Konečně Starliner

06.06.2022

Je 26. května v 0:49 SELČ. Na třech modro-bíle-červených padácích se snáší do prostor armádní základny White Sands Missile Range Facility v Novém Mexiku (USA), konkrétně do tzv. Kosmického přístavu Bílé písky (White Sands Space Harbor), kabina kosmické lodi Starliner. Na vzduchových polštářích pod oválným dnem pak dosedá měkce do bílého písku této polopouště pouhého půl kilometru od cílového bodu.

Konečně Starliner
Konečně Starliner (Zdroj: Aeroweb.cz)

Expertům z NASA a především Boeingu spadl – co kámen – balvan ze srdce, když tato druhá zkušební bezpilotní mise označovaná OFT-2 (Orbital Flight Test 2) po zhruba šestidenním kosmickém letu a pobytu u ISS celkem úspěšně skončila.

Steve Stich, manažer programu komerčních dopravců NASA (Commercial Crew Program), vychválil misi ihned během středečního nočního briefingu (amerického času) a popsal přistání jako „dokonalé“ s tím, že zkušební let splnil všechny cíle mise. „Americké kosmické agentuře a Boeingu poskytl velké množství dat, která budou užitečná pro první zkušební let s lidskou posádkou,“ dodal.

Starliner se snáší na White Sands Space Harbor / Foto: NASA, Bill Ingalls

Starliner se snáší na White Sands Space Harbor / Foto: NASA, Bill Ingalls

Také ostřílená astronautka Suni Williamsová (2× pobyt na ISS, 322 dní v kosmu, kandidátka na velitelku prvního pilotovaného letu Starlineru k ISS), která se rovněž zúčastnila briefingu po přistání, euforisticky zajásala nad úspěchem Starlineru s tím, že je připravena „vykopnout z kabiny Rosie a Jeba a podniknout další let.“ Rosie a Jeb byli totiž jediní dva „cestující“, kteří v misi OFT-2 letěli. Rosie je tzv. Rosie Rocketeer, testovací figurína Boeingu, která tak absolvovala už druhý let. A Jeb? Plyšová hračka připoutaná k sedadlu vedle Rosie je postavou astronauta z počítačové hry Kerbal Space Program, ve které si hráči vytváří svůj vlastní kosmický program.

Ostatně, není divu, že se Sunita tolik těší na svůj třetí start, když se s ním původně počítalo už na rok 2019. Ovšem složení mise Starliner 1 není ještě definitivní, protože původně měla Williamsová letět s kolegyní Jeanette Eppsovou a Joshem Cassadou. Ovšem už počátkem října 2021 byly posádky zpřeházeny zejména proto, že Starliner ještě zdaleka nebyl schopen pilotovaného letu a někteří astronauti byli převedení do posádek úspěšnějších Muskových lodí Crew Dragon (první pilotovaný let k ISS, tzv. SpX DM-2 už 30. 5. 2020).

Ano, je to skutečně tak, kabina Starlineru od společnosti Boeing jako první americká kosmická loď (nepočítaje raketoplány) přistává na pevnině. 25. květen 2022 White Sands Missile Range. / Foto: NASA, Bill Ingalls

Ano, je to skutečně tak, kabina Starlineru od společnosti Boeing jako první americká kosmická loď (nepočítaje raketoplány) přistává na pevnině. 25. květen 2022 White Sands Missile Range. / Foto: NASA, Bill Ingalls

Například Cassada byl nominován do příští mise SpaceX Crew-5, plánované na 25. října 2022, spolu s Nicole Mannovou, která měla původně startovat v rámci testovacího letu Starlineru, tedy mise CFT. Mannová tak bude velet i japonskému specialistovi Kóči Wakatovi a ruské kosmonautce Anně Kikinové, která přes vojensko-politické třenice zatím zůstává v posádce.

Střízlivý pohled

Jásání nad úspěšným letem Boeingova Starlineru je ale poněkud křečovité. Aerokosmický gigant totiž pokulhává za mladou společností SpaceX Elona Muska se zpožděním téměř o tři roky a s náklady o tři miliardy dolarů vyššími, než měla SpaceX na svého pilotovaného Draka. Ta navíc už vyslala na oběžnou dráhu celkem 7 pilotovaných lodí (z toho pět pro NASA) s šestadvaceti astronauty (či turisty).

Boeing má vůbec za sebou špatné roky, a to nejen v kosmu. Jeho potíže s nadlouho odstavenými dopraváky Boeing 737 Max jsou ještě v živé paměti.

A Starliner?

Pro Boeing byl úspěch mise OTF-2 dlouho odkládaným a těžce vydobytým vítězstvím a společnosti se Starliner vzhledem k technickým problémům – viz 80 úprav – prodražil o více jak 600 milionů dolarů. Pravda, jde o novou generaci moderní kosmické lodi, se kterou se počítá nejen pro lety na ISS, ale i na další, privátní orbitální stanice, snad realizované v druhé polovině tohoto desetiletí. Ovšem z hlediska časového úseku určeného pro vývoj orbitálních kosmických lodí v rámci vládního Commercial Crew Program je tristní fakt, že první zkušební let se měl uskutečnit už v roce 2019, což se povedlo úspěšně jen SpaceX v březnu tohoto roku.

První let OFT-1 sice v prosinci 2019 odstartoval, ovšem skončil předčasně, když se na Starlineru objevily závady, které mu zabránily v plánovaném spojení s ISS.

Následné vyšetřování ukázalo, že tzv. časovač Mission Elapsed Timer byl špatně nastaven, takže loď neprovedla ve správnou chvíli motorický manévr pro navedení na správnou oběžnou dráhu, potřebnou pro sblížení se stanicí. Navíc se týmy v řídicím středisku potýkaly s výpadky spojení, které ovlivnily komunikaci s lodí. Ještě štěstí, že se podařilo odhalit softwarovou chybu v sekvenci pro odhození servisního modulu, která mohla způsobit ztrátu lodi, pokud by nebyla opravena před návratem Starlineru na Zemi. Naštěstí se kabina vrátila na Zem.

Tyto tristní skutečnosti přiměly konstrukční týmy Boeingu k rozsáhlým testům, které měly vyřešit problémy identifikované při této misi. To se posléze podařilo a firma nakonec připravila druhou bezpilotní misi zvanou OFT-2 už na srpen 2021. 

Jak se ale potvrdilo, čert nikdy nespí a spěch se nevyplácí. Loď byla už usazena na nosné raketě Atlas 5, ale po několika dnech byla potupně odvezena zpět do montážní budovy kosmodromu a posléze do výrobního závodu.

Za ostudu mohly problémy s teflonovým těsněním u ventilů palivového systému, které zkorodovala kyselina dusičná. Ta se vytvořila reakcí vzdušné vlhkosti (inu, Florida) a oxidu dusičitého, používaného jako okysličovadlo v motorech servisní sekce. Bylo potřeba vyměnit 13 ze 24 ventilů a přezkoumat kvalitu těsnění nádrží a palivového systému. Celá legrace způsobila odklad druhého zkušebního letu o osm měsíců, až do 19. května letošního roku. Nakonec se Boeing rozhodl vyměnit celý servisní modul za jiný, původně určený pro pilotovanou testovací misi CFT (Crew Flight Test). Ten už disponuje systémem pro proplachování palivového potrubí včetně ventilů dusíkem, což by mělo pomoci minimalizovat předešlý problém.

Členové osazenstva ISS na návštěvě ve Starlineru po jeho příletu. V popředí v modrém manekýnka Rosie Rocketeer. / Foto: NASA

Členové osazenstva ISS na návštěvě ve Starlineru po jeho příletu. V popředí v modrém manekýnka Rosie Rocketeer. / Foto: NASA

Úspěch na sto procent?

19. května tedy Starliner konečně úspěšně odstartoval na špici Atlasu 5 poháněného mj. v 1. stupni ruským dvoukomorovým motorem RD-180 (modifikace RD-170 ze superrakety Eněrgija).

Start sice proběhl na výbornou, ale maličkost se našla. Zhruba 30 minut po startu totiž u Starlineru selhaly během manévrů na oběžné dráze dva z 12 korekčních motorů OMAC v servisním modulu od firmy Aerojet Rocketdyne. Podle prohlášení viceprezidenta Boeingu a manažera projektu Starliner Marka Nappiho jeden z motorů zhasl po 4 sekundách, druhý pak hořel jen 25 sekund a byl rovněž vypnut. Nappi ujišťoval, že misi závada neohrozila, protože je systém několikráte jištěn. Ale když se Starliner druhého dne (20. května) blížil k ISS, bylo nutno vypnout další dvě trysky, tentokrát pomocí řídicího systému kabiny.

Navíc řídicí středisko monitorovalo nečekané chování kontrolního systému teploty v kabině, který se oproti plánu pomaleji rozjížděl.

I přes tyto „mouchy“ se po přistání Starlineru všichni v Boeingu i NASA tváří spokojeně. Mark Nappi prohlašuje, že loď se na Cape Canaverl do Kennedy Space Center (KSC) na Floridě vrátí v červnu a bude se připravovat k prvnímu pilotovanému letu CTM-1 (Crew Test Mission 1). Termín sice určen není, ale počítá se už s koncem letošního roku. Ovšem NASA nebude Starliner certifikovat pro let s posádkou, dokud všechna data z OFT-2 neanalyzuje.

Mohlo by vás zajímat

Stanislav Kužel

Letecký fanda, kitař a novinář, který patří k dlouholetým popularizátorům vědy, techniky a kosmonautiky v rozhlase či řadě časopisů. S řadou kosmonautů či astronautů se znal a zná osobně ze své rozhlasové éry, reportoval např. i kosmický let Sojuz-Apollo, start Vladimíra Remka či Jean-Loup Chrétiena. Jako první Čech si vyzkoušel simulátor kosmické lodi Sojuz (1975). Standa Kužel je i autorem několika knih: Kosmonautika za oponou (2015), Kosmonauti Nula (2017), nejnověji pak Hvězdné války - Jak velmoci bojovaly o vemír (2020), dále science-fiction – viz antologii Slovník české literární fantastiky a science-fiction (Ivan Adamovič, Praha 1995), povídek (viz Ikare či výběr Kříšťálové sféry) a řady populárně-vědeckých článků z různých oborů. Na letiště to má kousek a když s ním někdo odstartuje, rád se drží kniplu.



Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Přidat komentář