Dnes je 21. listopadu 2018

7:25 16:10

Fotografování z letounů – svébytné umění a pilotní výzva

1. 11. 2018 1 příspěvek

Jak se vlastně fotí z letadla? Činnost je to nevšední, akční, krásu zpřístupňující, má však i svá úskalí. Určité znalosti a dovednosti se pro dobré výsledky hodí. Fotografovi i pilotovi.

Stane se to snadno každému. Jednoho dne stojíte na letišti s fotoaparátem na krku, v ruce poukaz na vyhlídkový let, oči vykulené a nervozitu byste mohli vyvážet po kamionech. Jsou ovšem i nadšenci, kteří si takové letecké potěšení nadělují sami. Řadím se mezi ně. Jak tedy v letadle pořídit co nejlepší fotografii? Žádná procházka růžovým sadem to není. Aby byla fotka pěkná, je dobré při jejím pořizování myslet na řadu letecky specifických podmínek. Pojďte se tedy podívat na leteckou fotografii trochu blíže.  

S čím a jak se létá a fotí

Po mém prvním fotoletu nad přehradu Seč u Chrudimi a její okolí se k této otázce přidala celá řada dalších. Vzhledem k různým druhům letadel se nabízí řada možností a vždy vám něco pomáhá a vždy vás něco omezuje.

Jako vhodné se mi s přibývající praxí a zkaženými fotkami začaly jevit ultralighty. V dnešní době to jsou už kvalitní moderní letadla. Jsou také výrazně levnější než ta tzv. dospělá (Zlíny, Cessny apod). A přijde mi, že se s nimi lépe manévruje, což je při focení velmi důležité. Ideální se mi ukázaly hornoplošníky s pokud možno jedinou vzpěrou křídla (existují i úplně beze vzpěr) a bez dveří nebo s větším otvíracím okénkem.

Moje nejoblíbenější fotoletadlo – ultralight Tecnam P92 Echo – a focení bez dveří
Moje nejoblíbenější fotoletadlo – ultralight Tecnam P92 Echo – a focení bez dveří

Bez bočních dveří. Zní to akčně, že? Pokud však nemáte k dispozici v uzavřené kabině na boku okénko, které lze otevřít posuvem nebo vyklopením tak, že máte dostatek volného prostoru k záběru, pak vám plexík nadělá kupu potíží. K těm největším patří odlesky od slunce od čehokoli světlého na palubě následované deformovaným obrazem způsobeným tvarovaným oknem (hlavně u dolnoplošníků), fleky na fotografii, jejichž příčinou je poškrábané nebo špinavé okno, apod. Je potřeba, aby na kabinu nedopadalo sluneční světlo. Tedy aspoň na tu stranu kde fotografujete. A posádka by měla mít tmavé (černé) oblečení.

Fotografování v uzavřené kabině skrz plexisklo. Můj kolega Luboš v plné akci při vzájemném fotografování. Jako zkušený fotograf využil stínu na plexiskle a výsledek vidíte na fotografii výše. U pilota je dobře vidět posuvné otvírací okénko dostatečné velikosti, které má k dispozici i pasažér. Okénko je navíc i na vhodném místě a lze jej plně využít. Bohužel se s těmito okénky – a na takto šikovném místě – setkáte jen velmi zřídka.
Fotografování v uzavřené kabině skrz plexisklo. Můj kolega Luboš v plné akci při vzájemném fotografování. Jako zkušený fotograf využil stínu na plexiskle a výsledek vidíte na fotografii výše. U pilota je dobře vidět posuvné otvírací okénko dostatečné velikosti, které má k dispozici i pasažér. Okénko je navíc i na vhodném místě a lze jej plně využít. Bohužel se s těmito okénky – a na takto šikovném místě – setkáte jen velmi zřídka.

Pilot může pomoci takovým naklopením letadla nad objektem, aby se kabina dostala do stínu a odlesky se omezí. Určitou výhodou uzavřeného kokpitu je rozhodně klidnější vnitřní prostředí, které zjednodušuje práci s fotoaparátem a tím dovolí i lepší nastavení expozičních hodnot.

Výhoda letu bez dveří (pouze u hornoplošníku) je ve volném čistém prostoru, větším úhlu záběru a stálém přísunu čerstvého vzduchu obohaceného občas o létající proteiny (hmyz).  Nevýhodou může být po delší době chlad (používám obyčejnou zimní bundu) a právě ten vzduch proudící okolo způsobuje větší hlučnost a průvan, který vám občas brání udržet fotoaparát v klidu, a na místě jsou pak vyšší expoziční časy, což není vždy ideální (viz níže fotografování letadla z letadla). Podmínky tedy náročnější, ovšem možnosti pro fotografování větší. Když neodoláte a vysunete ven ruku či tvář, dostanete pěknou masáž. Rozhodně to nedoporučuji a stejně tak není dobré vysouvat ani fotopřístroj. V letadle bez dveří jsem poslal do výšek už řadu kolegů a kolegyň a musím uznat, že se s těmito obtížnějšími podmínkami popasovali naprosto výborně a rozhodně nechybělo obrovské nadšení z adrenalinového „bezdveřního“ zážitku.

Ať už je křídlo nad vámi nebo pod vámi, lze ho přidat občas do záběru. Dobře to vypadá právě u křídla nad hlavou. U dolnoplošníků křídlo často v záběru spíš vadí.

Využití křídla v kompozici. V tomto případě nad Sněžkou. Vzpěru je lepší situovat do jednoho z rohů tak, aby pokud možno nekřížila fotografovaný objekt. Máte volný prostor a možnost velkého úhlu záběru. Zde je foceno za vzpěru, ale samozřejmě je možnost fotit i směrem dopředu, případně i křídlo se vzpěrou ze záběru vynechat. Horší situace je u letadel s více vzpěrami (dvě vzpěry do „V“ apod.). U dolnoplošníku je pro takovýto záběr potřeba ostřejší náklon, aby křídlo nepřekáželo a nezakrývalo prostor pod námi. Měl bych dodat, že nad Krkonošemi a Českým rájem jsem tehdy poprvé letěl bez dveří. Po pěti minutách strachu a křečovitého držení spojovací trubky v kabině (pilot jen těžce zadržoval smích) se dostavilo obrovské okouzlení a nadšení z volného prostoru a trubku v mých rukách vystřídal fotoaparát. Ten čistý vzduch má prostě své výhody.
Využití křídla v kompozici. V tomto případě nad Sněžkou. Vzpěru je lepší situovat do jednoho z rohů tak, aby pokud možno nekřížila fotografovaný objekt. Máte volný prostor a možnost velkého úhlu záběru. Zde je foceno za vzpěru, ale samozřejmě je možnost fotit i směrem dopředu, případně i křídlo se vzpěrou ze záběru vynechat. Horší situace je u letadel s více vzpěrami (dvě vzpěry do „V“ apod.). U dolnoplošníku je pro takovýto záběr potřeba ostřejší náklon, aby křídlo nepřekáželo a nezakrývalo prostor pod námi. Měl bych dodat, že nad Krkonošemi a Českým rájem jsem tehdy poprvé letěl bez dveří. Po pěti minutách strachu a křečovitého držení spojovací trubky v kabině (pilot jen těžce zadržoval smích) se dostavilo obrovské okouzlení a nadšení z volného prostoru a trubku v mých rukách vystřídal fotoaparát. Ten čistý vzduch má prostě své výhody.
Další možnost fotografování je ve směru dopředu před vzpěru. Úhel záběru je už přeci jen užší než v předchozím příkladě. Zde bylo i na místě počkat na lepší natočení letadla, aby se vzpěra dostala více dozadu a hráz šla více diagonálně. Orlík jistě pozná většina z vás.
Další možnost fotografování je ve směru dopředu před vzpěru. Úhel záběru je už přeci jen užší než v předchozím příkladě. Zde bylo i na místě počkat na lepší natočení letadla, aby se vzpěra dostala více dozadu a hráz šla více diagonálně. Orlík jistě pozná většina z vás.
Třetí ukázce fotografování z hornoplošníku bez dveří  říkám „dát Krakovec na stojáka
Třetí ukázce fotografování z hornoplošníku bez dveří  říkám „dát Krakovec na stojáka". Porovnejte si úhly záběru, respektive úhly naklopení letadla, v jednotlivých případech. Záleží nejen na vás, pro jaký záběr se rozhodnete (ostřeji shora nebo více z boku), ale hodně záleží i na okolním terénu, možnostech letadla, možnostech pilota a na tom, co dovolují předpisy. Jako fotografové je neznáme, ale piloti je musí dodržovat. Nemůžeme po pilotech chtít překročení daných limitů, ať jsme sebevíc uchváceni a unešeni opalující se kráskou pod námi. Je velmi vhodné udělat si před startem s pilotem poradu (se vlastně říká brífing) a domluvit se na tom, co a jak bychom chtěli fotit a co a jak doopravdy půjde. Zamezíte tak případným zbytečným a nepříjemným komplikacím za letu.

Jak nastavit fotoaparát

Nejednou jsem zažil v začátcích zklamání, když jsem při prohlídce fotografií zjistil, že jsou nějak neostré a mázlé. Ruce se nám snadno rozklepou. Ať už nervozitou nebo při letu bez dveří, kdy nám dovnitř krapet táhne. Bez ohledu na důvod je potřeba přizpůsobit nastavení fotoaparátu. Pokud máte jen malý kompakt, pak zvolte v menu některý z akčních režimů (např. sport). Modernější kompakty už nabízí i různé stabilizační režimy pro fotografování v pohybu, které lze využít. Nezapomeňte ostřit na hlavní objekt vašeho zájmu. Překáží-li křídlo, stačí většinou trochu „zazoomovat“. 

