šla nazpátek do osmé třídy (tak teda z jedenácté třídy do osmé?). Ani to Daniele neříkáme.

Vzpomínám si svoji alma mater, gymnázium Jateční v Ústí nad Labem. Dojednávám si schůzku s panem ředitelem a najednou se všechny překážky bortí a Dany je přijatá na gymnázium. Byl tu ještě malý problém s uznáním všech jejích vysvědčení, které se muselo udělat na ministerstvu školství v Bahrajnu a v Kataru, ale díky mému synovi v Kataru to trvalo jen jeden týden. Naše vyslanectví v Kuvajtu, které zastupuje vyslanectví v Kataru, bylo velice nápomocné a Česká školní Inspekce jakbysmet.

Dany si pomalu zvyká na české školství, matematika, fyzika, chemie a IT mezi jedničkami a dvojkami, český jazyk a dějepis trojky a čtyřky. Čeština pro „cizince“ je docela obtížný jazyk. A tak se češtinu doučuje dvakrát týdně v národním domě pod Czech immersion programem.

Dnes se píše 14. prosince 2014 a myslím, že už jsme docela dobře usazeni. Sníh nepadá, takže si ani nemohu v terénu vyzkoušet své nové Volvo CX-60. Je to nádhera a má skoro všechny doplňky, které Volvo k tomuhle automobilu dodává.


Brus!

A na závěr opět něco málo o mé knize. Jak jsem již napsal, moji tak zvaní přátelé mě pěkně obrali. Nejen, že nedodali slíbený počet vzorků knihy, ale také se vůbec nenamáhali, ač slíbili, tu knihu publikovat. Je mi líto, že jsem se obrátil na blízké přátele, přátele skoro od dětství. Tohle opravdu už hraničí s darebáctvím. Spojili se se mnou jednou lidé, kteří prý mají zkušenost s tištěním plakátů, ale tohle nebudu riskovat. Utratil jsem příliš mnoho peněz už jenom za úpravy svého textu, a ještě k tomu špatné.

Několik přátel se se mnou v poslední době spojilo a doporučovali mi dvě nakladatelství, ale také mě varovali, že ti pánové jsou velice citliví na kvalitu fotografií. Minulý rok jsem komunikoval s jedním člověkem z nakladatelství Naše vojsko, který kritizoval mé fotografie s poznámkou, že jsem nějaké asi vzal s internetu. Když popisuji například únos Boeingu 727 B. D. Cooperem, tak ten internet pochopitelně použiji. Nebyl jsem tam, a tak jsem to nemohl fotografovat. V některých případech, jsem z bezpečnostních důvodů nemohl ani ten foťák vytáhnout nebo ho použít. Tomuto člověku jsem poslal CD a jednu kopii knihy (dostal jsem jenom dvě!!!), a od té doby se mě tento člověk neobtěžoval ten materiál vrátit! Tak opravdu nevím, co říct. Jako autor si myslím, že to vše, co jsem napsal a ilustroval, by mělo být tištěno a publikováno.

Nyní mi zbývá jen pan Procházka se Světem křídel, a jestliže to i ten odmítne vytisknout, tak se předem svým čtenářům omlouvám. Můj úmysl byl dobrý a rád jsem se s publikem dělil o své zážitky z profesionálního i soukromého života. Doufám, že jste to prožívali zrovna tak, jako jsem to prožíval já. A jestliže kniha vyjde, určitě se to dozvíte na Aerowebu!

Takže se zase loučím trochu nevesele, ale alespoň při veselé příležitosti, kterou Štědrý den určitě je. Proto vám všem přeji veselé Vánoce a šťastný nový rok 2015!

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Veselé Vánoce, pane Jurku.

24. 12. 2014 v 4:03 Aleš

Přečteno jedním dechem a se slzou v oku. Váš příběh je strhující! Děkuji za něj.

Odpovědět

Super článek

24. 12. 2014 v 11:02 David

Krásné čtení jako vždy, taky mám slzu v oku jako Aleš. Držím palce, veselé vánoce a hodně zdraví a štěstí do nového roku!

Odpovědět

Veselé Vánoce pane Jurku!

24. 12. 2014 v 11:15 Adam

Jako vždycky přečteno jedním dechem. Pane Jurku přeju všechno dobré v nadcházejícím roce!

Odpovědět

nebude lepší eBook?

24. 12. 2014 v 11:35 Rene

Pane Jurku, zvažte vydání elektronické knihy, pokud vydavatelé "papíru" nechápou váš potenciál. Řekl bych, že to pro vás může být i ekonomičtější a s kvalitou obrázků si hlavu v případě eBooku lámat nemusíte... Hodně zdaru!

Odpovědět

Vydavatelství

24. 12. 2014 v 14:36 Erik

Pane Jurku, zkuste se obrátit na pana Foršta z IFP Publishing (http://www.ifp-publishing.cz/). Je sice "specializován" převážně na námořní a jachtařskou tématiku, ale vydává i jiné druhy literatury.

Odpovědět

Vše nej!

24. 12. 2014 v 17:30 Tomáš Zámostný

Pane Jurek, když jsem objevil další díl, skoro jsem až zamáčkl slzu dojetí! Je milé o Vás zase vědět, držím všechny palce aby vše dopadlo tak, jak má... a co se týče knihy, určitě by ji dost z nás ocenilo i ve formě e-booku, což by mohla být jednodušší cesta... PS: Na Jateční i pana ředitele Dytrta také rád vzpomínám :) Ať se daří Vám i rodině a hezké Vánoční svátky!

Odpovědět

Nakladatelství

25. 12. 2014 v 0:10 Petr Dvořák

Pane Jurku, vřele doporučuji Svět křídel (Jiří Procházka, jirprochazka@volny.cz, tel. 603 790 470, viz stránky Aeroklubu Toužim). Vyšlo mi u nich už dost knížek na to, abych poznal, že jsou to solidní kluci, vždy dodrží slovo. Pokud by vaši knihu nechtěli vydat, řeknou to na rovinu předem. Mají dobrou distribuční síť asi 400 knihkupectví a dokážou knihu prodat.

Odpovědět

:)

25. 12. 2014 v 4:03 Michael Stehlik

Merry xmas and happy new year 2015 Mr Jurek

Odpovědět

děkuji

25. 12. 2014 v 18:10 Jiří Vácha

Vaše vyprávění je nádherný vánoční dárek pro nás čtenáře a příznivce letectví, děkuji. Přeji Vám i celé Vaší rodině hodně energie a pevné zdraví do dalších let.

Odpovědět

super

13. 12. 2016 v 16:47 Dali

Prostě po našem,palec nahoru "!!

Odpovědět

Přidat komentář