Dnes je 23. září 2018

6:50 18:56

Češi a nebeská rally

24. 8. 2018 1 příspěvek

V prvním a druhém srpnovém týdnu hostila Dubnica nad Váhom 21. FAI Mistrovství světa v letecké rally, ve které Českou republiku reprezentovalo pět posádek. V čem tato soutěž vlastně spočívá a jak závody probíhají?

Když se řekne letecká rally

V úvodu vyprávění o cestě k letošnímu úspěchu na 21. FAI WRFC bych rád nastínil, o čem letecká rally, respektive letecké navigační soutěže obecně, jsou. V kategorii GA se létá několik podobných typů soutěží, které rozvíjejí schopnosti plánování letu, orientace v terénu, preciznost provedení letu a přistání. Jedná se o přesné létání (precision flying), které se létá v sóle a klade důraz na navigační přípravu pomocí navigačního computeru, přesný let po trati s vyhledáváním objektů a několik druhů přesného přistání včetně nouzového nebo přes překážku.

Letecké rally se létá ve dvoučlenné posádce na letounech (i ultralehkých). Posádka před letem obdrží mapy 1 : 200 000, zadání pro konstrukci trati, časy průletu otočných bodů a sady fotografií pro vyhledávání. V přípravné fázi je třeba na základě zadaných kurzů a vzdáleností od známých bodů v mapě zkonstruovat otočné body soutěžní trati. Toto je obvykle úkolem kopilota-navigátora. Na přípravu je velmi omezené množství času, a tak navigátor často dokončuje konstrukci trati a plotování času až za letu.

V průběhu etapy je třeba dodržet naplánovaný čas průletu jednotlivých otočných bodů s přesností +/- 2 sekundy, na trati vyhledávat vyfotografované objekty a znaky vytyčené na zemi plachtami (velikostně odpovídají T vytyčení udávajícímu směr přistání na dráze). Navíc je třeba u každé fotografie otočného bodu určit, zda odpovídá skutečnosti, nebo je "falešná". Jednotlivé úseky trati mohou být rovné, po oblouku nebo mohou sledovat nějakou markantu v terénu, například železnici, řeku, silnici či vedení vysokého napětí.

Plexisklo v kabině, na které se nalepují hledané fotky / Foto Martina Burianová

Na závěr každé etapy se provádí přistání na přesnost. Za každou chybu či odchylku posádka sbírá trestné body.

Novým druhem navigačního létání, které má za cíl hlavně zatraktivnit soutěž pro diváky pomocí přímého přenosu a prezentace polohy jednotlivých letadel ve vzduchu divákům, je Air Navigation Race.

V zahraničí, a přece tak trochu doma

Letiště v Dubnici nad Váhom a jeho okolí není pro české posádky navigačního létání nikterak cizí. Nachází se poblíž hranic s ČR, pokud se vydáte od Zlína směrem na jihovýchod, je "za kopcem". Navíc mezi českými a slovenskými organizátory soutěží panuje úzká spolupráce. My letci se Slováky navíc rádi měříme síly, a proto jsou české posádky často v Dubnici k vidění na navigačních soutěžích.

V loňském i letošním roce jsme se zúčastnili otevřeného Mistrovství SR v letecké rally, letos dokonce už v mezinárodní konkurenci, jelikož se přiletěli podívat i Poláci, Švýcaři, Rakušané a další. Všichni věděli, že trénink přímo v místě konání Mistrovství světa se nedá ničím nahradit. Pro nás, i přes mezinárodní účast, panovala v Dubnici takřka domácí, příjemná atmosféra. Dobrá zpráva pro nás Čechy je i to, že Slováci používají stejný typ map, na jaké jsme zvyklí z domova.

S novým navigátorem, a přece se starým parťákem

Můj navigátor z první mezinárodní soutěže v Portugalsku v roce 2016 letěl tentokrát jako pilot, takže jsem vytvořil posádku s výborným kamarádem z ultralehkého létání Markem Velátem. Marek je šikovný UL pilot a navigační létání mu rozhodně není cizí. Je to kliďas, s mapou pracuje precizně a jeho zkušenosti soutěžního pilota mu usnadňují vyhledávání objektů na trati, protože se dobře orientuje a ví, kudy přesně trať vede a kde hledat.

Abychom se sehráli jako posádka, létali jsme spolu od začátku roku všechny soutěže. V červenci jsme letěli i do Dubnice na společné mistrovství ČR a SR, které pro nás bylo skvělou přípravou na mistrovství světa a věděli jsme tedy, do čeho jdeme.

Foto Martina Burianová

Čekalo nás létání nad zalesněnými kopci mezi Dubnicí a Prievidzou, nad rovinami v okolí Trnavy a především soutěžícími milovaná i nenáviděná oblast Myjavy, kde je na malém prostoru rozeseto množství malých usedlostí, vesniček, chatových osad, lesíků, klikatých silniček, potoků a polních cest. Pro zobrazení podobných oblastí na mapě používáme terminus technicus "rozsypaný čaj" a chce notnou dávku umění v takové změti nezazmatkovat a neztratit se. Myjava dokázala v přípravné soutěži řádně potrápit třeba i mistra světa v přesném létání z 2017 Krzysztofa Skrętowicze z Polska.