Kdo má už trochu pokročilejší fotoaparát s expozičními režimy, využijte režim „priorita času“ označovaný na horním voliči většinou písmenem „T“ nebo „S“. Ten vám dovolí nastavit potřebný čas, který vykompenzuje pohyb. Bývá to 1/500–1/1000 s. Nezapomeňte, že do exponování má co mluvit i citlivost ISO. Tu si můžete nastavit na „AUTO“ nebo manuálně. Při slunečném počasí stačí hodnota 200, eventuálně 400. Clonu vám nastaví přístroj sám a při tomto – řekněme univerzálnějším – nastavení, které zde doporučuji, by měla být vyhovující. Pozor na to, že čím vyšší bude citlivost ISO, tím více bude na snímku šumu. Experimentovat můžeme i s dalšími expozičními hodnotami, kde například čas bude 1/250 s, což dovolí vyšší clonové číslo a zjednodušeně řečeno se projeví větší hloubkou ostrosti a lepší ostrostí jako takovou. Vše máte ve svých rukách a to doslova.

Fotografům znalým pak nic nebrání používat jakýkoli režim, na který si v letadle troufnou. Nezapomeňte si u zrcadlovek (ale i bezzrcadlovek a ultrazoomů) pohlídat, jakou clonu vám automatika dopočítává. Clonové číslo by mělo mít hodnotu nejméně 7,1 (ideálně ještě větší). Pokud je hodnota menší, zvyšte citlivost ISO.

Neváhejte s fotografováním do formátu RAW, pokud ho váš přístroj má. Co se týká objektivu, pak takový všeobecný ohniskový rozsah pro fotografování pozemních objektů je u zrcadlovek s APSC snímačem (ale i u FF) cca 20–50 mm. U kompaktů tento problém řešit nijak moc nemusíte. Postačí sledovat obrázek na displeji a snažit se „zoomovat“ jen v nezbytných případech, abyste například odstranili ze záběru křídlo. Někdy postačí lépe se natočit.

Důležité je i to, jak vám pilot nalétne. Domluvte se s ním, aby nalétával se sluncem za vašimi rameny, přičemž musí vzít v potaz, že se mu šikmo natočíte. Zjednodušeně postačí, když bude slunce za křídly. Řečeno v leteckém žargonu někde mezi čtvrtou a osmou hodinou. Zkušeným fotografům nic nebrání zkusit i akce v protisvětle.

Kompozice a její pravidla

Kompozice neboli složení obrazu (kde má co být, aby to bylo co nej) je v letadle trošku náročnější. Dle pravidel, která vlastně nejsou pravidly, ale doporučeními, by fotografie měla mít něco v popředí, uprostřed i v pozadí, aby měla hloubku a nebyla to jen „fotoplacka“ . Hloubku vyjádříme například ubíhajícími liniemi. Využít k tomu lze vzdalující se koleje, cestu v aleji apod. Prostor fotografie se také dělí do svislých a vodorovných třetin, ale nyní už bych se prohřešil proti snaze vysvětlit leteckou fotografii co nejjednodušeji. Naštěstí právě tento druh fotografování nám ledacos ulehčuje tak nějak automaticky. Více proto raději na přiložených fotografiích.

Velmi zjednodušeně řečeno se fotografie dělí do třetin. Do průsečíků dělicích linek nebo do jejich blízkosti (dle možností) se pak snažíme nakomponovat hlavní objekty nebo jejich hlavní části. Máme-li v záběru i oblohu, pak ji může náležet jedna třetina (nehraje-li tak důležitou roli) nebo dvě třetiny. Na přiložené jednoduché fotografii vidíte kapličku v polích usazenou do levého horního rohu, která jakoby se dívala do fotografie. Je-li to ve vašich silách, můžete si takovou dělicí mřížku představovat při pohledu do hledáčku nebo na displej. Některé fotoaparáty ji mohou i samy zobrazovat (hledejte v menu).
Velmi zjednodušeně řečeno se fotografie dělí do třetin. Do průsečíků dělicích linek nebo do jejich blízkosti (dle možností) se pak snažíme nakomponovat hlavní objekty nebo jejich hlavní části. Máme-li v záběru i oblohu, pak ji může náležet jedna třetina (nehraje-li tak důležitou roli) nebo dvě třetiny. Na přiložené jednoduché fotografii vidíte kapličku v polích usazenou do levého horního rohu, která jakoby se dívala do fotografie. Je-li to ve vašich silách, můžete si takovou dělicí mřížku představovat při pohledu do hledáčku nebo na displej. Některé fotoaparáty ji mohou i samy zobrazovat (hledejte v menu).
Obloha zabírající zhruba jednu třetinu i méně (lze dělit i do pětin) a zbytek je ponechán krajině s hradem, který je komponován k pomyslnému levému průsečíku. Zmínil jsem, že fotografie má mít pozadí a popředí. Zde je popředním samozřejmě hrad a pozadí vytváří horizont s horami. Fotografie tak působí prostorovějším dojmem. Létali jsme okolo Helfenburku.
Obloha zabírající zhruba jednu třetinu i méně (lze dělit i do pětin) a zbytek je ponechán krajině s hradem, který je komponován k pomyslnému levému průsečíku. Zmínil jsem, že fotografie má mít pozadí a popředí. Zde je popředním samozřejmě hrad a pozadí vytváří horizont s horami. Fotografie tak působí prostorovějším dojmem. Létali jsme okolo Helfenburku.
Ukázka využití dvou třetin oblohy a jen jedné třetiny země. Krásu podzimu zde dotváří i obloha s mraky.
Ukázka využití dvou třetin oblohy a jen jedné třetiny země. Krásu podzimu zde dotváří i obloha s mraky.
A ještě jednou Krakovec jako příklad pro diagonální kompozici (zde jde pěkně po úhlopříčkách pomyslné mřížky) vyjadřující více prostoru a hloubky. Když si představíte mřížku, vidíte, že hrad zabírá dvě pravé třetiny a před ním je přibližně jedna třetina volná. Je to stejné jako u portrétu, kde by se model neměl dívat do okraje fotky, ale měl by před sebou mít místo. Já doufám, že slavní duchové tohoto hradu rytíř Brtník z Brtníku i s dcerou Leontýnkou se na nás moc nezlobili za vyrušování. Příště bychom museli hradnímu pánovi dovézt ten lahodný Francův nápoj, co se s ním my hlupáci jen mažeme.
A ještě jednou Krakovec jako příklad pro diagonální kompozici (zde jde pěkně po úhlopříčkách pomyslné mřížky) vyjadřující více prostoru a hloubky. Když si představíte mřížku, vidíte, že hrad zabírá dvě pravé třetiny a před ním je přibližně jedna třetina volná. Je to stejné jako u portrétu, kde by se model neměl dívat do okraje fotky, ale měl by před sebou mít místo. Já doufám, že slavní duchové tohoto hradu rytíř Brtník z Brtníku i s dcerou Leontýnkou se na nás moc nezlobili za vyrušování. Příště bychom museli hradnímu pánovi dovézt ten lahodný Francův nápoj, co se s ním my hlupáci jen mažeme.

Především začátečníkům si dovolím doporučit středovou kompozici. Co to znamená? Prostě své vybrané objekty fotografujte na střed snímku s dostatkem místa okolo na případný ořez. Zkušení fotografové vědí, že je to záběr často nejméně přitažlivý, ale v letadle nemáte možnost se popošoupnout pár kroků vlevo či vpravo a rozhodující okamžik je opravdu jen okamžikem a záběr je nenávratně pryč. Pilot vám při sebevětší snaze už podruhé nemusí nalétnout tak přesně, podmínky se mohou změnit a navíc opakované nálety prodlužují čas letu a tím krapet vysávají vaši peněženku.

Středová kompozice Trosek určitě není špatná. Navíc zde jdou i trochu diagonálně.
Středová kompozice Trosek určitě není špatná. Navíc zde jdou i trochu diagonálně.
Také na střed komponovaný Křivoklát určitě újmu neutrpěl. Hrady i jiné stavební objekty mají většinou velkou výhodu ve svém tvaru a půdorysu, který nám pomáhá vytvořit prostorovou fotografii a nejen „fotoplacku“. I když konkrétně Křivoklát je tak trochu fotografickou noční můrou, neboť jeho specifický půdorys a tvar v kombinaci s vlastnostmi objektivu zapříčiní ve skutečnosti také kombinované kácení linií na všechny strany, o kterém se dozvíte níže.
Také na střed komponovaný Křivoklát určitě újmu neutrpěl. Hrady i jiné stavební objekty mají většinou velkou výhodu ve svém tvaru a půdorysu, který nám pomáhá vytvořit prostorovou fotografii a nejen „fotoplacku“. I když konkrétně Křivoklát je tak trochu fotografickou noční můrou, neboť jeho specifický půdorys a tvar v kombinaci s vlastnostmi objektivu zapříčiní ve skutečnosti také kombinované kácení linií na všechny strany, o kterém se dozvíte níže.

Na co si však dokážete dát pozor, jsou kácející se linie. Tedy v rámci možností aspoň trochu. Možná jste to už zažili při fotografování hradů, zámků a architektury všeobecně, že se nám ta stavba nějak divně kácí a to jsme měli jen jedno pivo, mámo. Je to způsobeno optikou a ve vzduchu se s tím setkáte také, respektive na zemi při prohlížení fotografií. Držte si tedy v záběru věž či nějakou jinou svislou hranu stavby rovnoběžně s levou nebo pravou hranou vašeho displeje či hledáčku.

Při podzimním poletování jsme zastihli Karlštejn nasvícený trochou slunce prokukujícího mezi mraky. Stačilo si udržet hradní věž rovnoběžně s levou stranou hledáčku a konečné dorovnání v editoru už nebylo tak velkým problémem. S vesnicí je komponován diagonálně. Může se vám samozřejmě stát, že žádné hlídání rovnoběžnosti nepomůže. Jednou z možností je fotografovat objekt z větší dálky jako celek s krajinou a okolím. Čím blíže jsme, tím více se vše může kácet. Na to, aby se nám architektura nekácela, jsou speciální objektivy, ale ty asi bude vlastnit málokdo z vás.
Při podzimním poletování jsme zastihli Karlštejn nasvícený trochou slunce prokukujícího mezi mraky. Stačilo si udržet hradní věž rovnoběžně s levou stranou hledáčku a konečné dorovnání v editoru už nebylo tak velkým problémem. S vesnicí je komponován diagonálně. Může se vám samozřejmě stát, že žádné hlídání rovnoběžnosti nepomůže. Jednou z možností je fotografovat objekt z větší dálky jako celek s krajinou a okolím. Čím blíže jsme, tím více se vše může kácet. Na to, aby se nám architektura nekácela, jsou speciální objektivy, ale ty asi bude vlastnit málokdo z vás.
V podstatě velmi jednoduchý záběr Nízkých Tater v oparu s třetinou čisté oblohy určitě nezapadne mezi nepodařené fotografie
V podstatě velmi jednoduchý záběr Nízkých Tater v oparu s třetinou čisté oblohy určitě nezapadne mezi nepodařené fotografie

Jak už jsem zmínil výše, křídlo může být zahrnuto do záběru. Mně osobně se to více líbí u hornoplošníků, kde pod křídlem je prostor pro pozemní objekty. Křídlo dole spíš mnoho z prostoru pod námi zakrývá a pro otevření výhledu je nutný řádný náklon letadla.

Ještěd. Ten vlastně může za to, že jsem začal létat s fotoaparátem. Byl tím prvním, co jsem chtěl letecky fotografovat. Než jsem se k němu dostal, trvalo ještě nějakou chvilku a tenhle netradiční záběr se povedl až při druhé letecké návštěvě. Využil jsem právě toho volného prostoru pod křídlem hornoplošníku a poprosil pilota, aby to nad věží prostě naklopil.
Ještěd. Ten vlastně může za to, že jsem začal létat s fotoaparátem. Byl tím prvním, co jsem chtěl letecky fotografovat. Než jsem se k němu dostal, trvalo ještě nějakou chvilku a tenhle netradiční záběr se povedl až při druhé letecké návštěvě. Využil jsem právě toho volného prostoru pod křídlem hornoplošníku a poprosil pilota, aby to nad věží prostě naklopil.

Pokud se chcete i přesto ve vzduchu sunout do stran či se pozastavit, použijte vrtulník. Je to skutečně luxusní foceníčko relativně v klidu, o jakém se vám v letounu ani nezdá. Dostat se do ideálního záběru nebývá problém. Potřebujete k němu jen tučné konto, neboť letová hodina i za toho nejmenšího dvoumístného prcka zhltne značnou sumu.

A když se budete bez ohledu na to, v jakém letadle zrovna sedíte, pozorně dívat, můžete pod sebou za letu vidět, že příroda i člověk svou stavební činností vytvořili zajímavé obrazce, které rozhodně stojí za zmáčknutí spouště.

Dvěma rybníčkům v polích jsme dali název „brejličky“. A opět stálo za to pohrát si aspoň maličko s kompozicí.
Dvěma rybníčkům v polích jsme dali název „brejličky“. A opět stálo za to pohrát si aspoň maličko s kompozicí.
Tenhle krásný erb nám zemědělci vytvářeli po několik let jen pár kilometrů za benešovským letištěm. Téměř v ose dráhy 24.
Tenhle krásný erb nám zemědělci vytvářeli po několik let jen pár kilometrů za benešovským letištěm. Téměř v ose dráhy 24.
Křižovatka u Plzně si přímo říká hned o několik způsobů fotografování
Křižovatka u Plzně si přímo říká hned o několik způsobů fotografování

Opáčko

Máte v hlavě trošku chaos? Nevadí. Stručně vám vše zopakuji.

Letíte v letadle a budete fotit přes plexisklo, protože není k dispozici dostatečně velké odsouvací nebo vyklápěcí okénko? Mějte pokud možno tmavé oblečení a pilot ať nechá slunce za zády a letadlo vám trochu naklopí, aby slunce nešlo do kabiny (ne vždy to jde).

Pozor na co ostříte! Sledujete zobrazení ostřicích bodů i obraz samotný.

Co nastavit? Při pěkném počasí na obyčejném kompaktu zkuste režim sport či jiné akční režimy a případně různé stabilizace (někdy je to lepší bez nich).

Na pokročilejších fotoaparátech vyberte režim „priorita času“ a nastavte si čas 1/500 s, citlivost ISO 200–400, eventuálně „AUTO“. Pokud si nejste zrovna jisti v kramflecích, můžete zkusit čas kratší, např. 1/800–1/1000 s, ale to už bude možná potřeba nastavit ještě vyšší citlivost, ale nebojte se a věřte si. Při namáčknutí spouště se vám expoziční hodnoty ukáží v hledáčku (na displeji). Zkontrolujte, zda vám přístroj dopočítává clonu o hodnotě nejméně 7,1 (ideálně ještě větší). Pokud je hodnota menší, zvyšte citlivost ISO. Zkušení fotografové pak mohou experimentovat dle své chuti a možností.

A ještě jedna důležitá rada. Svůj let si plánujte ideálně k pozdnímu odpoledni. V tu dobu už se ovzduší většinou uklidňuje a nebude tak provokovat vaši svačinu.

Na vaši leteckou fotoshow se můžete připravit. A jednoduše! Víte jak? Přeci v autě. Jako spolujezdci můžete fotit se staženým i zataženým okénkem objekty vzdálené i blízké a testovat váš fotopřístroj na maximum. Navíc je to trénink i docela zábavný. Jen s těmi náklony to raději neriskujte. Příslušníci, kteří mají pomáhat a chránit, by vám pak jistě rádi pomohli od nějakého většího obnosu, aby vás ochránili před eventuálním dalším pokušením ke kaskadérským kouskům.

Fotografování letadla z letadla

Je to už trochu vyšší level v akčním fotografování. Fotit pozemní objekty, které se nehýbají, se přeci jen tak nějak zvládnout dá, ale když se hýbe všechno a na všechny strany, jsme naráz někde úplně jinde. Dostal jsem se k tomu náhodou, zalíbilo se mi to okamžitě a i přes svou náročnost se focení letadel z letadla stalo mým nejoblíbenějším leteckým fotografováním.

Tak tenhle krasavec nad Slapskou přehradou patřil mezi tehdy mé první úspěšné úlovky a jak praví nepsané zákony, dostal jsem se k němu čirou náhodou. Po startu z benešovského letiště v tandemu s dalším strojem jsem dostal do sluchátek zprávu, zda ten fotograf na palubě Echa nemá zájem vyfotit si něco zajímavého ve vzduchu. No aby neměl. Obě naše posádky na místě srazu zvědavě pátraly po okolí, když se za námi objevil upravený WT9 Dynamic. Nutno podotknout, že u kniplů všech tří letadel seděli zkušení piloti a díky tomu mohla vzniknout tato fotografie a i řada dalších.
Tak tenhle krasavec nad Slapskou přehradou patřil mezi tehdy mé první úspěšné úlovky a jak praví nepsané zákony, dostal jsem se k němu čirou náhodou. Po startu z benešovského letiště v tandemu s dalším strojem jsem dostal do sluchátek zprávu, zda ten fotograf na palubě Echa nemá zájem vyfotit si něco zajímavého ve vzduchu. No aby neměl. Obě naše posádky na místě srazu zvědavě pátraly po okolí, když se za námi objevil upravený WT9 Dynamic. Nutno podotknout, že u kniplů všech tří letadel seděli zkušení piloti a díky tomu mohla vzniknout tato fotografie a i řada dalších.
Se Stylusem nad Slapy. Ukázka toho, jak důležité je mít zkušené piloty, kteří zvládnou naletět do pěkné kompozice. Pro mě to byl naprosto fantastický adrenalin, když jsem s okem chvíli u hledáčku, chvíli upřeným na cílový prostor, křičel vzrušeně do sluchátek na svého dvorního pilota poslední korekce (což nebylo vcelku ani nutné, protože sedící těsně za mými zády zkušeným okem sám viděl, co je třeba) a pak už jsem jen mačkal spoušť a doufal.
Se Stylusem nad Slapy. Ukázka toho, jak důležité je mít zkušené piloty, kteří zvládnou naletět do pěkné kompozice. Pro mě to byl naprosto fantastický adrenalin, když jsem s okem chvíli u hledáčku, chvíli upřeným na cílový prostor, křičel vzrušeně do sluchátek na svého dvorního pilota poslední korekce (což nebylo vcelku ani nutné, protože sedící těsně za mými zády zkušeným okem sám viděl, co je třeba) a pak už jsem jen mačkal spoušť a doufal.

Když se díváme ze země na skupinu letadel, zdá se nám, jak si to krásně letí vedle sebe, ale když v jednom z nich sedíme, poznáme, že to tak ideální být nemusí. Laik si řekne: „No co, tak dám rychlý čas a je to. Něco vyjde.“ Něco vyjít může, ale spíš také nemusí. Krom toho, že je vše v pohybu, má focení letícího letadla i jedno drobné úskalí, které komplikuje leteckému fotografovi život. Je to takové malé zařízení, chcete-li taková součástka protivná k naštvání, říká se jí, tuším, vrtule. 

Když fotografujete letící letadlo, mělo by být zřejmé, že se vrtule točí. Neměla by na fotce trčet zmrazená jako kus klacku. Tedy je potřeba, aby byla přiměřeně rozmazaná. Zkušenější fotograf už v tuto chvílí ví, odkud vítr fouká. Na pohybem rozmazanou vrtuli je potřeba delší expoziční čas. Většinou to je 1/250 s a lépe ještě delší. No a to je trochu kámen úrazu a v otevřeném letadle bez dveří spíš balvan. Udržet takový čas v ruce, aby se fotoaparát netřásl, je už dost umění. V uzavřeném letadle je situace o něco lepší, ale vše je komplikované již zmiňovanými odlesky. Kompozice je dalším nemalým balvanem. Dostat druhé letadlo do optimálního záběru a ještě ideálně nad nějaký pěkný objekt je už pěkná fuška a bez zkušených pilotů to snad ani nejde. Jestliže se vám podaří letět v takovéto skupině, pak ovšem neváhejte. Ten adrenalin za to stojí. Jen se většinou fotografuje směrem dozadu a slunce je tak lepší mít šikmo před letadlem. Prostě opět tak, abyste ho po natočení vašeho těla měli někde za zády. V leteckém slangu mezi devátou a dvanáctou hodinou.

S Faetou nad Zvíkovem. Ten den jsem měl už létání docela dost a v otvoru, kde má normální člověk v letadle dveře, mi byla už dost zima. Nicméně kolega Luboš ve Faetě zatoužil podívat se ještě nad Zvíkov. Unaveně  jsem tedy odsouhlasil poslední akci ve vzduchu. Nic lepšího jsem nemohl udělat. Krásný sluneční násvit v pozdním odpoledni, výborný nálet a fotka byla na světě.
S Faetou nad Zvíkovem. Ten den jsem měl už létání docela dost a v otvoru, kde má normální člověk v letadle dveře, mi byla už dost zima. Nicméně kolega Luboš ve Faetě zatoužil podívat se ještě nad Zvíkov. Unaveně  jsem tedy odsouhlasil poslední akci ve vzduchu. Nic lepšího jsem nemohl udělat. Krásný sluneční násvit v pozdním odpoledni, výborný nálet a fotka byla na světě.

Fotografování uvnitř letadla

Ve vícemístném letadle se dá velmi dobře fotografovat váš doprovod na zadních sedadlech. Většinou půjde o typ letounu se zakrytým prostorem nad hlavou. Poproste pilota, aby vám naletěl nad zajímavý objekt a naklopil nad ním letoun tak, abyste měli v záběru svého kamaráda či kamarádku a v okně vedle nich, aby byl vidět onen objekt. Nezapomínejte na pravidlo o slunci za vašimi rameny po natočení se k zadním sedadlům. Budete tak mít pasažéry pěkně nasvícené a objekt pod nimi také. Expoziční hodnoty zde snesou delší časy. U malých kompaktů, které jsou plně automatické, si vystačíme se sportovními či jinými akčními režimy a s pokročilejšími fotoaparáty se zrcadlovkami lze opět použít režim „priorita času“. V závislosti na rozklepaných rukách postačí 1/250–1/320 s. Problém vám může udělat ohnisko, respektive chcete-li laicky zoom. Je zde potřeba mít tzv. širší ohnisko. Cca 10–24 mm u zrcadlovek a pokročilých fotoaparátů. U kompaktů pak „nezoomovat“.

Takovouto fotografií můžete udělat radost svým přátelům na palubě. Jen nezapomeňte, že musí být nasvícen i vnitřek kokpitu. V tomto případě nás trochu škádlily mraky, ale hlavní zdroj světla šel od pravého křídla, a proto máme nasvícenou krajinu za mladým fotografem, ale i vnitřek. V případě potřeby je možné si pomoci v editoru zesvětlením stínů. Takový postup ale může zvýraznit šum. Výhodou je tu i fotoaparát s výklopným a otočným displejem, abyste se nemuseli kroutit. Dá se fotit i směrem šikmo vzad po slepu, ale výsledek tomu může odpovídat. Stejně tak je možné používat při jakémkoli leteckém focení tzv. sekvenční snímání (fotokulomet), kdy přidržíte spoušť a přístroj cvaká jeden snímek za druhým. Nevýhodou je velké množství snímků, které plní zbytečně kartu.
Takovouto fotografií můžete udělat radost svým přátelům na palubě. Jen nezapomeňte, že musí být nasvícen i vnitřek kokpitu. V tomto případě nás trochu škádlily mraky, ale hlavní zdroj světla šel od pravého křídla, a proto máme nasvícenou krajinu za mladým fotografem, ale i vnitřek. V případě potřeby je možné si pomoci v editoru zesvětlením stínů. Takový postup ale může zvýraznit šum. Výhodou je tu i fotoaparát s výklopným a otočným displejem, abyste se nemuseli kroutit. Dá se fotit i směrem šikmo vzad po slepu, ale výsledek tomu může odpovídat. Stejně tak je možné používat při jakémkoli leteckém focení tzv. sekvenční snímání (fotokulomet), kdy přidržíte spoušť a přístroj cvaká jeden snímek za druhým. Nevýhodou je velké množství snímků, které plní zbytečně kartu.
V podvečer nad Šumavou. Vraceli jsme se z německého Pasova a nedalo nám vyzkoušet si techniku BKT-HDR, která se používá hlavně při fotografování v protisvětle, abyste neměli jen siluetu na světlém pozadí (pokud ji nechcete úmyslně). Jde o způsob, kdy vyfotíte sekvenčně tři fotografie za sebou. Jedno foto je podexponované (tmavé), druhé je klasický průměr a třetí je přeexponované (světlé). V editoru si pak z každé vyberete to, co je potřeba. Nebo to dnes už udělají editory za vás (a to i v chytrých mobilních telefonech). Podmínkou je, že se na scéně nic nehýbe a fotopřístroj je ideálně na stativu, aby se všechny tři fotografie dobře překrývaly. My jsme se odvážili vyzkoušet trojexpozici v letícím letadle. Bylo to na několik pokusů, editor měl zamotané čipy, já hlavu a ruce, ale nakonec z toho vyšla celkem obstojná fotografie v protislunci.
V podvečer nad Šumavou. Vraceli jsme se z německého Pasova a nedalo nám vyzkoušet si techniku BKT-HDR, která se používá hlavně při fotografování v protisvětle, abyste neměli jen siluetu na světlém pozadí (pokud ji nechcete úmyslně). Jde o způsob, kdy vyfotíte sekvenčně tři fotografie za sebou. Jedno foto je podexponované (tmavé), druhé je klasický průměr a třetí je přeexponované (světlé). V editoru si pak z každé vyberete to, co je potřeba. Nebo to dnes už udělají editory za vás (a to i v chytrých mobilních telefonech). Podmínkou je, že se na scéně nic nehýbe a fotopřístroj je ideálně na stativu, aby se všechny tři fotografie dobře překrývaly. My jsme se odvážili vyzkoušet trojexpozici v letícím letadle. Bylo to na několik pokusů, editor měl zamotané čipy, já hlavu a ruce, ale nakonec z toho vyšla celkem obstojná fotografie v protislunci.

