Peter Galovič je živým důkazem toho, jak pestrý může život být. A hlavně, že stačí chtít, nebát se a vydržet.
Před 45 lety se v československých Piešťanech narodil rodičům Galovičovým syn Peter. Potomek doktorky a diplomata, skoro by se dalo říct, že byl předurčen k úspěchu. Právě otcova profese československého vyslance v Alžíru způsobila, že malý Peter s rodiči pravidelně létal na lince Československých aerolinií Piešťany–Praha–Alžír. A létání se mu zalíbilo natolik, že se pro tuto kariéru nakonec sám rozhodl. Tomu ale předcházela spousta píle, nadšení a možná i štěstí.
Několik let vyrůstal v hlavním městě Alžírska Alžíru, chodil tam na základní školu a naučil se francouzsky. Na gymnázium nastoupil již opět v Piešťanech. Návrat na Slovensko to byl ale pouze dočasný. Právě díky pravidelnému cestování a rozhledu do světa se z Petra stal světoběžník a člověk schopný dívat se na věci z jiného úhlu.
Peter Galovič
- Narodil se v 8. dubna 1975 v Piešťanech
- Dětství trávil střídavě v Alžíru a na Slovensku
- Letectví studoval na Univerzitě v Žilině
- Byl jedním ze 13 vybraných uchazečů na kosmonautský výcvik v Hvězdném městečku u Moskvy
- Výcvik dokončil obecnou licencí bez typové kvalifikace z důvodu celkového zrušení plánované akce - cesty do vesmíru
- V USA létal jako instruktor na malých letounech
- Působil jako pilot ve Slovak Airlines (FO B737), ČSA (CPT ATR42/72, šéf-instruktor ATR a výkonný ředitel pro Cargo a Charters), Danube Wings CPT ATR), Kingfischer India (CPT ATR), ASL Cargo (CPT ATR) a Air Cargo Global (Cruise CPT B747)
- V současné době létá jako free-lancer a je pověřeným instruktorem a examinátorem v Czech Aviation Training Centre na typu ATR
- Má dvě děti, ve volném čase rád surfuje a jezdí na motorce
Rodiče si představovali, že se syn vydá v jejich šlépějích, buď jako diplomat, nebo jako lékař. V hlavě mladého muže ovšem zrála myšlenka na profesi zcela jinou, kterou předtím v rodině nikdo neměl. Létání do Alžíru a kouzlo ČSA v kombinaci s leteckým provozem v Piešťanech – plus články pilota Vladimíra Peroutky (který byl prvním hrdinou našeho seriálu Vzlet povolen) zapůsobily tak silně, že rozhodnutí stát se pilotem a ničím jiným vedlo Petra na univerzitu v Žilině. Rozhodl se pro obor Ekonomika letecké dopravy v kombinaci s oborem Dopravní pilot, který ani tenkrát nebyl zdarma, ale umožňoval létat pouze za náklady na palivo. V rámci studií si udělal licenci CPL a kvalifikace IR a MEP, které létal na Zlínech a L-200 Morava.
„Jestli mě něco ve výcviku nebavilo, bylo to létání okruhů. Líbily se mi dlouhé navigační lety, chtěl jsem vždy doletět co nejdál. Čím delší trasa, tím víc jsem si to užil.“
Jeho touha doletět co nejdál mohla mít téměř dokonalou pointu. Během studia se objevila možnost zúčastnit se konkurzu do Hvězdného městečka u Moskvy na vesmírnou misi.
„Podal jsem přihlášku spolu s dalším půl milionem uchazečů, osud tomu chtěl, že jsem byl mezi 13 vybranými kandidáty. Měl jsem číslo 7.“
Výběrové řízení mělo několik kol. Testovalo se z matematiky, fyziky, angličtiny a ruštiny, z psychologie (důkladně promyšlené skupinové hry, kde máte společně řešit vzniklé fiktivní problémy).
„Dali nám třeba za úkol opravit rádio, nebo něco sestavit, vždy pod drobnohledem jejich psychologů a již zkušených kosmonautů.“
Samozřejmostí musel být i perfektní zdravotní stav, protože příprava na vesmírnou misi je fyzicky extrémně náročná. Jednou z takových zátěží je simulátor zvaný centrifuga.
„Když z něj vylezete, vzniká dezorientace v prostoru a pocit rozhození vnitřních orgánů na všechny strany, člověku je pak opravdu špatně.“
Petrovi se plnil dětský sen, létání v té nejatraktivnější podobě. Odjel do Hvězdného městečka, kde započal několikaměsíční výcvik, na jehož konci měla být prestižní licence kosmonauta.
Pokud čekáte, že budoucí astronauti se rekrutují z řad pilotů, tak vězte, že ano, ale nikoliv výhradně. Máte-li již zmíněné odpovídající fyzické a mentální předpoklady, můžete se jím stát také. Výcvik je totiž tak intenzívní, že dokáže dostatečně připravit i člověka s úplně jinou historií než leteckou. Je to vlastně podobné jako u řídících letového provozu, pokud zvládnete přijímací řízení a jste komisí schváleni, škola už z vás udělá to, co potřebuje. Je zároveň potřeba počítat s tím, že ne každý je schopen tréninkem projít až do konce.
Peter byl úspěšným adeptem s reálnou šancí stoupat ke hvězdám. Plán bohužel zhatil nedostatek financí pro projekt vesmírné mise. Zklamání to muselo být obrovské. Několik měsíců důkladných příprav zakončených licencí kosmonauta, ale bez typovky.
„Samozřejmě to pro mě byla velká rána, protože o výletu do vesmíru jsem vždycky snil. Na druhou stranu jsem získal tolik znalostí a zkušeností, zajímavých přátel a kontaktů po celém světě, zkrátka cítil jsem, že mám v letectví dveře otevřené.“
Po návratu zpět do vlasti se zamýšlel, jak se životem naložit dál. Rozhodl se znovu vydat do světa, tentokrát na Západ. USA nabízelo možnost studia, práce a zlepšení angličtiny. Jenže! Tam slavného slovenského kosmonauta nikdo neznal, bylo potřeba začít od podlahy. Peter se toho nebál. Našel si práci v rybářské restauraci na Floridě, myl nádobí a učil se anglicky.
„Restaurace se jmenovala Ocean Sea Food. Později, už jako pilot, jsem se tam vrátil a pozdravil majitele, dal si tam oběd. Hezky jsme si popovídali.“
Během svého působení ve Spojených státech se nehodlal vzdát snu o létání a z našetřených peněz z různých brigád si nalétával hodiny a stal se CFI – certifikovaným leteckým instruktorem ve státě Illinois, na letišti Centralia, poté v Kalifornii v Livermore a následně na Floridě v New Smyrna Beach. Rozdíl v americkém a evropském výcviku vidí především v přístupu k lidem.
„Ten evropský by se měl víc polidštit, nejsme roboti. Co je špatného na tom, když někoho vezmete na demo flight před západem slunce, když je vzduch stabilní a dostane se mu zážitek z letu, který ho namotivuje jít dál? To je to, co mi chybí v Evropě, létání nemá lidský rozměr.“
Po dvou letech strávených v Americe se ozvalo volání domova.
„Jednou v noci jsem měl sen, že se hlásím k ČSA. Okamžitě jsem pak odeslal skutečnou přihlášku a byl vskutku pozván na pohovor do Prahy. Myslím, že potřebovali někoho, kdo umí dobře anglicky. Výběrové řízení jsem udělal a byl přijat. Pak se mi zdál znovu takový živý sen o tom, že nastal obrovský výbuch. Týden na to spadla Dvojčata a ČSA pozastavilo nástupy.“
Spletitá cesta k velkému létání to byla. Příležitost se naskytla ve chvíli, kdy Slovak Airlines podepsaly kontrakt o spolupráci s United Airlines. Peter byl konečně tím pravým kandidátem ve správnou chvíli a správný čas. Slovák, který žil v Americe a mluvil výborně anglicky. Vyznal se v místních poměrech. Na typový výcvik na B737 od United vzpomíná rád.
„Bylo to opravdu velmi kvalitní a výborná znalost angličtiny byla nutná. Bez ní by nebylo možné tak náročný výcvik absolvovat.“
Po éře létání pro Slovak Airlines pod záštitou United nastal konečně Peterův čas a přestup do ČSA se podařil. Nejprve navázal na B737 stále jako FO, o dva roky později, se ve 29 letech, stal jedním z nejmladších kapitánů ČSA a akceptoval přesazení na ATR.
„Byla to krásná doba, oslava povýšení na kapitána se konala v Národním muzeu, hrála živá hudba, byl tam obrovský raut a my v uniformách…“
Jako kapitán ČSA létal tři roky, poté cítil, že nastal čas na změnu a přijal nabídku jít létat do Indie. Báze se nacházela v Džajpuru, létal pro Kingfisher India. Asie ho nadchla, začal se o ni zajímat i z jiných hledisek, procestoval jí velký kus a začal o svém působení psát.
„Hodně kolegů z ČSA se o to zajímalo, byl jsem tam takovým jejich průkopníkem, a tak jsem se rozhodl psát blog. Indie je fantastická, plná vůní a barev.“
V Džajpuru by pravděpodobně zůstal déle, ke slovu se však přihlásila rodina, a to jej povolalo zpět na domácí půdu. Uchytil se v Danube Wings jako pilot a instruktor, následně byl dokonce jmenován letovým ředitelem a CEO, s bází v Bratislavě. Z rodinných důvodů se cesta spletitá opět zamotala tak, že ho dovedla znovu do Prahy, přes Holidays Czech Airlines do ČSA jako typového šéf-instruktora a výkonného ředitele pro cargo a chartery.
Zatoužil vyzkoušet si cargo létání v praxi a nebyl by to on, kdyby po pár letech zase necítil touhu posunout se někam dál. Nastoupil tedy jako kapitán do ASL Airlines na ATR72. Následoval přechod ke slovenské společnosti Air Cargo Global a přeskok do Boeingu 747. Po seznámení s Královnou nebes se v dané společnosti vypracoval až na pozici Cruise Captain.
V tuto chvíli free-lance pilot, instruktor a examinátor. Kdo ví, kde skončí příště.
„Stále mám sen podívat se do kosmu. Vesmírná turistika bude čím dál více dostupnou záležitostí, takže šetřím na letenku.“
Já myslím, že ten vesmír jednou dá.
