Není země jako země aneb proč má tolik letadel registraci Bermud

20.06.2020

Většina pilotů ví, že podle imatrikulace letadla je možné poznat, v jaké zemi je ten který stroj registrován. Ne vždy je to však země provozovatele. A proč jsou některé země oblíbenější než jiné?

Asi to není potřeba připomínat, ale přesto, pokud by někdo nevěděl. Všechny imatrikulace civilních letadel se skládají z několika písmen a číslic. Přidělují a spravují je národní letecké úřady, které nad stroji zároveň vykonávají bezpečnostní dohled; v České republice tuto roli zastává Úřad pro civilní letectví.

Podmínky a pravidla prvních leteckých registrací byly stanoveny již v roce 1913 na londýnské radiotelegrafické konferenci. A právě z toho důvodu nebyly registrace spjaté se samotným letadlem, nýbrž s uživatelem radiostanice. Až o šest let později byla podepsána Pařížská úmluva, která konkrétněji řešila problematiku registrací letadel jako takových. A v dalších letech byly přijaty další předpisy. První, či první dva znaky registrace označují státní příslušnost letounu a jde o tzv. imatrikulační kód země. Za imatrikulačním kódem země následují kombinace čísel či/a písmen, která může i nemusí být sestavena podle určitých pravidel - například v České republice lze podle imatrikulace poznat ultralight i kluzák, ale v jiných zemích může být význam odlišný. Kódy upravuje tzv. Chicagská úmluva z roku 1944.

Registrace OK-YBA, kterou nosí Airbus A330 Českých aerolinií
Registrace OK-YBA, kterou nosí Airbus A330 Českých aerolinií

Československé, respektive české výsostné znaky OK, které dnes nosí všechna zde registrovaná civilní letadla, jsou dvě písmenka, jejichž hodnota je i na počátku 21. století obrovská. Příběh, jak se dostala na naše stroje, je opředen řadou legend, avšak jedno je jisté – díky světové proslulosti této zkratky nám ji všichni závidí. Ne každý si možná vzpomene, že před známým OK nosily naše stroje označení L. Navíc podle jedné z legend jsme prý usilovali o označení CS, které nakonec získali Portugalci, snad na počest krále Carlose.

Ve většině případů jsou dopravní letadla registrována ve stejné zemi, ve které je zaregistrován i jejich provozovatel. Pokud má například letecká společnost základny ve více zemích, může v nich mít při splnění dalších podmínek i registrovaná letadla. Tyto stroje tak mohou například na svém trupu nosit i vlajku konkrétního státu.

Letecká globalizace v praxi

Na řadě letišť se můžeme setkat s různými výjimkami, které vyplývají například z aktivit dopravce. Pokud má aerolinka více základen v různých zemích a v nich registrované stroje, často je využívá v rámci své celé sítě. Pražská báze Ryanairu je tak například obsluhována stroji s polskou registrací. Velmi častým případem je i situace, kdy si dopravce pronajme letadlo a nechce jej nechat přeregistrovat do domácího rejstříku, například jen z časových důvodů. Dříve jsme tak mohli například vídat letouny Bombardier Dash 8-400Q Brussels Airlines s britskou registrací, a to v rámci spolupráce s aerolinkami Flybe.

Mnoho letadel na Německem s různými registracemi.
Mnoho letadel na Německem s různými registracemi / Zdroj: flightradar24.com

Německá civilní letadla jsou označena písmenem D, francouzská F, americká N a například ta slovenská OM. Ale na východ od nás, třeba v Rusku, mají civilní stroje hned několik označení různých zemí, i když je jejich domovem Ruská Federace a provozuje je jeden dopravce. Vedle označení RA, nástupce sovětského CCCP, můžeme na letadlech ruských dopravců více než běžně vidět výsostné znaky Bermudských ostrovů (VP-Bxx či VQ-Bxx) anebo například Irska. Jde zpravidla o letadla západní provenience, přičemž ta v Rusku vyrobená nesou znak RA.

Podle odborného serveru www.rusaviainsider.com tvoří více než 90 % v Rusku využívaných strojů právě letadla západní výroby. U největší ruské letecké společnost Aeroflot je tento poměr takřka totožný (pouze 22 % letadel nosí označení RA, přičemž jde o v Rusku vyrobené Suchoje Superjet). Dokonce i obě nové „třistapadesátky“ pojmenované po Petru Iljiči Čajkovském, respektive Andreji Dementěvovi nesou označení VQ-BFY a VQ-BFZ, tedy opět statní registrace Bermud.

Zbytek velké ruské pětky (po Aeroflotu do ní patří ještě Rossiya, Pobeda, S7 Airlines a Ural Airlines) je na tom stejně. Všechny společnosti disponují pouze západním stroji s „neruskými“ registracemi. Zajímavostí u petrohradské společnosti Rossiya Airlines je fakt, že všechny dálkové Boeingy 777 (po Transaero a Emirates) a 747 (po Transaero) nosí irskou registraci EI.

