Dnes je 18. srpna 2019

5:55 20:15

Red Bull Air Race po sezoně skončí, uvedl organizátor na webu

29. 5. 2019 6 příspěvků

Organizátor leteckých závodů Red Bull Air Race dnes přinesl nečekanou zprávu. Ročník 2019 bude poslední a odletí se navíc ve výrazně zkráceném formátu. Konkrétně by se mělo letos letět už jen v ruské Kazani (15. a 16. června), u Balatonu (13. a 14. července) a v japonské Čibě (7. a 8. září). Red Bull o tom dnes informoval ve stručném tiskovém prohlášení.

„Od počátku roku 2003 se odletělo více než 90 závodů Red Bull Air Race. Výjimeční piloti z celého světa při nich měli možnost vzájemně soupeřit ve vysokých rychlostech, v malých výškách a při extrémních obratech. Red Bull Air Race nabízel sportovní zábavu té nejvyšší kvality, ale nedosáhl takové úrovně zájmu veřejnosti jako řada dalších akcí pod hlavičkou Red Bullu po celém světě,“ uvádí bez dalších podrobností oficiální web soutěže.

Překvapení pro fanoušky i piloty

Překvapivé je, že prohlášení Red Bullu bylo studenou sprchou nejen pro fanoušky, ale také pro samotné závodníky.

„Je to šok, rozhodně jsem to nečekal. Je to nepříjemné překvapení a musím to nějak vstřebat. Nevím, co k tomu v danou chvíli říct dál. Je to neskutečné zklamání, dle našich informací rostl zájem fanoušků, televizí, zřejmě se ale nedařilo naplnit potenciál a očekávání v jiných oblastech a došlo k takovému rozhodnutí hlavního sponzora,“ uvedl v tiskovém prohlášení Martin Šonka, úřadující mistr světa a jeden ze dvou českých reprezentantů v soutěži.

„Na druhou stranu, Red Bull tenhle sport vymyslel a dlouhodobě podporoval a já budu vždycky vděčný, že jsem se toho mohl účastnit a dokonce vyhrát titul. Je to splněný sen. Nemůžeme ale teď dělat nic jiného než to rozhodnutí respektovat, ač je to velmi bolestné. Věřím, že tenhle motorsport má stále ohromný potenciál, bohužel se ho ale zřejmě nedařilo plně využít.“

Red Bull Air Race Kazaň 2018
Martin Šonka v závodě Red Bull Air Race 2018 v ruské Kazani

„Je to čerstvé, ale samozřejmě musím myslet i na to, co budu kromě akrobacie dělat dál. To bude chtít asi trochu času. Teď před sebou stále máme tři zbývající závody letošního ročníku šampionátu v Kazani, na Balatonu a v Japonsku. Tam budeme chtít určitě uspět i kvůli fanouškům, takže se na to musíme soustředit a zároveň se pokusit si to i maximálně užít,“ doplnil pilot, který kvůli možnosti závodit v air race mimo jiné obětoval kariéru armádního letce.

„Každopádně spousta tvrdé práce při vývoji a tréninku přijde na zmar, to je jasné. Pro nás je to i hodně smutné z toho pohledu, že to stálo dost peněz. O víkendu se alespoň těšíme na fanoušky do Pardubic na Aviatickou pouť, kde jim poprvé v Česku předvedeme, jak air race reálně vypadá. Zkusíme jim s Petrem Kopfsteinem alespoň trochu zvednout náladu po téhle zprávě,“ připomněl Šonka plánované jedinečné vystoupení v rámci Aviatické pouti 2019.

Jak šel čas mezi pylony

První koncept soutěže Red Bull Air Race se objevil již v roce 2001 a o rok později už maďarský pilot Péter Besenyei absolvoval první testovací let mezi pylony. Netrvalo dlouho a v roce 2003 měl RBAR svou premiéru ve formátu světové série. První triumf nakonec slavil sám „otec zakladatel“ Besenyei, jenž se stal živoucí legendou tohoto motorsportu.

V dalších letech se celá soutěž, přezdívaná „vzdušná Formule 1“, stávala divácky stále atraktivnější, není tedy divu, že startovní listiny zaplňovalo čím dál více špičkových pilotů s touhou poměřit své síly v prestižních závodech. Startovní pole houstlo podobně jako závodní kalendář, který každý rok přivedl vzdušný peloton do nových koutů světa. V průběhu let narůstala rivalita nejen mezi piloty, ale také stájemi, které ladily své letouny s cílem poskytnout pilotovi co nejrychlejší stroj.

Rok 2010 byl divácky zajímavý především pro české fanoušky. V seriálu totiž vůbec poprvé startoval již zmíněný Martin Šonka. Se svým strojem Zivko Edge 540 dokázal ve své první sezóně vylétat pro české barvy celkově 14. příčku. Tento rok se však pro celý seriál stal téměř osudným. Brazilský pilot Adilson Kindlemann se svým letounem během tréninku narazil na hladinu řeky Swan v australském Perthu. Naštěstí vyvázl bez vážnějších zranění. Tato nehoda však nebyla jediným vážným incidentem v tomto roce. O dva měsíce později zažil kontakt s vodní hladinou také australský pilot Matt Hall. Tomu se jako zázrakem podařilo po zásahu křídla a podvozkové nohy udržet letoun ve vzduchu a doletět zpět na letiště. Oba tyto incidenty vyvolaly značné obavy o bezpečnost těchto soutěží, a proto byl celý seriál pozastaven až do roku 2014.

V roce 2014 se RBAR vrátil v plné síle s mnoha novými pravidly a změnami. První velkou změnou bylo standardizování motorů a vrtulí, které směly týmy do svých strojů montovat. Ve výsledku tak měli všichni piloti „stejné“ podmínky a o umístění na výsledkové listině měl rozhodovat výhradně um pilota. Změnou prošly také pylony vytyčující závodní tratě. Jejich výška se z 20 metrů zvedla na 25 a byl zvolen materiál, díky němuž byly ještě o něco lehčí. Úpravou prošla také pravidla; za překročení rychlosti nebo přetížení padaly diskvalifikace, a nikoliv jen penalizace v závodě. Koncept soutěže se také rozrostl o novou kategorii Challenger, jejímž cílem bylo především připravit nové piloty do kategorie Master.

Ročník 2018 byl pro české barvy obzvlášť úspěšný, když se Martin Šonka stal mistrem světa. Česká republika měla navíc v nejvyšší kategorii hned dvojí zastoupení; pilot Petr Kopfstein v tomto roce obsadil 13. místo.

Současný rok 2019 se nesl v duchu dalších změn v pravidlech soutěží. Změnilo se například bodování, ale i pravidla penalizací za překročení povoleného přetížení. Závodní kalendář ročníku byl ovšem zveřejněn až nezvykle pozdě, navíc stále čekal na doplnění dvou zastávek a bylo zřejmé, že z organizačního hlediska není vše v pořádku.

I tak je úplný konec série obrovským překvapením...

Mohlo by vás zajímat


Zkušenosti a doplnění našich čtenářů

apropo RBAR

30. 5. 2019 v 9:27 tomas

Bohvie co primelo organizatorov zrusit toto podujatie ale ako pise clanok je to slaba ekonomicka navratnost. Tomu sa necudujem ved mi to aj z pohladu divaka pripada len ako zabavka pre par VIP ludi. Vzdy som chcel ist na RBAR do Budapesti ale ked som si pozrel komplikovanu organizaciu plus take lepse listky za 150 eur tak som to jednoducho ozelel. Dalsim faktorom je nepochybne fakt z ludom uz jednoducho vadi vsetko. Preto sa rozhodli zrusit RBAR v budapesti. Avsak je to velka skoda ale som nazoru ze RBAR je jednoducho pre bezneho cloveka ako divaka nedostupna zalezitost. Proste zabavka pre hornych 10000 aj ked sa snazili tvarit inak. 

Odpovědět

RE: apropo RBAR

30. 5. 2019 v 10:33 Martin

Já teda nevím, ale podle mě plácáte kraviny. Loni jsme byl ve Vídni na závodě, normální lístek mě vyšel na 39 eur + 5 eur na parkování. Organizace příjezdu i parkování úplně v pohodě. A místa na sledování super, dalo se stát i v první řadě pár desítek metrů od tratě.

Odpovědět

RE: RE: apropo RBAR

30. 5. 2019 v 11:00 Luděk

Souhlasím s Martinem, byli jsme na RBAR v Budapešti a pokud nejste sociální případ na dávkách, tak je cena za lístek v pohodě. Myslím, že to zvládne i člověk s průměrným platem.

Odpovědět

RE: apropo RBAR

30. 5. 2019 v 11:25 Vlado

to ti potom ale ako zábavka pre vrchných 10 tis. musí prísť každý vrcholový šport.

On taký futbal v anglicku, španielsku  a pod. nemá ani náhodou lacnejšie vstupné.

Kým človek nevidí do presných čísiel organizátora, tak je zbytočné o tom špekulovať čo a prečo.

 

Odpovědět

kapacita

31. 5. 2019 v 9:32 Vojta

Chtěl jsem se na RBAR někdy jet podívat, ale odkládal jsem. Teď už není, kam odkládat, Balaton je poslední možnost. Tuší někdo zkušenější, jak je to s kapacitou? Koukal jsem na lístky na finálový den za nějakých 46E, což je v pohodě, ale dost na to, abych to koupil a pak to třeba nevyšlo. Půjde to s rozumnou spolehlivostí koupit těsně před akci? Nebo půjde to sledovat z volně přístupných míst z protějšího břehu?

Odpovědět

RE: kapacita

31. 5. 2019 v 14:13 Kuba

  Na Balatonu se ještě nezávodilo, zakže nevím, jestli může v tomhle směru promluvit zkušenost. Ale absolvoval jsem mnoho závodů série a prakticky každé místo nabízelo slušný výhled i z neplacených zón. Ale samozřejmě přijdeš o možnost sledovat LED obrazovky s live timingem a opakovanými záběry + další program. Já jsem si v budapešti pronajímal byt s balkónem na nábřeží uprostřed trati. Třeba půjde udělat něco podobného i na Balatonu. Ale je to vůbec poslední evropský závod a tak asi nebudeš zdaleka sám, kdo se tam bude chtít vypravit.

   Je mi líto, že tenhle krásný sport skončil na neschopném managementu, jakkoliv jejich úkol nebyl snadný. 

   Ale s nadsázkou musím říct, že budu rád, pokud z krásných letadel zmizí reklama na zloděje a estébáka.

Odpovědět

Přidat komentář