Čína staví stanici. Orbitální

03.05.2021

Na oběžné dráze kolem Země je zárodek čínské orbitální stanice Tchien-kung III, modul Tchien-che neboli Nebeská harmonie. Číňané dávají svým kosmickým objektům květnaté názvy. Ty však věští něco drsnějšího – Čína aspiruje na vedoucí roli v kosmickém výzkumu.

Jen s lehkým zpožděním několika dní oproti původnímu plánu odstartovala 28. dubna (teprve podruhé) nejmohutnější čínská raketa Long March 5B o nosnosti až 25 tun, aby vynesla do vesmíru na kruhovou, tzv. nízkou oběžnou dráhu ve výšce 380 km se sklonem 41,5 stupně k rovníku základní modul budoucí permanentní orbitální stanice, dvaadvacetitunový Tchien-che.

Je to už pořádný cvalík o celkové délce 16,6 metrů a největším průměru 4,2 metry vážící 22,5 tuny. Je vybaven dvěma velkými panely slunečních baterií, které by měly mít dostatečný příkon k zásobování chodu samotného modulu i při přítomnosti tříčlenné posádky a provozu servisních i vědeckých aparatur.

Tchien-che – základní blok Nebeského paláce III při testech na kosmodromu Wen-čchang / Foto CNSA

Na první pohled připomíná zasvěceným základní blok sovětské orbitální stanice Mir z roku 1986, jen rozměry se poněkud liší.  Délka Miru dosahovala pouhých 13,13 metru, maximální průměr (velké sekce) činil 4,15 metru, u tzv. přechodové pak 2,2 m.  

Podobně jako Mir je Tchien-che rozdělen na dvě válcovité sekce, ovšem s průměry 4,2 a 3,5 metru.

Celková délka modulu činí 16,6 metru, což dává dohromady objem 50 metrů krychlových obytného prostoru. Podobně jako Mir je Tchien-che osazen kulovitou sekcí o průměru 2,8 metru s pěti spojovacími uzly, na které se stabilně do tvaru T připojí další dva experimentální moduly o podobných rozměrech. Zbylé tři uzly pak budou sloužit k připojení pilotovaných lodí Šen-čou a zásobovacích lodí Tiančou o tonáži až 6,5 tuny.

Ruský základní modul Zarja pro ISS. Porovnejte s Tchien-che / Foto NASA

Centrální modul Tchien-che má zvládnout ubytovat tříčlennou posádku, takže jeho součástí jsou i systémy podpory života a měl by při dobré údržbě fungovat 15 let.

Do konce příštího roku mají přibýt dva tzv. laboratorní, vědecké moduly Wen-tchien a Meng-tchien a jejich hmotnost se bude pohybovat kolem 20 tun. Budou o něco kratší – na délku mají 14,4 metru při stejném průměru 4,2 metru. Oba budou také plně hermetické a při jejich vzniku se vycházelo i ze zkušeností z konstrukce experimentálních laboratoří Tchien-kung. Celá výstavba Nebeského paláce si během dvou let vyžádá celkem deset startů - dvou modulů, čtyř zásobovacích a čtyř pilotovaných lodí.

Nebeský palác III v plné kráse - se dvěma připojenými loděmi Šen-čou a nákladní Tiančou (v popředí)
/ Foto CNSS

Jak už čtenář postřehl, vychází konstrukce čínské kosmické stanice ze sovětských/ruských družicových modulů Saljut/Almaz a Mir/Zarja-ISS, podobně jako už odzkoušené čínské kosmické lodě Sen-čou koncepčně odpovídají lodím Sojuz. V 90. létech totiž Rusko poskytlo Číně licence na stavbu této kosmické techniky, které čínští konstruktéři náležitě využili. Také první várku jejich astronautů - tchajkonautů - vycvičili v ruském středisku ve Hvězdném městečku. Ostatně zkušenosti sbírali Číňané po celém světě a jediné, co jim scházelo, byly medicínské údaje z dlouhodobých kosmických letů.

Wang Ja-pching (Šen-čou 10)
Skafandr ne nepodobný těm ruským
/ Foto CNSA

Čína tak krok za krokem pokračuje ve své kosmické expanzi, která začala bezpilotními starty Božských lodí Šen-čou 1 (listopad 1999) až 4. Po nich přišly pilotované mise Šen-čou 5 (s jedním astronautem - Jang Li-wej), 6 a 7 (s tříčlennou posádkou) a u mise Šen-čou 7 přišel i první čínský výstup do volného prostoru. V Šen-čou 8 už letěla první tchajkonautka Liu Jang. Prozatím čínské úsilí vyvrcholilo 16. října 2016, kdy se loď Šen-čou 11 s posádkou Ting Chaj-pcheng a Čchen Tung spojila s druhu experimentální stanicí Tchien-kung 2.

V blízké době se počítá se startem náklaďáku Tiančou a v létě s návštěvou tříčlenné posádky v lodi Šen-čou 12, údajně ve složení Čchen Tung, Jie Kuang-fu a už ostřílené tchaikonautky Wang Ja-pching. Tato trojice by měla na stanici strávit až 90 dní. Ta další už 180.

P. S. Naše média, pravda, nevěnovala této události příliš pozornosti. A zatímco Rusové se snad odhodlají vypustit první modul své „národní“ stanice v roce 2025, tedy v době, kdy už astronauti NASA budou zřejmě pobíhat po Měsíci, ve Spojených státech vidí čínskou expanzi do vesmíru jako další ohrožení amerických zájmů rostoucí supervelmocí. Není totiž pochyb, že dalším cílem ČLR je - Měsíc.

Mohlo by vás zajímat

Stanislav Kužel

Letecký fanda, kitař a novinář, který patří k dlouholetým popularizátorům vědy, techniky a kosmonautiky v rozhlase či řadě časopisů. S řadou kosmonautů či astronautů se znal a zná osobně ze své rozhlasové éry, reportoval např. i kosmický let Sojuz-Apollo, start Vladimíra Remka či Jean-Loup Chrétiena. Jako první Čech si vyzkoušel simulátor kosmické lodi Sojuz (1975). Standa Kužel je i autorem několika knih: Kosmonautika za oponou (2015), Kosmonauti Nula (2017), nejnověji pak Hvězdné války - Jak velmoci bojovaly o vemír (2020), dále science-fiction – viz antologii Slovník české literární fantastiky a science-fiction (Ivan Adamovič, Praha 1995), povídek (viz Ikare či výběr Kříšťálové sféry) a řady populárně-vědeckých článků z různých oborů. Na letiště to má kousek a když s ním někdo odstartuje, rád se drží kniplu.


Témata

Kosmonautika


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář