Dnes je 21. dubna 2019

5:56 20:04

Prezident LAA ČR Aleš Trtil: Chci pokračovat v práci pro obyčejné lidi

1. 2. 2019 5 příspěvků

Od konce listopadu má Letecká amatérská asociace České republiky nového prezidenta. Co od něj můžeme čekat? Jakým směrem chce Aleš Trtil asociaci posunout?

Nově zvoleného prezidenta jsme v listopadu krátce po jeho volebním úspěchu požádali o rozhovor pro Aeroweb. Aleš Trtil chtěl poskytnout první rozhovor asociačnímu časopisu Pilot, nicméně přislíbil, že po jeho zveřejnění se bude rád věnovat také našim dotazům. Koncem minulého roku jsme tedy navázali na rozhovor v Pilotovi, otevřeli další témata a na některá další se zaměřili podrobněji. Během prosince a ledna tak postupně vznikl rozhovor, v kterém čtenář může najít odpovědi na zatím nezodpovězené otázky, které ho dost možná v souvislosti s novým mužem na prezidentském postu napadly.

Foto archiv Aleše Trtila
Foto archiv Aleše Trtila

Gratuluji vám, pane Trtile, ke zvolení do funkce prezidenta Letecké amatérské asociace České republiky (LAA ČR). Jaká byla hlavní motivace vaší kandidatury?
Moje rozhodnutí kandidovat na funkci prezidenta Letecké amatérské asociace mělo delší vývoj. Hodně to souvisí s osobností jejího předchozího prezidenta Jana Brskovského, kterého jsem si velmi vážil zejména pro jeho lidský přístup k řešení mnohdy i vypjatých situací. V mém rozhodnutí mi hodně pomohla podpora od ostatních členů Rady LAA ČR, v níž jsem pracoval od roku 2011.

V rozhovoru pro časopis Pilot jste řekl, že LAA ČR je dobře namazaný stroj, který chcete jen opatrně doladit, aby šel s dobou. Kvůli prezidentské funkci jste se vzdal dosavadního zaměstnání a stěhujete se z Brna do Prahy. To už musela být docela silná motivace. Byla jí tedy chuť osobně se zasadit prací navazující svým stylem na vašeho předchůdce o zachování základních stávajících principů fungování asociace a její modernizace nenarušující podstatu zavedeného systému?
Chuť ano to jste se trefil přesně. Mám opravdu chuť svojí prací a přístupem přispět k zachování toho asi nejcennějšího, co asociace má. Myslím tím přístup jak zaměstnanců, tak i externích spolupracovníků, ve kterém je cítit, že nadšení, které provázelo založení naší asociace v devadesátých létech, nás neopustilo a já se budu snažit přispět k tomu, aby nás neopustilo ani v budoucnosti.

Byl jste jediným prezidentským kandidátem. Čím si vysvětlujete, že o prezidentský post je tak malý zájem?
Tady s vámi nemohu souhlasit. Jediným kandidátem jsem byl až v posledních měsících před volební konferencí LAA ČR. Dalším navrženým kandidátem, a to od našeho Svazu paraglidingu, byl Kamil Konečný, který se však před konferencí svojí kandidatury vzdal. To, že ostatní svazy nenavrhly svoje další kandidáty, mě osobně překvapilo, ale zároveň musím říct, že podpora vyjádřená všemi valnými hromadami mě potěšila.

Napadá vás nějaké vysvětlení tohoto překvapení? Probíhala před volbou prezidenta uvnitř asociace diskuze na téma možných kandidátů, z které by nyní bylo možné usuzovat, proč např. ani ze Svazu ultralehkého létání žádný kandidát nevzešel?
Nevím, jestli na tuto otázku dokážu uspokojivě odpovědět, diskuze probíhala napříč všemi odbornostmi, během roku zaznívala různá jména, ale na otázku proč svaz UL navrhl jako svého finálního kandidáta mne, na to se asi musíte zeptat jejich předsednictva. Jediné, co za sebe k tomuto můžu říct, je, že díky své aktivní účasti na akcích LAA ČR a valných hromadách všech svazů, kterých jsem se účastnil již v minulosti jako člen Rady LAA ČR, jsem nebyl pro členy LAA neznámou osobou.

„Nikdy jsem nerozlišoval, co je už jen můj koníček a co práce pro svaz.“

LAA ČR fungovala půl roku bez prezidenta. V rozhovoru v Pilotu jsme se mohli dočíst, že bez nějakých zásadních dopadů na chod organizace. Když si navíc ve stanovách přečteme, jakou má prezident pravomoc, tak zjistíme, že ta je v řadě aspektů vázaná na Radu LAA ČR. Jak důležitá je tedy vlastně úloha prezidenta? Kde vy osobně spatřujete největší prostor pro prezidentské vložení se do asociačního dění?
Jak jsem již řekl dříve, v radě LAA jsem pracoval osm let. To, že řada pravomocí prezidenta LAA ČR je provázána s Radou, je v naší asociaci vyzkoušeným modelem, který již po řadu let funguje. Za dobu mého působení v Radě jsem byl mnohokráte svědkem situací, v nichž role prezidenta byla klíčová pro další posun v jednání. Jsem přesvědčen, že právě prezident je garantem pokračování v duchu našeho hesla „Létáme pro radost“. Zajištění podmínek pro volné létání a možnost výroby našich létacích aparátů všeho druhu jsou pro mne zásadní priority v mé práci.

Aleš Trtil nad Maďarskem / Foto Vítězslav Fedra
Aleš Trtil nad Maďarskem / Foto Vítězslav Fedra

Máte už představu o tom, jakými konkrétními kroky budete v prvních měsících svého funkčního období tyto priority prosazovat v praxi?
V první řadě jsem se z části již seznámil s vedoucími pracovníky organizací, s nimiž je naše činnost bezprostředně provázána. Mám tím na mysli zejména část státní správy, ale i ostatní zájmové organizace a sdružení. Konkrétně nyní pracujeme spolu s Aeroklubem ČR, Svazem leteckých modelářů a Klubem leteckých novinářů na přípravě vyhlášení nejlepšího leteckého sportovce roku 2018, která proběhne v půli února. Je to akce s dlouhou tradicí – od 90. let – a její smysl je vyjádřit poděkování a ocenit sportovce napříč leteckými odbornostmi. Ale samozřejmě za pochodu jsem už teď součást dalšího vnitřního dění v LAA, které se točí mimo jiné kolem přípravy nových předpisů pro naše létání, atd.

Řadu let jste byl předsedou Svazu paraglidingu. Jakou konkrétní činnost jste v této funkci vykonával a jak byla časově náročná?
Hájil jsem zájmy paraglidingové komunity, prosazoval jsem vždy zájmy volného létání. Za dobu svého třináctiletého působení, ať již ve Sportovní komisi svazu PG nebo poté v roli předsedy svazu, jsem vždy svoje rozhodnutí dělal s ohledem na ty nejobyčejnější členy, kteří si chodí zalétat pro radost. Potřeby této skupiny jsou někdy vidět méně než mediálně zviditelněné úspěchy našich reprezentantů, ale o to více je důležité je řešit.

Kolik času jste této práci věnoval? A jak moc jste při jejím vykonávání nahlédl do problematiky ostatních svazů a fungování LAA ČR jako celku?
Jak jsem již uvedl, členství v Radě LAA ČR mě již samo o sobě vtahovalo do problematiky ostatních svazů. A právě ve snaze proniknout do problematiky hlouběji jsem navštěvoval pravidelně i valné hromady ostatních svazů a další akce LAA. Na druhou otázku dokážu odpovědět jenom zhruba. Hodiny jsem si samozřejmě nepsal, nicméně pro představu mohu shrnout schůze předsednictva Svazu PG za minulý rok, kterých bylo 14 a obnášely okolo 43 hodin strávených na Skypu. K tomu si připočítejte podíl na pořádání soutěží, školení, jednání o startovištích… Ale to nejde takto vypočítávat. Nikdy jsem nerozlišoval, co je už jen můj koníček a co práce pro svaz.

S jakou odborností a s jakými manažerskými zkušenostmi vstupujete do vysoké funkce organizace, která měla podle výroční zprávy ke konci roku 2017 přes 7 000 členů?
Děkuji za otázku, ale předpokládám, že po mě nechcete můj kompletní životopis. Byl jsem vedoucím obchodního oddělení v nejmenované cestovní kanceláři a posledních 18 let jsem se zabýval obchodem se spojovacím materiálem. Asi bych neměl zapomenout zmínit svoje dobrovolné – víc než dvacetileté – působení ve Vodní záchranné službě, která je pro mne po létání mým největším koníčkem.

Kompletní životopis určitě ne. Školu, kterou prezident LAA ČR vystudoval, resp. dosažené vzdělání a odbornost, ano. V asociačním časopisu si například můžeme přečíst o vašem přestupu z brněnského Vysokého učení technického (VUT) na podnikatelskou školu. Jaký obor a jak dlouho jste na VUT studoval? A můžete trochu více přiblížit následné studium na podnikatelské škole?
Mám ukončené střední vzdělání z učiliště TOS Kuřim – maturitního oboru mechanik seřizovač. Moje studium na VUT v Brně nebylo dlouhé. Psal se rok 1992 a já jsem se ve svých osmnácti letech rozhodoval, zda pokračovat v perspektivě strojírenského inženýra nebo zda se více zapojit v oblasti cestovního ruchu a doplnit si svoje středoškolské vzdělání o studium na podnikatelské škole. Do druhého ročníku se na brněnském VUT studovalo bez specializací. Já jsem odešel dříve a na podnikatelské škole, jejíž náplň výuky byla též poplatná době, se učila ekonomie, právo, finance a management, což jsou všechno dovednosti, které se mi velmi hodily v následné praxi. Školu jsem zakončil druhou maturitou. V nejmenované sportovní cestovní kanceláři, kde jsem působil asi sedm let, jsem pracoval na pozici vedoucího obchodního oddělení. Nakonec jsem se ale posledních osmnáct let živil obchodováním se spojovacím materiálem, takže mě strojařina stejně v životě neminula.

Aleš Trtil na soutěži v přesnosti přistání Moravská nula / Foto Paragliding klub Brno
Aleš Trtil na soutěži v přesnosti přistání Moravská nula / Foto Paragliding klub Brno

„Věřím, že rozumná národní správa je předpokladem zachování existence lehkého letectví a jeho dostupnosti pro normální lidi.“

V červnu schválil Evropský parlament nové tzv. základní nařízení umožňující správu letadel do maximální vzletové hmotnosti 600 kg na národní úrovni. LAA ČR v témže měsíci na svých stránkách zveřejnila informaci, že dle odboru civilního letectví Ministerstva dopravy by nová pravidla mohla v České republice začít platit od 1. ledna 2019. Nepůjde jen o prostou změnu maximální vzletové hmotnosti, ale i o další z ní vyplývající legislativní úpravy. O jakou podobu nových předpisů asociace usiluje a jaký je aktuální stav celého procesu?
Zde si dovolím odkázat na obsah článku věnovaného této problematice, který vyšel v prosincovém čísle časopisu Pilot OPT-OUT ve vztahu k činnosti LAA ČR. Připomenu, že tento legislativní proces probíhá už delší dobu, a naše organizace v něm hraje zásadní roli. Podoba předpisu je ale víceméně dána, zbývá „jen“ schválit znění a pár legislativních úkonů. Pak věci poběží, jak je popsáno ve zmiňovaném článku.

Je-li po faktické stránce návrh nových národních pravidel připraven, můžete uvést nejdůležitější změny oproti stávající podobě? Pokud se týká vzletové hmotnosti a pádové rychlosti, LAA ČR bude zřejmě prosazovat pro národní předpis maximální možné hodnoty, které základní evropské nařízení umožňuje. Jaká by měla být např. maximální prázdná hmotnost nebo v čem zásadním krom hmotnostních a rychlostních úprav by měla být jiná nová certifikační metodika?
Věc je ještě v řešení. Budou se k ní vyjadřovat další strany, a tak prosím s takovými otázkami počkejte na závazný předpis.

Pan Valenta psal loni na Aerowebu např. o německých úvahách o testování chování ultralehkých letounů ve vývrtce. Zabývala se LAA ČR při přípravě nových pravidel i touto otázkou?
S vývrtkami bych vás odkázal na článek V. Chvály Proč na UL letadlech necvičíme vývrtky.

Jaký je váš osobní pohled na často skloňovanou problematiku, kde na jedné straně stojí národní správa letadel a na druhé správa zastřešená Agenturou Evropské unie pro bezpečnost letectví (EASA) a jak v tomto ohledu vnímáte výše uvedené změny, ke kterým v poslední době dochází?
Věřím, že uchovat letadla – aspoň ta do 600 kg MTOW – pod nějakou rozumnou národní správou a uchránit je tak od zbytečného umělého zesložiťování, je základním předpokladem zachování existence lehkého letectví a jeho dostupnosti pro normální lidi. Zůstane tak zachován prostor pro seberealizaci určitého segmentu společnosti tvořeného zvídavými, chytrými a šikovnými lidmi, kterých se u nás vždycky našlo dost.

V časopise Pilot jste uvedl, že váš první krok v úřadu byl telefonát prezidentovi Letecké amatérské asociace Slovenské republiky. Čeho byste z pozice prezidenta LAA ČR rád dosáhl na mezinárodním poli? Máte nějaké konkrétní náměty na další zlepšování možností ultralehkého létání do zahraničí, na kterých byste rád zapracoval?
Pokud jde o specificky zahraniční záležitosti, na ně máme i nadále viceprezidenta pro zahraniční záležitosti a vnitřní audit Jana Fridricha, a tak bych vás odkázal na něj. Co se týká případných cílů na mezinárodním poli, věřím, že nejlepším cílem je dobře fungující organizace ve vnitrozemí, což je moje priorita. A vámi zmiňovaný telefonát s Miroslavem Jančiarem, prezidentem LAA SR, měl za následek moji první zahraniční cestu, na kterou se velmi těším.

Mohlo by vás zajímat

Tomáš Doležal

Aviatik sedlající různé létající aparáty od paraglidu po akrobatické letouny. Zkušební pilot ultralehkých letounů. Fyzik s širokým spektrem zájmů. Jedním z nich je psaná tvorba a jelikož se autor věnuje létání nejen mezi oblaky, ale i v informačním moři, můžete na Aerowebu nalézt stopy jeho činnosti.



Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

Úkoly

8. 2. 2019 v 10:18 JK

Měl bych úkol pro pana prezidenta LAA, na začátek něco jednoduchého. Pokuste se odstranit duplicity u Průkazu radiotelefonisty (všeobecného/omezeného). Aby se nemusela dělat zkouška na ČTÚ. Jak někdo napsal v diskuzi k tomuto tématu: "...chtělo by to změnu zákona...". Museli byste prosadit tuto změnu.

 

Do další věci se asi nebude nikomu chtít. Vlastnictví řidičského průkazu na auto by stačilo místo medicalu. Myslím, že to tak mají ve Francii a v určitém segmentu létání v USA. Tak alespoň popřemýšlejte.

JK

Odpovědět

RE: Úkoly

10. 2. 2019 v 18:55 MM

Vlastníctvo vodičského preukazu v GB nahradzuje "medical" pre plachtárov, osobne som si to overil na letisku v Anglicku. Aj európsky preukaz platí. Pre ULL je tam podobná vec, treba cez net vyplniť on-line formulár "Self-Declaration" na CAA-let.úrade. Toto ale nemám v praxi overené. Treba splniť medical pre vodičák sk.1 , t.j. naša kategória "B", kt. vydáva  "GP", teda všeobecný lekár v SR resp. ČR.

"By submitting this declaration you are confirming that you reasonably believe that you meet the medical requirements for a Group 1 Ordinary Driving Licence issued by the Driver and Vehicle Licensing Agency (DVLA) and are not subject to any disqualifying medical condition".

Odpovědět

RE: RE: Úkoly

20. 2. 2019 v 16:45 Zdenek

Asi to není v ČR všeobecně známo, ale v USA létají piloti LSA (podobné, jen o málo těžší stroje než ULL) bez FAA medikálu od roku 2004. Pro lety stačí mít platný ŘP. V červenci 2016 byl pak vydán nový zákon, který princip "no FAA medical" rozšiřuje na velkou skupinu pilotů PPL létajících na GA strojích do maximální vzletové váhy 6000 liber (2700kg), s limitem 6 cestujících (6+1), pomalejších než 250 uzlů a pod letovou výškou 18000 stop MSL (hranice US prostoru třídy A). Podmínkou je mít opět platný ŘP a jednou za 3 roky navštívit lékaře s platnou licencí (čili kteréhokoli "obvoďáka"), který vyplní (a podepíše) krátký formulář. Předtím musí ještě pilot úspěšně zvládnout (lehký) na zdraví zaměřený test na internetu, jehož výtisk si uschová. Tento nový zákon má přezdívku "BasicMed" a detaily (například zdravotní omezení vylučující jeho aplikaci) je možno dohledat mj. zde.

https://www.faa.gov/licenses_certificates/airmen_certification/basic_med/

Podle mého názoru, alespoň pro létání ULL, je toto naprosto minimalistický požadavek, který by měla LAA v ČR co nejdříve prosadit. Statistiky LSA/ULL nehod od roku 2004 neukazují žádnou korelaci mezi vlastnictvím oficiálního lékařského osvědčení a nižší nehodovostí spojenou se zdravím pilota.

Zdenek

Odpovědět

RE: RE: RE: Úkoly

20. 2. 2019 v 16:50 Zdenek

Ještě dodatek: Na větroně nebyl v USA medikál nutný nikdy, čili není nutný ani řidičský průkaz.

Z

Odpovědět

Průkaz radiotelefonisty

20. 2. 2019 v 19:46 baks4c

Mě zase z mého někdejšího výcviku připadal jako nejabsurdnější průkaz radiotelefonisty. Připadal mi jako relikt z doby komunismu, kdy každý, kdo uměl obsluhovat radiostanici, byl potenciální špión, a bylo potřeba jej mít evidovaného a podchyceného. Dnešní letadla mají řadu elektronických zařízení, ale jen na jedno z nich - radiostanici - je potřeba mít průkaz. V době, kdy mobilní telefon, což je vpostatě velmi podobné zařízení, může používat každý bez jakýchkoliv zkoušek. Samostatnou kapitolou jsou testové otázky: Ohmův zákon, vyzařovací charakteristiky antén, ale snad nejhloupější mi připadala otázka zda nouzová prekvence je 121,5 a) Hz, b) KHz, c) MHz. Letecká radiostanice neumožňuje přepínání pásem, takže tato otázka je úplně mimo mísu. Jako absolventu elektroprůmyslovky mi otázky nečinily potíže, ale nač to potřebuje vědět pilot, který jen rutinně nastaví frekvenci a komunikuje? Tyto zkoušky bych chápal u certifikovaného technika, který radiostanice, antény a další příslušenství montuje, ale u rutinního uživatele, kterým je pilot? Navíc zkušební testy jsou pouze v češtině, takže zahraniční žáci stejně létají bez průkazu.

Odpovědět

Přidat komentář