Létání, strach a mořská nemoc

Jak se řekne létání, hned se dost lidí chytá za břicho a své gesto doplňuje slovy jako: „To bych nedal, to by mi bylo šoufl." Vidíte a není to pravda. Jak jsem stihl sledovat a vypozorovat, většina lidí zvládne let v malém letadle bez potíží. A na tomto místě mi prostě nedá, abych nenapsal o naší cestě z Mladé Boleslavi do Peenemünde u Baltského moře. Už vidím, jak můj dvorní pilot téměř řve smíchy. A má proč.

V dnešní době už není problém letět do zahraničí, aniž byste se museli obávat, že vás za hranicemi přivítá například kytice raket země vzduch. Už jsem se cítil jako ostřílený mazák s náletem několika desítek hodin, když jsem dostal nabídku letět na neslavně slavné místo, kde Němci za druhé světové války vyráběli rakety V1 a V2.

Odlétali jsme z Mladé Boleslavi ultralightem WT9 Dynamic. Byl krásný den a cesta plynula v klidu až po Berlín. Letadlo náhle párkrát slušně nadskočilo a o chvíli později už jsme letěli v něčem, co by se dalo nazvat termický dribling (my v roli míče), který trval skoro hodinu až do mezipřistání na letišti Finow. Tam si někdo povídal na věži s dispečerem, někdo jiný v jejím zázemí s umyvadlem... A byl to náročný rozhovor. 

Po odpočinku jsme statečně nastoupili do druhého poločasu vzdušného basketbalu. Německá obloha však nekompromisně skórovala celý zbytek dlouhé cesty do přímořského městečka. Letadlo se stále čile zmítalo stejně jako moje vnitřnosti. Ještě během přistávání jsme na okruhu před čtvrtou zatáčkou dostali parádní kopanec na rozloučenou. Dynamic – chudák – dostal po přistání přezdívku „vzteklý mixér“ a poté, co mé totálně vyždímané tělo dopadlo na beton letiště, už jsem měl jen jedinou otázku: „Kde tu mají nádraží?“

Můj dvorní pilot mě léčil projížďkou na kole do místní bývalé továrny na rakety a po širém okolí. V přístavu jsme měli štěstí i na jednu z prvních ruských raketových ponorek U-461. Léčba byla úspěšná, nádraží jsem už nepotřeboval a let od moře do vnitrozemí byl navíc klidný.

A právě takový klid a pevnou ruku přeji i vám při vašem letu, abyste si domů přinesli nejen krásný zážitek, ale i fajn fotografie.

Prvním větším výletem – a zrovna do „zahraničí“ – byla návštěva Vysokých Tater. Jen těžko bych dokázal popsat, jaká je to nádhera dívat se na vše přímo při přeletu nad přehradou Liptovská Mara a během přibližování se k tatranským velikánům (dveře zůstaly samozřejmě odložené na „letisku v Ružomberku“). Když pilot dělal třistašedesátky, měl jsem pod sebou rozházené špičaté balvany, které vystřídala propastná hlubina směrem k silnici a trati na Poprad. Stejně tak jsem se jednu chvíli díval do oken observatoře na Lomnickém štítu a v další chvíli jsem hypnotizoval propastnou hlubinu s Tatranskou Lomnicí u jejího dna.
Prvním větším výletem – a zrovna do „zahraničí“ – byla návštěva Vysokých Tater. Jen těžko bych dokázal popsat, jaká je to nádhera dívat se na vše přímo při přeletu nad přehradou Liptovská Mara a během přibližování se k tatranským velikánům (dveře zůstaly samozřejmě odložené na „letisku v Ružomberku“). Když pilot dělal třistašedesátky, měl jsem pod sebou rozházené špičaté balvany, které vystřídala propastná hlubina směrem k silnici a trati na Poprad. Stejně tak jsem se jednu chvíli díval do oken observatoře na Lomnickém štítu a v další chvíli jsem hypnotizoval propastnou hlubinu s Tatranskou Lomnicí u jejího dna.

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

pekne shrnuti

7. 11. 2018 v 8:43 Miichal

Diky za pekny clanek, pekne popsane. Snad bych jeste dodal, ze pokud fotim letadlo, tak by z druheho letadla nemeli fotit. jednak to maji proti slunci, ale hlavne to na fotce vypada obvykle blbe, ze foceny foti...a pochopitelne, zkousel fotit/tocit  a ridit soucasne neni dobry napad, viz L-410 v Dubnici pred par lety. Ale pokud mate letadlo s autopilotem ;-)

Odpovědět

Přidat komentář