Jak-42D již neexistujících Saratovských aerolinií s ruskou registrací RA-42557
Jak-42D již neexistujících Saratovských aerolinií s ruskou registrací RA-42557

V případě Ruska je vysvětlení této situace vcelku jednoduché a existuje pro ně několik důvodů. S ohledem na pošramocenou pověst tamního letectví v dřívějších dobách (a vlastně i dalších států bývalého SSSR) byly uzavřeny smlouvy o možnosti registrovat nové stroje v zahraničí. Starost o bezpečnost a letovou způsobilost jednotlivých letadel tak přešla do rukou cizích úřadů. Svou roli hraje i finanční stránka věci, kdy jsou na stroje západní výroby uvaleny další poplatky, čímž se jejich nákup prodražuje. A navíc, i řada leasingových společností odmítá nechat zapsat svá letadla pronajatá ruským aerolinkám do tamního rejstříku. Paradoxně dnes tato praxe ruským úřadům začíná vadit, protože nemají nad stroji kontrolu a zároveň přicházejí o velké peníze.

Nehoda ruského stroje s cizí registrací

Zahraniční registrace na ruských letadlech přinášejí čas od času problémy i dalším subjektům mimo Rusko. K této situaci došlo například v roce 2008, kdy v Permu havaroval Boeing 737 společnosti Aeroflot-Nord nosící bermudskou registraci VP-BKO. Právě díky tomuto faktu se na vyšetřování tragické nehody podílela různorodá mezinárodní skupina odborníků, kterou vedle Rusů tvořili také Američané, specialisté z Bermud a jelikož jsou Bermudy britským zámořským územím, tak i zástupci Velké Británie. Celou multinárodní skupinu pak ještě doplnili Francouzi, jelikož motory havarovaného stroje pocházely ze země Galského kohouta.  

Airbus A320 společnosti Aeroflot registrovaný na Bermudských ostrovech
Airbus A320 společnosti Aeroflot registrovaný na Bermudských ostrovech

Není jistě bez zajímavosti, že podobné nuance lze pozorovat například i u letadel jihoamerické společnosti Avianca, aerolinek Alitalia, některých dalších italských dopravců či u severských SAS. Oproti Rusku je zde však rozdíl. V případě dopravců z Apeninského poloostrova jsou letadla často registrována v rejstřících irského leteckého úřadu a namísto národního označení I nosí znaky EI. Důvodů je v tomto případě také více. Vedle finančního hlediska pronajímatelé letadel nechtějí v případě krachu letecké společnosti v Itálii zabřednout do zdlouhavých právních tahanic, jež zapříčiňuje nejasná místní legislativa. Podobná je situace také u společnosti SAS. I u ní nosí v Irsku pronajaté stroje označení EI. V roce 2012 navíc došlo k zajímavé situaci. SAS přeregistroval dva Airbusy A330 pod norské označení a dosáhl tak jejich ochrany před věřiteli v případě finančních problémů. Jakto? Norsko je totiž na rozdíl od Švédska a Dánská signatářem Dohody z Kapského města.

Dohoda z Kapského města a Článek 83

V roce 1948 byla v Ženevě podepsána Úmluva o mezinárodním uznávání práv k letadlům. Jejím cílem bylo posílit ochranu vlastnických a zajišťovacích práv, která souvisejí s letadly. V roce 2001 byla nahrazena Úmluvou o mezinárodních právech k mobilním zařízením (dohoda z Kapského města). Ze čtyř protokolů nakonec vstoupil v platnost pouze ten, který se týká letectví a jeho cílem je zřízení mezinárodního rejstříku práv k letadlům. Ten byl vytvořen v Irsku a u tamního soudu se řeší také případné spory. Dnes má smlouva 73 signatářů (72 zemí + Evropská unie).

Dalším důležitým dokumentem je tzv. Article 83 bis Agreement, který v roce 1997 doplnil Chicagskou úmluvu. Ve své době reagoval na rostoucí trend pronájmů letadel a upravuje práva a vztahy mezi zemí, kde je letoun registrovaný, a státem, kde je registrovaný provozovatel. Na jeho základě vznikla například i smlouva mezi Ruskem a Bermudami o registraci letadel ruských dopravců v ostrovním rejstříku.

Airbus A319 Rossiya Airlines s irskou registrací
Airbus A319 Rossiya Airlines s irskou registrací

Proč zrovna Bermudy?

Oblíbenost bermudského leteckého rejstříku v roce 2019 potvrdil i Kazachstán, když i jeho zástupci podepsali speciální dohodu s bermudským partnerem. Nově tak mohou stroje kazašských dopravců nosit vedle domácí registrace UP i označení VP/VQ. To vše doplňuje již dříve dojednaná dohoda s dalším ostrovním státem, Arubou. Na jejím základě mohou kazašské stroje nosit označení P4 (například celá flotila Air Astana nosí arubskou registraci). A podle dostupných informací se vedou i jednání s evropským ministátem San Marinem.

Možná si kladete otázku, proč se zrovna bermudský letecký rejstřík stal tak oblíbeným mezi leteckými společnostmi. Odpovědí je hned několik. Jednou z hlavních je, že tamní letecký úřad, který fakticky spadá pod britské ministerstvo dopravy, má vysoce hodnocenou reputaci z hlediska letecké bezpečnosti, dohledu a dodržování standardů v letectví. Rejstřík byl založen v roce 1931 a dnes obsahuje více než 900 dopravních letadel. Své kanceláře má ve Velké Británii, Rusku a Číně.

Díky rozmachu letectví v Rusku je bermudský rejstřík desátý největší mezi všemi takřka 200 členy Mezinárodní organizace civilního letectví ICAO a vůbec největší offshore registr. Mezi hlavní výhody registrace letadel na Bermudách patří reputace úřadu anebo možnost využívání britského práva. Nespornou výhodou je samozřejmě i finanční aspekt a příznivé daňové prostředí Bermud.

Mohlo by vás zajímat



Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář