Karlovarský pohár v letecké akrobacii 2025 ve znamení organizační změny

V průběhu mezinárodního závodu změřilo své síly 21 akrobatů (z důvodu neúčasti Z-50 a Z-50M se jich několik z původně přihlášených nemohlo zúčastnit) ve všech 4 soutěžních kategoriích, které hodnotilo 6 mezinárodních týmů rozhodčích. 

Vítězi jednotlivých kategorií se stali Jakub Měkota (kategorie Sportsman, cenu předal Jiří Duras), Lukáš Ponížil (kategorie Intermediate, ocenění převzal z rukou Richarda Ponížila), Jan Sobotka (Advanced, předávající Jan Adamec) a Lukáš Pařízek (Unlimited, ocenil Petr Jirmus). Lukáš se stal také celkovým vítězem a jeho jméno se (již podruhé) objeví na putovní trofeji Aeroklubu Toužim ve tvaru Ikara, která je udělována od r. 2007 a na jejímž podstavci lze nalézt jména jako Martin Šonka, Petr Kopfstein, Klaus Lenhart, Marek Hyka, Karel Kuthan a další. 

Putovní cenu Jiřího Kobrleho pro nejúspěšnějšího juniora do 35 let v kategorii Sportsman, udělovanou Klubem leteckých novinářů, si letos odnesl Roman Seidl. 

To jsme ale malinko přeskočili, pojďme se podívat na závod uskutečněný ve dnech 28. 5. – 1. 6. 2025 očima těch, kdo jej připravovali i jeho účastníků. 

Mužem, díky kterému se Karlovarský pohár může konat již více jak čtvrt století je Jiří Duras.  

„Před mnoha lety jsem začal cvičit začínající akrobaty a jakmile byli vycvičení, vyvstala otázka, co dál? Tenkrát ještě fungovalo výcvikové středisko v Moravské Třebové a my potřebovali adepty nějak vytřídit a ty nejlepší posunout tam. Přemýšleli jsme, podle čeho, a tak jsem se rozhodl, že udělám soutěž a uvidíme – piloti budou mít motivaci a my podle umístění budeme vědět, kdo má na to jít do vyšší kategorie. První ročník proběhl spíš jako rozšířené soustředění, ujal se a vznikla tradice.“ 

Tvou akrobatickou školou prošla téměř celá špička letecké akrobacie, jaké to je, vidět své žáky na závodech? 

„Je to hodně dobrý pocit. Když se piloti někde naučí „obracet“, tak většinou nemají další cíl, ale pokud začnou lítat závodní akrobacii, najednou zjistí, že než se došplhají na vrchol, čeká je dlouhá a krásná cesta a získají obrovskou motivaci na sobě pracovat. Zjistí, že akrobacie není prioritně o G-čkách, ale hlavně o přesném létání, kdy letadlo neřídí převážně podle přístrojů, ale musí ho vnímat především citem – přístroje mají zpoždění, není čas je sledovat (jasně, rychlost apod. ano, ale nelze na ně pořád upírat pozornost). Mám pak vždy obrovskou radost, když se tohle povede a piloty vidím jít dál.“ 

Jsi v porotě? 

„Ne. Navíc tento ročník je „předávací“, jsem rád, že se Jára Čihák rozhodl v organizaci Karlovarského poháru pokračovat a já řeším jen případné problémy. Závodníci do létání dají vždycky hrozně moc času, energie a peněz a je skvělé, že máme silný mezinárodní tým rozhodčích. Pokud piloti vidí, že je hodnotí známé osobnosti s velkými zkušenostmi, kteří jim dají zpětnou vazbu ohledně chyb, je to další motivace. 

Veliký benefit a přínos díky Vladimírovi Machulovi vidím také v tom, že závodníci se mohou již pár minut po přistání (dokud mají svůj let čerstvě v hlavě) dozvědět výsledek. Vymazlil celý proces tak, že rozhodčí píší přímo na tabletech, program dokáže ihned spočítat výsledky a piloti je mají k dispozici téměř okamžitě.“ 

Jak je to s popularizací letecké akrobacie? 

„Vždycky je mi líto, když vidím honorování fotbalu, hokeje a podobných sportů, které podle mne společnosti nic moc nedají kromě toho, že se na utkání jdou lidi vyřvat. Oproti tomu pilot, obzvlášť akrobat, je použitelný na cokoli – může létat jako dopravní pilot, u armády či policie, u letecké záchranky – a navíc je to člověk, který je zodpovědný k sobě i k okolí, neustále používá hlavu, učí se a posouvá. Tohle si málokdo uvědomuje a je to škoda.“ 

Co je nejtěžší na pořádání mistrovství z pohledu organizátora? 

„To je těžká otázka. Asi se odhodlat. Rád dělám nové věci, to mě baví, a z pořádání Karlovarského poháru se už pro mě za těch 30 let stala tak trochu rutina, něco jako dlouholeté manželství. Nejvyšší čas ho ukončit.“ (smích) 

Tím, kdo od letoška „táhne káru“ Karlovarského poháru dál, se stal Jaromír Čihák.  

Járo, z čeho máš při letošním ročníku radost? 

„Z velmi pěkné účasti českých akrobatů, máme tu i Slováka a taky Dariusze Mazura (Polsko) – občas spolu trénujeme a on si chtěl zkusit nějaké závody, doporučil jsem mu tento, a tak tu dnes létá. V porotě zasedla světově uznávaná Galina Suprunenko se svou asistentkou, ale také zvučná česká jména, jako je Petr Jirmus, Jan Adamec nebo třeba Vašek Hranáč, který se hodně zajímá o pravidla a jde dopředu, takže silná sestava rozhodčích.“ 

Novým závodníkům, ale i divákům, je schopen se v určených časech věnovat někdo z akrobatů – je o tuhle možnost zájem? 

„No jasně! Potkal jsem třeba Kubu Měkotu chodícího s nějakým úplně neznámým člověkem, návštěvníkem, kterého provedl mezi letadly a pak ho opustil s omluvou, že už musí letět. (smích)  

Využívají toho i piloti, zrovna máme vzadu na parkovišti nakreslený box, kde jsme si pro kategorii Sportsman ukazovali, jak správně šlapat, protože když člověk základní chyby odladí hned na začátku, mnohem rychleji pak roste. Jsou tu asi 2 akrobaté na svých prvních závodech, byla smršť dotazů, ale zvládli jsme je. Člověka kolikrát nějaká drobnost ani nenapadne, jako třeba kam jít na oběd, protože předpokládá, že tohle vlastně všichni vědí.“ 

V Toužimi se závodí ve všech 4 kategoriích, jak se létají? 

„Na velkých světových závodech to tak není, ale v Čechách máme malinko upravená pravidla, která zachovávají fakt, že rozhodčí vyberou nejlepšího, všichni mají stejné podmínky, ale zrychlili jsme celý proces. Pouštíme kategorie do sebe, abychom vše časově zvládli. Máme domluvené 2 vyčkávací prostory, takže pomalá letadla stoupají v určeném prostoru, máme vlastní safety frekvenci, místní z věže pilota po vzletu předá na frekvenci boxu, kde se baví jenom s Chief Judgem (velice dobře tuto funkci dělá Richard Ponížil), vládne rádiové ticho a Chief Judge (dále CJ) si hlídá případné problémové situace, jako je třeba pták v boxu nebo kdyby se objevil třeba nějaký rogalista bez spojení apod., a pak pilota zastaví. 

Na place jsou rozestavěni rozhodčí tak, aby se vzájemně neslyšeli a nemohli domlouvat a každý hodnotí za sebe. Na některých věcech se ale rozhodčí musí shodnout, např. dají-li „tvrdou nulu“ za celou figuru, tak to CJ musí odsouhlasit.“ 

Jsi v organizačním týmu, sám taky závodíš v letecké akrobacii? 

„Je to takový fofr, že nezávodím. Ale líto mi to je. (usmívá se)“ 

Jak už bylo zmíněno, jakmile závodník vyletí z boxu a přistane, může se hned podívat, jak dopadl. Výpočtářem je už zmíněný Vladimír Machula. 

„Tento systém máme v Toužimi zavedený od r. 2009, nikde ve světě se příliš nepoužívá. Díky tomu, že vše běží elektronicky a rozhodčí píší hodnocení z plochy rovnou na internet, dá se v jednom člověku obsloužit celá soutěž, což je klíčové v době nedostatku personálu. Nedělám jenom skóre, ale připravuji sestavy, startovky a to je nepoměrně víc práce než počítání výsledků, které se děje automaticky.“ 

Co by byly závody bez závodníků? Jane Sobotko (JS), Petře Jonáši (PJ) a Pavle Procházko (PP), jak se vám dnes létalo? 

JS: „První den jsem měl jeden start, včera dva a dnes (sobota) jeden. Včera se mi létalo úžasně, byly skvělé podmínky a vzduch, dnes vzduch byl řidší a nelétalo se mi tak dobře.“ 

PJ: „My měli každý den jen jeden start. Dnes jsem trochu zklamaný ze svého výsledku.“ 

PP: „Jako vždy se mi zde létalo pohodově, je tady krásně a technika fungovala bez závad. První den byl výborný, protože se člověk těší, druhý den jsme měli také dobré sestavy, počasí také vyšlo, ale dnes už to bylo trošku únavné. Dostal jsem se do Toužimi kvůli počasí až ve čtvrtek ráno těsně před zahájením, takže jsem přiletěl bez volného slotu na trénink a seznámení se s boxem, šel jsem závodit hned na ostro. 

Chtěl bych pochválit akci Karlovarský pohár, vždy se sem, myslím, všichni těšíme, protože jsou zde skvělí lidé a vynikající organizace. Počasí je pokaždé specifické. Zima nebo horko, ale vždycky zaprší. Nepřítel číslo jedna je počasí.“ (smích) 

Po letu se hned můžete podívat na výsledky, využíváte toho? 

JS: „V podstatě ano, se zpožděním asi 10 min, což je úžasné, protože člověk je po letu ještě plný dojmů a tuší, co zkazil či co se povedlo, podívá se na známky a řekne si, jo, tady to viděli dobře. Ideální je, pokud ještě někdo ze země natáčí. Mně se to dnes podařilo, takže jsem se podíval i na svoje video.“ 

PJ: „Samozřejmě, člověk je zvědavý a chce vědět výsledek co nejdřív, protože jinak jde o čekání v nejistotě. On-line systém je dobrý. Také si srovnávám s videem.“ 

PP: „Člověk, byť létá pro radost, přece jen je soutěživý a je rád, když se co nejdřív dozví, jak ho rozhodčí ohodnotili, co pokazil a co se mu povedlo.“ 

Pavle, shoduje se Tvůj dojem s hodnocením rozhodčích? 

PP: „Jak kdy. Člověk i v letadle pozná své zásadní chyby a s těmi je smířený. Trochu mně chybí detailnější zpětná vazba od rozhodčích, ale systém na to není ještě nastavený.“ 

Honzo, létáš na trochu specifickém letadle, akrobatickém stroji Suchoj Su-29... 

JS: „Ve srovnání třeba s Extrou 330SC má silnější motor, 420 koní oproti 330 koním u Extry, což z Su-29 činí motorově nejsilnější letadlo, které v ČR je. Na druhou stranu je mnohem větší a těžší, takže na ovládání obtížnější, přece jen je to velká hmota. Extra je menší a hbitější a z hlediska výkonu je dnes nejvýkonnějším letadlem na trhu, proto kluci mohou létat kategorii Unlimited. Tohle éro jí nemůže konkurovat a ani bych tuto kategorii létat nemohl. Čekám, až se zprovozní jednomístná verze, která by ji zvládnout mohla.“ 

Fotografie v samostatné galerii: Václav Pihera