Napětí až do konce

Přestože české posádky dorazily až mezi posledními v pátek 3. 8., stihli jsme do nedělního poledne odlétat všechny tři připravené tréninkové etapy a několik desítek přesných přistání. V neděli odpoledne proběhlo oficiální zahájení se všemi náležitostmi a před námi byly čtyři soutěžní dny s dobrou předpovědí počasí. V pondělí se letěla první "ostrá" etapa. Zavedla nás do kopců směrem k Partizánskému a Topolčanům.

V případě, že se odlétají všechny čtyři naplánované etapy, výsledky z první se škrtnou a počítají se druhá, třetí a čtvrtá etapa. Vzhledem k dobré předpovědi to mělo znamenat, že první etapa bude tedy jen nanečisto, ale jak se později ukázalo, první etapa se do konečných výsledků započítala, a to bylo pro nás s Markem dobře, protože jsme mohli využít náskok, který jsme si v pondělní etapě na většinu ostatních posádek vytvořili.

Díky tomu, že české posádky měly každá vlastní letadlo a nemuseli jsme se na letadlech střídat, nemuseli jsme příliš brzy vstávat a zároveň jsme měli celé odpoledne volné na výlet, návštěvu koupaliště nebo posezení u piva.

Foto WRFC 2018

Úterní etapa vedla více v rovinatém terénu a nebyla navigačně tak záludná. Ukázala se jako asi nejsnazší etapa soutěže a bodové rozdíly na prvních dvaceti místech byly nepatrné. V této etapě, stejně jako v první, se nám s Markem povedlo najít všechny objekty a navíc zalétnout všechny časy ve dvousekundové toleranci, takže z navigace a vyhledávání jsme přivezli 0 trestných bodů. To jsem nám stejně jako v první etapě pokazil přistáním. Podle videa jsem dosedl jen asi 15 cm před cílové "nulové" pásmo, a vyfasovali jsme tak 60 trestných bodů.

Do třetí etapy organizátoři naplánovali let po oblouku nad Myjavou. Tato etapa měla oddělit zrno od plev a dala všem velmi zabrat. Bohužel vítr byl ve středu opravdu mimořádně silný a navíc proměnlivý. V kombinaci s několika chybičkami v zadání trati to mělo za důsledek, že rozhodčí rozhodli o neregulérnosti této etapy a její výsledky zrušili. Zda to bylo pro český tým dobře, nebo špatně se už nedozvíme, protože neznáme výsledky ostatních posádek. Každopádně to znamenalo, že na předních příčkách bylo velmi těsno a čtvrtek měl rozhodnout.

Vzhledem k tomu, že vítr byl stále dost silný, využili organizátoři možnost tzv. opravy na vítr, kdy se traťová rychlost zvolená soutěžícím na jednotlivých ramenech trati upraví o předpovídaný vítr. Účelem je usnadnit posádce let v silném větru, zároveň to ale znamená, že nacvičený odhad na 70kts, které běžně s C152 létáme, je k ničemu.

S Markem jsme zabrali, opět našli všechny fotky i znaky a z etapy jsme přivezli 22 bodů (4 trestné vteřiny po třech bodech a 10 bodů za první bodované pásmo v přistávacím decku). Nezbývalo než čekat, jak zaletí ostatní, především průběžně první Marcin Skalik z Polska s manželkou. Marcin nakonec neudržel nervy na uzdě a na přistání odskočil, což mu přineslo 150 trestných bodů za nestandardní přistání a odsun na celkové šesté místo.

Foto WRFC 2018

Až teď si zpětně uvědomuji, že když se nás ve středu večer týmový vedoucí Miloš Fiala snažil namotivovat na boj o medaile, prohlásil: „Kluci buďte v klidu, Marcin zejtra odskočí na přistání." Nevím, jak to mohl tušit, když Marcin do té doby přistával bravurně. Bezmála 60 let zkušeností v soutěžním létání asi dělá své. :)

Byla to pro nás krásná dovolená s přáteli plná létání a legrace a samozřejmě jsme jako letci zase o něco povyrostli. Přijďte to někdy zkusit s námi!

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Gratulace

25. 8. 2018 v 22:35 baks4c

Ještě jednou velká gratulace. Petra Jonáše znám od jeho soutěžních začátků. Odpočátku se jevil jako mimořádný talent. Už ve své první soutěžní sezóně (2012) se stal celkovým vítězem Poháru Petra Tučka a současně Mistrem ČR. Ivoš Lengál, který je duší programu na podporu mladých talentů LAA může být se svou prací navýsost spokojený. Petr, Marek Velát i další úspěšní soutěžní piloti jsou jeho odchovanci. Kromě létání se aktivně zapojují i do organizační práce při soutěžích. Některým z nich (včetně Petra) dal program základy i pro jejich profesionální uplatnění. Byla jim nabídnuta šance a oni ji nepromarnili. Ve srovnání s jinými sporty vykazuje program při relativně malých nákladech až neuvěřitelnou úspěšnost.

Odpovědět

Přidat komentář