Dnes je 16. prosince 2018

7:55 16:00

Odešel astronaut-veterán

8. 1. 2018 1 příspěvek

V sobotu přišla z USA smutná zpráva: ve věku 87 let zemřel pamětník nejslavnější éry kosmonautiky, astronaut John Young. Muž, který se za hranice atmosféry vydal víckrát než všichni ostatní.

Není to lehké začínat na prahu nového roku psaní o kosmonautice nekrologem. Bohužel, čas si vybírá Zubatá. Na svůj poslední let se 5. ledna vydal John Watts Young. Člověk, který za 40 let strávených ve službách NASA jako jediný šestkrát startoval do vesmíru a jednou (sedmý start) dokonce z Měsíce. Svým startem v první pilotované kabině Gemini (1965/GT-3 – velitel Gus Grissom) se stal sedmým Američanem v kosmu a osmnáctým člověkem ve vesmíru celkově.

John Young - na tom všem létal
Na tom všem létal – od Gemini po Space Shuttle

John přišel na svět 24. září 1930 v kalifornském San Franciscu. Jeho otec William byl stavební inženýr, a tak se rodina často stěhovala za prací. Navíc, pro psychické onemocnění matky vyrůstal i se svým mladším bratrem pouze pod patronací otce a ve 12 letech, kdy otec odešel do války s Japonskem, se stal hlavou rodiny. To pochopitelně formovalo jeho osobnost, stejně jako skaut a později Technická univerzita v Georgii, kam nastoupil v rámci stipendijního programu amerického námořnictva na podzim 1948 jako student leteckého inženýrství.

To ho už provázela pověst premianta a přezdívka „Brains“ neboli „Mozek“. A doufal, že se brzy posadí za knipl. Ovšem u námořnictva se začínalo tak říkajíc od píky, a tak se v rámci školních plaveb ocitl na slavné bitevní lodi USS Missouri, na jejíž palubě byla podepsána kapitulace Japonska.

Náhoda tomu chtěla, aby dělovou věž i kabinu sdílel s jistým Tomem Staffordem z námořní akademie v Annapolisu a ani jeden netušil, že se spolu jednou vydají k Měsíci. Do té doby si ale John musel odkroutit i službu na torpédoborci USS Laws (1952-53) jako střelecký důstojník, a to za války v Koreji. Teprve pak se mu splnil sen – v červnu 1953 se hlásil ve floridské pilotce v Pensacole. Přes výcvik na Texanu a posléze vrtulníky se konečně dostal k „rourám“ – do kabiny námořní verze F-80 Shooting Star, pak Grummanu F9F-6 Cougar či nadzvukového Vought F8U-1 Crusader.

V roce 1959 se ocitá v U. S. Naval Test Pilot School v marylandském Patuxentu (kterou prošli snad všichni američtí astronauti-námořníci) a při testování systémů nejnovějšího stroje F4-Phantom spolupracuje s dalším z budoucích astronautů – Jimem Lovellem. Uprostřed této práce jej v únoru 1962 fascinuje skutečnost, že na oběžnou dráhu Země odstartoval první Američan John Glenn, a když v dubnu ohlásí NASA nový nábor astronautů, neváhá a podává přihlášku.

Stane se tak s podzimem členem elitní skupiny devíti pilotů zvaných „New Nine“, považovanou za vůbec nejpovedenější partu astronautů NASA. A setkává se tu se i svými „bojovými“ kolegy – Staffordem a Lovellem. A tak Johnu Youngovi nastala doba tvrdého výcviku a také čekání na nové kosmické lodě.

John Young před prvním startem v Gemini
Před prvním startem v Gemini

Náhoda tomu chtěla, aby se dostal do tandemu s veteránem letů Mercury Virgilem Grissomem, tudíž do posádky první pilotované kabiny Gemini. 23. března 1965 to přišlo… Start! GT-3 byl vlastně zkušební let, který měl prověřit novou loď ve vesmíru včetně jejích manévrovacích schopností. I stalo se a po necelých pěti hodinách kabina zvaná Molly Brown šplouchla do vln Atlantiku. Pravda, Johnovi se tento zkušební let zdál poněkud krátkým…

Ale štěstěna mu přála, a tak se do kosmu vydal podruhé už za rok, v červenci 1966 s Michaelem Collinsem jako velitel Gemini 10. Stíhali dvě dříve vypuštěná bezpilotní tělesa Agena TV10 a TV8 a konečně se jim podařilo to, co dosud v programu Gemini skřípalo – bezproblémové pevné spojení s cílovým tělesem. Nebýt toho, byl by možná program Apollo skrečován… John Young se tak podruhé významně zapsal do historie kosmických letů.

Při třetím startu v květnu 1969 se už John jako velitel kosmické lodi Apollo 10 Charlie Brown vydal s přítelem Tomem Staffordem a Genem Cernanem k Měsíci. Šlo vlastně o další ze „zkušebních letů“, na které měl Young štěstí – druhá výprava k našemu souputníku měla vyzkoušet vše, jen ne přistání na jeho povrchu. Stafford s Cernanem se sice v lunárním modulu Snoopy dostali pouhých 15 km nad Měsíc, ale pro jistotu neměli dostatek paliva k přistání a opětovnému startu. Kdyby náhodou neodolali touze být tam první…

John Young na měsíci
Duben 1972: Na Měsíci…

John se ale své procházky na měsíčním povrchu dočkal – jako velitel Apolla 16, kdy si v dubnu 1972 s Charlesem Dukem mj. zajezdili ve vozítku Lunar Rover v okolí kráteru Descartes, zatímco nad Měsícem na ně čekal Ken Mattingly. Pravda, chvílemi to připomínalo rallye... Ale vracet se jim moc nechtělo. „Nedovedete si představit, jaká tu byla zábava," sdělil Young do Houstonu, než se s modulem Orion vydali na zpáteční cestu.

Po seškrtání programu Apollo a ukončení následných letů na stanici Skylab řada Youngových kolegů rezignovala na kosmický program NASA. Start raketoplánu se vznášel kdesi v mlhách budoucnosti. John Young ale vydržel. A jako zkušený veterán byl pověřen dalším historickým letem. 12. dubna 1981, přesně na den 20 let po Gagarinovi, zvedl spolu s pilotem Robertem Crippenem do vesmíru první raketoplán v dějinách, legendární Columbii. Bylo mu už 51 let. Ale nedal si pokoj. Columbii sedlal ještě jednou, při letu STS-9, 30. listopadu 1983, kdy poprvé vynesla na oběžnou dráhu laboratoř Spacelab.

John Young v kabině raketoplánu Columbia
S Bobem Crippenem před prvním startem Columbie

To už ale zdědil po Dekeu Slaytonovi a jeho nástupci funkci šéfa astronautů (Chief of the Astronaut Office, 1974-1987), posléze byl tzv. zvláštním asistentem ředitele Johnsonova vesmírného střediska (JSC) pro techniku, provoz a bezpečnost a neúnavně poukazoval na rizika, spojená se starty raketoplánů. Ostatně, podílel se i na vyšetřování katastrof Challengeru i milované Columbie

Svou kariéru v NASA ukončil jako náměstek ředitele JSC až v roce 2004, po 42 letech.

Teprve v pátek 5. ledna se jeho kruhy uzavřely. Vypadá to na pohled banálně, ale ve věku přes 80 let to už tak bývá. Podlehl komplikacím zápalu plic…

John Young v roce 2006
John Young: Chcete vidět ohrožený druh? Podívejte se do zrcadla…

Nicméně už za svého bohatého života se stal jakýmsi prototypem astronauta, který věřil v opodstatněnost budoucích kosmických výprav. V návrat na Měsíc, na lety k planetám, což je podle něj klíčová záležitost naší budoucnosti. Jen tak může podle něj lidstvo přežít jako druh.

Není proto divu, že se zařadil mezi velké kritiky bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, který tyto plány NASA udusil v zárodku. Snad jej ještě před odchodem do věčných kosmických dálav potěšila zpráva, že prezident Trump v prosinci podepsal dokument Space Policy Directive 1, který, doufejme, povede ke skutečnému návratu na Měsíc a k zahájení meziplanetárních letů.

Nejen Johna Younga by to potěšilo.

Mohlo by vás zajímat

Stanislav Kužel

Letecký fanda, kitař a novinář, který patří k dlouholetým popularizátorům vědy, techniky a kosmonautiky v rozhlase či řadě časopisů. S řadou kosmonautů či astronautů se znal a zná osobně ze své rozhlasové éry, reportoval např. i kosmický let Sojuz-Apollo, start Vladimíra Remka či Jean-Loup Chrétiena. Jako první Čech si vyzkoušel simulátor kosmické lodi Sojuz (1975). Standa Kužel je m.j. i autorem několika knih (Kosmonautika za oponou, Kosmonauti Nula, science-fiction – viz antologii Slovník české literární fantastiky a science-fiction /Ivan Adamovič, Praha 1995/), povídek (viz Ikare či výběr „Kříšťálové sféry“) a řady populárně-vědeckých článků z různých oborů. Na letiště to má kousek a když s ním někdo odstartuje, rád se drží kniplu.


Témata

Kosmonautika


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Krasny clanek.

31. 1. 2018 v 22:13 Jenda Zima

Je to hezky kus historie. Rad bych k nemu pridal jednu hezkou prihodu.  

 

 

Pred mnoha lety jse se dnes uz neboztika Vitka ptal jaky by videl rozdil mezi buranem a sts. Tonik se jako vzdycky salamounsky usmal a pak ... Pak si to neodpustil.

" $atly, ty se museji ridit. To Buranek, ten uz si pristaval sam"

Ja jsem mohl umrit smichy, ale co delali ti lidi okolo nas....

 

I kdyz do nej by taky nikdo nerekl, ze vyviji vybaveni pro Saljuty a iss.

 

Taky uz nam odletel.

Tak at jim to tam na tom mracku pekne nosi.

 

Odpovědět

Přidat komentář