Dnes je 24. června 2018
4:53 21:15

Vánoční vzkaz Honzy Jurka

24. 12. 2015 5 příspěvků Tento článek je součástí seriálu Můj JOB

Neveselé, pochmurné, jsou ty české kraje, když si Brusel s námi divnou hříčku hraje. Ale konečně i dobré zprávy lze najít v závěru toho letošního, již trochu vysíleného roku.

Rád bych pro své čtenáře dodržel tradici vánočního článku. Pod stromeček. Ale pravdou je, že mě k tomu před pár týdny trochu navedl pan Zuska. Asi za dva dny po našem rozhovoru jsem byl požádán organizací AFCAC (Africká komise civilního letectví), zda bych si nechtěl pročíst a připomínkovat jejich nové letecké předpisy, a speciálně tu část, která mluví o dohledu nad bezpečností letového provozu, vztahující se k ICAO Annexu 6 (Provoz letadel) a Annexu 19 (Řízení bezpečnosti).

Protože mě ICAO stále vede ve svém registru jako konzultanta a také protože se blíží Vánoce a moje dcerka nyní studuje v soukromé škole v Hluboké nad Vltavou, tak jsem pochopitelně nemohl z finančních důvodů odmítnout. Mimo jiné jsem zjistil, že nedaleko Hluboké nad Vltavou je letiště Hosín, kde se provádí plachtařský výcvik, takže bych byl rád, aby tam na jaře moje dcera začala elementárku. Její zklamání z Kataru, co se týče studií v Letecké akademii Qatar Airways, ji tak nějak přivedlo do „hlubokého mentálního pádu“, a dalo mi to dost práce ji z toho dostat, než se jí úplně odkrvil mozek. Ale jak se říká, že se zajíc dá stáhnout více než jedním způsobem, tak to uděláme i s jejím létáním. Nebude sice začínat na A320, ale k tomu se časem dostane, i když to bude hodně drahé.

Předpisy AFCAC jsem ohodnotil jako dobré a brzy nato už letím z Afriky domů přes Addis Abebu a Abú Dhabí, které už vůbec nepoznávám. Ani naše staré letiště připomínající mi mou „love affair“ s Dakotou. Setkávám se se svým kamarádem Christianem Ranganatanem, který je dnes viceprezidentem pro výcvik u Etihad Airways. Chris je velice napjatý a já cítím, že by mně rád něco sdělil, což nakonec činí prostou poznámkou, že je to tady jako Papinův hrnec. Něco se stane, jenomže se neví kdy.

Odlétám do Vídně, chci si půjčit automobil a zastavit se v Hluboké navštívit svou dceru. Trochu se courám po Vídni a zastavuji se na nádraží zjistit, zda by nebylo lepší jet vlakem. Nádraží je dnes proti normálnímu stavu velice špinavé. Odhazuji do odpadkového koše papír, ve kterém byl zabalen můj nanuk, a najednou si všímám, že v odpadkovém koši leží odhozené dva syrské cestovní pasy. Opatrně vytahuji jeden a zjišťuji, že má vytrhané stránky, jenom rozeznávám víza Turecka a Libanonu. Ten druhý je to samé a navíc víza z Jemenu. Žádné fotky, žádná data! Tak takhle se to teda dělá. A nyní z nich mohou být utečenci z jakéhokoliv státu.

Utečenec nebo běženec? To jsou ale blbá česká slova. Co se stalo se slovem emigrant? Pasy nechávám tam, kde jsou. Ani se nenamáhám najít policajta a ukázat mu to. Vracím se do hotelu, večeřím a dívám se na televizi. A trochu nevěřím svým očím. Vlak na nějaké maďarské zastávce, Červený kříž rozdává vodu a jídlo, které brzy končí pod vlakem nebo pod botami „běženců“. V záběru se objeví podle oblečení Arab, hází skleněnou lahev na kameramana a ječí: Alláh Akbar, Alláh Akbar, Bůh je velký! O kterém bohu to mluví?


Sendvič na peronu

Přepínám kanál a poslouchám pana premiéra Sobotku, jeho poznámky o možném soužití a tak dále. A najednou mě napadá následující.

Za dva roky budeme slavit šestisté výročí příchodů cikánů do české kotliny. Šest set let se integrují, a nyní si nabereme další náklad tak zvaných národních hostů. Ať jsou to Cikáni, Vietnamci nebo tyto enigmy, jak dlouho se tito tak zvaní „běženci“ budou integrovat? Milionové zástupy pojaly myšlenku, že „mají právo“ se přestěhovat do zemí, kde jiná – ovšem v jejich očích nepřátelská – civilizace během staletí vytvořila prosperitu, kterou si nyní prostě hodlají rázem bez boje přivlastnit.

T. G. Masaryk v roce 1914 prohlásil, že integrace cikánů bude trvat možná ještě 50 let. Opravdu jen 50? Pořádně se neintegrovali dosud. A pro někoho, kdo Araby nezná nebo nežil v jejich prostředí, budou tito lidé „nebezpečnou záhadou“. To, co nám Brusel nutí, je nepřípustné. Brusel totálně zmršil existující letecké předpisy skrze EASA a spoustu dalších věcí, které fungovaly bez problémů. Nehledě na to, kolik stálo přejmenování mrkve na karotku, nebo okecávání okolo rumu, aby se jmenoval jinak. Vzít si někoho do domu, kdo tam je nucen, ale ani tam nechce žít, je říkání si o malér v obrovském měřítku. Nejsem a nikdy jsem nebyl xenofob a nehlásám nenávist, ale zažil jsem a viděl jsem ve svém životě tolik svinstva, a bojím se, že tihle tak zvaní běženci budou na náš úkor chráněni. Existoval syrský vojevůdce, který v roce 1187 porazil u Jeruzaléma křižáckou výpravu a který řekl: „Tak, jako jste vtrhli do našich zemí, jednou vtrhneme do vašich, i kdyby to mělo být za tisíc let.“ Jmenoval se Saleh al Din neboli Saladin.

No, měl to být vánoční vzkaz a zatím to zní spíše jako varování před apokalypsou. No tak abych vám všem, moji drazí čtenáři, zvednul trochu náladu, tak jsem před malou chvilkou mluvil s panem editorem z nakladatelství Svět křídel a moje kniha by měla být hotová snad ještě před koncem roku. Do prodeje přijde jako první publikace Světa křídel v roce 2016. Tak pokud si necháte vánoční stromeček o pár týdnů déle, tak si tam tu knihu můžete dodatečně položit.

Na druhém dílu již pilně pracuji.

Veselé Vánoce a šťastný nový rok přeje
Kapt. Honza Jurek

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Vanoce a novy rok

1. 1. 2016 v 21:26 Luboš

Děkuji za článek a i Vám přeji opožděně hezké Vánoce a nový rok. Už se těším na knihu.

Odpovědět

Díky a mnoho zdaru!

2. 1. 2016 v 14:13 Lubor

Pane Jurku, čtu Vaše řádky a tak nějak cítím, že to vidím stejně. Jak "naši tmavočeši", tak i EASA, to budou temata na dalších mnoho a mnoho let. Na knížku se již těším a přeji mnoho zdaru v dalších projektech a pevné zdraví Vám i všem, co tohle čtou. P.S. pokud byste si chtěl něco pěkného přečíst, pak zkuste Pavla Vosobu - Dokonalý život aneb Být průměrný není normální - myslím, že by to mohla být Vaše "krevní skupina".

Odpovědět

Mírná korekce

2. 1. 2016 v 15:18 Vladimír

Texty pana kapitána Jurky jsem četl vždy jedním dechem a obdivuji jej nejen pro jeho schopnosti, ale především zdravý rozum. To je vidět i u tohoto posledního příspěvku. Velice si jej vážím. Nemyslím si proto, že by potřeboval číst mentorskou knihu pro nevyrovnané lidi zahalenou do jakýchsi příběhů. Přestaňte číst knihy, na kterých vydělávají jen jejich autoři, a zkuste sami žít!

Odpovědět

Na Nový rok

4. 1. 2016 v 18:53 Dalibor

Pane Jurku, se vší úctou, je to trochu jinak. Možná budeme brzo slavit šestisté výročí příchodu Cikánů do Českých zemí, ale jen težko můžeme tvrdit, že se za ty staletí neintegrovali, když potomci těch, co tehdy přišli, byli takřka do jediného vyhubeni v koncentračních táborech za druhé světové války. Takže ten Masaryk by možná měl docela pravdu. Ti, které tu máme dnes, si už ani Cikáni neříkají, jsou z jiného kmene a přišli v posledních desetiletích. Ani srovnání často vysokoškolsky vzdělaných Syřanů, po staletí obývajících velká města, s přírodě blízkými kočovníky na povozech, nemůže vystihnout příliš přesně situaci. No a ty vyhozené pasy byly takřka jistě falešné. Nejspíš se jich zbavil někdo, kdo Syřan naopak nebyl, ale hodilo se mu, se za něj vydávat, protože se s nimi dostal snáze do schenghenského prostoru, kde se už dále nechtěl falešnými pasy kompromitovat. Je to ale celé už z trochu jiného soudku, do Nového roku si proto přejme, ať se už takovými problémy nemusíme nikdo na světě trápit a můžeme si brzo přečíst třeba o nadšení Vaší dcery z plachtařské elementárky na krásném Hosínském letišti.

Odpovědět

Kniha je na světě

25. 8. 2016 v 22:31 Milan

Koukám dnes na svetkridel.cz a vypadá to, že jsme se konečně dočkali, kniha je v nabídce!

Odpovědět

Přidat komentář